Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Manhunt - lidským řezníkem

  12:00aktualizováno  8:35
Jak to dopadá, když někomu rupne v bedně a vezme do ruky kudlu, vidíme denně v televizi. Nyní se však zapraskání ozvalo v hlavách autorů z Rockstar Games, kteří vkládají nabroušené nože do rukou nám, hráčům. A kdyby jen nože!

ManhuntPředávala-li by se každoročně cena za nejnásilnější hru, v Rockstar Games by jistě prudce stoupla poptávka po prosklených vitrínách. Tento tým má skutečně řádně našlápnuto brutálním směrem, což dokumentuje například nedávná kauza o masovém vybíjení Haiťanů v Grand Theft Auto: Vice City. Začalo to nevinnými krvavými cákanci v prvním GTA a pokračovalo přes zmíněnou xenofobii až k dnešnímu Manhunt, jenž znovu tupí veškeré cenzorské nůžky. Kam to dospěje? Bude se ke hrám od Rockstaru přibalovat herní periferie v podobě řeznického nože, škrtící struny nebo desky božského Karla?

Zatímco brutalita v GTA byla pouze okrajovým prvkem, Manhunt se na násilí rozhodl stavět od základů. Autoři tak žánrem rezignovali na klasickou stealth akci ve stylu Thief viděnou očima třetí osoby, jež se od zbytku soudobé produkce odlišuje jen a jen svou do nebe volající zvrhlostí a brutalitou. ManhuntHlavní zápletka připomíná nejvíce filmy typu Running Man s jistým americkým guvernérem v hlavní roli či velkou část jiné brakové produkce osmdesátých let. Cash byl hajzl a byl za to náležitě potrestán. Místo pohodlí elektrického křesla mu však bylo dopřáno tříletého hnití v kobkách bez špetky slunce. Ale Cashův kořínek je tuhý a tak mu je jedné řadové noci spojené s masáží ocelovými trubkami a sevřenými pěstmi zažehnuta jiskra naděje. Zvrácený a řádně zazobaný režisér brutálních snuff filmů mu přes komunikační sluchátko poskytne nabídku, která se neodmítá. Pokud udělá tuto noc vše dle jeho přání (tedy přemaluje obličej několika bezdomovcům, jak zní zdánlivě první úkol), bude volný. Avšak situace, kdy se vše zvrhne a na sklonku noci čeká jen náklaďák plný zabijáků a později se do všeho zaplétá i policie a režisérova elitní garda Cerberus, na sebe nenechá dlouho čekat. Celý příběh se nenásilně šine kupředu zaběhnutým stylem a jen marně bychom čekali vykolejení do zapovězených plání originality.

Tu a tam je nutné naleznout spínač potřebný k otevření brány, někdy se sluchátko nadrženě dožaduje zvláště brutálního zabití, později si zahrajeme poměrně neotřelou verzi kuželek s lidskými terči.

Herní princip je oproti GTA až podezřele jednoduchý. Prakticky jde o obyčejnou procházečku, v níž je hráč po řadě strohých a zrnitých animacích evokujících snímání průmyslovými kamerami (a jež nelze odklepnout, což je trnem v patě v kontextu s omezením úložných pozic) vhozen do poměrně malé úrovně

Brutální exekuce

Škrcení pytlíkemPozor, tento sáček není hračka! Umístěte mimo dosah dětí a kojenců, hrozí riziko udušení. Toto stojí na většině igelitek, výrobci však zapomněli uvést varování pro duševně choré masové vrahy, jež se upozorněním nechali náležitě inspirovat. Oběť se ještě chvíli cuká a sáček na jedno použití je zmařen.

Hákování – Za toto hákování se neodchází na trestnou lavici, ale rovnou na elektrické křeslo. Najít správné místo mezi lopatkami chce trochu cviku, smrtelné zaškubnutí pak již zvládne každý hráč počítačových her proškolený klasikami typu Doom či Blood.

