Matrox už není jen staré železo
Musím se přiznat, že návrat Matroxu na špičku grafické scény vítám s potěšením staromilce, který nerad vidí, jak pozice starých osvědčených značek přebírají draví nováčci. Veterán Matrox dnes ukazuje, že toho má stále hodně co říci, a i když jeho nové dítko Parhelia-512 není (stejně jako žádná z předcházejících karet této firmy) řešení, které by se dnes dalo s čistým svědomím doporučit běžnému hráči, můžete si být jisti, že má mnoho co nabídnout. Technické parametry Parhelie byly již známy nějakou dobu – první pohled na tuto kartu jsme vám na stránkách BonusWebu nabídli více než před měsícem, takže nyní si na úvod stručně zopakujme nejdůležitější fakta.
Parhelia-512 je prvním skutečným grafickým procesorem (GPU) z dílny Matroxu; její vývoj trval přes dva roky. Není odvozena od předcházejícího matroxího čipu G550 ani jeho předchůdců – jedná se o zcela nové 0,15mikronové jádro, které obsahuje 80 miliónů tranzistorů. Po funkční stránce je Parhelia-512 plně kompatibilní se softwarovými rozhraními OpenGL 1.3 a DirectX 8.1 a umí přenášet data podle požadavků specifikace AGP 8x. Grafické karty s Parhelií-512 na palubě budou k dispozici ve dvou podobách: u levnější a pomalejší OEM verze (cca 350 dolarů) bude jádro taktováno na 200 a paměť na 250 MHz, zatímco rychlejší maloobchodní verze (400 dolarů) bude mít frekvence 220/275 MHz. Nízká frekvence GPU oproti GeForce4 Ti 4600 (300 MHz) a Radeonu 8500 (250 MHz) je poněkud překvapivá: Matrox tvrdí, že je to daň za velký počet tranzistorů v čipu (GeForce4 Ti má jen 63 miliónů a Radeon 8500 60 miliónů). Parhelia je prvním grafickým čipem pro běžná PC, který používá 256bitové paměťové rozhraní (Radeon 8500 a GeForce4 Ti mají 128bitové), což ve svém důsledku znamená špičkový datový tok 20 GB/s. Jeho pole čtyř vertex shaderů poskytuje násobně větší potenciál pro grafické efekty než jakým disponují jeho konkurenti – na jeho plné využití v hrách si ovšem budeme muset ještě dlouho počkat.
Ovladače & výkon: zatím zklamání
Ovladače Parhelie-512 používají microsoftí rozhraní .NET, o kterém jsem se podrobněji rozepsal v článku o testovacím programu Dacris Benchmarks .NET – znamená to mj. nutnost „obohatit“ svůj disk C: o runtime .NETu zvíci 20 MB. Podle testů, které provedly významné hardwarové webziny, vypadají ovladače poměrně stabilně, byť ne dokonale – na drobné nedostatky si stěžují Tom i Anand.
Po stránce výkonu si Parhelia-512 nemůže v žádném případě činit nároky na absolutní špičku. Pokud není zapnut antialiasing a/nebo anizotropické filtrování, nedosahuje Parhelia-512 ani úrovně GeForce4 Ti 4200, přestože cenově je (zatím) posazena na dvojnásobek. Výsledky v populárních hrách současnosti (Return to Castle Wolfenstein, Jedi Knight II) přisuzují novému čipu Matroxu potupné poslední místo – až za všemi GeForce4 Ti a Radeony 8500 (včetně modelu LE). O něco lepší obrázek skýtají Serious Sam 2 a Unreal Tournament 2003, kde Parhelia přeskočila alespoň Radeony:
Při zapnutém celoobrazovkovém antialiasingu se Parhelia v mnoha případech dotahuje na současného lídra, tj. GeForce4 Ti 4600, a kvalita obrazu je podle dosavadních pozorovatelů nedostižná. Je ovšem otázkou, zda je lepší hrát v nižším rozlišení s AA než ve vyšším rozlišení bez AA a ještě si za to něco připlatit.
Pro koho tedy?
Běžný hráč, který při svých nákupech zvažuje poměr cena/výkon a kromě her občas používá jen Word a Excel či podobné kancelářské aplikace, si pravděpodobně Parhelii-512 nekoupí – za lepší cenu dostane výkonnější řešení od NVIDIE nebo ATI. Hraní se třemi monitory může ovšem být (při adekvátně naprogramované hře) zajímavé, ovšem cena tří zobrazovacích jednotek + Parhelie není zrovna něco, co by si mohl dovolit každý. Uzavřel bych tedy toto pojednání konstatováním, že Parhelia-512 je řešením pro fajnšmekry vyžadující kvalitu obrazu par excellence, kteří se tolik nezaměřují na špičková čísla FPS. Pracovníci grafických studií, kteří potřebují používat velmi vysoká rozlišení a navíc rádi hrají počítačové hry, si zde však přijdou na své.
Zdroje: Tom’s Hardware Guide, AnandTech, FiringSquad
