Ačkoliv už to někomu může lézt pěkně krkem, hry s tematikou 2. Světové války jsou prostě pořád IN. Stokrát se mohou herní žurnalisté v recenzích těchto titulů ohánět rádoby chytrým a stále více ohraným slovem klišé, stokrát mohou 
strhávat pomyslné body za nulovou originalitu a argumentovat slovy, že to už tu někdy dříve bylo, ale také stokrát na konci udělí ve většině případů nadprůměrnou známku, protože ať chtějí nebo ne, je to prostě pořád zábava. Vždyť koho by nebavilo si jen tak pro odreagování postřílet pár chrochtajících nácků, to přece zvedne náladu kdykoliv nebo ne? Právě další takovou odreagovačku nám servírují Electronic Arts v pozlátku třetího pokračování skvělé akční série Medal of Honor s podtitulem Airborne. Zaslouží si vaši pozornost? Dozvíte se v naší recenzi.
Vzhůru dolů!
I pokud jste nehráli demo nebo z něj nečetli naše dojmy, název Airborne leccos vypovídá. Ano, hlavní hrdina jménem Boyd Travers tentokrát spadá do řad výsadkářů, konkrétně do 82. divize (alespoň ze začátku, ale více raději neprozradíme). Ve výsledku to tak znamená, že každá ze šesti misí začíná ve vzduchu a po výskoku se budete s padákem na zádech snášet pomalu k zemi. Ale ne v rámci nějaké nudné enginové animace, ale pěkně na vlastní myš a 
klávesnici. Prakticky od chvíle, co se objevíte po boku svých parťáků v letadle, spadá Travers pod vaši kontrolu, tzn. můžete se rozhlížet a po výskoku i kontrolovat svůj pád. Let trvá sice pouze několik málo sekund, ale i tak si lze udělat rychlou představu o bojišti a rozhodnout se, kam přistanete. V Airborne totiž neexistuje něco jako začátek mise, přistát můžete dle libosti, klidně uprostřed pluku němčourů. Ti vás ale v těchto případech nevítají zrovna s lahvinkou vychlazené Plzně v ruce a pozvánkou na velký bierfest hned támhle za rohem, ale s hlavněmi svých MP40 ve vašem směru a to, jak jste už jistě pochopili, není zrovna něco vyloženě „must-have“. Dobré je tedy vybírat s rozvahou a směřovat svůj padák někam do bezpečí, nejlépe k zeleným signalizačním dýmovnicím, značící vhodné místo dopadu, kde se alespoň můžete v klidu rozkoukat a rozmyslet, kterým směrem se vydáte a jaký úkol splníte jako první. Klidně ale můžete přistát ve věži vysokého kostela a svojí odstřelovačkou typu M1903 Springfield rozdávat jeden headshot za druhým, co vám budou náboje stačit, fantazii se meze nekladou.
VIDEO
Evropa jako na dlani
Co se týká samotných misí, hra začíná menším (a graficky dokonale zpracovaným) tutoriálem, kde si třikrát cvičně vyskočíte z letadla a hned poté následuje 
operace Husky v malé vesničce na Sicílii. Tato mise byla přítomna v demu, kde ale končí daleko dřív, než v plné verzi. Následně se s Traversem přesunete do starověkých ruin v Itálie v rámci operace Avalanche, kde, stejně jako v první misi, budete pod rouškou tmy likvidovat opevnění německých vojsk v rámci spojenecké invaze. Třetí mise se odehrává ve Francii (operace Neptune) a s 82. výsadkářskou divizí seskočíte přímo za opevnění pláže Utah, kde je úkolem připravit území pro nadcházející invazi. Následuje Nizozemí, kde budete mít čest se účastnit největší výsadkářské akce všech dob, operace Market Garden. Zde obsadíte ruiny města Nijmegen a zabezpečíte most přes řeku Waal. Následuje pátá mise a další obří výsadek, tentokrát do Německa (operace Varsity), kde se odehrává rovněž mise šestá a bohužel poslední.
|
Šest misí a to je vše, přátelé. Takto ostudně krátkou kampaň bychom pochopili třeba v datadisku, ale ne v plnohodnotné hře. Na obtížnost Normal (tj. druhá ze tří) trvala jedna mise v průměru okolo hodiny, takže za nějakých šest sedm hodin je celá hra 
dohraná a to je opravdu tragédie i na dnešní dobu. I kdybyste hráli na nejtěžší obtížnost, pravděpodobně se nad osm hodin nedostanete a to je prostě něco, co celou hru sráží nemilosrdně dolů, zvlášť když je prodávána za nehorázně přemrštěnou cenu pohybující se okolo třinácti stovek.
