Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

MagnaCarta II je zábavné, ale neoriginální RPG

aktualizováno 
Nedá se nic dělat, zase jeden mladý hrdina musí zachránit svět. Tak ho nenecháme dlouho čekat a jde se na to.
70

MagnaCarta II

Platforma: Xbox360
Výrobce: Soft Enterprises

  • Velmi slušná délka hry
  • Dva styly boje pro každou postavu
  • Technická stránka hry
  • Rozporuplný bojový systém
  • Neoriginalita
  • Podivné rozložení savepointů

Rozsáhlé RPG, které si půjčuje hodně od žánrových kolegů, ale samo s větší novinkou nepřichází. Budiž mu přičteno k dobru, že se hraje relativně slušně.

Herní karta

MagnaCarta II

MagnaCarta IIZdá se to jen nám, nebo většina RPG z východu začíná tak, že se mladý chlapec/dívka se ocitne v situaci, kdy mu nezbývá nic jiného, než zachránit své město, zemi, kontinent nebo svět? Asiati jsou sice šikulové, jsou schopni vymyslet i robota, který vám utře hýžďovou oblast poté, co jste strávili hodinu na WC po vydatném fazolovém obědě, ale odtrhnout se od námětu „z nic netušícího hrdinou“, to ne.

Ale abychom jim nekřivdili, tak většinou se počáteční jednoduchý děj vyvine do kolosálních rozměrů, dočkáme se množství zvratů a scénáristických smyček. A MagnaCarta II je to na tom do doslova a do písmene stejně.

Některé postavy mohou spolu zkombinovat síly a provést speciální úder dohromady.

MagnaCarta IIÚstředním hrdinou je tentokráte Juto, mladý černovlasý bojovník, který trpí amnézií. Netuší, kdo byl, co dělal a jak se ocitl tam, kde se ocitl. Naštěstí se ho ujali lidé z jednoho menšího ostrova a on si tam spokojeně žil. Jenže celý kontinent Lanzheim je zmítán občanskou válkou. Královna byla zavražděna a na její místo dosedl bezcitný Schuenzeit. Proti němu se postavila dcera bývalé panovnice, princezna Zephie.

Juto nemá přílišný zájem se v konfliktu angažovat, ale jak to tak bývá, je do něj zatažen a nezbývá mu, než se chopit meče a pomoci zachránit nevinné před krutým vládcem. V tomto ohledu se MagnaCarta II nesnaží předběhnout konkurenci. Příběh je sice komplexnější, než se na první pohled zdá, ale čím více ho budete odhalovat, tím častěji vás napadne, že tohle nebo tamto už jste někde viděli.

Ale děj není to jediné, co vám bude povědomé (samozřejmě, pokud máte nějaké MagnaCarta IIzkušenosti se žánrem). Když se to vezme kolem a kolem, MagnaCarta II téměř v ničem oproti příbuzným titulům nevyniká, ale současně ani v ničem příliš nepokulhává.

Do hraní se nevrháte sami, ale v týmu. V pozdějších fázích hry budete mít k dispozici šest postav. Aktivní skupina čítá tři hrdiny a je plně ve vašich rukou, jak si tým poskládáte. Jediným omezením je, že někteří jedinci se na určitou část hry odpojí (ale vždy se vrátí), jinak vás nic nelimituje a vaše úderná jednotka může být sestavena tak, jak si představujete.

MagnaCarta IIDokonce v případě, že někdo z aktivních bojovníků zemře, můžete ho rychle vyměnit za neaktivního člena. Kromě toho se vůbec nemusíte bát, že ti, co čekají v záloze, budou trpět nedostatkem zkušeností. MagnaCarta II to řeší tak, že hrdinové, kteří se účastní boje, získávají 100% zkušeností a ostatní 70%.

Level postav se tu zvyšuje docela rychle, ke slovu se dostanou všichni a pochybujeme, že některý z dostupných hrdinů bude dlouho neaktivní. Nejen proto, že hra není úplně nejjednodušší a není nijak výjimečné, že postava zemře, ale také díky výrazným rozdílům mezi jednotlivými hrdiny.

Jejich povolání je předem dané, s ním nemůžete nic udělat. Juno je se ohání mečem, Zephie je léčitelka a větrná kouzelnice a podobně. Ovšem nemusíte být deprimovaní, je tu několik výrazných možností, jak si své bijce uzpůsobit.

