Metro 2033 vypadá jako neuvěřitelně zajímavá hra. Dá se zařadit někam mezi striktně lineární, avšak inteligentní střílečky typu Half-Life 2 a o něco méně lineární, avšak podobně silně příběhově zaměřené tituly jako Bioshock. A při nasávání atmosféry je prakticky nemožné nevzpomenout si na Stalkera.
Moskva roku 2033 skutečně svým způsobem připomíná City 17 z Half-Life 2 a trochu vzdáleněji podmořské Rapture z Bioshocku. Rozhodně představuje podobně spektakulární, byť svým vlastním stylem navržený obrázek.
Metro 2033 se odehrává dvacet let po blíže nespecifikované katastrofě. V románové předloze to byla atomová válka, autoři hry zatím hovoří o jakési apokalyptické události, která většinu lidstva vyhladila a přeživší menšinu zahnala pod zem.
Zemský povrch už není obyvatelný. Zamořený vzduch, neuvěřitelná zima a 
mutace z něj udělaly vskutku nehostinné místo, na které se odváží jen výpravy vytvrdlých hochů navlečených v neprodyšných mundůrech a vybavených plynovými maskami či těžkými kvéry.
Zbytky života se jinak odehrávají ve stanicích a tunelech moskevského metra. Přeživší si tu vytvořili vlastní mikrosvět, který už na první pohled působí neuvěřitelně propracovaně. Každou chvíli budete narážet na detaily svědčící o velmi silné autorské imaginaci. Ve špíně si tu hrají malé děti se zvláštními hračkami, v ohradách požírají prasata své krmivo, obyčejní lidé obývají budky ztlučené z prken, probíhá zde čilý obchod a samozřejmě se utvářejí mezilidské vztahy ústící v lásku, přátelství i nenávist.
Na počátku hry se odehraje zvláštní scéna. Dva muži procházejí potemnělým tunelem podzemky, který je zavede až 
na zamořený povrch. Tam se odehraje přestřelka proti značné přesile zvláštních mutantů a oba muži jdou bez šancí k zemi. Tak to aspoň vypadá.
Další vodítka vám pro tu chvíli hra nenabídne. Jedná se totiž o prolog, který je zároveň závěrem hry, tedy tím, k čemu budete v dalších hodinách hraní směřovat. A vězte, že ta scéna vás nenechá chladnými. Budete chtít vědět, co se stalo, a proč došlo k této sebevražedné misi.
Abyste to zjistili, musíte se nejprve prohlédnout na první ze stanic metra, která nese název Exhibition. Právě z ní se totiž na zajímavé dobrodružství vypravíte. Zahrajete si přitom za mladíka jménem Artyom. Ten se narodil krátce před katastrofou a ve svých dvaceti letech je především snílkem.
| Podobnost se Stalkerem není náhodná |
|
Problém byl ale v tom, že podobně jako v případě Stalkera byla celá věc dlouho právě jen na tom papíře. Mnozí tak vcelku realisticky pochybovali, zda má Metro 2033 vůbec šanci vyjít. A když, tak jestli to bude taková hra, o jaké hovoří šťavnaté sliby. Paralely se Stalkerem pokračují. Do poněkud neutěšeného vývojového procesu se vložila americká vydavatelská společnost THQ a dala mu jasný směr. Vášnivé čtenáře už jistě trknul i název hry. Přesně tak se totiž jmenuje kniha od ruského autora Dmitrije Glukhovskiho. Nejde přitom o žádnou náhodu, Metro 2033 vzniká na knižním motivu. |
Sní o životě, který nikdy neměl. A pravděpodobně ani nikdy mít nebude. Sní o světě, na který si nemůže
vzpomenout a který zná jen z vyprávění či obrázků. V jeho nuzném příbytku visí na zdi staré, potrhané pohlednice, které považuje za své největší bohatství. Barevné pozdravy z jemu neznámé minulosti.
Realita je totiž jiná. Artyom nikdy neopustil svůj domov, neviděl nikdo nic jiného než stanici Exhibition. Tedy velmi zvláštní a nepřehlednou změť různě tvarovaných a obvykle jen malých budek, ve kterých si člověk připadá jako vězeň.
Tohle "vězení" ale žije čilým ruchem. Všude v chodbičkách i v místnostech se něco děje, lidé spolu mluví, hádají se a vůbec si snaží nesmírně těžký život nějak ulehčit. Dva muži radostně poslouchají starý gramofon, mladá žena vypráví své starší přítelkyni, jak se jí snažil sbalit jistý muž. Obě se tomu hlasitě smějí.
Otec vysvětluje svému synovi nepřítomnost
maminky, aniž by přitom zacházel do detailů, které se však dají vyčíst z jeho utrápené tváře. Ve velké společenské místnosti poslouchá několik lidí místního kazatele, ostatní sedí u stolů a baví se. Před provizorním nemocničním sálem se shromáždili muži, ženy a děti, kteří se strachují o život raněného příbuzného.
Takřka surrealistický, avšak přesto reálně působící svět Metra 2033 se zdá být jeho největší devizou. Atmosféra z něj přímo sálá a jen zřídkakdy herní průmysl zrodí takto ucelený, jednotný a fungující mikrokosmos.
Další silnou devizou hry mají být propracované postavy. Na každém rohu sice potkáte zajímavý osud, ovšem ty charaktery, s nimiž budete mít opravdu co do činění, byste jen tak
zapomenout neměli. Od bosse, který stanici Exhibition vládne až po obchodníka se zbraněmi.
Tam dole, v útrobách metra, by se dalo špatně, ale přeci jen žít. Jenže je tu problém, který ohrožuje i tyto naprosté zbytky civilizace. Ten důvod se jmenuje "Dark Ones". Podivné bytosti, které autoři zatím neukázali a které se dostaly do šachet podzemky, aby tu ohrožovali lidi na životech svou prostou přítomností. Dokáží totiž zabíjet, aniž by se jich přímo dotkli.
V této neutěšené situaci se Artyom rozhodne zúčastnit se nebezpečné výpravy do stanice Riga, kam je zapotřebí odvést proviant. Ještě než nasedne na drezínu, aby zanedlouho zjistil, že to nebylo úplně šťastné rozhodnutí, musí se stavit u obchodníka se zbraněmi. Nejpozději tam pozná, že s municí se v Metro 2033 nakládá trochu jinak než v jiných hrách.
Jednak tu zcela chybí HUD: počet kulek vidíte přímo v zásobníku, jelikož jsou zbraně speciálně designované. Navíc kulkdy z doby před katastrofou jsou nesmírně cenné a fungují tu
jako svého druhu měna. Jsou také silnější než ty, které si lidé dokáží vyrobit z materiálů v podzemí. Hráč se v důsledku toho bude muset neustále rozhodovat, zda vystřílí několik pravých a účinných kulek nebo je raději vymění za větší množství slabších.
Metro 2033 toho slibuje opravdu hodně; především pak úžasný a jedinečný herní zážitek daný atmosférou a mysteriózním příběhem, v němž budou důležitou roli hrát také vize tvořící postupně šokující mozaiku. Z podivného ukrajinského projektu se tak vyklubala jedna z největších nadějí akčního žánru pro příští rok.
