Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Metropolis Street Racer

  12:00aktualizováno  23. prosince 7:55
Svištíte si to po magistrále směrem k Národnímu muzeu. Prudce zatáčíte doprava a sjíždíte dolů po Václavském náměstí. V půlce zatáčíte do Jindřišské, pokračujete až na Senovážné náměstí, odkud je už krůček zase zpátky na magistrálu. Tohle všechno třikrát a musíte to zvládnout za sedm minut.

Metropolis Street Racer

Svištíte si to po magistrále směrem k Národnímu muzeu. Prudce zatáčíte doprava a sjíždíte dolů po Václavském náměstí. V půlce zatáčíte do Jindřišské, pokračujete až na Senovážné náměstí, odkud je už krůček zase zpátky na magistrálu. Tohle všechno třikrát a musíte to zvládnout za sedm minut.

Vzrůšo, co? Tak se raději probuďte - doba, kdy bude tržní síla českých hráčů natolik pevná, aby vývojáři zmapovali Prahu a zařadili ji po bok dalších světových metropolí, je ještě daleko (optimisticky řečeno). Zatím si můžete zajezdit na dvou čtverečních kilometrech Londýna, San Francisca a Tokia. Metropolis Street Racer, jehož vydání bylo odloženo o více než rok, je konečně tady a je nejen největším vánočním esem Dreamcastu, ale také nejlepší závodní hrou na tuto konzoli a jednou z nejlepších závodních her vůbec.

Nevím, kde začít. MSR je tak bohatý, až běhá mráz po zádech. Na každém kroku se setkáte s omračujícím detailem a dokonalostí. Tak třeba grafika. Stovky budov, obchodů, památek a ulic bylo s puntičkářskou pečlivostí reprodukováno a převedeno do hry v měřítku 1:1. Je naprostou záhadou, jak se to mladičkému a dosud nepříliš známému týmu Bizarre Creations podařilo, a žádná slova nedokáží vyjádřit kvalitu tohoto převodu. To, co jste viděli v Midtown Madness nebo Midnight Clubu, je proti MSR jen slabý odvar. Dva čtvereční kilometry jsou dost velkou plochou na to, aby bylo v každém ze tří měst vytvořeno zhruba sedmdesát okruhů. Ano, okruhů - tady je třeba si ujasnit jednu důležitou věc - Metropolis Street Racer ve skutečnosti není postaven na ilegálních pouličních závodech, to je jenom jeho reklamní vábnička. Okruhy jsou uzavřené a nejezdí po nich nikdo jiný než účastníci závodu. Při všem tom detailu jistě zamrzí, že se nemůžete jen tak projet Metropolis Street Racer centrem Londýna a udělat si projížďku kolem Buckinghamského paláce, Piccadilly Circus, nebo třeba slavného klubu Home, ale hra nabízí tolik různých způsobů vyžití a natolik kvalitní zábavu, že to rozhodně nelze brát jako nevýhodu.

Takže zpátky - sedmdesát krát tři, to je něco přes dvě stovky okruhů. Od maličkých několikasetmetrových koleček kolem kašny až po mnohakilometrové kolosy, zdejší okruhy si v kvalitě často nezadají s profesionálními tratěmi v Gran Turismu nebo Ridge Raceru. A jak směšně vypadá vedle čísla 300 číslo 7 (to je počet tratí v Ridge Raceru V), to se můžete přesvědčit právě v této větě :-). Každé město je něčím charakteristické - Londýn je plný rafinovaných zatáček a úzkých uliček, San Francisco je příznačné téměř výhradně pravoúhlými zatáčkami a pochopitelně i legendárními skákavými sešupy a Tokio se vyznačuje velmi rychlými, ale přitom nebezpečnými okruhy přeplněnými ostrůvky uprostřed ulice a prudkými zatáčkami obvykle následujícími za dlouhými rovinkami. Zkrátka a dobře, reálná města jsou nevyčerpatelným zdrojem skvělých okruhů.

Jak vidíte z obrázků, poměrně značná část závodů se odehrává v noci. Není to dáno škodolibostí autorů, ale dobou, kdy hru hrajete - na počátku si jednoduše nastavíte místní čas, zadáte časovou zónu a jedete. Udělali jste si polední přestávku na pár závodů? Pak je v Londýně slunečno, ale v San Franciscu a Tokiu tma. Skvělý nápad, efektivní provedení - jen u něj budete místy skřípat zuby. Jak se dále dočtete, systém hry totiž vyžaduje absolutní soustředění a hádám nemusím připomínat, že se v noci jede podstatně hůře než za světla. Samozřejmě můžete hru snadno podvést a nastavit jinou dobu, než ve skutečnosti je, já osobně jsem to ale vzal jako součást úkolu a prostě se snažil podat i v noci co možná nejlepší výkon. A navíc, je to možná jen subjektivní pocit, ale zdá se mi, že i soupeři jezdí v noci o něco hůře než ve dne.

