Mario Slam Basketball

Synonymem pro sportovní hry jsou sice Electronic Arts, ale ani Nintendo rozhodně nezůstává stranou a své portfolio postupně rozšiřuje o další sportovní odvětví.

Není to tak dávno, co jsme ke sportovním hrám od Nintenda měli ještě poněkud rozporuplný vztah. Rozhodně jsme jim nemohli a ani nechtěli upírat kvalitu, ale když člověk dostával vždy svou pravidelnou dávku Mario Golfu, Tennisu či Mario Kartu, začínala to už upřímně řečeno být tak trochu nuda. Netrvalo ale dlouho a měli jsme tu skvělý Mario Smash Football následovaný u nás sice opomíjeným, ale neméně skvělým Mario Baseballem. Proto nás již ani nepřekvapilo, když Nintendo ohlásilo Mario Slam Basketball, a začali jsme se rovnou těšit. Akorát nám tedy moc nehrálo, proč nevyjde na GameCube nebo Wii, ale na přenosné Nintendo DS.

Když nad tím tak uvažujeme, tak dát koš za dva body tady vlastně ani nejde.

Basketbal je totiž klasická kolektivní hra, která se již před lety zabydlela na všech možných platformách a rozhodně si tam nevedla špatně. V současnosti vycházejí každoročně přinejmenším tři řady „seriózních“ basketů a že bychom měli nouzi o ty arkádově pojaté, to taky rozhodně tvrdit nemůžeme. Basketbalové hry se tak již poměrně dávno slušně etablovaly na trhu a jejich řády a zákonitosti jsou víceméně dost pevně dány, takže jsme popravdě řečeno moc nechápali, proč Mario Slam Basketball vychází na NDS, když u her tohoto typu slouží jeden čudlík na přihrávku, druhý je vyhrazen pro střelu a v obraně pak podobně vypichujeme či ve výskoku blokujeme, přičemž v kombinaci s postranními tlačítky se pak provádějí různé variace předchozího, případně tedy nějaké speciální pohyby a techniky.

V Nintendu nám ale na příkladu Mario Basketu ukázali, že když se chce, jde vymyslet i zdánlivě nemyslitelné a to ještě v takové fazóně, že člověk může jedině zatleskat. Navíc to ale Nintendo ukázalo i všem ostatním vývojářům, takže doufejme, že si z toho do budoucna vezmou příklad i další. Tato hra se totiž víceméně kompletně ovládá prostřednictvím dotykového displeje, pouze s „lehčí“ dopomocí směrového kříže a postranního tlačítka L. Po nedávném StarFox Command tu tak máme další NDS hru, jejíž ovládací metoda nemá daleko k dokonalosti. A oproti nejnovějšímu StarFoxovi nás navíc ještě mnohem více bavila.

Penízky můžete vymlátit i z oponentů a to hned dvěma způsoby.

Vzhledem k tomu, že je ovládání řešeno skutečně dost nečekaně, rozhodně hned na začátku zamiřte do tutoriálu, kde vám bude vše vysvětleno a kde si budete moci jednotlivé dovednosti hned i vyzkoušet. V kostce to vypadá ale asi takto. Směrovým křížem ovládáte pohyb postavičky s míčem a tlačítkem L mezi postavičkami přepínáte (na každé straně hrají tři). Všechny ostatní činnosti se pak ale již provádějí stylusem. Dribling se provádí ťukáním na dotykový displej. Při hře zase až tak potřeba není, jelikož probíhá automaticky, ale hodí se třeba v okamžiku, kdy stojíte na některé ze zvýrazněných dlaždic. Čím více na nich totiž driblujete, tím více zlaťáků z nich vypadne. Pakliže chcete přihrát některému z vašich kolegů, stačí pak na dotykovém displeji „nakreslit“ čáru požadovaným směrem a přihrávka se ihned provede. Pokud pak stejným způsobem přejedete stylusem zdola nahoru, bude výsledkem střela na koš. A pokud toto provedete dvakrát rychle za sebou v blízkosti soupeřova koše, docílíte efektní smeče. Podobným způsobem to funguje i v obraně, kdy kupříkladu čarou vedenou shora dolů vypichujete míče soupeři, zatímco „smečovací procedura“ v obraně znamená blok soupeřovy smeče. Společně s různými dalšími kombinacemi a variacemi tak ve výsledku dostáváme až nečekaně komplexní záležitost, kde je pamatováno skoro na všechno, včetně clonění míče, rychlých otoček a podobně.