MagnaCarta IIKaždý má totiž k dispozici dva druhý zbraní (jedno/dvouruční meč, katana/šurikeny). A podle toho, kterou vyberete, velmi podstatě ovlivníte, co bude daná postava umět. Každá zbraň má totiž unikátní strom vlastností, které jsou dostupné jen v momentě, kdy má hrdina zbraň v ruce. Pro příklad, pokud má Zephie jako primární zbraň magickou hůlku, specializuje se na léčitelskou magii, jestliže vějíř, spíše na útočnou magii.

Pokud jste fanatičtí čtenáři, užijete si své.

Body pro tyto vlastnosti získáváte při zvýšení úrovně. Nepřidělujete body do atributů samotného hrdiny, to dělá umělá hra za vás, ale „nakupujete“ schopnosti pro vaše zbraně. Schopnosti ale nemůžete používat zadarmo, stojí to Kany. Jde o to, že když bojujete, hrdinové získávají jakési body, které jsou potřebné po užití kouzel nebo speciálních úderů.

MagnaCarta IITady je ale menší problém. Zatímco fyzickou sílu využívající hrdinové Kany absorbují do svého těla a mohou je „přenášet“ s sebou, magií vládnoucí postavy ne. Když válčí kouzelníci, Kany, které vypadnou z poražených nepřátel, se vznášejí v bezprostřední blízkosti bojiště. Pokud se od něj posunete dál, už nejsou využitelné. Znamená to problém, v případě, že potřebujete využít například léčivé kouzlo a v dosahu není žádný Kan. Bylo by tedy asi mnohem lepší, kdyby byl systém nastaven opačně: levitující Kany pro bojovníky, možnost přenášet Kany pro kouzelníky.

Některé postavy mohou spolu zkombinovat síly a provést speciální úder dohromady, ale v tomto případě jsou tu tři podmínky – dostatek Kanů, dva specifičtí hrdinové (spojit síly mohou jen konkrétní dvojice) a jen určité zbraně.

Zní to trošku složitěji a to ještě nekončíme. Bojový systém není z těch, které dokonale zvládnete za deset minut hraní. Střety probíhají v reálném čase. Postavy MagnaCarta IIovšem nejsou připraveny na boj ihned, ale musíte stisknutím tlačítka aktivovat bojový mód. Vy ovládáte jednoho hrdinu, umělá inteligence ovládá ostatní dva.

Pro útok existuje jen jedno tlačítko, čas od času můžete zasadit kritický úder (výzva se objeví v podobě žádaného tlačítka uprostřed obrazovky), ale opravdu důležité jsou speciální schopnosti zbraní. V dolní části obrazovky uvidíte ukazatel výdrže. Ten se po každém úderu zaplňuje. Nejdříve modře a když je plný, začne se zaplňovat rudě (overdrive stav). V této chvíli ještě můžete útočit, vaše útoky jsou dokonce o něco silnější. Ale musíte si pohlídat, abyste nenaplnili ukazatel úplně. Pokud by se tak stalo, na několik vteřin se dostáváte do „přehřátého“ stavu, kdy nemůžete útočit, ani používat předměty a chvíli se nelze ani hýbat.

Dá se tomu předejít tak, že v momentě, kdy vám chybí jen troška k naplnění rudého ukazatele, rychle stisknete tlačítko pro speciální úder. Když to uděláte, můžete MagnaCarta IIs pomoci směrového kříže přepnout na jednoho ze svých dvou společníků. To se nazývá Chain. V tu chvíli se síla útoků zvoleného vůdce ještě znásobí, ale opět pozor, i jemu se naplňuje ukazatel výdrže. Pokud pak uděláte tu samou proceduru znovu, nedojde už k dalšímu Chainu (ten lze provést jen jednou), ale k Chain Breaku, což znamená, že se ukazatel zúčastněných dokonale vyprázdní a vy můžete začít znovu útočit.

Zní to hrozivě a nechceme vás zbytečně chlácholit, z počátku je dost pravděpodobné, že se s tím budete potýkat. Bojový systém si nelze dokonale osvojit za pár chvil. A než mu přijdete na kloub a na chuť, zabere to pár hodin.

Je hezké, že se tvůrci snaží, aby boje nebyly jen neustálým rubáním, ale tahle cesta je někdy zbytečně komplikovaná a otravná. Po určité době už vám to ani nepřijde, ovšem zpočátku se nějaké to rozčilování určitě dostaví.

MagnaCarta IIUklidnit se můžete u vylepšování zbraní. Ty lze upravovat tak, že nacházíte nebo nakupujete Kamondy, které následně vkládáte do slotů zbraní. Pokud je budete správně kombinovat, může získat zbraň i bonusové vlastnosti. Především během nepovinných úkolů se dají získat zajímavé „recepty“. S jejich pomocí vám obchodníci (v případě, že máte žádané ingredience) vyrobí speciální Kamondy.

