Nintendo je známo tím, že portfolio svých postaviček neustále dokola ve svých hrách cpe všude, kde je to možné i téměř nemožné. Her, které mají v názvu Maria, Waria, některého z Kongů, Kirbyho nebo Pokémony, existuje opravdu velice slušná řádka. Navíc jsou koncepty těchto her pravidelně recyklovány na každé další nové platformě, takže z toho ve výsledku může mít (a ve většině případů už opravdu i má) hráč pěkný segedín. Nic to ale nemění na tom, že téměř každá z těchto her je potenciálním důvodem k závislosti na videohrách.
Hra Mario Golf se velmi razantně prosadila už před léty na Nintendu 64 a vzhledem k její tehdejší oblibě, která v ne moc zmenšené míře přetrvává prakticky dodnes, tedy není divu, že se v těchto dnech na trh dostalo pokračování pro GameCube. No, pokračování, ona je to ve své podstatě ta samá hra v hezčí grafice a s několika vylepšeními, ale to neznamená, že by měla působit dojmem prostého klonu. Přiznáváme, že v redakci nejsme příliš nakloněni nejrůznějším klonům a nastavovaným kaším, ale ať už se na to díváme odkud chceme, nemůžeme být prostě s Toadstool Tour nespokojeni. Připadáme si tak nějak zhruba jako Ondřej Hejma, který nakonec stejně musel říci, že Šárka Vaňková dobře zpívá.
Pokud o něco půjde, budete prověřovat každý detail v nastavení úderu a proměřovat každičký yard na fairwayi či stopu na greenu.
Nelze zkrátka jinak, tato hra vás sice hned na první pohled nepohltí, nenadchne, ale když si k ní jednou sednete, bude se vám vstávat hodně těžko. Proč? Těžko říci, asi proto, že je od Nintenda. Autor této recenze teď tedy musí učinit zpověď a doznání, které nelze již déle tajit: „Když jsem si poprvé sedl k Toadstool Tour, myslel jsem, že mě asi porazí. Hned od prvních okamžiků veselé obličejíky kreslených postaviček a výkřiky a zpívánkými roztomilými tenkými hlásky dávaly tušit, že se zase bude jednat o nějakou nastavovanou infantilnost. Čistě z profesních důvodů jsem si ale řekl, že si pár jamek šťouchnu. A to jsem právě neměl dělat …“ Ehm, nuže ale dosti již výlevů, pojďme si říci něco k samotné hře.Jak již název sám napovídá, jedná se o videoherní zpracování golfu a jak napovídá jméno výrobce, hrají zde golf všechny známé postavičky od Big N. mohlo by se zdát, že půjde o veskrze arkádovou záležitost, leč nedá se to tak jednoznačně říci. Jelikož nám ale permanentky na hřišti v Karlštejně začnou platit až začátkem srpna, nejsme s to posoudit, nakolik reálné zdejší zpracování tohoto sportu je. Přistupme k tomuto problému tedy v duchu citátu jednoho kolegy: „Dneska jsou už všecky golfy stejný, akorát že hráči jsou buď normální nebo srandovní“. Rozhodně ale nečekejte nějaké zběsilé bušení do míčku. I se „srandovními“ postavičkami od Nintenda zde totiž musíte prakticky každý úder nejen dobře naplánovat, ale pak samozřejmě i provést.
K tomu vám ale paradoxně bude stačit v podstatě pouze jedno tlačítko a jedna páčka. No dobře, nebude, ale snažíme se tím naznačit, že celé ovládání je naprosto intuitivní. Analogovou páčkou si vybíráte ze sady holí a směrujete úder, C-páčkou posunujete kameru a obhlížíte situaci, tlačítkem A regulujete sílu úderu, směrovým křížem určujete rotaci míčku a postranními tlačítky upravujete požadovanou vzdálenost odpalu. Takže to nakonec vlastně vypadá docela složitě. Jenomže v konečném výsledku je ovládání opravdu tak intuitivní, jak jen může být, protože dost z těchto věcí k „obyčejnému“ zahrání vlastně ani nepotřebujete.
Pokud ale už o něco půjde, budete prověřovat každý detail v nastavení úderu a proměřovat každičký yard na fairwayi, případně stopu na greenu. A o nejvíc jde vždycky ve hře více hráčů. Toadstool Tour sice není primárně multiplayerovou hrou, ale přesto se jedná o to nejlepší, co vám může nabídnout. S kolegou Robinem jsme nejednou u této hry „zatuhli“ s tím, že si ťukneme pár jamek, ale nikdy jsme se od obrazovky neodlepili dříve než po dvou hodinách, což je zhruba čas potřebný k rozumnému projití celého hřiště o osmnácti jamkách ve dvou hráčích. Lze sice nastavit hraní na celkový počet úderů, ale mnohem lepší je varianta, kdy vítěz dané jamky obdrží bodík, a kdo jich má na konci více, vyhrává. Má to
neskutečnou výhodu v tom, že pokud se vám jamka nepovede a zahrajete ji třeba na deset úderů, zatímco váš soupeř zahraje birdie, prakticky nic to ještě neznamená. Soupeř prostě získá jeden bod a vy mu to hned na další jamce máte možnost vrátit. Je zde tedy prostor pro chyby, které se nestávají fatálními. A to je rozhodně dobře. Je tedy docela pochopitelné, že po dohrání jedné partie nemůže následovat nic jiného než výzva poraženého k odvetě. A věřte tomu, že pokud vítěz zrovna nemusí upalovat třeba na vlak nebo mu nepadají ve dvě ráno ještě víčka únavou, pak tuto výzvu rozhodně neodmítne.
