Zdá se to k nevíře, ale od vydání Flight Simulatoru 2000 uplynuly již dva roky. Proto není divu, že se na pultech obchodů objevilo další pokračování s očekávanou číslovkou 2002. Již první zprávy hovořily o tom, že bude nový díl našlapaný podstatnými změnami a vylepšeními, takže nezbývá než se jim honem podívat na zoubek. Stejně jako minule, i nyní bude řeč o verzi Professional.
Znovu popisovat filozofii Flight Simulatoru by bylo nošením dříví do lesa - idea kvalitně zpracovaného létání po celém světě plném tisíců letišť se svými reálnými předlohami je základním kamenem úspěchu celé série. Na tomto dílu je však patrný trend k "přiblížení masám" - sporadické mise z "dvoutisícovky" nahradila série kampaní (napříkad "Dopravní pilot v Evropě", "Letecký turista v Grand Canyonu", či "Helitaxi"...), jejichž náplň přináší do sterilního civilního simulátoru trochu dobrodruštví. Těžistě hry však tkví někde jinde, a sice v "uživatelských" letech s rozmanitými stroji. Těch je v profesionální edici celkem sedmnáct - nechybí staré známé dopravní Boeingy doplněné "královským" 747-400, několik druhů Cessen včetně hydroplánu 208 Caravan, dvoumotorové Raytheony, vrtulník Bell, 
akrobatická Extra, bojové veterány Camel a Corsair, větroň Schweizer, Learjet a několik dalších vrtuláků. Concord tentokrát bohužel chybí, jeho roli coby vlajkového letadla převzalo Jumbo. Kokpity a letové modely jednotlivých strojů jsou sice solidní, ale obojímu ještě něco chybí do dokonalosti, kterou předvádí něktré specializované tituly. Na desetiminutové nahazování motorů z Fly!, nebo akrobatické sestavy ze Sturmovika si musí hráči i tentokrát nechat zajít chuť.
Komunikační okno pro spojení s řízením letového provozu, které se objeví v kokpitu letadla na letištní ploše, dává tušit, že tentokrát již nebude pilot ve vzduchu sám. Právě ATC představuje jedno z nejpodstatnějších vylepšení, kvůli kterým si nový MSFS vysloužil přívlastek "revoluční". Zpracování pokynů ATC je velmi intuitivní - stačí si v nabídce vybrat přislušnou položku označenou číslem, stisknout klávesu a vyslechnout si příslušný sampl. Velký dopravák tedy nejprve musí požádat pozemní kontrolu o povolení k pojezdu (je možné zapnout si i asistenci v podobě fialové čáry vedoucí po trase jízdy), pak teprve "vycouvat" od gatu, přidat plyn, a vydat se na cestu k runway. Následuje kontakt s věží, povolení ke startu, informace o radarovém kontaktu a opuštění letového prostoru. 
Samozřejmě je nutné všechny příkazy potvrzovat - při opomenutí se příslušný letový dispečer ještě několikrát "připomene". Škoda jen, že ve chvíli, kdy jsou v éteru ještě další stroje, musí pilot s volbou čekat, než komunikace odezní - pomohlo by, kdyby šlo "naklikat" věty dopředu. Kromě dispečerů dělají hráči společnost i počítačem řízené stroje, které se objevují ve frekventovaných letových koridorech a na letištích. Škoda jen, že jich u velkých terminálů není dost na vytvoření "zácpy" čekající na start...
Již při prvním zběžném pohledu ven z kokpitu je patrná opravdu výrazná změna vzhledu okolní krajiny. Vývojáře totiž KONEČNĚ napadlo implemetovat do enginu generátor budov a vegetace, který oživí jinak zpustlou flekatou krajinu stovkami stromů a domečků. Jednotlivé druhy staveb a rostlinstva respektují příslušné klimatické zóny a ve finále vypadají opravdu hezky - například průlet nad New Jersey, kde jsou výškové budovy obklopené záplavou parků a rozmanitých menších baráků, je doslova pastvou pro oči. Drobné nedostatky by se však našly i zde - taková vietnamská džungle přeci jenom nemá podobu sporadicky rozmíštěných palem a jiných druhů tropických stromů, mezi kterými obšas probleskne dřevěná chatrč. Je ovšem otázkou, zda by současné 
počítače zvládly vykreslit tak hustou vegetaci - možná se toho dočkáme až za další dva roky. K dalším grafickým vylepšením inspiroval vývojáře Combat Flight Simulator 2, který dokresloval atmosféru všelijakými kouřovými efekty od motorů či cmudících se pneumatik, popřípadě kondenzačními stopami ve velkých výškách. Pohled na majestátní Jumbo ve výšce jedenácti kilometrů kdesi nad Hudsonovým zálivem vypadá opravdu majestátně. Po událostech posledních několika měsíců jistě spousta lidí zamíří nad Manhattan, aby si prohlédli nové panorama z ptačí perspektivy - designérům se budovy WTC určitě neodstraňovaly s příliš lehkým srdcem.
