Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mario Party 7

  12:01aktualizováno  10. dubna 2:37
Dobrý den, jsem Mario a všechny vás zvu k sobě na party. Budeme tam všichni křičet „juchů“ a „hurá“ ještě dřív, než začne jakákoli zábava. A Bowser se zase bude tvářit, že je pánem všeho zla.

Mario Party 7 Nekonečné série s pravidelnými přírůstky nových dílů už dávno nejsou doménou EA Sports. Tento finančně výhodný model se ujal i ve firmě Nintendo, která se svojí Mario Party každoročně zasahuje do předních pozic prodejnosti her pro GameCube. Koneckonců, když to funguje, proč fanoušky každým rokem nevyždímat, že ano? Jsou prostě lidé, kteří se na novou verzi své oblíbené hry pravidelně těší. Navíc je tu vždycky zcela nová sada miniher i nějaké zásahy do konceptu, což může být pro někoho logičtější důvod ke koupi než aktualizované soupisky hráčů. Zkrátka a dobře, touto recenzí pouze plníme recenzentskou povinnost, takže si nemyslete, že se tady dozvíte něco světoborného, co byste se nemohli dozvědět z recenzí dílů minulých.

Nechcete-li hrát jako pako sami se sedmi počítači, bude pro vás asi nejlepší volbou sólová hra.

Mario Party 7 Vaším průvodcem bude tentokrát stařešina Toadsworth, jinak známý zejména svým celoživotním povoláním vychovatele a komorníka princezny Peach. Starý pán připravil pro Maria a jeho širokou základnu přátel a známých takové, abych tak řekl, překvapení. Tím je výlet na oceán v luxusní jachtě s bohatým zábavním programem (tak je to alespoň prezentováno v „příběhu“, jinak jde o standardní sadu deskových her s několika desítkami miniher). Bowser se samozřejmě pekelně naštve, že se ta sebranka sebrala a šla se bavit bez něj, a rozhodne se jim to pořádně znepříjemnit. Opět nejde o nic, co bychom neznali, takže je zdánlivě stále všecko při starém.

Není to ale tak úplně pravda. Ach, ano, vy už tušíte, co bude dál. Teď zase přijde to známé vypočítávání změn a jejich rozdělování do sloupečků, tyhle jsou k dobrému, tyhle k horšímu. To je nuda, co? To je fakt jak u nějakého fotbalu. „Letošní ročník přinesl opět hru na dvě strany, počet hráčů se nezměnil, ale Jarda Konipásek tentokrát umí přihrávat patičkou, no to se Mario Party 7 podívejme, to je ale senzace, že ano?“ Tady se aspoň změnil ten počet hráčů, když nic jiného. Vážně, je tu speciální režim, v němž nehrají čtyři, ale hned osm lidí. Anebo sedm lidí a jeden počítač (všechny možnosti se mi vyjmenovávat nechce, to si přece odvodíte sami). Je to vážně velikánská bomba, respektive moc jsem to v tomhle módu nehrál, poněvadž nemám tolik kamarádů pohromadě, takže vám jenom řeknu, že se zde hrají pouze minihry (takže žádné plahočení po hrací desce a sbírání hvězdiček) a že jsou to minihry speciální, extra určené pro hru osmi hráčů, z nichž vždy dva sdílejí jeden joypad (to je na tom nejzajímavější). K dispozici jsou tři různé způsoby soutěže i nezávazné hraní, přičemž všech 12 miniher je přístupných hned od začátku.

Jako minule, i v sedmém díle si hraním vyděláváte na další postavy, extra minihry, ale i naprosté ptákovinky.