Postranní mise ale nejsou často kdovíjak zábavné, většinou je je třeba něco zabít nebo najít. Doporučujeme, abyste si jich pár prošli, hlavně kvůli tomu, aby vaše postavy měly dostatečnou úroveň pro dohrání hlavní dějové linky, ale nejsme si úplně jisti, jestli se najde dostatek těch, kteří budou s úsměvem na rtech dobrovolně plnit všechny nepovinné questy.

Bez hrdiny ani ránu
Ústřední postavou je tu chlapík jménem Juto, ale nikdo vás nenutí, abyste ho neměli jen v záloze. Mrkněte se, koho tu máme dál.

Zephie – právoplatná dědička trůnu Lanzheimu, ale poté, co byla její matka zavražděna, na něj usedl bývalý předseda vlády (který atentát zorganizoval), zorganizuje proti němu odboj. Zephie je léčitelkou a větrnou čarodějkou.

Rue – je strážkyní Zephie, je moudrá, nebojácná a specializuje se na boj katanou a šurikeny. Taktéž ovládá magii blesků.

Crocell – kouzelník, jehož specializací je magie ohně. Na první pohled vypadá jako nevinný chlapec, ale když otevře ústa a něco z nich vypustí, první dojem tím zadupe do země. Je drzý, neomalený a nestálé povahy.

Celestine – dívka z národa Mare. Jeho členové se dožívají jen čtyřiceti let, ale během nich vypadají stále mladě. Celestine se specializuje na ledovou magii a střelbu z luku.

Argo – válečník z národa Trewa je dobrosrdečný obr, který je nejen neuvěřitelně silný, ale také moudrý. Jeho zbraně jsou kladivo a sekera.

MagnaCarta IIMají totiž podobnou náplň jako povinné. Opravdu jen v minimu případů se po vás bude chtít něco jiného, než abyste prošli úrovni, zlikvidovali všechny, na které narazíte, a našli to(ho), co hledáte. Párkrát je tu zpestření v podobě hádanky nebo ochrany nějaké osoby, ale moc často se něčeho takové nedočkáte.

Hlavně se tu bojuje, ale také mluví. Dialogů jsou tu kupy a kupy, takže pokud jste fanatičtí čtenáři, užijete si své, ale většina obyčejných smrtelníků dříve nebo později začne rozhovory přeskakovat, protože jsou často zbytečně protahované a některé nikterak neposouvají příběh dopředu.

Dále musíme hře vytknout podivné rozložení savepointů. Hra se automaticky neukládá, to musíte udělat vy. Není to žádný zásadní problém, prsty nikomu neupadnou, ale nejsme si úplně jisti, proč jsou někdy savepointy kousek od sebe a jinde zase úplně chybí na velké ploše. A pokud procházíte level dlouhé minuty a jsou MagnaCarta IIpobity všechny vaše postavy, tak musíte opakovat všechnu činnost od posledního uložení. To pak asi zrovna juchat nebudete.

Technická stránka hry patří k výraznějším kladům, grafika je slušná (i když občas na moment vypadnou textury), rozpohybování hrdinů ujde a efekty kouzel jsou pěkné. Hudba také dopadla slušně a namluvení není vůbec špatné.

Hře se toho dá vytknout dost, počínaje tím, že přináší jen minimální dávku svých nápadů až po občasnou frustraci pramenící z umístění savepointů a obtížnosti některých bossů, ale z těch 30 – 40 hodin (podle počtu splněných postranních úkolů) bude většina docela zábavných.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

64 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 23 čtenářů

Témata: princezna, Robot


Nejčtenější

Star Wars Battlefront II
Příběh nového Star Wars Battlefront 2 prý zvládnete za pět hodin

Kampaň pro jednoho hráče bude sice intenzivní, ale také velice krátká. Podle producenta hry Davida Robillarda její dohrání zabere něco mezi pěti až sedmi...  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Huang Wenbin při návštěvě fotbalového klubu Runcorn Linnets.
Fanoušek cestoval přes půl světa, aby poznal oblíbený tým z fotbalové hry

Čínský fanoušek cestoval více než 10 tisíc kilometrů ze své domoviny, aby mohl navštívit klub hrající až devátou nejvyšší fotbalovou ligu v Británii.  celý článek

Legacy of Kain
Bude nová hra ze série Legacy of Kain? Vývojáři něco naznačují

Majitelé práv na dlouho opuštěnou značku Legacy of Kain začali na sociální síti sdílet obrázky upíra Raziela. Mohlo by to znamenat nový díl?  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Další z rubriky

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.