Podřezání – Věčná klasika a oblíbený způsob mafiánských uskupení. Navíc je nůž znovupoužitelný, praktický, dotváří image drsného ranaře a ve chvilkách volna si s jeho pomocí lze připravit vydatnou svačinu.

naplněné několika lovci a množstvím temných zákoutí. Ty zde hrají klíčovou roli, jelikož náš hrdina není žádným supermanem a i slabá přesila jej velice rychle udolá. Plížení, stíny, lokalizace nepřátel a jejich tiché obcházení, či v lepším případě exekuce, tak zaujímají většinu času. Jako vítané ozvláštnění se občas do hráčova ucha rozštěká režisér komentující aktuální cíle. Tu a tam je nutné naleznout spínač potřebný k otevření brány, někdy se sluchátko nadrženě dožaduje zvláště brutálního zabití, jindy zas bude potřeba přes hlídané území pronést těžký kanystr nafty a zprovoznit tak magnetický jeřáb, s nímž si později zahrajeme poměrně neotřelou verzi kuželek s lidskými terči. Je zde i minoritní prostor pro nezbytnou femme fatale, ovšem to je asi vše, co hráče čeká. Komplexnost GTA je tatam a Manhunt je čiročirou, ničím nerušenou stealth akcí. A není to vůbec špatné!

ManhuntOpěvovaná (err, tedy výchovně vytýkaná, že?) brutalita se dostává ke slovu zejména při likvidaci protivníků. V zásadě lze nepřítele udolat buď neefektivně metodou rošamba, neboli „já tě praštím, ty mě praštíš, kdopak padne dřív?“, nebo se s Cashem přiblížit těsně za záda nešťastníka a po rozmáchnutí pravice, případně hlášce „finish him“ linoucí se ze sluchátka, jež indikuje Cashovu připravenost, provést nelítostnou exekuci. Kamera, klapka a automaticky se spouští animace dušení igelitovým pytlíkem, podřezávání střepem či elegantní strunou nebo hlavotřesení baseballovou pálkou. Množství chladných zbraní je vskutku impozantní a přestože je v pokročilém stádiu hry nabídnuta slušná paleta střelného náčiní, nastřelovačkou hřebíků počínaje a brokovnicí nekonče, není nad práci tichého profesionála a jeho nabroušeného háku. Opakující se exekuce jsou ale postupem času stále více uniformní, což je škoda, neboť právě na nich je myšlenka hry založena. Jít a zabíjet, to je filozofie v podání Manhunt. Cash se dokonce nenaučil ani skákat, vystačí si pouze s přilepenímManhunt ke zdi, nahlížením za rohy nebo chycením protivníka za krk, přičemž lze jeho obličej plynule podrobovat dentistickému zákroku páčidlem.

Umělá inteligence není nejsilnější stránkou Manhunt, ale svou funkci plní. Nepřátelé se obecně oddávají čtyřem náladám – postávají na místě, hlídkují po předem definovaných trajektoriích, prověřují prostor, když Cash diverzně odhodí cihlu či zaklepe zbraní o zeď, popřípadě se po něm s ohněm v očích vrhají, to když po zaklepání zůstane trčet na místě a neskryje se do stínů. Lze však vysledovat jisté zóny, jejichž hranice jsou protivníkům zapovězeny a v případě nouze jim tak lze bez problémů uniknout. Jen aby nedošla stamina potřebná k běhu. K orientaci mezi hlídkami výtečně poslouží radar, jenž jako by z oka vypadl minimapě z GTA. Sice na něm nejsou vyznačeny jednotlivé zdi, ale nepřátelé se logicky objevují, pouze když je Cash vidí nebo slyší. A že je co poslouchat, peprné hlášky se skutečně povedly. Takový skini v ohrožení zbaběle volají své bílé bratry a pokud snad narazí na mrtvého souputníka, hráč zaslechne příkladnou ódu na zoufalost následovanou jadrnými výhrůžkami.

Zcela realistické (ne že bychom to zkoušeli) mlasknutí baseballové pálky o čelist se jednoduše musí slyšet na vlastní uši.

Ačkoliv je původní Manhunt doma na DVD plackách Palystation 2, mohl by sloužit jako šablona pro konverze tvořící týmy. Ovládání zastupuje osvědčené duo klávesnice a myši, optimalizace herního enginu je také na výborné úrovni. Ona také grafika není nijak převratná a znovu silně vykrádá GTA: Vice City. ManhuntOvšem zde se na město (zejména jeho odvrácenou tvář) díváme z mnohem menší vzdálenosti, čímž trpí zejména detaily. Na druhou stranu potěší stylové rozzrnění obrazu a slušný fyzikální engine, kdy exceluje zejména kinematika postav, zaujme ale i pár interaktivních objektů sloužících primárně k vyvolání pořádného šrumce a přilákání nepřátel. Po zvukové stránce jsme již pochválili povedené hlášky, stran zvuků lze provést totéž. Zcela realistické (ne že bychom to zkoušeli) mlasknutí baseballové pálky o čelist se jednoduše musí slyšet na vlastní uši.

