Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Louvre: The Final Curse (The Messenger)

  12:00aktualizováno  9. července 5:35
Jmenujete se Morgana. Kdepak, nejste čarodějka. Jste jen obyčejná moderní holka, která má ale tu smůlu, že je její otec povoláním archeolog. A tak když se dostane po objevení šest set let staré relikvie do problémů s duchy templářských rytířů, musíte za něj situaci vyřešit právě vy. Vzhůru do Louvru!

Tak tohle je Morgana… Hmmm, zelené oči, ty já rád :o).

Což takhle vyloupit Louvre hned ve čtyřech historických obdobích?

Dorazila jsem do kanceláře svého otce… opuštěné. Mám já to ale smůlu, za poslední měsíc jsem ho tady nezastihla ani jedinkrát. Tentokráte ale neunikla mé pozornosti blikající kontrolka na stole ležícího diktafonu. "Má drahá dcero Morgano", zazněl otcův hlas z magnetofonové kazety. "Posloucháš-li nyní tato má slova, jsem již pravděpodobně mrtev." Proboha! V tu chvíli jsem stála uprostřed místnosti jako omámená. Můj otec - co se mu jen mohlo stát? Do jaké záležitosti se to jen zapletl? Se slzami v očích jsem poslouchala jeho zprávu dál a nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Během archeologických průzkumů v podzemí Louvru táta objevil vzácnou sošku ve tvaru lva. Jakmile se ale pustil do jejího ohledávání, z ničeho nic se přenesl v čase do doby, kdy francouzský král Filip čtvrtý úspěšně decimoval řád templářských rytířů a zabavoval jejich majetek a poklady. A právě tam se dozvěděl o plánované pomstě Černých templářů, kteří uvrhli kletbu na celkem čtyři předměty-sošky. Ty, pokud se někdy objeví společně v jedné místnosti, mohou zapříčinit totální chaos a zničení celého světa. Otec byl přesvědčen, že Černí templáři stále existují a usilovně pátrají po Tak po takovýchto překrásných interiérech se budete v Louvru procházet.těchto čtyřech magických objektech. Vyslovil tedy své poslední přání: "Morgano, prosím! Musíš nepozorovaně vniknout do Louvru a sošku zničit! Jedině tak můžeme zažehnat hrozbu Černých templářů jednou provždy."

Nemohla jsem nevyhovět otcovu poslednímu přání, dokonale technicky vybavena jsem se druhého dne v noci vloupala do Louvru a dorazila až k podstavci s otcem popisovanou soškou. V tom okamžiku se přede mnou zjevil duch templářského rytíře. Kupodivu stál na straně dobra, i když jeho plán na záchranu světa před svými pomstychtivými bratry mě trochu překvapil - místo toho, abych zničila jednu stávající sošku, se mě rozhodl vyslat do minulosti, konkrétně do roku 1377, abych v prostorách Louvru objevila zbylé tři sošky a přinesla mu je dříve, než se jich zmocní jeho bratři. Nu což. Co bych neučinila pro záchranu světa, že ano. A navíc - šance vypravit se na dobrodružnou cestu do středověku se člověku hned tak nenaskytne…

… tak proč jí nevyužít, řekli si nejspíš i chlapíci ve francouzské společnosti Index+ a po svých dvou hororových Drákulech nám představují další kvalitní adventuru, tentokráte pro změnu s historickou tématikou - Louvre: The Final Curse (v USA vyšla pod Morgana si právě buduje vzdušnou cestu z jednoho křídla budovy do druhého. názvem The Messenger). I když by se tak na první pohled mohlo zdát, nemusíte mít obavy, že by se jednalo o další krátkou a jednoduchou naučnou adventurku. Louvre je plnohodnotná rozsáhlá hra, která vás v pátrání po čtyřech magických soškách nezavede pouze do středověku, ale taktéž do 17. a 18. století, kdy byl u moci Jindřich IV, respektive Ludvík XIV. A v každém časovém období vás čeká nejen zajímavá historická exkurze, ale především nebezpečné a atraktivní špionážní dobrodružství.

