Krajinou znetvořenou ranami od min a dělostřeleckých granátů otřásá dusot ohromných ocelových monster. Lasery po sobě ve vzduchu zanechávají tak jasně barevné stopy, až z nich zůstávají mžitky, uši rvou jekot svištících projektilů i ohlušující exploze, nozdry se plní pachem škvařícího se kovu a spáleného masa. V té pekelné symfonii lomozů, skřípání a praskotu drcených šasi se občas ozve tiché a snadno přehlédnutelné křupnutí, nesměle oznamující světu, že tam někde pod desítkami tun nemilosrdně tvrdé oceli umírají lidé.
V povědomí snad každého milovníka akčních simulátorů má svou přihrádku i Mechwarrior od Microsoftu, kterému ještě před několika lety šlapala na záda Earthsiege od společnosti Sierra. Ačkoliv dnes již zůstal na tomto poli docela sám, každé další pokračování nebo datadisk přináší něco nového, a to nejen co se týče grafických vylepšení. Autorům se podařilo vytvořit dílo, která posadí hráče do kokpitu ohromného bojového kolosu, ale zároveň si i v této ryze fiktivní situaci zachovává jistý punc realističnosti a mnoho znaků
opravdového simulátoru. To své počítačové konverzi umožnila původní stolní hra Battletech, jejíž komplexnost mnoho hráčů uchvátila, ale zároveň jich mnoho i odradila (ono není pro začátečníka žádná slast neustále sledovat a propočítávat odolnost pancéřovaní, poškození různých vnitřních struktur, teplotu reaktoru, viditelnost a rychlost robota v terénu a mnoho dalších detailů). V našem případě má všechny tyto záležitosti na starosti počítač, takže hráč se může v klidu věnovat promýšlení akce, rozdávání příkazů svým spolubojovníkům a masakrování nepřátel.
Datadisk je situován do roku 3063 a na události popsané v Mechwarrior 4: Vengeance (znovudobytí Kentares IV Ianem Dresari) nebo v prvním datadisku s přídomkem Black Knight (následná vzpoura na Kentares IV) nijak přímo nenavazuje. Na začátku si hráč vybere jeden ze čtyř klanů, pod jehož zástavou bude bojovat, přičemž každý z nich přináší trošku odlišné výhody (vyšší stav konta na počátku hry, lépe placené mise, rychlejší přístup
ke klanovým zbraním a podobně), ale jinak na výběru žoldácké skupiny nezáleží, průběh a počet misí je naprosto totožný. Management vaší skupinky je samozřejmě téměř identický s tím, který byl použit již v původní hře (detaily se můžete dozvědět v naší recenzi), a jehož alfou i omegou zůstává i nadále MechLab, která je určena k modifikacím mechů, a to počínaje umístěním zbraní, přes rozložení pancéřování a nakoupení elektroniky, až po výběr typu kamufláže a pojmenování robota. Další, neméně podstatnou položkou menu, která navíc v původní hře chyběla, je trh, na němž si můžete najímat piloty, kupovat nové stroje i výzbroj. Když už je řeč o penězích – v Mercenaries není nic zadarmo. Roboti mají určité týdenní náklady na údržbu, piloti potřebují pravidelné mzdy, čas a peníze vyžadují i opravy v boji poškozených strojů, stejně jako výsadky na planety a mezihvězdné skoky. Je proto vhodné mít vždy po ruce nějaké finanční rezervy a alespoň z počátku udržovat jednotku štíhlou a efektivní.
