V zákulisí se již dlouho šuškalo o dalším řadovém pokračování taktické špionážní akce Metal Gear Solid. Vedení BonusWebu tak velmi takticky rozhodilo špionážní sítě a krátce po oficiálním oznámení prací na MGS3 přišel do redakce záhadný balíček z Japonska. Asi nemusím moc obsáhle popisovat ukrutnost boje, který se strhl o uvnitř schované DVD, nicméně zbytek konzolové sekce měl hodně notnou smůlu v tom, že jsem v onen den do redakce rovněž zabloudil, veden zcela neomylně silou telepatie. Názorná demonstrace vybraných likvidačních technik pak byla již víceméně formalitou, protože bylo hned od začátku jasné, kdože se zhostí nelehkého úkolu podělit se s vámi o první dojmy z hraní. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, že tento úkol bude nesnadný až takhle nechutně.
Je totiž až k nevíře, jakých změn je možné dočkat se mezi dvěma díly jedné videoherní série, v čemž mi pravděpodobně nejvíce dají za pravdu příznivci nintenďácké Zeldy. Ano, nová Zelda pro GameCube vypadá děsně a poslední nadějí tak zůstává vynikající hratelnost. Ovšem v případě MGS3 jsme již měli možnost si docela značný kus odehrát (Konami v průvodním dopise tvrdí, že tento raný kód tvoří tři čtvrtiny finálního záměru, chybí prý jen závěrečná rozuzlující část příběhu a pár animací na konci), ovšem rozhodně nemůžeme říci, že by se jednalo o uspokojivý výsledek. Ba právě naopak.
V prvé řadě si tady člověk zas až tak moc nezahraje. Pakliže ve druhém díle si mnoho hráčů stěžovalo na sice hezké a precizní, ale mnohdy nesmyslně až neúnosně dlouhé in-game animace, v díle třetím jim to pravděpodobně přivodí smrt. Docela běžně se stává, že dvě desetiminutové animace jsou proloženy zhruba sedmi minutami hraní. Skutečně neobyčejné. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem si vzal k ruce stopky, abych pro účely tohoto článku mohl délky jednotlivých „herních“ úseků změřit, protože čeho je moc, toho je příliš. Fakt. Nedokážu si to vysvětlit jinak, než že Konami namísto toho, aby si vzali z připomínek hráčů motivaci k nové lepší práci, se jim naopak nabubřele smějí přímo do očí a dělají přesný opak! Ona ta sláva asi Kojimovi už hodně fest vlezla na palici!
Stejná mizérie ovšem přichází i s hratelností jako takovou. Ovládání Snakea je totiž tak prkenné, že máte pocit, jako by před každou misí požil tak litránek kontušovky. No řekněte sami, co byste si mysleli, kdyby váš hrdina reagoval na pokyny z ovladače tak se tří - až čtyřkrokovým zpožděním? Vzhledem k faktu, že toto zpoždění ovšem není za všech okolností konstantní, nemáte možnost se s tímto faktem sžít ani po delší době hraní. V praxi to pak tedy vypadá asi tak, že když potřebujete rychle doběhnout ke dveřím do místnosti plné nepřátel a tam se zastavit, tak pravidelně vbíháte až do oné místnosti, kde vás v cuku letu čeká smrtící palba. A když třeba vylezete ze dveří do dlouhé chodby a potřebujete po ní přeběhnout ke dveřím dalším, vcelku pravidelně kolem těchto proběhnete jako by se nechumelilo a tři kroky za nimi to napálíte z plna hrdla frňákem do zdi. Vskutku komické.
Co vás ale asi odrovná hned na začátku a tím pádem pravděpodobně nejvíce, je grafika. Bohužel, byli jsme za exkluzivitu nuceni zaplatit poměrně vysokou cenu v podobě zákazu prezentace screenshotů ze hry (stejně jako vyzrazení příběhového pozadí, přičemž ovšem moc nechápu, jak by Japončíci chtěli rozluštit, jestli náhodou o příběhu nepíšu, ani jak jsem se o něm měl něco dozvědět, když jsem z japonské hatmatilky nerozuměl ani Solid Snake, ale budiž), takže se budete muset spokojit s několika oficiálními artworky a mým povýšeneckým názorem na věc: grafika je hrozná. Představte si mix kreslených obrázků z Tekkena 4 a cell-shadingu a výsledkem je styl MGS3. Skutečně nechápu, která zkouřenka mohla takovýto layout hře navrhnout a už vůbec nechápu, kteří notorici ve vedení Konami to mohli schválit. Na druhou stranu ale zase chápu, že za takovéto paskvily se každoročně udělí nejedna prestižní pseudo cena za design. Když k tomu ještě připočteme rádoby stylový či komixový pohyb postav, pak je vymalováno. Mám-li tedy rozpohybování zhodnotit, přirovnal bych to k trhanému pohybu hlavního hrdiny hry Gungrave. V jeho prospěch ovšem hovoří skutečnost, že po celou dobu hry si na zádech tahá vlastní rakev.
Herní lokace jsou pusté a prázdné a jejich design bych tipoval tak na otázku jednoho odpoledne, poněvadž systém povětšinou čtvercových místností pospojovaných dlouhými chodbami bych vymyslel i ráno po mejdanu.
Jediné, co má v MGS3 jakous takous úroveň jsou tedy zvuky a namluvení postav. Solid Snake tedy sice nemá oči jako Mel Gibson, ale aspoň má hlas jako Alain Delon. Hodně přesvědčivě působí rovněž verbální projevy protivníků z řad ruských milicí a hlášky „Kak ťibja zavut?“ a „ I kakda ty daš nam vypalnoje?“ se zcela jistě zařadí do fondu nezapomenutelných.
Celkově jsme tedy v redakci hrou Metal Gear Solid 3 nejen notně zklamáni, ale zejména vysoce šokováni. Jímá nás brutální podezření, že Kojima buď totálně zešílel nebo že na MGS3 ani nehrábl. Osobně jsem zvědav na hodnocení plné verze v nejrůznějších recenzích, protože na to, aby se změnily celé koncepční směry nastolené v tomto ranném kódu, bylo by evidentně potřeba začít kompletně znova. Od nuly. Ale to by vývoj setsakra protáhlo a prodražilo, takže rozhodně bude na místě již dnes poněkud zmírnit optimistická očekávání. A takový to býval pojem. Škoda. Ovšem jedna zkažená hra zase tak moc neznamená. Příští rok bude určitě opět nabitý videoherními peckami, které krach MGS3 hravě bez mrknutí oka vyváží. Tak ať se vám v něm daří lépe než Kojimovu dítku „na cestě“ a videohry ať vám přinášejí jen a jen radost.
P.S. A pokud chcete vědět, co se skutečně událo v klíčových situacích ve hře MGS2, zkuste tuto dekódovanou verzi důležitých rozhovorů!