Louvre je v základu velmi podobná necelé dva roky starému špionážnímu thrilleru Traitors Gate, který bohužel i přes svoji nespornou kvalitu upadl kvůli nulové propagaci a špatné distribuci v zapomnění prakticky ještě před svým vydáním. Podstata obou her je naprosto totožná - coby dobře technicky i informačně vybavený špeh musíte proniknout do významné a pečlivě střežené pevnosti a z jejího nitra odcizit určité cenné předměty (v případě Traitors Gate kradete z londýnského Toweru korunovační klenoty). Jisté rozdíly však vypozorovat lze - zatímco Traitors Gate se odehrává v současnosti a jedná se o realistický (v rámci mezí, samozřejmě) simulátor akce tajného agenta, Louvre je zasazena do minulosti a její příběh je zcela fiktivní a nerealistický. Dalším zásadním rozdílem je ta skutečnost, že se v Louvre nemusíte pohybovat zcela Morgana, přestrojená za služku, si sjednává rande s místním alchymistou.nepozorovaně, jelikož na sebe vždy vezmete nějaký převlek a vmísíte se tak "do davu". No a v poslední řadě vám ještě nikdo nedal přísné nařízení "nezabíjet", čehož samozřejmě několikráte za hru využijete při odstraňování nepohodlných osob a překážejících stráží. Z toho taktéž vyplývá, že vám téměř neustále hrozí riziko ztráty života, takže je nutné pečlivě zvážit každý krok a dávat si velký pozor, aby vás někdo při vaší nekalé činnosti nepřistihl.

Louvre ale rozhodně není akčněji laděná hra ve stylu Thiefa. Zabíjení a jiné násilí je spíše výjimečné, naopak na denním … co denním, přímo minutovém pořádku je odhalovaní tajných chodeb, otvírání tajných přihrádek, pročítání tajných zpráv, mačkání skrytých spínačů a řešení tajemně zapeklitých puzzlů. Jedině tímto způsobem se totiž dostanete na nepřístupná či skrytá místa a jedině tak získáte informace o tom, kde se vámi hledané sošky nalézají a kudy k nim vede cesta. Jakožto návštěvník, respektive návštěvnice z budoucnosti máte navíc při ruce nějaké ty moderní pomůcky, které vám v neznámém prostředí nesčetněkrát ulehčí situaci. Patří mezi ně obyčejná baterka, plynová maska či extrémně ostrý diamantový nůž, s nímž prořežete prakticky cokoliv, ale hlavně skládací kuše, kterou můžete nabít buď standardním šípem (zabití stráží/sestřelení nějakého vzdáleného předmětu) nebo hákem s lanem, jehož prostřednictvím se efektně dostanete do jinak Pohled na nádvoří monumentální pevnosti Louvre ve čtrnáctém století. nepřístupných prostranství Louvru. A nemusím snad ani dodávat, že pohled na šplhající Morganu nasoukanou do přiléhavého černého oblečku není vůbec k zahození. Kromě tohoto nádobíčka samozřejmě seberete přes sedmdesát "obyčejných" předmětů, které se ukládají do zajímavě koncipovaného inventáře (viz jeden z okolních obrázků). O něm ale ještě bude v této recenzi řeč.

