Jednou za čas se objeví hra, která všem připadá téměř jako zjevení. Buď je po všech stránkách tak neuvěřitelně skvělá, že jsou z ní všichni úplně na větvi a nechápou, jak se někomu mohlo podařit něco takového naprogramovat, nebo je tak příšerná, že na ni všichni civí a nechápou, jak se někomu mohlo podařit něco takového naprogramovat. Taky může být tak nezvyklá, zvláštní a jiná než všechno co zde momentálně je či bylo. To pak všichni kroutí hlavami a nechápou, jak mohlo někoho napadnout něco takového naprogramovat. A potom je tu Mashed. To je hra která není ani božsky skvělá, ale na druhou stranu v žádném případě ani příšerná, a všechno co se tady děje jsme již nejednou viděli. Každopádně ale jistě osloví slušnou řádku hráčů, kteří u ní prosedí dlouhé hodiny a nebudou chápat, proč takováto kvanta drahocenného času tráví právě s ní.
Koncept je veskrze jednoduchý a asi tak tisíckrát viděný. K jeho popisu by stačilo jedno slovo: Micro Machines. Pro ty, kterým paměť nesahá ani k tomuto titulu, natož pak k mnoha naprosto stejně koncipovaným hrám z dávnější minulosti, ale raději vysvětleme, o co se jedná. Neradi bychom totiž čelili bombovým útokům na naši redakci jen proto, že si nějaký zelenáč chtěl koupit něco jako Burnout a domů si donesl Mashed. Takže: nečekejte nabouchané sporťáky, nečekejte závratné rychlosti, nečekejte volný pohyb po rozlehlých městech a už vůbec nečekejte propracovaný tuning. Závody se odehrávají na jednoduchých okruzích a celé dění sledujete z horního nadhledu. Jezdíte tak
prakticky pouze po placce, což se dnes již může zdát stejně přežité jako kupříkladu pinbally nebo point and click adventury. Byla by ale chyba podlehnout tomuto dojmu, protože Mashed dokázala již prakticky vyhynulý koncept několika zajímavými vylepšeními osvěžit tak rázně, že se tomu až nechce věřit.
Hra tohoto typu by byla poloviční, pokud by se po tratích neválely nejrůznější power-upy.
V prvé řadě tak jde o nový speciální závodní režim, který zahání výhledy na nekonečné a nudné kroužení po roztomilých okruzích. Závody tohoto typu nesou název Battle a fungují následovně: na začátku se všechna auta rozjedou a uhánějí vpřed. Po chvilce se startovní pole začne samozřejmě již lehce trhat, ale i v době, kdy jsou autíčka již dost daleko od sebe, je stále vidíte všechna na jedné obrazovce. Kamera se tedy nezaměří jen na váš stroj, ale neustále sleduje i všechny ostatní soupeře. Nepropadejte ale strachu, že by vaše spanilé jízdy vstříc cíli byly limitovány rozměry obrazovky. V Battle to totiž funguje tak, že ten, kdo je na prvním místě, hobluje horní okraj obrazovky, přičemž ostatní jedou v odpovídajících distancích za ním. Pokud se někdo ale zpozdí tak, že se dostane až na samotný spodní okraj obrazovky, pak se hra přeruší a rozdělují se body. Ten, kdo je na čele, získává body plusové, tomu, kdo zůstane na chvostu, se body odečítají. Poté se vozítka opět seřadí v místě, kde byla hra přerušena k novému startu, a jedeme nanovo. Kdo jako první získá stanovený počet bodíků, ten samozřejmě vítězí. Autoři ovšem
počítali i s možností, že by nikdo ze startovního pole nebyl o tolik lepší než ostatní a k cílovému skóre by tak nemusel nikdo dospět, a eliminovali potenciálně nekonečnou rozehru tím, že po jistém počtu rozdělených bodů se přestanou body odečítat, ale pouze se přičítají těm, kteří jezdí vepředu.
Samozřejmě že Battle není jediným typem závodního klání, který je na vás připraven. Setkáte se zde i s klasickými závody na daný počet kol, honičkou, kdy máte během několika kol dostihnout velmi dobře jedoucího soupeře, jízdou na čas mezi checkpointy nebo různými speciálními úkoly, přičemž na každé trati vás v singlu čekají tři závody. Režim honiček je navíc unikátní v tom, že jako v jediném zde své autíčko řídíte ze zadního pohledu, který je vlastní všem klasickým závodním hrám. Bohužel se ale v tomto pohledu budete muset smířit s vrtochy přelétavé kamery, která vám často bude znesnadňovat výhled. Na druhou stranu ale v klasickém pohledu shora působí její natáčení a přibližování či vzdalování docela příjemně dynamicky, oživuje hru a dodává jí napětí. Občas jsme si v redakci sice říkali, že být ve hře lepší kamera, nemuselo dojít k tomu či onomu karambolu, ale je potřeba jedním dechem zdůraznit, že ač by to tak na papíře (respektive monitoru) mohlo vypadat, rozhodně není pohyb kamery elementem, který by vám přivozoval záchvaty frustrace. Právě naopak.
|
Hra tohoto typu by byla poloviční, pokud by se po tratích neválely nejrůznější power-upy, ideálně pak takové, které přivodí zkázu soupeřům. Mashed samozřejmě není výjimkou. Najdou se zde klasické střešní kulomety, sudy z nichž za sebe vypouštíte olejové kaluže, miny, raketomety nebo ultimátní blaster, po jehož použití se celá obrazovka zbarví doběla a vy na chvíli nevidíte vůbec nic. Pád do propasti je v tu chvíli téměř běžnou součástí života a proto tuhle zbraň ve vlastním zájmu používejte pouze v okamžiku, kdy jste na začátku dlouhé rovinky. Stejně jako power-upy jsou nedílnou součástí takovýchto her povedená multiplayerová klání. A světe div se, Mashed opět není výjimkou. Dokonce se dá bez výraznějšího uzardění říci, že tato hra s multiplayerem přímo stojí a padá. Náplň singleplayeru totiž sice není špatná, ale proti počítačem řízeným protivníkům to prostě nějak není tak úplně ono. Ve více lidech ale hra dostává přesně ten náboj, který známe z typově stejných her z minulosti. Takže opravdu věřte, že když vaší návštěvě z řad nehráčů doma ukážete Mashed, zabodujete mnohem více než při předváděčce Gran Turisma. Je to totiž přesně ten typ hry, u kterého strávíte hodiny a hodiny a vzduchem poletují hlášky typu: „Tu minu jsem neviděl, protože byla za sudem, teď ti ale ukážu, jak se jezdí.“ Nebo: „To neplatí, on mě schválně blokoval, takže tahle jízda ještě nemohla být rozhodující.“ Bude zkrátka veselo.
I s malými autíčky se dá udělat dobrá závodní hra.
Mashed je tedy zářným příkladem toho, že i koncept z herního starobince může perfektně posloužit jako nástroj skvělé zábavy. Nezáleží zde na grafice, nezáleží na zvucích, podobně precizně zpracovaným hrám totiž evidentně i dnes ještě stačí disponovat přístupnou hratelností a rozumně vyřešeným jednoduchým ovládáním. O samotě si asi Mashed neužijete tak jako špičkové AAA tituly, ale pokud seženete někoho, kdo je alespoň ochotný si k tomu s vámi sednout, máte o zábavu postaráno. Adaptace je otázkou několika málo prvních jízd, po nichž na řadu nevyhnutelně přicházejí ukrutné a líté boje na život a na smrt.| Mashed | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