Vyzdvihnout musíme parádní hratelnost, díky které si těch pár hodin užijete jako jen v málo jiných hrách. Prakticky po celou dobu se okolo vás něco děje, nad hlavami přelétávají letadla a shazují nové výsadky, vaši spolubojovníci po sobě křičí, hází granáty, případně se varují před stejným dárečkem od nepřátel, neustále jste uprostřed bitevní vřavy a pokud máte kvalitní repro soustavu, budete skutečně TAM. Díky této dynamice jste neustále hnáni dopředu a než se nadějete, budete koukat na závěrečné titulky. Toho si byli tvůrci trochu vědomi, a tak herní dobu prodloužili, dle našeho názoru trochu nešikovně, nemožností hru kdykoliv uložit. Ukládání funguje pouze formou checkpointů po každém splněném úkolu a když vezmeme v 
potaz, že některé části hry nejsou zrovna procházkou růžovým sadem a že ne všechny checkpointy jsou uloženy zrovna optimálně, několikeré opakování stejného místa dokáže vytočit stejně jako výpadek proudu při sledování mistráku. Pokud zemřete, loadne se poslední checkpoint a od tohoto momentu musíte projít všechno znova. V případě smrti vás také ve většině případů čeká nový seskok, takže si alespoň můžete naplánovat jiné místo přistání a zkusit to třeba odjinud, což považujeme za výborný nápad.
Co se týká nejrůznější dobové techniky, vše je vyobrazeno s velkým citem pro zachování reálných předloh, od uniforem, přes tanky a vozidla až po zbraně. Mezi těmi nenajdete asi nic, co už byste neviděli v jiných válečných hrách. Je zde samopal M1928 Thompson a jeho německý ekvivalent MP40, dále klasická puška M1 Garand, těžký BAR, samopal SturmGewehr .44, brokovnice, pistole nebo tři typy granátů. Kromě pistole a granátů s sebou můžete táhnout pouze dvě libovolné zbraně, které si vybíráte před misí, ale pokud se rozhodnete vyzkoušet nějakou jinou, můžete ji klidně vyměnit třeba s nějakým tuhým Helmutem. Co se 
týká zbraní, je ve hře implementován ještě jeden zlepšovák a sice postupné vylepšování zbraní. Pokud budete pořád a hlavně úspěšně střílet z jedné zbraně, porostou vám s ní zkušenosti a po dosažení konkrétní hranice získáte se zbraň vylepší. Každá stříkačka má tato vylepšení tři a jedná se např. o duální zásobníky a tím i rychlejší přebíjení, větší zoom, menší „kopání“ při střelbě nebo třeba nasazovací vrhač granátů.
Unreal Engine 3 válí
Misí je sice žalostně málo, ale vychválit je musíme i tak. Jejich design je totiž mistrně zpracovaný a moment, kdy vše vidíte z výšky, je prostě nezapomenutelný. Něco lze vyčíst ze screenshotů okolo, ale vidět to vše v pohybu, je něco naprosto jiného. Prostředí působí na první pohled velice reálně a kdyby vám nad hlavou neustále nesvištěly kulky, mohly byste se jen tak procházet a kochat se. Na druhou stranu jakmile se pokusíte něco zničit, narazí kosa na kámen, protože to tu nelze téměř nic. Váš postup kupředu je také velice lineární, za celou dobu neotevřete prakticky ani jedny dveře a vývojáři si vás pomocí trosek, keřů, nepřístupných domů a dalších překážek drží přesně tam, kde potřebují a minout důležitý bod je prakticky nemožné. To vám ale většinou ani nepřijde právě díky výše zmíněné úchvatné atmosféře.
Graficky patří Airborne mezi současný nadprůměr a pokud máte dostatečně kvalitní sestavu, se kterou si můžete dovolit nastavit vysoké rozlišení a všechny detaily na maximum, užijete si
|
Fantastické audiovizuální zpracování
Ostudně krátké
1 299 Kč
AnglickyVerdikt: Takže si to shrňme (ne, vážně to není dvojsmysl). Medal of Honor: Airborne, je velice kvalitní akcí, která se může pochlubit prvotřídním audiovizuálním zpracováním, skvěle navrženými misemi s velkou dynamikou a hlavně chytlavou arkádovou hratelností, díky které těch šest misí uteče jako ganxta s vaším autorádiem. Bohužel šest misí je zoufale málo a za ty nehorázné peníze je to opravdu málo muziky. Jistý potenciál se sice skrývá v multiplayeru, ale na jeho hodnocení je pár dnů po vydání ještě brzy, uvidíme časem.