Kromě změn řekněme systémových došlo i ke změnám ve znamení čistě hrubé síly - kromě detailnějších textur, modelů budov a letadel, členitosti krajiny a zpracování vodní hladiny potěší většinu pilotů skutečně použitelný virtuální kokpit, kde jednotlivé přístroje opravdu ukazují reálné (a čitelné) hodnoty. Výrazných změn se dočkalo i počasí - dešťové kapky tvoří na předním sklu sice nerealistické, ale velmi pěkné obrazce, při bouři se tu a tam zableskne a zazní i nějaký ten hrom, a pocit, kdy se člověk po dlouhém zápase s turbulencemi konečně dostane nad mraky a uvidí Mont Everest ve vší 
kráse, je opravdu nepopsatelný. Následuje tedy otázka nejpodstatnější - jaké jsou hardwarové nároky nového Flight Simulatoru? Zdá se to možná k nevíře, ale místy jsem měl pocit, že vše běhá na stejné konfiguraci mnohem plynuleji, než graficky chudší "dvoutisícovka". Na redakčním Duronu 750 s 256 MB RAM a GeForce 2 byl engine při středních až vyšších detailech (včetně dynamických scenérií) v rozlišení 800x600 naprosto plynulý, na detaily nejvyšší pak hra trhala jen místy ve velmi vypjatých okamžicích. Naopak podstatnou změnu k horšímu představují nahrávací časy před začátkem každého letu - při plných detailech si člověk při sebemenší změně počká klidně i minutu, než se všechny textury a modely nahrají. Znovu však musím zopakovat, že na takhle vynikající grafiku jsou nároky více než přiměřené.
Kromě samotného létání v sobě MSFS 2002 již tradičně zahrnuje i "neherní" část v podobě editoru, který letos přinesl jednu velkou revoluci. Onou revolucí není nic menšího než přechod na technologii gMax společnosti Discreet - v praxi to znamená, že se do rukou amatérských modelářů dostala většina vymožeností, kterými se doposud pyšnilo pouze 3D Studio MAX. Pro běžné hráče, kterým je tvorba nových 
letadel cizí, připravili vývojáři sérii elektronických přiruček, mezi kterými nechybí základy komunikace s ATC, škola létání s hydroplány, nebo "pozemní kurs" Roda Machalda, jednoho z nejslavnějších leteckých instruktorů. Když už je řeč o návodech, bylo by vhodné zmínit i šikovný "instruktorský" multiplayer, ve kterém je možné po vzoru (pro mnohé lidi kultovního) X-plane propojit dva počítače s odlišnými úkoly - zatímco "žák" se u svého PC snaží co možná nejlépe zvládnout úskalí letu, "instruktor" mu z druhého stroje připravuje různé nástrahy v podobě selhávajících systémů či vrtochů počasí. Pro společenské duše, které se nechtějí vyžívat v sadomasochistických hrátkách učitele s žákem je k dispozici i multiplayer "klasický".
Microsoft Flight Simulator 2002 předvedl za posední léta bezesporu největší "generační skok" oproti předchozímu dílu - implementace ATC, dynamické generování vegetace s budovami, hustý letecký provoz i instruktážní mód posouvají hru o další stupínek blíže k dokonalosti. Bohužel ani tentokrát nebyly odstraněny největší nedostatky, které se s celou sérií táhnou již několik let. Proč si pilot, který touží po maximálně věrném zpracování kokpitu, musí kupovat Fly! II? Proč jsou adventury v letitém Flight Unlimited III mnohem zábavnější, než zdejší nehodnocené mise (o "zácpách" na ranvejích mezinárodních letišť nemluvě)? Proč se nedá s Extrou zalétat pořádná akrobatická sestava (kdo hrál Sturmovika či Flankera ví, o čem je řeč)? Nepochopte mne špatně - MSFS 2002 se (nejen) u mne i tentokrát stane jasnou jedničkou (na to, co dovede, má velmi jednoduché a intuitivní ovládání) na poli civilních simulátorů, ale hodnocení nejvyšší si nezaslouží...
| Microsoft Flight Simulator 2002 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