Ševče, drž se svého kopyta

Úsloví o ševci a kopytu je dostatečně známé, a tak se člověku vybaví okamžitě, jakmile zjistí, že hru Maria Slam Basketball ve skutečnosti nedělalo Nintendo, ale – a teď se podržte – Square Enix. Ostatně, švec s kopytem se konkrétně nám vybaví kdykoliv, kdy se dozvíme, že Square Enix dělal cokoliv jiného než RPG. Každopádně otřesná kauza Driving Emotion Type-S se tentokráte naštěstí neopakuje, ale přesto se člověk neubrání myšlence, jak by hra asi vypadala, kdyby ji vytvořil někdo jiný, ideálně samotné Nintendo.

Pakliže vám nebyla moc jasná zmínka o dlaždicích a zlaťácích, tak přesně proto je zde tento odstavec. V Mario Slam Basketball se totiž klasický koš nepočítá za dva body, případně za body tři, pakliže střílíte odněkud z vedlejšího stadionu. Když nad tím tak uvažujeme, tak dát koš za dva body tady vlastně ani nejde. Výše bodů se totiž odvíjí od toho, kolik zlatých penízků máte na kontě v okamžiku vstřelení koše. Když totiž dáte koš z míst, odkud v běžném basketu platí koš za dva body, získáte zde bodů rovnou dvacet. Když střílíte z větší vzdálenosti, připíše se vám na účet třicítka a když zaskórujete speciální střelou, je to za čtyřicet. K tomu se ale ještě navíc přičítají penízky, které máte v době střelby na kontě, takže koše za padesát a více bodů jsou zde naprosto normální, stejně jako závratná finální skóre, kdy překročit hranici pěti či šesti set bodů není žádným kardinálním problémem. K získávání zlaťáků pak slouží v prvé řadě ony zmíněné speciální dlaždice, na nichž je potřeba driblovat, aby z nich mince vyskakovaly.

Penízky můžete ale i vymlátit z oponentů a to hned dvěma způsoby. První možností je situace, kdy soupeře oberete o míč, čehož následkem z oponenta nějaký ten peníz vypadne, a druhým způsobem jsou pak různé power-upy. Doufáme, že jste si snad nemysleli, že by zde power-upy mohly chybět, že ne? V tomto případě přicházejí ke slovu opět dlaždice, z nichž různé power-upy vypadávají v okamžiku, kdy přes ně přeběhnete, zatímco je u míče soupeř. Vedle různých zrychlení a podobně jsou zde ale v prvé řadě hmotné předměty, jako například klasické krunýře, které můžete mrštit po soupeři s míčem, což se provádí úplně stejně jako přihrávka, tedy tažením stylusem požadovaným směrem. Samozřejmě ale nesmí chybět ani neméně klasické banánové slupky, po nichž to klouže pořád stejně dobře jako „zamlada“.

Hratelnost je neméně intenzivní jako v ostatních Sportech od Nintenda, ale připravte se na to, že to bude chtít tak dva tři zápasy než se plně sžijete s ovládáním a ještě o nějaký ten zápas více v případě, že se budete snažit o ovládnutí i těch

Klady a zápory

Slušná hratelnost
Ovládací metoda
Multiplayer

Směrový kříž
Nepřehledné bránění

nejjemnějších nuancí. V této souvislosti akorát zamrzí, že NDS je vybaveno ne úplně ideálním směrovým křížem, protože právě on je hlavním důvodem toho, že pokud se chcete po hřišti pohybovat s milimetrovou přesností, narazíte právě na problém se směrovým křížem. Ale i na to se dá adaptovat.

Ukrutnost akce se pak samozřejmě ještě zvyšuje v multiplayeru, jenž se i přes ryze arkádové ladění v okamžiku dokáže zvrhnout ve vypjatou taktickou bitvu, kdy berete v úvahu každý jednotlivý penízek a vstřelený koš. Akce střídá akci a jeden povedený blok může mít cenu zlata. Zde se ovšem dostáváme k další ne zcela ideální věci. I přes velice slušné grafické zpracování totiž hra neumožňuje zcela dokonalý přehled pod vlastním košem. Opět se nejedná o nic zásadního a po několika zápasech si na to pohodlně zvyknete, ale je pravděpodobné, že v úvodu hry nebudete moc dobře blokovat, protože nebudete mít zcela přesný prostorový přehled o dění pod vaším košem. A to je rozhodně škoda, protože první Mariovo driblování má vcelku slušný potenciál k tomu, aby atakovalo ještě vyšší mety.

Mario Slam Basketball

Výrobce/Distributor	Square Enix / Nintendo
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	2-4 hráči

Verdikt:

I na basketbalové pole vstoupilo Nintendo úspěšně. Bude někdy i hokej?

Hodnocení:

80% (info)