Maelstrom - libo ""jinou"" RTS?

Stále žehráme nad nedostatkem invence v žánru RTS. Maelstrom se nás v tomto směru snaží uspokojit, dělá to však způsobem, jaký je Rusům vlastní - podivně. Přesto však jde o hru, která může leckoho zaujmout.

Docela bychom se divili, kdyby většina z vás dokázala na otázku „co nebo kdo to byl Perimeter“ odpovědět: výborná ruská strategie, přímo přehuštěná originálními prvky, na což ostatně také dojela. Divili bychom se proto, že hra právě z důvodu svého novátorství neoprávněně zapadla, čemuž nezabránily ani vesměs pochvalné recenze. Mnozí to vzali jako důkaz hráčské konzervativnosti, která zkrátka nesnese v tak omšelém žánru, jakým RTS jsou, žádnou originalitu. Těžko si tak lze stěžovat na výrobce, že se neustále obrací k provařeným principům a rutinám. Můžeme jim to zazlívat, když si pak takový Perimeter nikdo nekoupí? Těžko. Proto je až neuvěřitelné, jak silně jde ruské studio KDV po neúspěchu své prvotiny hlavou proti zdi. Evidentně věří v prozřetelnost hráčů a přichází s Maelstromem, který není druhým Perimetrem zejména proto, aby na první pohled neevokoval spřízněnost s duchovním otcem. Chce začít od znovu, ovšem v zásadě s těmi samými trumfy. Tak nějak jsme se domnívali, že to vyústí ve zpřístupnění a zatraktivnění původně přeci jen příliš složitého a zpočátku nepřístupného konceptu. Tak tomu ale není.

Inu, jak příběh shrnout a nemluvit sprostě? V RTS jsme zvyklí na všelijaké bláboly, tento však mezi nimi spolehlivě zaujímá přední místo.

V roce 2040 soupeří poslední zbytky lidstva, jež přežily kataklyzmatickou katastrofu. Jak tomu ale tak bývá, zřejmě proto, že jinak není do čeho píchnout, rozdělují se lidé na dvě mužstva, tedy frakce chcete-li, a namísto, aby se společnými silami postaraly o vzkříšení civilizace, raději všechno investují do zbrojení a vrhnou se do boje o zdevastovanou planetu. Mluvíme tu o těch relativně „hodných“, kteří chtějí prostě žít, ale technologicky vyspělí mocipáni jim chtějí zatnou tipec. Katastrofa ruku v ruce s občanskou válkou notně zjednodušila situaci mimozemské rase Hai-Genti, která neváhala a uspořádala velkolepou invazi. Až příliš pozdě lidé poznají, že náš kníže Svatopluk svého času mluvil velkou pravdu. Nebo snad tu o těch prutech neznáte? Inu, jak příběh shrnout a nemluvit sprostě? V RTS jsme zvyklí na všelijaké bláboly, tento však mezi nimi spolehlivě zaujímá přední místo. Na rozdíl od dějově komplikovaného, místy až absurdního Perimeteru, který pochopili zřejmě pouze Rusové, tu v Maelstromu prezentují další extrém: plytkou zápletku, na jejíchž základech by ani ten nejlepší scénárista nevystavěl povedený příběh. Všechno jsme tu měli stokrát, ne-li tisíckrát, charaktery jsou svou plochostí k smíchu, podobně dopadly i na náš vkus až příliš časté animace. Pokud tedy autoři chtěli hráče motivovat příběhem, nepovedlo se, dokonce by se tu dalo hovořit o jistém faux-pas.

Důležité ovšem je, a to můžeme jedině kvitovat, že se do konfliktu dostaly tři poměrně dost odlišné strany, což je vždy příslibem vyzývavých strategických taktik, obzvláště v multiplayeru. Nejprve si však zřejmě spustíte kampaně, které pokrývají všechny tři frakce. Na počátku si však nemůžete vybírat, v zájmu příběhové posloupnosti, která vám vzhledem k hrůznosti vyprávění může být ukradená, nejprve odehrajete sérii misí za dobráky (ti jsou nejvíce nudní, takže se nenechte odradit), abyste si následně střihli tažení za technokratický Kosmitron a samotný závěr si užili v roli vůdce aliení armády.

