Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mario & Sonic at the Olympic Games

aktualizováno 
Olympiáda je natolik globální akcí, že si ji nechtějí nechat ujít ani postavičky od Nintenda a Segy.
68

Mario & Sonic at the Olympic Games

Platforma: Wii
Výrobce: Sega

  • Zábavné zpracování řady sportů
  • A i ty minihry tu mají své místo
  • Ovládání místy zbytečně překombinované
  • A tím pádem si na cestách moc dobře nezahrajete

Po letech konečně zase rozumně zvládnutá olympijská hra. Akorát si tak říkáme, jestli to ve spojitosti se jmény Maria a Sonica není vlastně trochu málo.

Herní karta

Mario & Sonic at the Olympic Games

Mario & Sonic at the Olympic GamesPokud se na vás usmálo štěstí a plánujete cestu do Pekingu na olympijské hry, pak se vám jistě bude hodit nějaká ta hra na dlouhou cestu letadlem. Sám se přímo nabízí titul Mario & Sonic at the Olympic Games pro Nintendo DS, v němž si můžete vyzkoušet celou řádku olympijských sportů, jak už to tak v podobných titulech bývá.

Mario & Sonic at the Olympic Games se sice nepyšní titulem oficiální videohry letošní olympiády, ale oproti tomu skutečně oficiálnímu (Beijing 2008) nabídne o poznání více zábavy. Ostatně to už, sice s jistými výhradami tato hra dokázala již ve verzi pro Nintendo Wii. Na handheldu Nintendo DS se pak v jistém slova smyslu jedná o úplně to samé, ale vzhledem ke specifickému ovládání na obou zmíněných platformách zde přeci jen lze nalézt rozdíly větší než kosmetické.

Mario & Sonic at the Olympic GamesOvládání je opět tou nejkontroverznější stránkou celé hry.

Ostatně ovládání je opět tou nejkontroverznější stránkou celé hry. Na rozdíl od Beijing 2008 je totiž ovládání prakticky každé disciplíny navrženo svědomitě, zodpovědně a s ohledem na možnosti dané platformy. Přesto je ale v několika případech až příliš překombinované, kdy je potřeba využívat jak tlačítek, tak i stylusu. Jako by tvůrci za každou cenu chtěli využít všech možností Nintenda DS.

Mario & Sonic at the Olympic GamesZ toho plyne, a to tedy platí pro celou hru obecně, že tato hra bohužel není v podstatě vůbec vhodná na cesty. Při jízdě autobusem nebo tramvají tento titul zkrátka nedává šanci k přesnému ovládání vaší postavičky. A to je rozhodně škoda, protože jak již bylo řečeno, jsou zdejší sporty pojaty docela nápaditě a zábavně.

Příkladem budiž třeba „obyčejný“ skok daleký. Nejprve, stejně jako ve Wii verzi, si roztleskáte publikum, tentokráte ale prostřednictvím vestavěného mikrofonu (naštěstí do něj stačí ťukat stylusem), což vám může pomoci k nějakému tomu centimetříku navíc. Potom se rozběhnete na co nejvyšší rychlost tím, že stylusem kmitáte po dotykovém displeji co nejrychleji zleva doprava, dokud se vaše rychlost automaticky „neuzamkne“. A pak už jen stačí vystihnout ten správný moment před odrazovou deskou a v pravý čas nakreslit čáru, podle níž se vaše postavička odrazí. Počítá se Mario & Sonic at the Olympic Gamesokamžik odrazu, ale i úhel, pod nímž čáru vedete a pod nímž se váš atlet odrazí.

Jedná se zcela bezpochyby o výborné řešení, ale je zřejmé, že v kodrcajícím metru vaše výkony nebudou nic extra, zvláště když na pořádně rychlý rozběh to chce si NDS položit na pevný stůl a ještě si ho natočit do co nejpohodlnějšího úhlu. O něco lepší, ale rovněž zdaleka ne ideální je situace například u skoků na trampolíně, které de facto představují rytmickou akci, kde je potřeba správně mačkat příslušná tlačítka podle pokynů na displeji. Ale holt to chce taky nějakou alespoň částečně klidnou a stabilní pozici hráče.

