Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Marc Ecko´s Getting Up

  12:00aktualizováno  6. února 2:54
Netřeba asi nijak zvlášť zdůrazňovat, že námětem na videohru může být prakticky cokoliv. Přesto ale i dnes působí hra z prostředí sprejerů minimálně poněkud netradičně.

Marc Ecko´s Getting Up: Contents Under Pressure O hře Marc Ecko´s Getting Up se trochu více začalo hovořit až v poslední době a to v souvislosti s tím, že se má jednat o historicky první videohru, která má doopravdy skloubit videoherní zábavu s uměním. A to ne ledajakým, ale s jedním z jeho nejmladších odvětví – graffiti. Upřímně řečeno, při vyslovení slova umění si vybavíme spíše japonský Mojib Ribbon či chystané Okami, ale na druhou stranu, proč bychom se nemohli umělecky vyžít i při malování sprejem na zeď?

Velice záhy se ale ukazuje, že Getting Up je víceméně podle našich předpokladů spíše reklamním produktem nežli milníkem na poli videoher. Jak již napovídá sám název, nejvíce vývoj této hry podpořila módní značka Ecko, ovšem stranou nezůstaly ani další značky, a tak si zde třeba muziku pouštíte z nefalšovaného iPodu a fotografie pořizujete jakýmsi zvláštním přenosným zařízením od Nokie. Tím sice rozhodně nenaznačujeme, že hratelnost zůstala úplně stranou, ale že se ve skutečnosti jedná víceméně o řadovou akční adventuru, to už naznačit chceme.

Marc Ecko´s Getting Up: Contents Under Pressure

Škoda jen, že poněkud zkrátka přišel ve hře samotný akt sprejování.

Hlavním hrdinou je Trane, mladý writer, který žije ve městě vprostřed policejního státu a vidí jedinou možnost, kterak se odlišit od šedi všedního života – rozhodne se stát nejznámějším graffiťákem ve městě. Cesta k tomu je ale poměrně trnitá a to nejen proto, že je potřeba si v prvé řadě dávat pozor na nejrůznější stráže či policejní složky, ale i na bezpečnostní kamery a zejména na členy jiných gangů. Asi nikoho tak nepřekvapí, že vedle psaní tagů a sprejování vlastních děl dojde i na nejednu fyzickou potyčku.

Ty jsou ovšem pravděpodobně nejslabší částí hry a dá se říci, že vzhledem k původně proklamované myšlence tohoto titulu jsou i poněkud otravné. V boji sice můžete používat nejrůznější zbraně jako kupříkladu volně pohozená prkna nebo Marc Ecko´s Getting Up: Contents Under Pressure baseballové pálky, které vyrazíte z rukou soupeřům, ale celkově jsou možnosti zdejších bitek poměrně dosti omezené a navíc budete stejně používat víceméně pouze údery a kopy a sem tam si vzpomenete i na kryt. Úchopy nebudete používat prakticky vůbec a komba přijdou dost často sama náhodně tím, že budete bušit do tlačítek pro údery a kopy. Čas od času dojde i na nějaké ty stealth úkoly, které nám v této hře jako celku připadaly poněkud nepatřičně a jako by zde byly zakomponovány jen proto, že to v současnosti patří ve hrách k dobrým mravům. Přitom právě stealth pasáže by byly pro tuto hru prospěšné v mnohem větší míře, jelikož by vystihovaly podstatu – plížit se na co nejhůře přístupná místa, vyhýbat se policii i konkurenčním bandám a v tichosti pak přemalovat jejich výtvory. Tímto logickým úsudkem se tak dostáváme ke zjištění, že nepatřičné jsou zde naopak akční pasáže.

Kdo je Marc Ecko?

Nejrůznější prestižní magazíny jej pravidelně zařazují do žebříčků nejvlivnějších, nejprogresivnější a jiných nej- lidí. Módní značka Ecko se začala do povědomí lidí dostávat koncem minulého století a nyní patří k jedné z nejznámějších firem na poli „streetového“ oblékání. Zároveň se jedná o další pohádkový příběh, kdy na začátku byl obyčejný maník jménem Marc Ecko, jeden sprej a šest triček. Firma byla založena v roce 1993, kdy bylo Marcovi pouhých dvacet let. Nyní tato značka produkuje šatstvo v několika řadách a zdá se, že se na výsluní popularity bude ještě nějakou dobu pohodlně vyhřívat, třeba i díky této videohře.

Marc Ecko´s Getting Up: Contents Under Pressure

Myšlence hry odpovídá i časté krkolomné lezení po nejrůznějších sloupech či římsách na nepřístupná místa.

Podle toho, co víme o samotné graffiťácké kultuře ovšem musíme velmi kladně hodnotit pojetí této stránky hry. Jako nováček na sebe samozřejmě musíte nejprve upozornit, a tak umisťujete vlastní tagy, kam se dá, pokud možno na co nejvíce krkolomných místech, přestříkáváte výtvory konkurence, ovšem pokud dojde na graffiti některého z již známých a slavných umělců, tak ty jsou pro vás svatá a jedním z typů úkolů je si co nejvíce takovýchto kreseb vyfotit. Neustále s sebou taháte i speciální knihu, v níž máte skici jednotlivých motivů tagů či kreseb, přičemž postupem času se vám odemykají nové a nové motivy.