Důležité ovšem je, a to můžeme jedině kvitovat, že se do konfliktu dostaly tři poměrně dost odlišné strany, což je vždy příslibem vyzývavých strategických taktik, obzvláště v multiplayeru.

VIDEO

Maelstrom se nevzdává budování základny, dokonce ho považuje za velice důležité, tudíž není radno podlehnout lehkovážnosti. Nevyhnete se těžbě tří surovin: energie, masy a vody. Produkujete jednu jednotku za druhou, ostatně jejich repertoár je dostatečně široký, zdoláváte technologický strom, jehož jednotlivé větve otevírají určitým typům svěřenců dodatečné schopnosti – zkrátka chceme naznačit, že v zásadě hrajete tradiční RTS. Nu dobrá, ale co to bylo za podivné řeči v prvním odstavci? Po odehrání několika misí první kampaně byste nás snadno mohli označit za lháře, protože po originalitě není vidu ani slechu. Těžko pochopitelným důvodem je fakt, že hra odhaluje své trumfy daleko později, až po několika hodinách hry, kdy už mohou být mnozí odrazeni.

Když však ve druhé polovině první kampaně získáte přístup k možnosti terraformovat terén, dostane Maelstrom zcela nový rozměr a záhy je mnohem zábavnější, než byl v úvodu. Mapy jsou povětšinou podivně neutrální, málo zajímavé. Je však jen na vás, jak si s nimi pohrajete. Chcete si vytvořit vlastní pohoří, nebo se naopak provrtat kopcem, který kryje nepřátelskou základnu? To je vůbec to nejmenší, co můžete udělat! Co takhle zatopit určitou oblast nebo rovnou celé území? Nelíbilo by se vám změnit tok řeky? Zní to skvěle a pokud se zrovna tak která mise designérsky povedla, je radost si tímto způsobem užívat v praxi. Některé úrovně totiž terraforming přímo nevyžadují, jiné naopak ano – druhá skupina je pochopitelně o sto procent zábavnější. Z tradiční RTS se záhy stává opravdová strategická výzva, především lidský protivník má přehršel možností, jak vás obelstít. Stačí jen trochu přemýšlet a ono se vždy něco najde. Nejlepší na tom je, že to třeba vůbec nebudete čekat. Mimozemšťané mohou například zaplavit celou mapu vodou, která je léčí – ostatní musí zareagovat vybavením svých jednotek tak, aby jim voda neškodila. To v roli těch hodných. Kosmitron na to většinou vyzraje masovou výrobou mocných leteckých jednotek.

Klady a zápory

Terramorfing táhne
V multiplayeru spousta možností

Hrozný příběh v kampaních
Špatná AI

35 Euro
Anglicky

Je jasné, že plný potenciál Maelstromu se rozvine v multiplayeru, na druhou stranu by šly singleplayerové mise vytvořit s mnohem větším citem a důvtipem. Cílem je většinou devastace nepřátelské základny, což by ještě nebylo nejhorší. Mnohem více hře škodí příšerná umělá inteligence jak vlastních, tak nepřátelských jednotek. Pathfinding mnohdy vypovídá službu zcela, v dobrých chvilkách funguje aspoň zčásti, nepřítel podniká masivní útoky jen v rámci skriptů a není výjimkou, že se absolutně nedokáže přizpůsobit terénnímu přeskupení – tedy tomu, na čem hra stojí a padá. Je pravdou, že mapy končí v nerozeznatelné podobě od původních plánu, ale když už dělám takovou strategii, sluší se, aby spolu byly jednotlivé komponenty kompatibilní, a nejen naházené na jedné hromadě.

Po odehrání několika misí první kampaně byste nás snadno mohli označit za lháře, protože po originalitě není vidu ani slechu.

Audiovizuálně můžeme mluvit o lepším průměru, což nakonec platí i pro celou hru, ačkoliv měla mnohem na víc. Z Maelstromu přímo čiší nevyužitý potenciál. Rusové evidentně měly nápady, ale opět je nedokázali dostatečně atraktivně, a tentokrát ani funkčně, zpracovat. Na příběh se nakonec můžeme vykašlat, ale hru jednoho hráče hyzdí horší design misí a především tristní AI. Pokud vás však myšlenky hry lákají, čemuž se nelze divit, nemusíte truchlit – po síti nabízí stále vynikající zážitek.