A to je jednoznačně škoda, protože dobrých nápadů tu je docela dost (například plavání zohledňuje i dýchání a otočky) a nabídka hry taky není nijak zvlášť chudá. Za Mario & Sonic at the Olympic Gameszmínku stojí třeba již jen nabídka hratelných postaviček, které se mezi sebou pochopitelně liší v základních vlastnostech jako jsou klasiky v podobě rychlosti, síly a podobně. Takže vám v tom sice nikdo nemůže bránit, ale na start stovky se pravděpodobně nebudete stavět s Bowserem a naopak se Sonicem nebo Peach asi nepůjdete házet kladivem.

Tato hra je mnohem „oficiálnějším“ olympijským titulem, než Beijing 2008.

Přinejmenším dostačující je i nabídka herních režimů, jíž vévodí mód Circuit. Jedná se víceméně o standard známý z jiných sportovních her od Nintenda (ano, víme, že tuto hru dělala Sega), takže tu máme několik obtížností a v nich vždy několik turnajů Mario & Sonic at the Olympic Gamesposkládaných z vybraných disciplín. V nich soutěžíte s ostatními postavičkami, za umístění získáváte body a kdo má na konci nejvíce bodů, vyhrává celý turnaj. A aby to bylo zajímavější, můžete na jednu z disciplín vsadit jakéhosi žolíka, který na konci zdvojnásobí body v této disciplíně získané.

Ono je tu obecně až příliš všemožných bonusů a podobných novot. Tedy vzhledem k tomu, že by se mělo jednat o seriózní hru o olympijských hrách, o jejichž osudu v reálu rozhoduje početná skupina vousatých vážených členů olympijského komitétu. Třeba taková cyklistika. No už jste někdy viděli, aby se po velodromu povalovaly power-upy, které vám doplňují síly? Ale aby nedošlo k nedorozumění – v tomto případě je to jedině dobře, protože to činí Mario & Sonic at the Olympic Gamesjednotlivé disciplíny živějšími, záživnějšími a tím pádem i zábavnějšími.

Ovšem co by to bylo za hru, kdyby zde nebyly minihry? Takže zde samozřejmě jsou a s jistou nadsázkou by se dokonce dalo říci, že jsou stejně zábavné jako zbytek hry. Jedná se o naprosto jednoduché záležitosti jako variace na pexeso či skořápky, co nejrychlejší hledání správné karty, třídění postaviček z pojízdného pásu do správných krabic nebo sbírání zlatých kroužků vzducholodí, kterou ovládáte foukáním do mikrofonu. Ale všechny jsou zkrátka dost fajn.

Lehce pikantní je ovšem to, že úspěšným splněním každého úkolu se dozvíte odpověď na jednu otázku, kterou vám hra na začátku položí (když splníte celou skupinu, odemknou se vám Mariovy a Sonicovy skladby do zdejšího jukeboxu). Mario & Sonic at the Olympic GamesOtázky jsou různé, například, zda se někdy plaval olympijský závod v moři, jak byl starý nejmladší sportovec na olympijské „bedně“ nebo proč mají olympijské kruhy takové barvy, jaké mají. A tím se paradoxně tato zdánlivě „infantilní“ hra stává vlastně mnohem „oficiálnějším“ olympijským titulem, než je Beijing 2008, tedy ta skutečně oficiální videohra letošní olympiády.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

68 %

Čtenáři

76 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 38 čtenářů

Témata: Letadlo, Tramvaj


Nejčtenější

Civilization III
Třetí díl kultovní Civilization je dočasně zdarma. Nepropásněte ho

Využijte časově omezené nabídky a zařaďte si starší, ale stále skvěle hratelný třetí díl Civilizace do vaší steamové knihovny úplně zdarma.  celý článek

Mafia: The City of Lost Heaven
Legendární první Mafia je opět v digitální distribuci

Fanoušci nejpopulárnější české hry všech dob si konečně zase mohou koupit její digitální kopii.  celý článek

Call of Duty: WWII
Američan na webu prodával kradené kopie Call of Duty: WW2

V americké Indianě byl zatčen muž za přeprodávání fyzických kopií dosud nevydané hry Call of Duty: WWII.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Gabe Newell
Gabe Newell se díky Steamu zařadil mezi 100 nejbohatších Američanů

Slavný ředitel firmy Valve patří podle magazínu Forbes mezi stovku nejbohatších Američanů.  celý článek

Další z rubriky

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.