Jistě mi dáte za pravdu, že obzvláště u her se špionážní nebo zlodějskou tématikou je jedním z nejdůležitějších faktorů zábavnosti atmosféra. V tomto ohledu získává Louvre bonusové bodíky za pro francouzské hry tradiční dokonalý design herních lokací a detailní grafické ztvárnění. Podstatou úspěchu je ta skutečnost, že prostředí Louvru je věrnou kopií či rekonstrukcí skutečného paláce z daných historických období, na čemž nesou velkou zásluhu pánové a dámy z Réunion des Mesées Nationaux, jejichž práce byla a je neocenitelná převážně u naučných adventurek od Crya. Budete se tak procházet zejména po překrásně vybavených interiérech s nádhernými tapetami, obrazy, štukovanými stropy nebo pestrými koberci. To vše máte možnost obdivovat v dnes již klasickém stylu Atlantis nebo Drákuly - tedy prostřednictvím panoramatických lokací, v nichž se můžete volně rozhlížet všemi směry. I přes svoji pestrost a detailnost však není grafika bezchybná, a to převážně z toho důvodu, že se tvůrci stále nedokáží odpoutat od nízkého rozlišení 640x480 bodů. Stejně tak in-game animací je pramálo (pouze oheň v krbu nebo na loučích) a celoobrazovkové animované sekvence, i přes jejich velké množství a A takhle vypadá onen v recenzi zatracovaný inventář.nadprůměrnou kvalitu, zůstávají hluboko pod úrovní oněch úchvatných filmečků z obou dílů Drákuly. Postavy již nemají ani zdaleka tak detailní obličeje a jejich pleť je až přespříliš zbarvena do oranžova a působí tím pádem nepřirozeně. Na druhou stranu jsou ale charaktery kvalitně rozpohybovány a nadabovány. Na tomto místě vám bohužel musím sdělit špatnou zprávu: titulky chybí… což může mít vzhledem k nesmírné důležitosti rozhovorů občas docela tragické následky.

Vzato kolem a kolem, celková hratelnost Louvru je vzhledem k podmanivé špionážní atmosféře a detailně zpracovanému hernímu prostředí velmi dobrá. Děj je sice naprosto lineární, nicméně tato skutečnost nic neubírá jednotlivým hádankám a puzzlům na zajímavosti. Obtížnost se pohybuje na průměrné úrovni, žádné úkoly nejsou neřešitelné a popravdě nejvíce práce vám dá najít nějakou nápovědu, jak ten či onen úkol vyřešit. No a právě to hledání může být asi jediným problémem na cestě za úspěchem, protože jednou z charakteristik her francouzských Index+ je pixelhunting. Předem uvádím, že katastrofické hledání neviditelných předmětů v absolutní tmě (viz Drákula 2) se již naštěstí nekoná, nicméně sem tam narazíte například na prťavý klíček povalující se na podlaze nebo na neviditelnou bedýnku ukrytou v šeru pod stolem. Z míry vás pak mohou vyvést takové záludnosti, jako je nutnost otevření Další z řady fantasticky vyrenderovaných interiérů. tajných dveří šlápnutím na jednu ze sta kachliček na podlaze v obrovské hale. To již ale hovořím o skutečném extrému - po drtivou většinu hry vás tvůrci díkybohu nebudou podobným zkouškám trpělivosti vystavovat. Řadíte-li se mezi průměrně zkušené hráče adventur, vystačí vám Louvre na dobrých patnáct až dvacet hodin hraní.