Metropolis Street Racer

Na rozdíl například od Gran Turisma nenabízí MSR žádný arcade režim, kde byste mohli bez obalu vybrat trať, vůz a střihnout si krátký závod. Je tu sice Time Attack nebo Quick Race, ale v obou můžete závodit pouze na tratích a autech, které jste již odemknuli v mamutí singleplayerové hře nazvané Street Racing. Ta je postavena na 24 stupních obtížnosti, kdy každá obsahuje deset odlišných úkolů. Ne snad že by byl každý naprosto odlišný, ale je tu použito několik základních modelů, které se stále obměňují a díky odlišnosti tratí se nebudete ani na okamžik nudit - nejzákladnějším závodem je prostě honba za časem - na prázdné trati se snažíte zajet co možná nejrychlejší okruh. Z dalších typů namátkou vybírám závod jeden proti jednomu, honba za co možná nejvyšší průměrnou rychlostí nebo prostý závod proti skupině soupeřů. Jednoduché, ale účinné. Nejzábavnější je na hře ale systém odměňování. Za svůj výkon dostáváte tzv. "Kudos" body, které jsou udíleny v závislosti na výsledném času a stylu. Pro každý úkol dostanete určitý, na počátku hry VELMI jednoduchý limit, jehož splnění vám uvolní cestu dál, ale rozhodně nezaručí kvalitní bodové ohodnocení - tento cíl si můžete před závodem sami nastavit: V závodě jeden na jednoho můžete dát soupeři libovolný náskok, v závodu proti skupině si místo jednoduchého limitu dojet předposlední můžete dát za úkol dojet první, atd. Tento svůj cíl pak ovšem musíte splnit - nepodaří-li se vám to, body ztrácíte. Pokoušet se můžete stále dokola, takže nic neriskujete a skutečně se budete vracet znovu a znovu i k jednodušším úkolům - s novým výkonnějším vozem si můžete nastavit laťku ještě o chlup výše a pokusit se vytvořit nový osobák. Do dalších obtížnostních kategorií získáváte přístup právě po dosažení určitého počtu bodů a čím dále se dostanete, tím jsou limity stále více na hraně a tak se budete muset vracet zpět a získávat bodík za bodíkem. No dobrá, časem je to přeci jen kapku Metropolis Street Racerfrustrující, ale jen kapku a mnohem důležitější je, že vám bude hra odolávat dlouhé měsíce, což je na závodní žánr neslýchané.

Vozů je ve hře zhruba padesát. Všechny jsou reálné, nejde však o nějaké exotické vozy a nadupané speciály, ale vesměs o silniční sériově vyráběné modely. Začínáte s Fiatem Barchetta a Mazdou MX5, přes Peugeota 306 a Opel Astra se propracováváte k Audi TT a na závěr vás čekají skvostné kousky Mitsubishi Lancer a Nissan Skyline GTR. Všechny se chovají jako ve skutečnosti a je důležité si je postupně osahat a přijít jim na chuť. Zároveň můžete mít v garáži jen tři vozy a výměna vás stojí několik bodů, takže važte a vybírejte - celá řada aut je celkem nepoužitelná a například s Mazdou si od samotného začátku vystačíte hodně dlouho. Pokud jde o chování na trati, opět nemám slov. Jistý chytrý anglický recenzent napsal nedávno zajímavou větu: "Kvalita závodní hry je přímo úměrná tomu, jak dobře se hráč cítí, když dokonale projede zatáčkou." Nemohu než souhlasit. A Metropolis Street Racer spočívá právě v tomto umění. Všechno ostatní je jen omáčka - najet si z vnějšku, zpomalit, zatočit, minout vnitřní roh zatáčky o nepatrný centimetr, ve správný moment dupnout na plyn a vyrazit dál - to je podstata závodních her. V MSR se při tomto manévru cítíte naprosto dokonale a budete neúnavně pracovat na jeho vylepšování. V prvních kapitolách si zkusíte pomáhat ruční brzdou - jste na to z jiných her zvyklí a limity jsou tu velkorysé, takže proč ne. Ale jak se cíle postupně ztěžují, budete zatáčky daleko raději brát s plynulostí a grácií hodnou profesionálních závodníků. Nesmím zapomenout na to, že auta nelze poškodit - nárazy do ostatních vozů nebo do bariéry vás budou stát body, takže vás hra tímto způsobem motivuje k čisté jízdě.

