RECENZE: Flight Simulator 2020 je okouzlující, ale s kompromisy

Pokud vás alespoň trochu láká představa virtuálního létání, Microsoft Flight Simulator nemůžete minout. Není sice dokonalý, ale i tak v něm lze utopit tisíce hodin a stále nemít dost.

Když Microsoft v létě 2019 poprvé ohlásil nový Flight Simulator, rozhodně jsem nečekal, že pouhý rok poté jej už budu mít doma. Záběry z prvního traileru braly dech a ještě úchvatněji působily všechny nové možnosti, které vývojáři slibovali. Fotorealistický svět, ve kterém člověk klidně najde svůj vlastní dům, nesrovnatelně pokročilejší letový fyzikální model, počasí na úrovni nemající obdoby a mnoho dalšího, v neposlední řadě vlnité a šikmé přistávací dráhy.

To všechno vývojáři nakonec i splnili... ale má to svá ale.

Simulátor pro nováčky, virtuální letce i skutečné piloty

Microsoft Flight Simulator je grafický skvost.

Skloubit tyto tři věci v jedné hře, pokud tak lze simulátor vůbec nazvat, se na první pohled jeví být snad až absurdním a v každém případě nemožným. To proto, že laik si zpravidla pod pojmem létání představí nepřeberné množství budíků a přepínačů, jak je vídá v různých filmech, a dojde k závěru, že není v lidských možnostech si tolik tlačítek a čudlíků zapamatovat, a tudíž to není pro něj. Přitom k ovládání takové Cessny 152 stačí v podstatě znát pět budíků, čtyři přepínače, tři páky a základní principy manipulace s tzv. berany a pedály. Vnímavý člověk je během několika minut schopen letadlo za letu řídit, a jakmile se seznámí s jeho chováním, nezabere o moc víc času, než je schopen bezpečně s ním vzlétnout nebo přistát.

Jen co se novopečený letec trochu otrká, záhy zjistí, že řídit letadlo (když pomineme dodržování různých pravidel a předpisů) je snad snazší než řídit auto.

V novém Flight Simulatoru má nováčky základním principům létání naučit režim letecké školy v pouhých osmi krátkých lekcích. Ty se odehrávají v malebném prostředí v okolí arizonského města Sedona, ale bohužel mají k dokonalosti daleko. Postrádají jakoukoliv teoretickou přípravu a instruktorka jen uděluje pokyny bez toho, aby vysvětlovala, proč zrovna děláme, co děláme, a chvílemi je poněkud zmatená. První dvě lekce navíc byly zcela nehratelné, protože jsem se nedostal přes krok uložení vlastního nastavení kamery. I když jsem mačkal kombinaci kláves podle instrukce (na klávesnici jsem přitom projel všechny jazyky), krok ke splnění se odmítal splnit a na výuku pilotáže tak ani nedošlo.

Pod dobrým vedením dokáže s letadlem v plně realistickém nastavení bezpečně přistát i jedenáctiletý kluk. Ozkoušeno.

Jindy mě zase instruktorka na finále, kde bylo zjevné, že jsem příliš vysoko, peskovala za to, že snižuji výkon. Nebo zas při prvním sólu, když jsem okruh odletěl přesně stejně jako při předchozím letu s ní, můj výkon okomentovala s tím, že jsem přistál jinde, než jsem měl, načež dodala, že ze mě jednou bude dobrý pilot. Zase jindy mě peskovala za to, že zastavuji na dráze, že ji mám vyklidit, ovšem dokud jsem nezastavil, odmítal se splnit krok přistát na dráze 21. Jelikož jsem věděl, co je potřeba dělat, všechny mise (až na první dvě) se mi nakonec podařilo splnit, ale pro někoho, kdo ještě nelétal, tato instruktáž bude nejspíš dosti matoucí.

To vše je v ostrém kontrastu s tím, jak byla letecká škola provedena v Microsoft Flight Simulatoru X (FSX), přímém předchůdci vydaném v roce 2006. Zde měla letecká škola 40 lekcí a letů, od prvních manévrů až po pilota dopravních letadel, a dohromady mnoho desítek až stovek stránek názorné teoretické přípravy s vysvětlením jednotlivých přístrojů, symbolů na letištích, postupů a kontrolních seznamů, s mnoha obrázky. Byť to může znít nezáživně, pro mě to bylo velmi poutavé čtení a právě tyto lekce byly tím, co mě nakonec přivedlo k opravdovému létání. Co jsem se naučil v FSX mi pak v reálném výcviku bylo velmi užitečné.

Pro srovnání Socha svobody v aktuální a předchozí verzi Flight Simulatoru. Asi nemusíme uvádět, která je která, že?