Závěrem recenze se dostávám k jedinému skutečně zásadnímu problému Louvru a je až s podivem, jak mi tato zdánlivá maličkost dokázala hraní systematicky znepříjemňovat. Mluvím zde o naprosto nesmyslném systému inventáře a skladování předmětů vůbec. Samotný inventář totiž pojme pouhopouhých osm předmětů, přičemž povětšinou jich budete vlastnit přinejmenším dvojnásobek. Co tedy se zbylými předměty, ptáte se? Ty musíte uschovávat do několika speciálních truhlic umístěných v různých částech paláce. Jedinou výhodou je, že jsou tyto truhlice "magicky" propojené, takže uložíte-li něco do jedné truhly, naleznete totéž i ve všech ostatních. To ale nic nemění na věci, že je to neskutečná otrava neustále se vracet do místností s truhlicemi (i když máte možnost využít rychlého přesunu pomocí mapy) a prohazovat předměty v inventáři, obzvláště pak v případech, kdy vůbec netušíte, jaký předmět budete potřebovat. Výjimkou nejsou ani situace, kdy pokud u sebe nemáte některé konkrétní předměty, zemřete (například plynovou masku ve chvíli, kdy jste napadeni otráveným plynem). No a v neposlední řadě je samozřejmě nutné mít v inventáři neustále minimálně jedno místo Pozor! Za touhle nevinně přihřátou tvářičkou se skrývá pěkný podrazák.volné pro nově sebraný předmět či rozložení dříve spojených předmětů. Prostě a jednoduše - ať už byl záměr tvůrců jakýkoliv, výsledek vyznívá jednoznačně negativně a inventář znamená pro tuto hru jednu obrovskou a pěkně hlubokou ránu na hratelnosti. No a když už jsem u té kritiky, neodpustím si povzdechnutí nad tím, proč hra vyžaduje při každém spuštění v mechanice první CD (ze dvou). Opět to může vypadat jako drobnost, ale pokud hru spouštíte z časových důvodů několikrát denně, začne vám to postupem času lézt pěkně na nervy.

Tak to vidíte. Už to vypadalo, že tu máme po delší době další super adventuru, ale na tu si zřejmě budeme muset ještě nějakou tu chvíli počkat. Snad příště. Louvre ale rozhodně nemohu označit za průměrnou, či dokonce špatnou hru - má skvělou atmosféru, dobrou grafiku a průměrnou rozsáhlost (což lze brát v současném období superkrátkých adventur za jednoznačný klad), takže si určitě zaslouží pozornost všech příznivců tohoto herního žánru. V souboji na dálku s rok a půl starou hrou Traitors Gate však obsazuje "pouze" stříbrnou pozici.

Louvre: The Final Curse (The Messenger) Louvre: The Final Curse (The Messenger) Louvre: The Final Curse (The Messenger)
Louvre: The Final Curse (The Messenger) Louvre: The Final Curse (The Messenger) Louvre: The Final Curse (The Messenger)
Louvre: The Final Curse (The Messenger) Louvre: The Final Curse (The Messenger) Louvre: The Final Curse (The Messenger)

Louvre: The Final Curse (The Messenger)
Výrobce: Index+/Wanadoo
Vydavatel: Microids (Evropa), Dreamcatcher (USA)
Oficiální homepage: hra nemá homepage
Minimální konfigurace: Pentium 166, 16 MB RAM, 8xCD-ROM, 17 MB instalace
Doporučená konfigurace: Pentium 200, 32 MB RAM, 16xCD-ROM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Kvalitní klasická adventura historicky-zlodějského charakteru s výbornou atmosférou a příšerně malým inventářem. Bohužel.
Hodnocení 70%

Autor:


Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Neonacisté verbují děti pomocí Fortnite a Minecraftu

Parodie na Minecraft nazvaná Mein Kraft (Ilustrační obrázek)

Řada populárních online her oblíbených především u mladých hráčů je ideálním prostředím pro náboráře extrémistů.

Další z rubriky

RECENZE: Herní zpracování Pilířů země je lepší než knižní originál

Ken Follett's The Pillars of the Earth

Pilíře země jsou takřka tisícistránková historická bichle o stavbě monumentální katedrály ve smyšleném anglickém městě....

RECENZE: Ve strategii Ancestors Legacy budete dobývat a plenit

Ancestors Legacy

Nová historická strategie od polského studia Destructive Creations se hlásí o vaši přízeň a rozhodně má s čím vyrukovat.

RECENZE: Adventura Forgotton Anne pod krásnou grafikou skrývá jen nudu

Forgotton Anne

Máte rádi filmy studia Ghibli? Tak se na nějaký běžte znovu podívat a nenechte se zlákat hrou Forgotton Anne, která...



Najdete na iDNES.cz