Škoda jen, že poněkud zkrátka přišel ve hře samotný akt sprejování. Před tím než se dostanete k prvnímu „stisknutí spouště“ si sice můžete vybrat motiv, který budete chtít na zdi zvěčnit, jeho velikost, případně i Marc Ecko´s Getting Up: Contents Under Pressure umístění, ovšem když už začnete kreslit, je to pouze o tom, abyste páčkou ovládali pohyb ruky v závislosti na tom, která místa chcete pokrývat barvou. Když má vaše dílo barev více, stříkáte stále tím jediným sprejem který držíte v ruce a barva kterou je zeď pokrývána je dána pouze původním návrhem. Na druhou stranu to ale zase není až taková brnkačka, protože abyste dosáhli co nejvyššího nárůstu reputace (tato veličina zde oproti nejrůznějším závodům a podobným záležitostem působí překvapivě velmi přirozeně), je tvorba vašeho díla limitována časem a navíc si musíte dávat pozor na to, abyste nestříkali dlouho na jediné místo a nevytvořily se vám tak kapky barvy. Rovněž veskrze smysluplně působí skutečnost, že čas od času je potřeba sprej protřepat.

Myšlence hry odpovídá i časté lezení po nejrůznějších sloupech či římsách za účelem umístění vlastního díla na těžko přístupná místa, ovšem bohužel je tento klad negován zbytečnou linearitou. To se týče třeba omezených rozměrů exteriérů, kdy Marc Ecko´s Getting Up: Contents Under Pressure sice vidíte, že ulice někam pokračuje, ale nemůžete se po ní vydat dál než do místa, na němž se Trane rozhodne, že bude stávkovat a dál prostě nepůjde, jelikož ho tam nečekají žádné úkoly. To sice má svou logiku, ale je to zbytečné, jelikož jedno z tlačítek na ovladači je vyhrazeno pro funkci „intuice“ a po jeho stlačení vám hra naznačí, kterým směrem jsou další úkoly, čímž pádem stejně nehrozí, že byste bloudili kdovíkam. Existuje navíc již nespočet her, které to řeší tak, že poměrně elegantně a nenápadně omezí městskou herní plochu nějakými jinými prostředky. Na rozdíl od reálu je poměrně nezáživný i bombing, kdy musíte kupříkladu na policejní auto vysázet třeba deset vlastních tagů. To je sice v naprostém souladu s realitou, ovšem ve hře to působí poněkud zdlouhavě, zvláště když zrovna poblíž nejsou žádné stráže. Prostě stojíte víceméně na místě a musíte desetkrát za sebou mechanicky udělat jednu a tu samou věc – nakreslit tag.

Klady a zápory

Plus Atraktivní téma
Plus Věrně zachycené některé aspekty sprejování …
Plus … a sprejerova života

Mínus Nudná akce
Mínus Linearita

Celkově tedy v této hře nacházíme několik záporů, které jsou ovšem evidentně zcela zbytečné. Tím nejzbytečnějším se zcela jistě jeví akční složka hry v kombinaci s linearitou, jelikož kdyby byl tento titul byl zaměřen více na exploraci terénu, hledání cest a způsobů, jak vylézt třeba i na střechy těch nejvyšších domů a podobně, odnesl by si od nás zcela jistě o nějaké to procento navíc. Jelikož ale hra vypadá tak, jak vypadá, musíme konstatovat, že se bohužel jedná jen o rozumně nadprůměrnou akční adventuru s neotřelým námětem, poměrně standardizovanou grafikou a bohatým soundtrackem.

Marc Ecko´s Getting Up: Contents Under Pressure
Výrobce/Vydavatel The Collective/Atari
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 112 kB
Verdikt: Pro příznivce „streetového životního stylu“ se jedná o jasnou povinnost, pro ostatní víceméně jen o poměrně příjemnou akční adventuru, která velkou díru do světa s největší pravděpodobností neudělá.
Hodnocení: 70% (info)

Autor:


Témata: bitka, Graffiti, Umělec, Xbox

Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...



OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...

O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

Další z rubriky

RECENZE: Seven: The Days Long Gone je mix Thiefa, Commandos a Diabla

Seven: The Days Long Gone

Mix Thiefa, Commandos a Diabla? Že to zní jako skvělý nápad? Nemůžete se dočkat, až si hru zahrajete? Než začnete...

Druhý přídavek k Wolfensteinovi dokazuje, že střílení nácků se neomrzí

Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death

V novém DLC k Wolfensteinovi sice tentokrát hrajeme za tajnou agentku, náplň je však pořád stejná: mordovat nácky po...

Zabíjet nácky ve Wolfesteinovi je zábava i bez hrdiny Blazkowitze

Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe

Přídavek pro letošního Wolfensteina určitě neoslní originalitou, ale o to tu přeci nejde. Další tři levely plné...

Najdete na iDNES.cz