Hodně spokojeni jsme i s technickým zpracováním, a to i přesto, že se po obrazovce promenádují notoricky známé postavičky.
Z předchozích řádek doufáme plyne, že celková hratelnost a zábavnost je v této hře na téměř maximální úrovni. Našli jsme pouze jedinou chybku. Manuální pohyb kamery je vyřešen tak, že občas nemáte možnost získat úplně ten nejlepší přehled o celkové situaci. Stává se to ale jen zřídka. Ale stává. Pokud by měl ale vyvstat jakýkoli jiný problém při hraní, neváhejte a upalujte do výukového režimu, kde vám budou vysvětleny a předvedeny všechny zákonitosti této až nečekaně komplexní hry. Vedle toho je zde přítomen i speciální tréninkový mód, kde si můžete procvičovat potřebné dovednosti a navíc i jako trénink funguje skupina miniher, které jsou rovněž zaměřeny na různé golfové úkony.
Je zde i jedna velice vtipná věcička, která vás donutí se nad sebou zamyslet (samozřejmě pouze v případě, že nebudete dále číst tento článek, protože vám to právě hodlám vyklopit :-)). Jedná se o onen siloměr. Ten se po stisknutí A začne nabíjet a musíte znovu stisknout stejné tlačítko, abyste jej zastavili a určili tak sílu, kterou má vaše postavička do míčku praštit. Když ale čudlík podruhé nestisknete, ukazatel se nabije na maximum a pak se zase sám hned vybije a nic se nestane. Problém ale nastává, když potřebujete míček ťuknout jen na krátkou vzdálenost, typicky třeba při puttování z blízkosti jamky. Bude totiž potřeba tlačítko stisknout dvakrát po sobě opravdu rychle, jelikož se ukazatel nabíjí docela rychle. Pokud se vám to nepodaří, budete míček okolo jamky honit asi ještě docela dlouho. Tímto způsobem odehrajete pár jamek a budete si říkat, co to je za kravinu, že se to musí hrát takhle blbě. Sranda je ale to, že nemusí, a ještě větší bude, až to zjistíte. Až vás totiž poprvé napadne nechat ukazatel úplně nabít, získat tím dost času a podruhé tlačítko pohodlně stisknout až při zpětném chodu, budete si připadat jako nefalšovaní idioti :-). Že vás to nenapadlo dřív? Nic si z toho nedělejte, nás taky ne.
|
Hodně spokojeni jsme i s technickým zpracováním a to i přesto, že se po obrazovce promenádují notoricky známé postavičky a pronášejí jejich notoricky známé hlášky. K tomu hraje jakási neidentifikovatelná hudba typicky japonsko-gamesnického stylu, která ale rozhodně neobtěžuje a po několika partičkách se pravděpodobně i přistihnete, že si ji broukáte.
Hodně pěkně jsou ale zpracována samotná hřiště, která jsou umístěna v různých, mnohdy i velmi netradičních prostředích, a rovněž dosti přitažlivě působí i animace letícího míčku zanechávajícího za sebou ve vzduchu bílou čáru po vzoru tryskových letadel. Neméně dobře jsou zpracovány i animace postaviček v různých situacích. Nejsou nějak technologicky na výši, nejsou vyrobeny pomocí motion capturingu, navíc jsou značně infantilní, ale jsou úsměvné, snad i vtipné a chtěl bych vidět morouse, který by se alespoň trochu nezaculil třeba v okamžiku, kdy maličký Koopa Troopa odpálí míček a těžká golfová hůl jej málem převrátí na záda. Vlastně teda krunýř.
Této hře zkrátka kromě oné řídce neposlušné kamery nelze nic vyčíst. Spousta režimů (viz rámeček), spousta postaviček, spousta parádní zábavy. A ani těm nejtvrdším trasherům nebude vadit, že zde v hlavních rolích vystupují igráčci, opičky, roztomilé princezničky a podobná verbež. Tady jde prostě v prvé řadě o zábavu, a hře Mario Golf: Toadstool Tour se záměr pobavit vás určitě podaří.
| Mario Golf: Toadstool Tour | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
