Pán prstenů
Zatímco EA zcela vsadilo na filmové šílenství kolem filmové trilogie a vytvořilo podle toho na pohled krásné, ale herně průměrné akční záležitosti (aktuálně LOTR: Return of the King) s pochybnou herní dobou, Vivendi to zkouší ve stejně rychlém tempu se strategií v reálném čase. Samozřejmě nás zajímalo, po špatných zkušenostech z minulého (Dvě věže na PS2), respektive letošního (demoverze zmíněného Návratu krále) roku, jak si se strategií autoři poradí – nebude pro ně Tolkienův svět příliš velkým soustem? Hratelná demoverze nás nepřesvědčila ani o jednom z extrémů: určitě nepůjde o špatnou hru, ale ke katapultu mezi špičku jí ještě něco chybí. Možná je to, i přes několik slušných nápadů, až přílišná všednost celého pojetí.
První mise - seznámení
V první z nabízených misí ovládáme skupinku čtyř elfích lučištníků, kterým šéfuje Legolas. Cílem je chytit Gluma, jenž před námi utíká v lesích, přičemž mezi podmínkami si dále zjistíme, že Legolas nesmí zemřít. Logické. Charakter mise mě příliš nenadchnul, poněvadž ačkoli se mapa tváří obrovsky, existuje 
pouze jedna cesta, kudy lze postupovat kupředu. Nepřátelé se rekrutují z řad pavouků, ale netřeba se bát, Legolas nad svými spolubojovníky vyniká nejenom sbíráním zkušeností, ale též silou a brněním. Tím se dostáváme k jednotkám, kdy hrdinové (pouze hrdinové) - v tomto případě Legolas – sbírá zkušenosti, přičemž při postupu na vyšší úroveň se navýší jeho bojové dovednosti. Navíc disponuje užitečnou schopností "přesná střela" pro sražení nepřítele. Její používání neupravuje přítomnost many, ale času, po který se schopnost nabíjí. Děj táhnou kupředu in-game scénky, které oživovaly jinak docela obyčejnou a nikterak zábavnou misi.
Druhá mise - budujeme
V druhé z nabízených úrovní se chopíme ovládání trpaslíka Gimliho; cíle mise se tváří o poznání pestřeji. Nejdříve likvidujeme a obsazujeme základnu goblinů a orků, posléze se probojováváme ke starodávnému katapultu. V této části hry již budujeme základnu, přičemž veškerý management zajišťují tradiční budovy, suroviny i závislosti. Suroviny si obstaráváme dvě – jídlo a rudu. Jídlo těžíme tak, že postavíme mlýn na studni, rudu stejným způsobem (liší se pouze místo a budova). O výstavbu a přenášení surovin 
mezi dolem / mlýnem / hlavní budovou se starají dělníci. Hlavní budou lze vylepšit, čímž si zpřístupníme nové stavby – zde nastupuje opět klasika jako slévárna (pro vylepšení zbraní a štítů), obranná věž a stany, které zase navyšují celkový možný počet jednotek. Každý človíček, respektive trpaslík a podobně si ukusuje od celkového počtu volných míst svůj daný kousek.
Hrdinové
Prakticky jediná věc, která mne více zaujala jsou dovednosti – pasivní či aktivní – kterými disponují nejenom hrdinové, ale i obyčejné jednotky. To by mohlo zajistit jistou variabilitu při skladbě armády. A co umí Gimli? Mocným úderem do země dokáže na určitý čas omráčit všechny nepřátele v dosahu. Skvělá věc, když na vás útočí hromada potvor, která zkrátka na chvilku přestane bojovat, zatímco vaši rubači a lučištníci pokračují v jejich masakru. Druhá dovednost se nabíjí déle, ale zvládá zabrat nepřátelskou budovu. Tady jedna poznámka, při zajímaní věže Gimli její jednotky čapne a vyhodí z výšky ven na zem – ty se pak efektně vyšvihnou na nohy a pokračují v boji.
