Mage Knight Apocalypse

Další akční RPG do nepříliš povedené party, nebo kvalitně hratelný kousek postavený na oblíbené licenci Mage Knight? Nic není černobílé, a proto je zde naše recenze, která vám všechna úskalí této hry odhalí.

Co se zásluh společnosti Namco na poli videoher týče, dalo by se říci, že jsou nepopiratelné. Tento kolos patří mezi největší herní společnosti, přestože se dlouhou dobu věnoval pouze konzolovému trhu. Oproti škarohlídům tvrdícím, že je PC jako herní platforma již mrtvé, si to vedení japonského giganta ani trochu nemyslí a rozhodlo se ukousnout si významný podíl i z tohoto koláče. Nutno podotknout, že neponechává nic náhodě a rozhodlo se zafinancovat tituly, které mají šanci udávat ve svých žánrech směr. Warhammer: Mark of Chaos je podle prvních informací nadmíru povedenou realtimovkou, na Hellgate: London se zase těší všichni příznivci her od Blizzardu, jelikož právě bývalí zaměstnanci této továrny na bestsellery této kombinaci akce a RPG pracují. Inu a do třetice tu máme Mage Knight Apocalypse – kousek, který vychází jako první, nicméně vysoké ambice do něj vkládané bohužel zrovna nesplňuje.

Postavě se tak vylepšují jen ty vlastnosti, které v průběhu svého dobrodružství skutečně prakticky využívá

Univerzum Mage Knight je velmi dobře známé především americkým hráčům, kteří si s oblibou kupují nové příběhy i figurky z tohoto světa. Podle všeho jde o slušně výnosný byznys, který funguje už nějaký ten pátek, tudíž kdosi usoudil, že by si zasloužil i vlastní videohru. A jak se řeklo, tak se také stalo. Kromě záštity Namca, byla jistou zárukou kvality i slušná pozornost západních médií, jež byla hře věnována, a také dlouhý vývoj, který napovídal, že se nic neponechává náhodě. I žánr akčních RPG byl velmi slibný. Tak proč se výsledek natolik pokazil?

Inu, začíná to již u nedokonalého příběhu i jeho prezentace. Jestliže nepatříte mezi fanoušky Mage Knight, prakticky ho můžete vypustit, protože je podáván tak plytkými doušky, že sledování ukecaných in-game animací představuje spíše utrpení. Tudíž se je naučíte přeskakovat a tím pádem vlastně vůbec nebudete vědět, oč běží. Ona hrozící apokalypsa vůbec není ideálním výchozím bodem, na němž by se dal stavět výpravný děj. Tím pádem ztrácí nákup licence de facto smysl, protože se z ní podařilo vytáhnout jen opravdové minimum prvků, a to ještě jen tak na efekt, aby se neřeklo, že hra vlastně s předlohou nemá společného vůbec nic.

Mnohé jsme si slibovali od výběru jedné z pěti kompletně odlišných postav. V tomto směru měli tvůrci bezpochyby šlechetné úmysly, ovšem maličko je nedomysleli. Všechny postavy totiž již oplývají nejen jmény, určitou visáží, kterou lze měnit pouze kosmeticky, vlastní historií, jež je předurčila k záchraně světa, ale také striktně daným povoláním. Máme tu paladina, vampýrku, amazonku, trpaslíka a mága. Zatímco v ostatních RPG je poměrně dobrým zvykem utvářet si postavu k obrazu svému, zde to jde poměrně krkolomně. Každá z nich má předem určený vývojový strom skillů, který navíc není kdovíjak košatý.

Všechny postavy totiž již oplývají nejen jmény, určitou visáží, kterou lze měnit pouze kosmeticky, vlastní historií, jež je předurčila k záchraně světa, ale také striktně daným povoláním.