Někdy se ale stane, že se tolik lidí u Kostky bůhvíproč nesejde, a člověk si přesto z vlastních záhadných důvodů vybere zrovna Mario Party 7 Mario Party 7. Nechcete-li hrát jako pako sami se sedmi počítači, bude pro vás asi nejlepší volbou sólová hra. Ta se minule nijak zvlášť nepovedla a já vám s radostí oznamuji, že tentokrát je to mnohem lepší. Navzdory názvu, jímž se tento režim honosí, hraje se vždy s jedním protivníkem, kterým může být jak počítač, tak i kamarád nebo manželka. Na každé ze šesti desek je potřeba splnit jiné podmínky k vítězství a často je to strašný nervák, protože jen málokdy si může být kterýkoli z hráčů jist svou výhrou. Stačí nepatrný vrtoch štěstěny nebo jediné zásadní rozhodnutí, a rázem je všechno jinak než před malou chvílí. Největší boje se odehrávají na poslední desce, která je bezvadnou ukázkou zdravého šílenství chlapíků z Hudsonu.. Jde o speciální Bowserův svět, v němž se ostrovy potápějí v lávě a zase se z ní vynořují, a když některý z hráčů ukořistí hvězdu, musí o ni bojovat s Bowserem ve stopatrovém výtahu! Cílem je dojet s výtahem úplně nahoru. Výtah zůstává tak vysoko, kam ho kdo naposledy dopravil, takže se lehko stane, že svému protivníkovi značně usnadníte cestu k triumfu. Kromě této taškařice nejsou v sólo hře žádné minihry, takže všechno pěkně odsýpá.

Jak vyhrát

Ve snaze nevyvolat podezření hypnotizovaných Nintendo závisláků, není-li snad každá ta Mario Party nějak moc podobná jedna druhé, jde Hudson cestou modifikace pravidel na jednotlivých hracích deskách. Samozřejmě že nápadů není nikdy dost, proto se používají pomálu a schovávají se do dalších dílů. Zatím jsou tedy ty rozdíly relativně minimální, posuďte sami:

Grand Canal – klasika, vždy jedna hvězdička za dvacet mincí.

Pagoda Peak – hvězdička se dá koupit jen na vrcholu hory a pouze tehdy, máte-li dostatek mincí. Cena je po každém nákupu zvýšena o deset.

Pyramid Park – Hvězdy se nekupují, ale kradou od ostatních. Na začátku jich má každý 5. Zaplatíte-li si jízdu na Chain Chompovi (taková ta velká štěkající koule), dostanete po jedné hvězdě od každého, koho cestou potkáte.

Neon Heights – Futuristicky vyhlížející deska, kde se dokonce můžete vydat na cestu raketoplánem. Jsou zde rozházeny tři truhly, z nichž jedna obsahuje hvězdu, ale vy nevíte která. Otevření truhly stojí deset babek.

Windmillville – Tohle mě zaujalo nejvíc. Hráči ukládají do jednotlivých mlýnů, rozesetých po cestě, své drahocenné úspory. V podstatě se dá říct, že investují. Kdo má v tom kterém mlýně majoritu, vlastní všecky hvězdičky, které v něm jsou. V některých mlýnech je jedna, v jiných dvě, a někde jsou i tři. Kdykoliv můžete přijít a momentálního vlastníka přeplatit, ale je otázka, zda na to budete mít.

Bowser’s Enchanted Inferno – stejná pravidla jako na první desce, ale děje se tu velké množství podrazů. Ostrovy se potápějí, děla vás vystřelují na druhý konec mapy, prostě takový specifický zábavní park.

Mario Party 7 Když je řeč o rychlosti hry, uvítal bych možnost vypnout všelijaké zdržující animace, které popadesáté docela určitě nemohou zaujmout ani pětileté dítě. Je tu sice k dispozici něco takového jako přeskakování miniher, v nichž se neúčastní žádný lidský hráč, i zrychlení textu je k dispozici, ale mně to zdaleka nestačí. Abych se ale zbytečně moc nerozčiloval, pojďme si představit hlavní režim hry, ten pro čtyři hráče. Samozřejmě jsem na něj nezapomněl. Podrobnosti o jednotlivých deskách najdete v rámečku někde tady kolem, takže jen zmíním, že tentokrát se zde najde pár skutečně pěkných nápadů. Dávno nejde o stále stejné „najdi hvězdu, kup ji, hledej znova“. Bohužel inovací je příliš málo na to, abych to mohl nazvat revolucí. Kdy už se konečně dočkáme možnosti změnit pravidlo o předem nastaveném počtu tahů? Co když si, pánové vývojáři, chci zahrát kupříkladu na výhru toho, kdo jako první nasbírá, dejme tomu, pět hvězdiček? To je docela rozumný požadavek, ale přesto ani v sedmém díle nic takového není možné. Krucinál, v SEDMÉM díle bych očekával nastavení, ze kterého se mi zatočí hlava! Možnost hrát bez duelů, bez těch či oněch specialit, a to tak, abych vůbec nikde na desce nenašel příslušné políčko. Žádné tyhle zbytečné animace (už Mario Party 7 jsme zase u toho), když stoupnu na značku s mikrofonní minihrou: dobrý den, je tu mikrofonní minihra, jo vy je máte vypnuté, co se dá dělat, že, tak tedy nashledanou. Tedy jistě, ono je možné i v průběhu hry danou volbu změnit, ale když já bych ještě jaksi navíc chtěl mít možnost to či ono ÚPLNĚ vypnout, aby to vůbec nerušilo.

