Populární karetní hru Magic: The Gathering znají snad takřka všichni. Pro ty, kdož s ní ještě neměli tu čest, připomenu, že se jedná o hru, kdy proti sobě stojí dva hráči se svými připravenými balíčky karet, z nichž náhodně tahají nejrůznější kouzla a čáry a používají je proti oponentovi. Okolo „magiců“ se vytvořil doslova kult a už nejde zdaleka jen o hraní, ale i, možná i ve větší míře, o sbírání raritních kousků, tedy karet, jejichž cena se mnohdy přehoupne až do tisíců. Není tedy divu, že se ti nejlepší hráči zúčastňují různých mistrovství a jiných turnajů. A vše, co je byť trochu úspěšné, se musí převést do videoherní podoby, na to už jsme si přeci zvykli. Nejinak je tomu i u Magic: The Gathering, her na její motivy bylo vytvořeno již poměrně dost, bohužel však nebyly nikterak výrazné, ani úspěšné. Paradoxně tak z tohoto tématu těží hra, která vůbec nemá potřebnou licenci, přesto je však nesmírně zábavná. Jsou jí Etherlords a jejich nedávno vyšlý druhý díl. Bylo tedy na čase, aby Atari, majitel licence od Wizard of the Coast, zužitkovalo své prostředky a vypálilo konkurenci rybník. Jako rána z čistého nebe tak přichází Magic the Gathering: Battlegrounds, o níž se před vydáním nic moc nevědělo, ale o tím větší překvapení se jedná.
Nebýt obalu a všudypřítomných nápisů Magic: The Gathering, tak byste Battlegrounds zřejmě do oblíbeného prostředí karetní hry ani nezasadili. Změny jsou, oproti zažitým konceptům, bezmála obrovské, inovativní a v neposlední řadě 
i velice zábavné. Hrubý základ zůstal stejný, pořád zde existují kouzla z pěti škol magie a dva proti sobě stojící hráči. Ti se dostanou do jakési, velikostí dosti omezené arény, která je rozdělena čárou ve stylu tenisového kurtu na dvě poloviny a každé vládne jeden bojovník. Překročením dané linie se dostanete na oponentovo pole působnosti, kde nemůžete kouzlit a ubývají vám životy z klasických dvaceti. Co je však důležité, můžete mu vyžírat magické koule, na nichž celá hra stojí. Bez jejich pomoci byste nevykouzlili ani ještěrku, natož lávového obra. Tyto koule, ve hře nazývané jako shardy, fungují tedy podobným způsobem jako „landy“ v kartách. Za jejich určitý obnos si můžete vyvolat nějakou tu bestii či kouzlo. Shardy se pomalu dobíjí a k jejich zaplnění slouží i čas od času se zjevující magické krystalky. Co je však veledůležité je to, že se vše děje v realtimu a ne tahovým způsobem. Hra tak dostává zcela nový akčně-strategický rozměr a dala by se jistým způsobem přirovnat i ke klasickým bojovkám, které nám na PC již tak dlouhou dobu chybí. Sám hráč může i bez pomoci nejrůznějších „pomůcek“ bojovat svou zbraní a je i dost vysoká šance, že se některým útokům ubrání bez následků. K dispozici je i štít snižující způsobená zranění. A při tom všem dosahuje hra i nezvyklé strategické hloubky, jelikož kombinací všeho možného je skutečně nepočítaně. Souboje jsou skutečně napínavé a bude ve vás jen malá dušička, když budete mít vy i váš protivník již jen minimum životů a bude záležet jen na tom jakou rychlo-taktiku zvolíte.
To mě přivádí k popisu ovládání, které může celý nadějný nápad zhatit, což se v tomto případě naštěstí nestalo, ba právě naopak. Interface je velikým pomocníkem hráče, a to i bez využití myši (v menu má samozřejmě plnou podporu). Prstoklad na klávesnici, tedy na směrových šipkách a akčních klávesách, pak skutečně nechá vzpomenout na staré dobré časy skvěle hratelných mlátiček. Ještě většího komfortu při ovládání se dá dosáhnout připojením gamepadu, který dá vyniknout i jisté, dobře provedené konzolovosti (Battlegrounds byla vyvíjena i na Xbox). Nebudu zakrývat, že část úspěchu tkví v obratném mačkání kláves, jelikož mnohdy se nacházíte ve velkém časovém presu a právě stisk nesprávného tlačítka vás může poslat do propadliště dějin. Rovněž hardcorové fanoušky nepotěší přepracování jejich svatého grálu do této počítačové podoby, jelikož mohou úplně zapomenout na zdlouhavé přemýšlení o každé jednotlivé akci, ale pro nás ostatní je to jen dobře, jelikož u počítačových her jde v první řadě o zábavu.
