Znáte to. Přijdete do menzy a dostanete popáté v týdnu to samé jídlo. V první chvíli máte vztek, pak odevzdaně vezmete příbor a začnete dlabat. A najednou zjistíte, že ono to jídlo sice vypadá stejně, má podobnou vůni, ale i když chuť není zase úplně jiná, přece jenom kdyby vám někdo zavázal oči a dával vzorky v rámci testíku, na to, že jíte jídla, která jste považovali za totožná, nepřijdete. Oni kuchaři u osvědčených receptů dokáží zázraky s tu špetkou koření, tam trochou dochucovadla a výsledek je překvapivý.
Když jsem zasunul do mechaniky PS2 nejnovější Medal of Honor s podtitulem European Assault a obrazovka se rozsvítila, měl jsem podobné pocity jako u onoho jídla z menzy. Nejdříve rozhořčení a vzteklé vypočítávání všech dílů Medal of Honor, které jsem už měl příležitost na všech dostupných platformách hrát. Nedopočítal jsem se, přiznávám. O to více jsem se ale vztekal. Jenže pak jsem překonal předsudky a začal hrát. A předsudky pomalu mizely.
Atmosféra je tu našlapaná, osobně jsem se nejvíc vyřádil ve vesničkách okolo Stalingradu.
Je to asi ideální, jít ke hře s obrovskými předsudky a předem ji odsoudit. Taková, která si to zasloužila, vyletí z mechaniky jako čertík z elektriky a ta, která byla osočena neprávem, ta se ozve tak, že ohluší uši. Dobrá, MOH: EA od EA (hahaha) není žádný šokující megahit, ale moje předsudky si rozhodně nezasloužila. Kuchaři z EA Los Angeles vědí jak na to, když mají stejné téma, stejný styl a přesto mají udělat zcela novou hru tak, abyste nezívali nudou. Jsou to takoví šikovní dochucovači, kteří si zaslouží potlesk.Hra je nakonec o zábavě a originalita může být na škodu. U MOH: EA vám rozhodně nuda nehrozí. Atmosféra je tu našlapaná, osobně jsem se nejvíc vyřádil ve vesničkách okolo Stalingradu, kde mě sovětští soudruzi pobavili svým "Uráááááááá, za Stááálináá, za vlaaast" a vrhli se pod kulomety nacistů. Není nad to připomenout si historickou realitu. Vše bylo hezky podmalované pompézní až nabubřelou hudbou, kterou jsem za komunistů musel poslouchat v každém válečném filmu sovětské provenience. Tady mi to ale nevadilo, v reálné akci, kdy nebylo předem jasné, že kopec zdolám a Tigery (tanky) nakopnu do zadku, jak to dělali v sovětských filmech rudoarmějci, dodávala docela na morálce. Jo, „bolšáni“ věděli jak na to.
Co vítám s nadšeným pokřikem, jsou oživovací balíčky.
Ve hře mě těšilo (ve skutečnosti by to asi bylo spíše k vzteku), že jsem bojoval na všech možných bojištích 2. světové války a v různých obdobích. Od diverzního nočního útoku z britské lodi ve Francii v roce 1942 přes nasazení v Tunisku (ano, známé pouštní krysy), pak přišel na řadu Stalingrad v roce 1943 a samozřejmě proslulá německá protiofenzíva v Ardenách v roce 1944, těžký osud vyvoleného válečníka ehm. Tedy dělat si velké iluze o změně v prostředí nemůžete, nakonec dojde vždy na přestřelky v domech, ale dobře, poušť přece jen nabízí trochu jiné možnosti než zasněžené Rusko.
|
Co vítám s nadšeným pokřikem, jsou oživovací balíčky. Doporučuji jejich masivní sběr, protože není nic horšího, než být těsně před koncem mise zastřelen a pěkně dělat vše od začátku. Takto sice padnete k zemi a rozostří se vám pohled, abyste vzápětí vstali a darebáka, který vás umrtvil poslali k čertu. No dobře, realismus to není, ale uvítáte to. Stejně oceníte i nesmyslnou možnost mrsknout granát tak daleko, že by olympionici zbledli závistí. Ironický úsměv přecházející v škleb masového vraha se vám objeví na tváři v momentu, kdy bazukou střelíte do německého bosse (ano, tady jsou občas koncoví bossové) tři náboje a nejlepší tank 2 světové války Tygr vám spolyká ten samý počet nábojů. Holt Němci mají tvrdé palice.
Bohužel, často máte pocit, že jejich tvrdost způsobuje absence mozkové tkáně. Vrhají se na vás pažbami samopalů místo toho aby vás zkosili dávkou, slyší vaši střelbu a nehnou se, no umělá debilita jako vždy, s tím je nutné se asi smířit. Jak říkám, hra je ZÁBAVNÁ a chybičky jí rádi odpustíte, protože se vám od ní nechce odcházet, což je , nebudeme si nic namlouvat, důkaz toho, že zaujala a penízky za ni nebyly vyhozené oknem. Tedy, pokud jste skutečně milovníky FPS akcí z 2. světové války. Málem bych zapomněl, je milé, že tentokráte vás doprovází obvykle podpůrný tým (EA se inspirovalo u Halo?), který dokonce můžete uzdravovat. Občas je nezbytné ty panáky opravdu mít s sebou, dáte jim pěkně povel, ať vychytají nejhorší palbu a jdete na nácíčky oklikou. Prima je, že své lidi nemůžete zabít, i kdybyste do nich nasypali zásobník z deseti centimetrů.
Čím skončit? Slovy kuchaře, EA vsadila na osvědčený recept a pouze kořenila. Když vedle MOH: EA postavím Killzone, tak mé sympatie jasně dostane Killzone. Je
|
Medal of Honor: European Assault | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|