Kampaň obsahuje opravdu požehnaný počet misí, jejichž počet se pohybuje kolem čtyřiceti. Odehrávají se přitom v různých hvězdných systémech, přičemž v každém z nich se nachází jedna planeta, na které může být několik přístupných lokací. Občas se hráč dostane na rozcestí a musí si vybrat, ovšem kampaň je, přestože se autoři holedbají opakem, celá předskriptovaná, takže mise dynamicky generované podle konkrétních činů a úspěšnosti v předešlých se nekonají. To ale umožnilo jejich kvalitní design – jsou nápaditě řešeny jak ve smyslu vzhledové stránky terénu, tak i co se týče umístění nepřátelských/spojeneckých jednotek a staveb. Nechybí dobývání základen, jejich obrana, likvidace, nebo eskortování konvojů, ani „open air“ bitky s jinými žoldáckými skupinami. Navíc, jak je zvykem v této sáze, i zde je potřeba využívat během hraní také hlavu, protože hra sama o sobě je trochu obtížnější a některé mise jsou na vyšší úrovně přímo pekelné. Místo bezhlavého přímého útoku je mnohem výhodnější postupovat systémem ničení
strategických cílů, jako jsou komunikační centra, kasárny pilotů, ovládací vozidla obranných věží a podobně. Kampaň nabízí tři různé konce, a pokud vám budou během hraní docházet finance je dalším příjemným zpestřením systém Solaris VII, na jehož planetách se odehrávají gladiátorské zápasy v arénách (bude se bojovat v džungli, koloseu a továrně a to ve všech čtyřech váhových kategoriích), ve kterých se dá vcelku slušně rozveselit posmutnělé konto. Kromě toho na hráče čeká Instant Action a jednoduchý tutoriál, který je mimochodem úplně shodný s tím v původní hře.
Ani o roboty nebude nouze, jejich celkový počet přesahuje čtyřicítku, přičemž kromě starých známých z Vengeance a Black Knighta byl robotický park obohacen o deset nových kousků především tříd Heavy a Assault. Roboti jsou opět charakterizováni svou tonáží (rozdělení do tříd Light, Medium, Heavy a Assault), rychlostí, množstvím (a druhy) zbraní, kterými se dají osadit, použitelnými elektronickými systémy,
počtem chladících nádrží a množstvím pancéřování. Při vyzbrojování hraje jako obvykle roli nejen cena a způsobené poškození, ale i váha a druh zbraní, jejich dostřel, doba nabíjení, nebo množství munice či vyprodukované teplo. S tím vším je třeba počítat nejen v MechLabu, ale hlavně na bojišti, kde se teprve projeví, jak je váš stroj bojeschopný. Roboti se objevují na trhu postupně od lehkých až po ty nejtěžší kolosy a ačkoliv se nabízí sdělení, že každý z nich má své výhody i nevýhody, pravdou je, že až na několik málo výjimek (souboje v arénách, ostraha konvoje, kdy musíte vyvinout určitou minimální rychlost) budete díky neomezené tonáži používat vždy ty nejtěžší typy s největší palebnou silou.
Boje jsou stále stejně skvělé, ovládání je stále stejně komplexní. V misích se uplatní mnoho faktorů - změna dosahu radaru a vypínání robota ovlivní vaši detekovatelnost, HUD také přehledně zobrazuje dostřel a dobíjení zbraní, stejně jako diagram poškození vlastních i zaměřených jednotek. Vyhrát si můžete s tryskami,
noktovizorem, nebo zoomem a pro přehlednost hra nabízí i tři externí pohledy. Jenže sám v bitevní vřavě nepřežije ani ten nejzkušenější bojovník, a tak k dispozici nebudete mít tři, ale rovnou až sedm spolubojovníků (druhé čtyři lze ovládat udílením příkazů jejich veliteli), kteří vás mohou sledovat, krýt, číhat v záloze, útočit na váš cíl, nebo jej bránit atd. Přestože je škála rozkazů dost pestrá, chybí mi některé další podrobnější instrukce obvyklé například v sesterské sérii Mechcommander (například charakteristika útoku – z dálky, se střední vzdálenosti a zblízka), jinak se hratelnosti nedá téměř nic vytknout. Po technické stránce již hra lehce pokulhává za současnou špičkou, přesto se dají spíše jen vytušit některé minoritní změny, kterých herní engine doznal (to se odráží i na náročnosti – z původní 300MHz na dnešních 700MHz
CPU). Grafika je stále více než solidní a rozhodně při hraní nebude nikterak překážet, či bít do očí, stejně tak i
profesionálně provedené ozvučení.
Na závěr lze Mechwarrior 4: Mercenaries bez větších výtek jen doporučit, a to jak zkušenějším milovníkům této série, tak i nováčkům, kteří hledají něco trochu komplexnějšího, než jen pouhé zmatené pobíhání v Quakovi. Tradičně skvělý design misí a propracovaný herní systém vytvářejí hratelnost mistrně balancující na hraně mezi akční hrou a simulátorem, výborná atmosféra je navíc zabalena ve slušném technickém kabátku. Stačí zvládnout trochu obtížnější ovládání a můžete se začít královsky bavit.
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