Před samotným utkáním je nutné si připravit balíček karet, s nímž si pak při boji budete muset vystačit. Může se skládat jen ze dvou škol magie najednou. Maximum je deset kouzel, která se dělí do tří kategorií, a to Creature, kam se řadí vyvolávání nejrůznějších pomocníků, Sorcery, což jsou klasická kouzla působící na samotnou figuru hráče či na samotné kreatury, ať už obranná či útočná 
a poslední kategorií jsou Enchantment, to jsou permanentní vylepšení určitých vlastností. Žádný minimální stav pro jednu z kategorií není, můžete mít třeba všech deset karet ve vyvolávání, ale platí, že enchantmenty smí být v balíčku jen dva, jelikož jsou povětšinou velmi drahé na manu a jsou více než silné. Zřejmě největší zábavu si užijete s vyvoláváním všemožných nestvůr, na jejichž ovládnutí a následném vylepšení hra do jisté míry stojí. Je jich skutečně poměrně velké množství a neliší se pouze vzezřením. Jsou povětšinou i diametrálně odlišné svou silou a schopnostmi. Každý tvor má své útočné a obranné číslo, která přijdou na přetřes při konfrontaci s nepřátelským pohůnkem či rovnou hrdinou. Pokud vaše bestie vyjde ze souboje vítězně, byť s menšími šrámy, znovu se respawnuje na místě, kde jste ji vyvolali. Někteří vyvolenci mají pak schopnost regenerace, takže se obnoví v plném zdraví. Obecně skoro každá nestvůra má nějakou tu specialitku, na kterou se vyplatí brát ohled a zařadit ji do taktiky.
Hned na začátku popisu herních možností musím říct, že hra nemá, co do herního stylu, s Etherlords mnoho společného (Battlegrounds je založeno pouze na soubojích v malých arénách), nebál bych se říci, že se jedná o dvě naprosto odlišné hry, maximálně trošku spojené kouzlením. Zřejmě hlavním lákadlem pro jednoho hráče je herní varianta Quest, který může evokovat jakousi kampaň s příběhem. Pravda 
je to však jen zčásti. Battlegrounds sice jakousi zápletkou disponuje, ovšem ani v nejmenším na ní nestojí. Občas narazíme na nějakou tu, celkem pěkně provedenou, animaci, z nichž i průměrný hráč pochopí, že je třeba získat všech pět magických kamenů pro dosažení stability zdejšího fantasy světa. Quest je rozdělen do šesti postupně se zpřístupňujících kampaní, v nichž nalezneme množství úkolů. Každá z kampaní je zaměřena ne jednu z již zmíněných škol magie a naučí vás ji plně ovládat. Za každý úspěšně splněný úkol dostanete další kouzlo(chcete-li kartičku) na jehož použití je zaměřeno další kolo. Tento systém se může zdát zpočátku velice příjemným, ale později narazíme na nějaké ty pihy na jeho kráse. Ta největší leží v jeho přísné linearitě. Bez použití určeného způsobu vítězství se dál dostanete jen stěží. Na druhou stranu se každou školu naučíme využívat až do poslední kapky), což rovněž není k zahození a vzhledem k tomu, že Battlegrounds nabízí ještě další herní varianty, kde si můžeme užít dostatečné volnosti, nedosahuje zmíněná chybka nijak fatálních důsledků. V každé kampani je docela dost úkolů, podle toho, kolik kouzel má daná magická škola, ale veskrze se nejedná o těžké záležitosti, čímž pádem ani herní doba není kdovíjaká, Battlegrounds se dají dokončit za nějaké dvě tři odpoledne. Několik úkolů je však takřka frustrujících a zdaleka se nejedná jen o ty konečné. Vysoký kredit hry to tak trochu sráží, jelikož po dvacátém opakování už končí zábava. Musím 
ale říci, že na takovéto okamžiky narazíte zřídkakdy, maximálně tak čtyřikrát za hru.