Vedle skvělého a přetékajícího singleplayeru má MSR podobně masivní multiplayer. Najednou mohou hrát pouze dva hráči, ale lze uspořádat vyřazovací turnaj až se sedmi přáteli, kde se postupně střídáte. Možnosti nastavení jsou tu opět bezedná - můžete závodit Metropolis Street Racerklasicky "kdo bude první v cíli", nebo můžete soupeřit na mezičasy, velmi zajímavý je i režim Pursuit, kdy oba startujete na protějším konci okruhu a snažíte se vzájemně dohnat. V rozdělené obrazovce je grafika o něco okleštěná a i tak se hra občas zpomalí a trhá, přesto je multiplayer báječnou zábavou a skýtá nespočet možností k vyřádění.

Metropolis Street Racer je masivní hra, která splnila veškerá očekávání. Je neuvěřitelně propracovaná a smysl pro detail je tu cítit z každého koutku. Chcete důkaz? Tady je. Otáčkoměr obsahuje i tachometr, ze kterého vyčtete, kolik kilometrů jste s tímto vozem najezdili. Chcete další? Bez problému - v menu si můžete zadat hlášky, které se objeví ve chvíli kdy narazíte do bariéry, nebo když jedete v protisměru - nic nepotěší více než hláška "OTOC TO VOLE" namísto "WRONG WAY" na obrazovce. Stále nestačí? Co třeba rádio? Ano - na svém rádiu můžete chytit celou řadu stanic, na kterých kromě příjemné hudby uslyšíte i moderátora, nemluvě o jinglech a reklamě. A hudba se liší podle města, ve kterém jedete! Chcete víc? Proboha, kupte si to, opravdu nebudete litovat!!

Abych přeci jen našel nějakou tu chybu, vyšťoural jsem trochu ošklivé nebe, které bez ohledu na denní dobu vypadá dosti nezáživně a stejně - zřejmě daň neuvěřitelně detailním budovám. Pokud jde o tratě, je pravda, že jsou si trochu podobné, ale jak také jinak, když je jich na relativně malé ploše několik desítek. Mnohem více mne mrzelo, že jsou většinou poměrně krátké, ale na druhou stranu - minimálně dvacet nebo třicet opravdu prvotřídních okruhů tu je. A to je stále mnohem více než u většiny konkurence.

Metropolis Street Racer je prvotřídní závodní hra nepostrádající díky svému rafinovanému bodovacímu systému prvky strategie a není to tedy přímočará arkádová záležitost. Je třeba počítat s tím, že vám nějaký čas a výpočetní výkon vašeho mozku sebere - pokud na to nechcete přistoupit, sáhněte po Crazy Taxi. Faktem ale je, že se za tím přemýšlením skrývá nekonečná zábava. Smysl pro detail autorů si zaslouží obrovské uznání, které můžete projevit třeba tak, že si MSR koupíte. Rozhodně toho nebudete litovat.

Metropolis Street Racer
Výrobce/Distributor Bizarre Creations/Sega
Platforma Dreamcast
Multiplayer: ano, zároveň dva, střídání v osmi
Vibrace: ano
Paměťová karta: ano
Verdikt: Nejlepší závodní hra pro Dreamcast! Přes 200 okruhů v Londýně, San Franciscu a Tokiu. Nádherná grafika. Úžasný singleplayer. Dokonalý multiplayer. Je třeba něco dodávat?
Hodnocení: 92%

Autor:




Nejčtenější

Dungeon Keeper (2014)
Activision vymyslel způsob jak lidi motivovat utrácet za mikrotransakce

Firma Activision si nechala patentovat úpravu mechanismu, který se stará o to, aby se v multiplayerových hrách potkávali hráči na stejné výkonnostní úrovni....  celý článek

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Porsche v Gran Turismo Sport
Unikátní edice Gran Turisma s opravdovým autem se už prodala

Jediný kus sběratelské edice závodního Gran Turisma, která mimo jiné obsahovala i skutečné závodní auto, se prodal vskutku rychle. A to navzdory ceně...  celý článek

Grand Theft Auto 5
Jakým typem hráče jste?

Stejně jako se hry dělí do mnoha různých žárů, z nichž každý má svoje specifické publikum, dělí se do kategorií i hráči. Vzájemné nepochopení těchto skupin pak...  celý článek

Další z rubriky

Call of Duty: WWII
Američan na webu prodával kradené kopie Call of Duty: WW2

V americké Indianě byl zatčen muž za přeprodávání fyzických kopií dosud nevydané hry Call of Duty: WWII.  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.