Manhunt není hrou pro slabší povahy a to jak po stránce nátury, tak z hlediska herní praxe. Od konzolové verze hra zdědila nepraktický systém ukládání pozice pouze na určitých místech, která rozhodně nejsou tak častá, aby stačila pokrýt správnou práci hráčových nervů. Cashova frekvence odebírání se na onen svět je totiž mnohem vyšší než úmrtnost fanynek na koncertu Michaela Jacksona. Až desítky minut opakovaní problémových úseků tedy nejsou ničím výjimečným.

Bohužel si v Manunt nevyměníme pár políčků s kamarády prostřednictvím multiplayeru. Rockstar Games si byli vědomi nulové přidané hodnoty po odehrání dvaceti základních úrovní a tak do hry zakomponovali několik úrovní bonusových po boku rozsáhlé galerie artworků a doprovodných ilustrací. Přídavné mise však

A krev teče proudem aneb příklady nejbrutálnějších her historie

Blood - Klasika krvavého žánru postavená na Build enginu, hnacím motoru Duke Nukem 3D. Druhý díl se bohužel nedočkal takového ohlasu.
Carmageddon - Již třídílná série nejúchylnějších závodů, jaké jsme měli možnost kdy spatřit. Oprášení si tato legenda zalouží zejména nyní, kdy se šeptá o čtvrtém pokračování. Pedestrian harvester for president!
Postal 1&2 - Zvrácená exkurze do života karavanového povaleče, jemuž jednoho dne rupne v bedně. Ženské hlášky "I can't breath" a flambování trumpetistů z prvního dílu však pokračování nepřekonalo.
Space Hulk: Vengeance of the Blood Angels - Ačkoliv se nejedná o brutalitu v pravém slova smyslu, neboť jsme vraždili především vetřelcoidní genestealery, na chodby tapetované hektolitry krve nelze zapomenout.

útočí pouze krátkodobě na bránici a hráč tak změří síly se stádem rozzuřených opic nebo stádem rozzuřených gangsterů v uzavřeném hřišti, přičemž se hraje jen a pouze na body.

Co je Manhunt? Manhunt je sběratelský kousek, který by neměl chybět v žádné sbírce her, jež se pokusily jít mimo hlavní proud. Pro většinu z nás je ale Manhunt dobrou zábavou, která mimo nové dimenze masakru nepřináší nic nového, ale neurazí. Slušná konverze dává vyniknout zejména depresivnímu prostředí skládek a slumů sloužících coby lidská pohřebiště a profesionální provedení celé hry řadí titul do zcela jiné třídy, nežli poloamatérské pokusy typu Postal 2. Klukům k Rockstar Games se povedla zajímavá odbočka od jejich zažité cesty, která bude ostatně zanedlouho pokračovat dalším dílem Grand Theft Auto nazvaným San Andreas.

Manhunt
Minimum: CPU 1000, 192 MB RAM
Optimum: CPU 1500, 256 MB RAM
Multiplayer: ne
Další informace: screenshoty / Video #1, #2, #3
Výrobce/distributor: Rockstar Games / Take 2
Distributor v ČR: Cenega
Oficiální stránka: homepage
Verdikt: I když mamutí dávka brutality pouze zakrývá docela jednoduchý koncept, jde o řemeslně dobře provedenou stealth akci.
Hodnocení: (info) 80%
Autor:




Nejčtenější

Middle-earth: Shadow of War
RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

Cuphead
RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

The Evil Within 2
Hororová událost roku. Recenze The Evil Within 2

Tvůrce série Resident Evil nám servíruje další výpravný a skvěle hratelný horor, který nadchne i příznivce her Silent Hill nebo Dead Space. Pro fanoušky žánru...  celý článek

Layton's Mystery Journey
Nová hrdinka, stará a dobrá hratelnost. Recenze Layton's Mystery Journey

Další díl z hádankářské série Professor Layton vyměnil hlavního hrdinu za hrdinku, je o něco víc „casual“, jinak ovšem zachovává všechny dobré stěžejní prvky....  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Další z rubriky

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.