Ehm. Však vy mi asi rozumíte, že ano? Popravdě řečeno, trochu se stydím, že jsem se nechal tak unést svými fantaziemi. Takže, jak je to tedy s těmi minihrami, co se ovládají mikrofonem? Inu, je to stejně zajímavé jako minule, možná ještě o něco zajímavější. Všechny se dají stejně dobře ovládat i normálním gamepadem, jenže to není ani zdaleka tak dobrá zábava. Vykřikování povelů má prostě v sobě jakési podezřelé kouzlo, takže přestože ani tentokrát nebyla zcela odstraněna jakási těžkopádnost oproti klasickým páčkám a tlačítkům, jsem nucen říci, že je to prostě docela sranda. Když se pak podívám na všechny minihry bez rozdílu, musím autory pochválit za to, že se tentokrát vyvarovali vyloženě náhodně rozhodovaných disciplín. Zato je zde k vidění něco

Klady a zápory

Plus Několik opravdu dobrých novinek
Plus Dobrá zábava, tím větší, čím více je hráčů

Mínus Spousta zdržujících řečí a animací, z nichž většina nejde vypnout
Mínus Je to prostě pořád skoro to samé

málo pokusů o jakýsi „minicrossover“, mám na mysli například Kart Wheeled, což jsou v podstatě klasické shora viděné okruhové závody. Dobrá je taky Ice Moves, což je zase jednoduchá variace na takovou tu stolní hru se dvěma brankami a jedním kotoučem (hokej není přesně to, co mám na mysli, ale trochu se mu to podobá).

Jako minule, i v sedmém díle si hraním vyděláváte na další postavy, extra minihry, ale i naprosté ptákovinky. V tom je možné spatřovat motivační prvek, jenž vás u hry udrží delší dobu, než byste u ní jinak strávili. Přinejmenším ty minihry, i když jsou jenom dvě, za to docela jistě stojí. A jaká ta hra vlastně je? No, to je mi tedy otázka. Taková trefa do černého, řekl bych. Však jsme taky v posledním odstavci, teď už se přece něco dozvědět musíte. Pravda je, že Mario Party 7 se povedla asi o něco víc než Mario Party 6. Není to ale až takové zlepšení, jak by si možná leckdo z vás přál. Nejspíš se budete muset nechat najmout do Nintenda, udělat tam kariéru a za deset let, v Mario Party 17, pořádně tuto zatuchlou sérii provětrat. Držím vám palce, ať se vám to povede.

Mario Party 7
Výrobce/Vydavatel Hudson/Nintendo
Platforma GameCube
Multiplayer: ano, 4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 5 bloků
Verdikt: Další přídavek víceméně toho samého plus něčeho navíc. Trpíte-li nedostatkem party her, zkuste tuhle. Pakliže už nějaký díl vlastníte, nebudete zde ničím překvapeni, takže pokud opravdu chcete „datadisk“, je to něco přesně pro vás.
Hodnocení: 70% (info)

Autor:



Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...



OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...

O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

Další z rubriky

RECENZE: Bayonetta 1 & 2 jsou špičkové akce se svůdnou hlavní hrdinkou

Bayonetta

Tuhle kočku moc dobře znáte. Kroutí zadkem, natřásá ňadry a střílí i nohama. To nemůže být nikdo jiný než Bayonetta....

Poznáváte Laru? Ještě před filmem vyjde panenka Barbie - Tomb Raider

Tomb Raider Barbie Doll

Ještě před tím, než se v kinech objeví film Tomb Raider (premiéra 15. března), vydá Mattel panenku Barbie - Tomb...

Playstationový profil konečně můžete rozumně ovládat i z prohlížeče

PlayStation 4 - systémová aktualizace 5.50 (beta)

Firma Sony spustila webovou službu My PlayStation pro správu uživatelských profilů na PSN.

Najdete na iDNES.cz