Tedy přinejmenším v tomto ohledu nový Flight Simulator hrubě zaostává a je to veliká škoda, neboť díky jeho bezprecedentní přístupnosti nejspíš bude mnoho nových hráčů, které toto odradí. Ti nejspíš, aby se vyhnuli těžkostem, nastaví nerealistický letový model a budou jen tak poletovat nad různými hezkými místy a nikdy nezažijí uspokojení ze zvládnutého přistání na obtížném letišti za nepříznivých povětrnostních podmínek s vědomím, že zkušenost, kterou prošli, nemá daleko ke skutečnosti. Letecký výcvik je tak pro mě jednoznačně největším zklamáním této verze simulátoru. Nováčkům tak doporučuji podívat se na instruktážní videa na Youtube, přečíst si relevantní články na Wikipedii nebo ideálně přečíst si a odlétat leteckou školu v FSX, která byla výborná.

Zemský ráj to na pohled

Asi největší rozruch a nadšení u nového Flight Simulatoru vyvolalo grafické zpracování krajiny, a to naprosto právem. Nic podobného tu ještě nebylo. Chvílemi má člověk pocit, že se nedívá na simulaci v reálném čase, ale na video. Až pozorný pohled v nižší výšce odhalí dvourozměrné objekty (jako vlaky nebo lodě) či podivně se chovající auta. Mraky jsou tak krásné (a až na občasné artefakty) tak realistické, že jen kocháním se pohledy na ně se dá strávit opravdu hodně času. Když je naopak mraků málo, dokáže simulátor krajinu vykreslovat až do vzdálenosti 600 km.

Žižkovská věž vypadá ve hře jako malá budka.

Krása krajiny se však rychle kazí se snižujícím se nastavením grafických detailů. Výše uvedené dojmy se odkazují na maximální nastavení všeho, při kterém ve FullHD hra běží na přijatelných 40–50 FPS. V nejhustěji zastavěných oblastech, jako je New York, obnovovací frekvence padá na pořád ještě snesitelných 30 FPS. To vše na počítači s procesorem AMD Ryzen 3900X, 32GB RAM, nVidií GTX1080 s 8GB a s instalací na pomalém archivačním plotýnkovkém disku (protože nikde jinde nebylo dost místa, hra totiž zabírá víc než 100 GB).

Grafické nastavení High vypadá pořád ještě dobře a v méně zastavěných oblastech umožní užít si let ve 4K, ale jen na necelých 30FPS. Stejné obnovovací frekvence jako u FullHD lze ve 4K dosáhnout jen s nejnižším nastavením, které už ovšem vypadá vysloveně mizerně, byť snad ještě stále ne hůř než FSX.

Na jiném stroji jsem simulátor neměl možnost testovat, ale vše nasvědčuje tomu, že plnohodnotný zážitek si člověk užije spíš jen na lepších sestavách. Každý si ale jistě snadno udělá obrázek sám podle Youtube, kde lze nalézt videa snad každé kombinace hardwaru a nastavení.

Když pominulo první okouzlení, pustil jsem se do podrobnějšího zkoumání zobrazení terénu a zpozoroval jsem několik dalších více či méně mrzutých zkušeností. Asi nejnepříjemnější je skutečnost, že ve hře nejsou žádná vedení vysokého napětí. Ač bychom to jako letci jistě uvítali, kdyby byl svět prost těchto překážek, jejich nepřítomnost v simulátoru nás naopak může ukolébávat ve falešném pocitu bezpečí. V FSX přitom vedení byla, byť jen ve formě samotných sloupů.

Ruzyňské letiště na maximální (vlevo) a minimální detaily.

Další vadou na kráse jsou zvlněné řeky. A tím nemyslím, že jsou na nich vlnky, ale doslova kopce. Podle všeho se topografická data místy s těmi satelitními nepřekrývají úplně přesně a výsledkem je, že voda místy teče do prudkého kopce (viz obrázky v galerii). Topografická data se vůbec zdají být poměrně hrubá. Například tvary skal na Sněžce jsou o poznání ostřejší než ve skutečnosti a ani Tatry nepamatuji tak oblé.

Dále jsou tu detaily jako silnice na texturách ze satelitních snímků zobrazené pod 3D modely mostů či mosty železniční, které bez výjimky všechna vodstva kříží po dně. Vlaky jsou vždy a jen ve 2D a zdá se, že i všechna nádraží. Z 2D objektů asi nejhůř působí satelitní snímky letadel obtisknuté na asfaltu u „chobotů“ na velkých letištích.

Některé mosty jako třeba Queensboro Bridge (viz obrázek v galerii) mají tu nehezkou vlastnost, že auta jezdí po jejich nosné konstrukci, či dokonce létají nad nimi, přičemž prostor pod mostem je vyplněn vodní stěnou. Problémy dělají i hráze.

Labe je vlnité, ale až takhle?

Auta jezdí občas mimo silnice a často v protisměru, náhodně mizí a pak se zase objevují, nebo někdy prostě během jízdy jen tak levitují pár metrů nad silnicí.

Budovy jsou až na specifické ručně modelované lokace generovány z vektorových a satelitních dat Bing map, což většinou vede k tomu, že lze konkrétní místa poměrně snadno rozpoznat, ale zároveň to vede i k bizarním případům, jako je tomu u Žižkovského vysílače, ze kterého umělá inteligence vyrobila přízemní budku.

