Když se probíráme kupami prastarých herních časopisů z minulého století a žasneme nad tím, jak jsme kdysi nadšeně žasli nad batolivým dětstvím polygonové grafiky, vidíme, že první hry, které vypadaly z hlediska zobrazení reality i na dnešní poměry obstojně, byly samozřejmě ty s renderovaným pozadím: point´n´click adventury a – pinbally. Možná i pro tu nostalgickou vzpomínku oba zmíněné žánry přežívají i dnes, kdy se karta obrátila, byť pochopitelně již živoří stranou od hlavního proudu. Vydat samostatný „čistý“ pinball už se prakticky rovná podnikatelské sebevraždě, takže se stalo zvykem přilepit pinballovou mechaniku k nějakému zavedenému titulu. Nejinak je tomu i u dnešní hry, která se schovává pod křídla velkého hitu GameCube hitu Metroidu Prime.
Pokořit všechny stoly není procházka růžovým sadem.
Hra má na pinball celkem překvapivě svého hrdinu – přesněji hrdinku, protože jí samozřejmě nemůže být nikdo jiný než stará známá Samus Aran. Ta většinu herní doby „vystupuje“ v podobě Morph Ballu, což je řešení nadmíru elegantní a spojení Metroidu s pinballem dosti logicky ospravedlňující. S pomocí dvou postranních tlačítek – můžete si zvolit i jiné ovládání, ale toto nám připadá nejintuitivnější i nejvěrnější hospodské předloze - tedy ovládáte flippery, kterými posíláte zakulacenou Samus proti šmejdu z vesmíru. Když se nezadaří a Samus propadne mezi, máte k dispozici dva další pokusy a občas si i vysloužíte nějaký ten pokus navíc, což už do koncepce s hrdinkou moc nezapadá, ale budiž – do pinballu to naopak zapadá výborně. Cílem je posbírat na čtyřech stolech dvanáct Chozo Artefaktů a tím si otevřít vstup do pátého levelu, Artifact Templu - po jeho kompletaci už na vás čeká Impact Crater a v něm finální boss: Metroid Prime. Když ho porazíte, otevře se vám možnost střihnout si celou záležitost znova s vyšší obtížností.
Samus ale nevidíme pouze coby Morph Ball. Občas se dokonce transformuje do své lidské podoby: to se nazývá Combat Mode a hrdinka pak stojí u spodního okraje dotykového displeje a kosí shora se spouštějící vetřelce střelbou – tehdy ji neovládáte bočními tlačítky, ale směr střelby regulujete směrovým křížem. Přitom si člověk uvědomí, že intermezza se střílející Samus jsou vlastně zakuklenou variací na první handheldy, případně na jejich nestydaté plagiáty sovětské provenience: hlaveň hrdinčiny zbraně má jen několik málo efektivních poloh, takže se prostě hýbete ze strany na stranu jako vlk chytající vejce do košíku.
Sem tam se utkáte s bossem.
To ale není jediná minihra, kterou se tvůrci snaží poněkud jednotvárný koncept pinballu oživit. Bohužel, většina těchto taškařic se liší v podstatě jen názvem. Bez
ohledu na to, zda je „minihra“ pojmenována Metroid Mania, Space Pirates Panic, Parasite Purge, Surrender Dash, Triclops Terror nebo dalšími a dalšími vzletnými slovními spojeními, obsah je ve valné většině případů tentýž: v časovém limitu zlikvidovat nepřátele určitého druhu. Výjimečně se objeví i úkol
jiného typu – například Wall Jump vyžaduje vyskákat střídavým mačkáním bočních tlačítek na vrchol skalní rozsedliny, což ovšem pro změnu trvá asi tak deset vteřin i s vítěznou fanfárou. Rozdíly mezi nepřáteli a jejich projevy jsou rovněž jen kosmetické – někteří Samus na chvíli zadrží, jiní ji chytnou a metnou ve směru mezi flippery, dost často osudově neřešitelně, další střílejí směr ovlivňující rakety, ale na pocit skutečně pestré zábavy to nestačí.