Ve velice pěkně provedeném menu se však nenachází jen mód Quest, je toho tu mnohem více. Practice je jen jeden zápas na dvě vítězná kola a slouží především k natrénování určité taktiky, jelikož si můžeme navolit jak vlastního, tak protivníkova hrdinu. Arcade duel je pak sérií utkání, kdy si v případě úspěšného tažení můžeme odkrýt další bojovníky. VS duel pak dá ještě více vzpomenout na zlatou éru bojovek, jelikož k hraní tohoto módu budete potřebovat ještě jednoho živého pomocníka u vašeho počítače a věřte, že se jedná o hodně zábavnou záležitost, možná ještě více, než v případě onlinových utkání hraných pomocí systému Gamespy. Stačí si vytvořit účet, připojit se na server a už se jede. V přípravě jsou i turnaje se zajímavými cenami. Nemusím jistě podotýkat, že tato a předchozí možnost jsou pro hru klíčové a právě tyto vás u ní udrží na dlouhou dobu. Autoři se navíc svého díla nechtějí zříct ani po vydání, takže se můžeme těšit na možnost stáhnutí nových kouzel, prostředí a hrdinů z internetu.
Jak už jsme si řekli, škol magie je pět (červená, zelená, bílá, modrá, černá) a diametrálně se liší, což je pro hru jen a jen dobře, protože za každou z nich je třeba hrát zcela novým, neokoukaným stylem, a to jedině napomáhá dlouhotrvanlivosti celé hry. Červená magie je zaměřená především destrukčním směrem a její kouzla i jednotky tomu jen odpovídají. Když do hry přivoláte Lávového obra, tak 
tento ubere každému stvoření ve hře dva životy, ať už patří mezi spojence či nepřátele, Schorchig Missile je pak střela vypálená přímo na nepřítelova reka. Zelená škola disponuje silnými stvůrami jako je Avatar of Might či Rushwood Elemental, musí se však úplně zříct všech enchantmentů. Bílá magie vsází především na silné létající jednotky, na zemi však příliš konkurenceschopná není. Modří mají rovněž vypracovanou vzdušnou flotilu, velký díl jejich úspěchu tkví rovněž v silných kouzlech. Černá škola je zřejmě vůbec nejpočetnější a její kousky mají většinou více než jeden dopad.
Co se týče umělé inteligence, ani zde si nemůžeme nijak výrazně stěžovat. AI vyžírá pravidelně magické shardy (a dokonce ani necheatuje, jelikož tvoří opravdu jen ta kouzla, na něž má manu), využívá všemožných schopností, které jsou k dispozici, i když občas na pár účinných kouzel zapomíná. Hra nenabízí volbu obtížnosti, takže je to způsobeno zřejmě nutností titul dostatečně vyvážit. Co však zamrzí více, je opakování stále stejných akcí. Protivník se totiž občas tak nějak zasekne a tvoří neustále ty stejné kombinace. Ne, že by to skuteční hráči nedělali, ale přesto to působí tak nějak podivně.
Graficky se nemá hra vůbec zač stydět, vypadá skutečně poutavě. Je to samozřejmě způsobeno nevelkou rozlehlostí arény a na to navazující možností věnovat se detailům, ale i tak vše působí parádně. Prostředí jsou pěkně detailně vymodelovaná, v některých případech i docela živá. Někdy můžeme vidět i pěkně vytvořenou vodu v kalužích. Kapitola sama pro sebe jsou postavy i nestvůry, které rovněž srší krásnou propracovaností. Gorily i goblini vypadají krásně, ale k srdci přirostou rovněž sličné hrdinky v sexy oblečcích. Zvuky jsou také parádní, ale hra by si zasloužila rozhodně více hlášek, je jich totiž hodně málo. Zbývá nám ještě hudba, která ani v nejmenším neurazí, ale naopak potěší.
Celkově můžeme být nadmíru spokojeni. Magic The Gathering: Battlegrounds přichází nečekaně, ale o to větší z něj můžeme mít radost. Klasický koncept klasické hry s ladností sobě vlastní překopává na široce hratelnou, zábavnou akčně-taktickou bojovku, která sice může na první pohled působit povrchně, ale na ten druhý již obejvíme její skutečnou hloubku. Na Battlegrounds je radost pohledět a ještě větší je hrát. Pokud bychom hodnotili jen z hlediska čiré zábavy, bylo by Battlegrounds jistě na prvních pozicích žebříčků letošního roku.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