Zpracování
Multimediální zpracování kráčí podle tempa dnešní doby – tedy plně 3D s možností rotace a 
naklánění (neplést s přibližováním, ale v nastavení tahle funkce je, takže snad až v plné verzi). Kreslené ikonky postaviček, ale i vzezření prostředí, dodává hře milou atmosféru, na druhou stranu se z ničeho výše zmíněného na zadek rozhodně neposadíme. Jednotky se pohybují hezky, kouzla se projevují náležitým efektem a z map je patrná snaha o oživení prostředí – zatím spíše pouze grafického charakteru, než nějakých samostatných strážců pokladů.
Postřehy
Pokud srovnáváme s konkurencí, a nabízí se samozřejmě WarCraft III, vychází z toho produkt z produkce Blizzard zatím lépe. War of the Ring mi připomíná spíš takovou mezi-etapu druhého a třetího dílu série WarCraft. Zatím největší problém vidím v tom, že kdo pár strategií v reálném čase hrál, tahle nová, a přece pořád stejná, se mu omrzí už po zahrání demoverze. Ještě postřeh k umělé inteligenci – nepřátelé mají tendenci, pokud vidí, že nemají šanci, z bitvy zdrhat. Záslužná věc. Bohužel, vaše jednotky jisté si přesilou se pouštějí do pronásledování a běží klidně přes celou mapu až na nepřátelská ostří. Sami stejné tendence nemají.
Index očekávání: 7/10 ( i když samozřejmě všichni víme, že očekávání bývají ve většině případů mnohem vyšší, než samotný výsledek :)
Úryvky z recenze - Tomáš Krajča
... Především ze začátku se asi většina hráčů bude zabývat singleplayerovými kampaněmi. Jsou dvě, nijak překvapivě pak nabízejí každá po deseti misích za svobodný lid Středozemě a za zlé síly. Světlá kampaň nejprve zajímavým způsobem vypráví osudy Gimliho, Legolase a Boromira před jejich připojením ke Společenstvu (lov na Gluma a dobývání Dol Gulduru v Temném hvozdu, boření mostů v Osgiliathu, či odvracení skřetích nájezdů na trpasličí království), následně se hráči podívají do Rohanu a užijí si bitvu o Helmův žleb, na okamžik se přesunou do gondorského království a závěr obstará citadela zla Minas Morgul a zlopovětsný průsmyk Cirith Gorgor.
... Trochu zvláštně působí už samo založení hry. Ta nabízí dvě pečlivě vybalancované strany konfliktu, ale člověk, který má Pána prstenů načteného a nakoukaného, se nemůže zbavit dojmu, že prostě NENÍ v pořádku, když vesničan postaví kasárna a z nich začnou jako králíci vyskakovat gondorští ozbrojenci či rohanští jezdci, kus vedle si založí tábor elfové, trpaslíci a vznikne z toho krásně kosmopolitní, početná armáda. Svobodný lid by měl vycházet z minimálních zdrojů a mít výrazně silnější jednotky, které nelze nijak moc obnovovat, což by lépe naznačilo zoufalý boj o přežití proti vlnám skřetích nájezdů. Výrazný populační limit pak omezuje velikost bitev na několik desítek jednotek na každé straně, což je kruté spíše k tradičně velmi početným skřetím tlupám, ale Pán prstenů prostě není jen o komorních řezanicích někde v skrytu v lesíčku. Na megalomanské bitvy na polích Pelennoru a úctyhodné ztvárnění bitvy o Helmův žleb tak budou fanoušci muset počkat na Battle for Middle Earth.
... LOTR: War of the Ring nedokáže navodit specifickou atmosféru příběhů ze Středozemě ani audiovizuálně, ani hratelnostně. Přestože si bere to nejlepší z Age of Mythology, Warcrafta III a dalších oblíbených realtimových strategií poslední doby, implementace zábavných herních prvků je rozporuplná, protože...
Plný text recenze přineseme ještě tento týden