|
Několikrát se utkáte s bossem, který má patřičně dlouhý ukazatel života, takže se souboj pěkně protáhne. Na každého bosse dostanete novou schopnost ve formě
život ulehčující pomůcky, odpalované speciálním tlačítkem – raketu, bombu a podobně, ale i ty mu zkrátí žití sotva o pár dílků, takže hlavní práce zůstává zase na flipperech a stočené Samus. V rámci souboje s bossem vás spolu-obtěžují ještě staří známí standardní protivníci, do toho morfujete do lidské podoby a zpět, zkrátka zapotíte se, jak herní zákon káže. Porážka bosse pak ústí do vydatného bodového přídělu a teleportace do jiné lokace – totiž na jiný stůl. Zde
se dostáváme k dalšímu zádrhelu – půltucet stolů „kampaně“ nepovažujeme za kdovíjaký zázrak rozmanitosti, tím spíš, že jejich architektura si je až příliš podobná, navíc hra neumožňuje ukládat pozice, a pokaždé tak začínáte znova od jednoho ze dvou základních levelů – pirátské fregaty nebo planety Tallon. Kromě kampaně máte možnost zahrát si i odděleně na jednotlivých stolech – začínáte se dvěma a další postupně odemykáte, jak pronikáte
do hloubky multilevelové kampaně.
Jak jsme zmínili, nelze ukládat žádné pozice, nicméně cartridge si pamatuje, co jste již odemkli a pokud dosáhnete slušného bodového výsledku, ukládá se finální skóre – výrobce nastavil pro začátek na první místo kampaně skóre jeden milión bodů a na jednotlivý stůl půl miliónu a uvidíte, že dostat se v obou módech na první pozici není nic dvakrát obtížného. Zato pokořit všechny stoly zas taková procházka růžovým sadem není a připravte se, že vám zdřevění ruce. Pokud vás tedy dřív neopustí trpělivost.
|
Velkým kladem hry je grafika, dostatečně detailní a barevná, plná hezkých a s lokacemi souvisejících detailů, jako je déšť, pára nebo tříštící se led, ale jak jsme
připomněli na začátku, na kvalitní podívanou už jsme u pinballů docela zvyklí. Fyzika Morph Ballu je rovněž zcela bez námitek, stejně jako zvuk, který je vynikající, vhodně využívající strojový hlas komentátorky a hudební motivy z původní hry. Vůbec je pochopitelné, že kdo hrál mateřský titul na GameCube, tím spíš kdo si ho oblíbil, bude Metroid Prime Pinball vnímat o dost lépe, než hráč zmíněnou konzolí nedotčený. A obráceně: víceméně si jen těžko dokážeme představit někoho, kdo by do hry investoval nemalý peníz bez znalosti původní předlohy. To si zjevně uvědomoval i výrobce, takže coby vějičku přibalil do krabičky nový kus hardwaru: Rumble Pak, jadrně česky klepačku, případně odborně vibrační jednotku. Ta se zasouvá do druhého slotu handheldu a plní svou funkci na výbornou. Možná až příliš
výborně, takže jsme ji zakrátko zase vyndali, protože nás přece jen moc dlouho učili, že elektronice vibrace nesvědčí. Navíc, pokud máte NDS Lite, jednotka je větší
|
Na pár dní návykové
Víc hříčka než hraHra obsahuje dokonce multiplayer s jedinou cartridgí, takže lze závodit s kamarády o nejrychlejší dosažení cílového skóre v jediné lokaci Magmoor Caverns, jíž hlavní hra neobsahuje. Obdobného a variabilnějšího efektu ovšem zajisté dosáhnete i tak, že si budete vzájemně půjčovat jeden handheld – jen s přibývajícím umem možná soupeře přestane dlouhé čekání na hru bavit.
Výsledný dojem tedy jasně záleží hlavně na tom, jak velcí sběratelé virtuálních pinballů jste, případně jak moc musíte mít všechno se značkou Metroid. Faktem je, že ač jde o pouhou hříčku, ostudu značce nedělá.
| Metroid Prime Pinball | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
