Kvalitních strategických her je hodně, ale nikdy dost. Mají v drtivé většině případů vcelku vysokou hratelnost, obsahují hodně zábavy a zaručují kvalitní herní zážitky. Špatných strategických her je ještě více, ale vždy jim jedna z výše jmenovaných vlastností chybí. Taková špatně udělaná část hry pohřbí leckterý nápad, byť originálnější. A hranice mezi úspěchem a neúspěchem té které hry je velmi tenká. Nyní zde máme opět horkou, leč neznámou strategii. Jedná se o dílko s názvem Micro Commandos a zodpovědní jsou za něj francouzští Monte Cristo. Děj se odehrává v blíže nespecifikované době v prostorách města - ovšem města jak ho neznáme. V hlavní roli zde totiž účinkují mimozemšťané - malá stvoření, trochu podobná myším. Jejich úkol je najít rozhodující zbraň pro boj s lidstvem a ovládnout celou Zemi. To ovšem není cíl jednoduchý, a tak je vedení svěřeno hráčům s nadějí, že pro pokoření lidstva udělají vše.
Po lehce problémové instalaci jsem se tedy vrhnul do světa mimozemské civilizace a zvolil kampaň. Ty jsou ve hře dvě, ale předchází jim tréninkové mise, které nelze 
přeskočit. Právě ty by vám měly ukázat vše, co k ovládání hry potřebujete. Po splnění instruktážních levelů na vás čeká výběr kampaně. V jedné jsou Masoneries, v druhé Mindscreeds. Jak jsem již zmínil, nejpodobnější jsou asi myším, ovšem chodícím po dvou nohách. Působí velmi miloučce, ovšem než začnou bojovat - pak se z nich stávají krvelačné nestvůry. Rasy se liší jak designem jednotek, tak jejich specifikacemi. Všechny jednotky se v Micro Commandos dělí na tři typy, z nichž každý má svoji specifickou funkci (stejně jako třeba mravenci v mraveništi). Klíčovou a nejvyužívanější jednotkou jsou sběrači. Ti mají za úkol schraňovat pro váš mikrosvět různé typy surovin, které jsou také tři: Energie, potřebná pro udržení běhu základny, stavební materiál pro budovatelské záměry a jídlo, bez kterého by všechny jednotky pošly hlady. Energie se získává z pohozených baterií (klasických monočlánků, ale třeba i baterií pro auta) nebo přímo ze zásuvek ve zdi, které jsou nevyčerpatelným a tudíž nejlukrativnějším zdrojem. Suroviny pro stavbu základny se "dolují" z válejících se novin, krabic, ale i propisovaček. Jídlo se obdobně získává z pozapomenutých plátků pizzy a sendvičů. Jednotky mají také propracovaný systém potřeb, které jsou symbolizovány blikajícími ikonkami nad jejich hlavičkami. Musí spát v ubytovnách a jíst, aby měly dostatek 
energie na práci (nebo boj). Druhým typem jednotek jsou inženýři, kteří mají za úkol stavět budovy nebo je popřípadě opravovat. Poslední, neméně důležitou jednotkou jsou bojovníci. Ti chrání vaši základnu, ale hlavně dobývají nová území. Jejich protivníky jsou třeba pavouci, myši, krysy, křečci a různá jiná havěť, které je v opuštěných místech okolo vaší základny více než dost. Hlavním a také nejtěžším nepřítelem jsou samozřejmě lidé.
Lokací, kde jsou vaše základny v jednotlivých misích umístěny, je také dost (celkem přibližně jedenáct). Spolu s mimozemšťany se podíváte do pizzerie, nepoužívaného metra, garáže rodinného domku nebo také do sklepů. Obě kampaně obsahují dostatek misí, hra není příliš krátká, ale hlavně také není úplně jednoduchá, což znamená, že je zábavou na několik dní - a hlavně zábavou s originálními nápady.
Co se týče grafického zpracování, vše je kompletně vyvedeno ve 3D enginu, který vám dává volnost pohybu kamerou. Lokace jsou pěkně vymodelované a působí velmi realisticky. Nejhezčí byla asi pizzerie, kde byl také dostatek jídla pro všechny jednotky. :-) 
Mimozemšťané jsou také k sežrání. Představte si šedivou myš se zelenou čepičkou, běhající po dvou nohách. Velmi povedené jsou animace sběračských jednotek - například když dolují energii z baterií, vytáhnou z kapsy obrovské magnety, kterými objíždí baterku, než je plně nabijí. Nebo těžba materiálu - armáda jednotek se vrhne na noviny a po chvilce je rozcupují tak, že z nich nezbude ani milimetr papíru. Jediné, co se mi nelíbilo, byl design budov. Vypadají trochu nepřirozeně, ale jde jen o zvyk. Všechna grafika ve hře je velmi barevná a kontrastní, takže se nestává, že by po chvíli hraní "nudila". A pokud by vás přeci jen přestával bavit pohled na vaše impérium shora, můžete přepnout do pohledu první osoby a sledovat tak práci nebo boj přímo. To je vítané osvěžení, nicméně ho vlastně nijak nevyužijete, jednotka se nedá ovládat.
Právě ovládání je největším neduhem Micro Commandos. Jako víceméně každá strategie, i tato se ovládá myší a občas se stává, že prostě nevíte, co k čemu slouží, nebo co jak udělat. Zde bych ještě dodal, že velmi užitečnou věcí, na kterou jsem ale přišel až asi po třech hodinách hraní, je vypínání budov. Každá budova potřebuje energii, i 
když nepracuje. A proto je zde možnost ji vypnout - pak žádnou energii nekonzumuje a v případě potřeby ji lze zase jediným kliknutím uvést do chodu. Zvuky a hudba jsou na standardní úrovni a celkem dobře se hrou ladí, za což může hlavně rozumný výběr skladeb. Ale na druhou stranu to není nic převratného.
Ve stejném duchu bych zhodnotil celou hru. Je zpracována kvalitně, bez závažných chyb a přešlapů. Obsahuje několik vcelku originálních nápadů, ale nějaké věcí jí chybí. Postrádal jsem například kvalitní výukovou misi (ačkoliv tréninkové byly čtyři). Další věc, jejíž absenci zpočátku pocítíte, je nemožnost hraní single misí. To, že hra obsahuje pouze kampaně, je frustrující, jelikož si nemůžete zahrát jen tak nějakou rychlou akci. Nicméně přes to všechno bych hru všem, které zaujala, doporučil. Užijete si dost legrace hlavně díky atraktivnímu zpracování. Ale na druhou stranu se nejedná o žádnou bombu, která by znamenala zlom v realtimových strategiích. Navíc zde chybí multiplayer, což je v dnešní době v podobných hrách dosti zásadní nedostatek.
| Micro Commandos | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