To by bylo ještě víceméně ordinérní, kdyby k tomu nebyl zakomponován systém vývoje postavy pro akční RPG nepříliš běžný. V zásadě běží o to, že klasicky nesbíráte zkušenosti, nepostupujete po levelech a nevylepšujete si ty vlastnosti, které sami chcete, aniž by záleželo na způsobu, jakým jste ke zkušenostem přišli. Mage Knight Apocalypse se snaží jít zdánlivě logickou cestou, ovšem opět zůstává trčet kdesi v její polovině. Postavě se tak vylepšují jen ty vlastnosti, které v průběhu svého dobrodružství skutečně prakticky využívá. Bojovníkům s meči se tak zvyšuje síla, mágům zase moudrost. Ovšem nejen těmito elementárními činy živ je hrdina a vylepšování některých vlastností postrádá smyslu, jehož se bylo nutno vzdát zřejmě z důvodu vyváženosti hry. V zásadě tak z dobré myšlenky vyšel polotovar nutící hrát tím způsobem, jaký je předurčen povoláním charakteru, poněvadž ve všech ostatních ohledech jsou postavy zpočátku naprosto nekonkurenceschopné.

Tvůrčí studio Interserv se v PR materiálech ohání hesly o skvělém a živoucím světě, my jejich stanovisko ovšem nemůžeme sdílet. Ono prostředí sice vypadá na první pohled otevřeně a působí snad i dojmem, že si můžete jít, kam se vám zachce, ale není tomu tak. Až příliš často narazíte na umělé či rovnou neviditelné barikády. Nehledě k faktu, že nejen hráčův charakter má problémy s pathfindingem a nesmyslně se zasekává. Na úkoly narazíte pouze v několika, podle jednoho schématu vybudovaných, vesničkách a ty se pak stejně omezují jen na vykydlení určitých nepřátel, případně vysvobození přátel spojené s bojem proti jejich věznitelům. Hratelnost je pak veskrze neinspirativní – v zásadě z hlavního tábora přes loadingovou obrazovku doběhnete do nějaké té instance, kde si to chvíli štrádujete, bez většího odporu protivníků, než dojdete na místo určení, tam se na vás sesypou hordy, takže chvíli bojujete, splníte úkol a jdete si do vesnice pro další. Design proto působí dosti podivně - na lineární cestě se vždy po chvíli cesty zastavíte a mlátíte.

Samotný průběh akce jako by z oka vypadl jiným akčním RPG. Na obě tlačítka myši si lze navolit určité dovednosti, jež pak klikáním vyvoláváte, což v některých případech požírá manu. Když do vás zase mlátí nepřítel, je potřeba obnovovat zdraví. Oba problémy mají jednoduché řešení: vlastní výrobu likérů. Je potřeba najít určené bylinky a smíchat je. Na své pouti nemusíte zůstat osamoceni,

Klady a zápory

Pohledná grafika
Výběr postav

Lineární a stále stejná hratelnost
Příběh stojí za starou belu
Kamera si dělá, co se jí zachce

po cestě totiž potkáte zbylé čtyři parťáky z „velké pětky,“ kteří se k vám coby NPC mohou připojit. Ale připravte se na jejich neustálé zasekávání o překážky a prakticky nulovou možnost nějak ovlivňovat jejich kroky nebo činy.

Grafická stránka titulu nepůsobí špatně, ale v některých momentech nám neodvratně připomínala World of Warcraft v celé jeho komiksovosti. Mnohem horším problémem je ale nepochopitelné lagování postavy, které není ovlivněno nastavením detailů a problematicky se na něj zvyká.

Hratelnost je pak veskrze neinspirativní – v zásadě z hlavního tábora přes loadingovou obrazovku doběhnete do nějaké té instance, kde si to chvíli štrádujete, bez většího odporu protivníků, než dojdete na místo určení

Celkově jsme z Mage Knight Apocalypse zklamaní. Ono sice nejde o tak příšernou hru, jak by se z tónu recenze mohlo zdát – když zapomenete, že existuje spousta lepších, tak se dá nějakou dobu i hrát, ale od Namca jsme čekali prostě mnohem více. Většina herních prvků je dobře načrtnuta a věřím, že na papíře krásně fungovaly, jenže v praxi dávají dohromady spíše nepříliš kvalitní zmatek.