Příběh Luigi’s Mansion 3 se uzavřel a upřímně zde nevidím prostor pro nějakou další příběhovou kapitolu. Ledaže by to bylo něco úplně nového. Tvůrci se však vydali jiným směrem a na letošní rok plánují dva placené multiplayerové balíčky. První z nich už je venku.
Multiplayer v Luigi’s Mansion 3 není vůbec špatný, na druhou stranu to není důvod, proč si hráči tuto hru zamilovali, a nemyslím si, že dva placené balíčky pro hraní ve více lidech přinesou nějaký velký úspěch.
Onlinový režim ScareScraper (s dalšími lidmi zdoláváte jedno podlaží za druhým) se rozrostl o tři nová podlaží, k čemuž se vážou i další duchové a tři povedené kostýmy Luigiho. Mummigi je Luigi připomínající mumii, The Green Knight je Luigi v rytířské zbroji, a nejvíc cool je Groovigi s pořádným hárem.
Režim ScreamPark, který je určený pro hraní ve více lidech u jedné konzole, se rozrostl o tři minihry. Ty se nesou přesně v duchu předcházející trojice, a právě ty jsme doma hráli nejvíc.
Nejméně nás bavil Tricky Ghost Hunt, což je klasické chytání duchů, kdy zábleskem světla vylekáte ducha a poté se ho pokusíte vysát. Novou proměnnou je podlaha, kdy se některá políčka změní do podoby blesku, který se postupně nabíjí. Kdo na něm stojí i v okamžiku nabití, dostane šok a přijde o body. Nehraje se to špatně, ale máme tu už Ghost Hunt a od placeného přídavku bych očekával větší odvaz.
O něco víc nás bavil River Bank, v němž opět naskočíme do nafukovací kachny. Tentokrát se ocitáme pod vodopádem, z nějž padají klády a proud vody nás přirozeně táhne do spodní části obrazovky k dalšímu vodopádu. Cílem je sbírat mince a nenechat se přitom strhnout proudem či „uzamknout“ kládami. Pohyb samozřejmě stěžuje ovládání přes Poltergust, což přidává na zábavě, kterou podtrhuje pošťuchování s ostatními. Bezpečné přitom nejsou ani okraje řeky: zatímco houba vás odrazí, o trny píchnete. A když se to stane, přijdete o všechny nasbírané mince. Rozhoduje tak v podstatě až posledních dvacet sekund.
Vítězem u nás doma se stal Dodge Brawl. Každému týmu je vyhrazena jedna část hřiště, do té druhé nesmí. Cílem je pomocí Poltergustu nasávat míče a poté je střílet po soupeřích. Je to nekomplikovaná, ale dobrá zábava. Míčů je víc druhů, například obří meloun, a některým zásahům se lze vyhnout pohotovým nadskočením. Pozor je třeba dávat si na odrazy. Nezní to jako kdovíco, přesto o hrání právě téhle hříčky byl u nás doma největší zájem.
Ačkoliv se mi první balíček líbí, cena 10 dolarů mi přijde přestřelená. Buď bych si představoval víc obsahu, nebo tak poloviční cenu. A i tak je to něco, bez čehož bych se i jako velký fanda Luigi’s Mansion obešel. V tomto ohledu tak stále válí nepřekonatelný Super Mario Party, v němž je takových miniher osmdesát. Rozšíření se však bohužel nedočkal.