Série Metroid je jednou z dalších velkých značek Nintenda, která této firmě přinesla vedle velmi slušných zisků i nehynoucí slávu. Na to, že se vlastně jedná o akční hru, kterých je dnes již opravdu gigantické množství, se jedná o skutečně obdivuhodný výkon. Důvod je ale jasný. Stejně jako ostatní hry od Nintenda i Metroid byl vždy „tak trochu jiný“.
Metroid:Zero Mission navazuje na úspěch předchozího gameboyového dobrodružství hrdinky Samus, nicméně příběh je posunut před všechny předchozí díly série, proto tedy i název Zero Mission. A stejně jako v ostatních Metroidech, je i zde ve světle delšího hraní příběh prakticky úplně potlačen do pozadí. Ostatně, u akčních her obecně nic neobvyklého. Stačí se prostě v úvodu dozvědět, že je Samus vysazena do příšerami zamořeného komplexu na planetě XY a má za úkol to, to a tohle. Stejně to ale během pár desítek minut zapomenete.
Úvod do hry je již tradičně poněkud nudný. Stojíte uprostřed displeje v úzké chodbě a můžete jít vpravo a vlevo. Zkusíte jednu ze stran a dojdete někam, kde se ale neděje lautr nic, takže to přeběhnete zase zpátky a pak na stranu druhou. Tam to vypadá dost podobně a navíc zjistíte, že se z dané obrazovky ani nemůžete dostat jinam než zase zpátky. Nic moc, řekne si asi každý Metroidem nedotčený hráč. Jeho herní čest mu ale velí, aby se zkusil alespoň přeci jenom někam dál dostat. Následuje hledání a trocha toho zkoušení a najednou hle, ono to jde. Alespoň něco.
Je to nádherný příklad, jak vás může vpřed hnát obyčejná zvědavost.
V tuto chvíli se ale láme chleba, jelikož pokud hráč nepřistoupí na herní systém postupné explorace, nepomůže již Metroidu v jeho očích už ani svěcená voda. Vysvětlovat, že to je ale fatální chyba, nebude mít cenu, takže dál již jistě čtou jen hráči, které zajímá, proč tahle hra v závěrečné tabulce dostala tak vysoké hodnocení. Inu, je to proto, že jak již bylo napsáno, Metroid je „tak trochu jiná akce“. Po relativně pomalém začátku sice postupně dojde i na úseky, za něž by se nemusel stydět ani samotný Rambo, ale věřte nebo ne, akce prostě není tím hlavním o co tady jde, ale spíše jen jakýmsi
zpestřením. Ano, zní to poněkud divně, ale věřte, že se to popisuje docela špatně.
Futuristický komplex, kterým se probíjíte, je rozdělen na několik menších sekcí, mezi nimiž se můžete přesouvat pomocí výtahů. To ale pouze v případě, že tyto výtahy najdete, respektive že se k nim dostanete. K dispozici máte dobře udělanou mapu, na níž vidíte vždy tu sekci, v níž se zrovna nacházíte (můžete v ní ale i listovat a podívat se na mapky ostatní), na níž je i zakresleno, která místa jste už navštívili a která nikoliv. A to je právě podstata celé věci. Do mnoha lokací se zpočátku vůbec nemůžete dostat. Tedy ne že byste to potřebovali, ale tušíte, že byste tam mohli najít třeba save point nebo nějakou dobrou věcičku. Prostě tam chcete, ale nejde to. Nedokážete tam vyskočit, nedokážete prostřílet kostky, která vám stojí v cestě nebo je průchod třeba moc úzký. Nu, což, když to nejde, tak se podíváte jinam. Zpočátku tedy jen tak víceméně nazdařbůh bloumáte celým komplexem, sestřelíte nějaké ty potvůrky a čas od času nacházíte nějaké ty speciální předměty, které jsou ovšem velice důležité.
|
Vylepšují vám totiž vaše pohybové, bojové i speciální vlastnosti, díky nimž se pak můžete dostat právě do míst, která pro vás dosud byla nepřístupná. Můžete se tak poté třeba schoulit do kuličky a projít zúženými průchody, získat objemnější zásobník na těžkotonážní rakety nebo se naučit opakovaný výskok, díky němuž dokážete vyskákat mnohem výše. Takže hurá na mapu a podle ní hurá tam, kde jsme ještě nebyli. Co tam si tak může být? Že by další vylepšení? Nebo nějaký tvrdý boss? Takhle „na papíru“ to zní možná docela fádně, ale je potřeba velice zdůraznit, že právě toto je hlavním motivačním faktorem této hry. Získáte novou vlastnost a okamžitě otevíráte mapu a vzpomínáte, co bylo důvodem, že jste se nedostali do toho a toho koridoru a zda se vám tam nově nabytá vlastnost bude hodit. Okamžitě si tam namíříte, cestou jen tak mimochodem (skutečně prakticky jen mimochodem) sejmete pár zrůdiček a už už tam chcete být a vidět co tam je. Je to nádherný příklad, jak vás může vpřed hnát obyčejná zvědavost. Naprosto fantastické.
Naprosto parádní je pak ale hudba, která působí jakýmsi retro dojmem.
Vynikající celkový dojem je ještě umocněn jakostním technickým zpracováním, kdy grafika je sice 2D ale má svůj specifický styl, vyvolávající i na GameBoyi tu správnou futuristickou atmosféru. Naprosto parádní je pak ale hudba, která rovněž působí jakýmsi retro dojmem, ale dodává hře tu správnou šťávu, a přestože se hlavní motiv opakuje hodně často, nemějte strach, že by se vám oposlouchala. Jedinou výtku tak mám pouze k některým bossům, kteří byli na můj vkus docela obtížní a nezapadali tak úplně do celové myšlenky této hry. Na druhou stranu máte ale po zdolání takového monstra o to větší chuť jít si zastřílet do několika řadových potvor a prozkoumávat nové lokace. Doporučujeme.| Metroid: Zero Mission | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