Ručně modelované lokace – podrobněji jsem zkoumal již zmiňovaný New York – vypadají naprosto fantasticky, až na občasné artefakty jako se zmiňovaným mostem nebo lodí zarostlou stromy u Sochy svobody. V porovnání s předchozím dílem je zde grafika o světelné roky dále. Snad jen ty lodě by mohly být detailnější a mohly by se hýbat stejně jako v FSX.

Přes všechny výše zmiňované drobné kazy je grafická stránka simulátoru sama o sobě dostatečným důvodem ke koupi.

Úhel pohledu

Pestré scenérie celé planety samozřejmě svádí k pořizování screenshotů, což ovšem může být trochu problém, když se zrovna pohybujete rychlostí 400 kilometrů za hodinu pár desítek metrů nad zemí. Zvláště pokud verze hry, kterou máte, není tou steamovou a pro vytvoření screenshotu musíte zmáčknout krkolomnou kombinaci kláves Windows+Alt+PrintScr, popř. Alt+F1, pokud máte nVidii. K tomuto účelu simulátor disponuje tzv. aktivní pauzou. Během ní se letadlo zastaví ve vzduchu, ale čas v okolním světě běží dál, stejně jako se točí vrtule a blikají světélka. To by samo o sobě nebylo špatné, kdyby tu byla ještě pauza tvrdá, ovšem ta chybí. Takže pokud budete chtít vyfotit třeba blízké setkání s jiným letadlem, budete muset být velmi pohotoví a zruční.

Pro pořizování screenshotů jsou k dispozici tři kamery. Ta z kokpitu, vnější a „výstavka“.

Modely letadel jsou až maniakálně detailní.

Jinak je zde celá řada klávesových zkratek pro ukládání a vyvolávání různých pozic. Ty však u mě ne vždy fungovaly.

U vnější kamery se směr pohledu a zoom ovládají myší, stejně jako v kokpitu. Přes obraz jsou navíc nakresleny průhledné přístroje, které sice podávají užitečné informace a asi dávají smysl, když chce někdo arkádově létat s pohledem zvenku, ale pro tvoření screenshotů jsou spíše rušivé. Naštěstí je lze vypnout v obecných nastaveních.

Změnit však nelze nic na maximální vzdálenosti odzoomování, a tak je na pořizování snímků z větší vzdálenosti nezbytná kamera třetí.

Showcase neboli výstavka, rovněž popisovaná jako dron, je kamera podobná té externí, ale pozor, jakmile ji aktivujete, přestáváte letadlo řídit. To nereaguje na ovladače, a pokud jste letěli zrovna nízko a rychle, pravděpodobně budete muset let spustit znovu. Tuto kameru je tedy lépe zapínat jen v kombinaci s aktivní pauzou, s autopilotem, nebo když řídí kopilot. Relativní polohu kamery vůči letadlu lze libovolně měnit pomocí kláves WASD a RF a její úhel a náklon pak pomocí numerické klávesnice. Jde tak o nejuniverzálnější kameru, ovšem její obsluha je také nejpracnější. A jak se jednou ukázalo, to, že je zapnutá aktivní pauza, ještě nutně neznamená, že letadlo nemůže spadnout (objevila se zpráva o kolizi, i když letadlo na obrazovce bylo stále ve vzduchu). Stalo se mi to v Dubaji s Cessna Citation Longitude a zdá se, že problém byl spojený právě s tímto strojem, ale od té doby Showcase kameře nedůvěřuji.

Letadla jak ze škatulky

Krásná grafika se neomezuje jen na krajinu. I letadla jsou zpracována neuvěřitelně detailně. Uchvátilo mě, jak je na malých Cessnách věrně ztvárněn zvlněný plech na křidélkách, nebo jak je oplechování trupu místy realisticky geometricky nedokonalé. Na letadlech je vidět snad každý nýt, který tam má být, a to i na těch velkých. Míra detailu, s jakou je například zpracován podvozek B747 nebo mechanizace křídel, je ohromující. Stejně tak je to i s interiéry. Kokpity jsou zcela fotorealistické. Jediné, co bych modelům letadel snad vytknul, je, jak jsou čistá. Tak nádherně „vymydlená“ a nablýskaná letadla v reálu potkáte jen pět minut poté, co vyrolují z továrny.

Jihočeské rybníky a stále rozestavěná dálnice D3. S aktualizací map u Bingu můžeme očekávat, že se i v simulátoru dálnice dostaví.

Chování letadel a atmosféry je alespoň pro mě tou největší předností nové verze Flight Simulatoru. Nedokážu sice až tak dobře posoudit, jak přesně jsou vymodelovány větší stroje, ale alespoň u obou malých Cessen (152 a 172) jsem chvílemi měl pocit, že sedím ve skutečném letadle. Odezva na ovládací prvky i pohupování ve vzduchu v turbulencích byly přesně, jak jsem zvyklý. K tomu ale bylo nejprve potřeba snížit citlivost všech os na 50 %. V základním nastavení mi stroje připadaly příliš neposedné (používám trojici ovladačů od CH Products: berany, pedály a kvadrant).

Vývojáři se chlubí tím, že všechny stroje jsou modelovány jako 1000 jednotlivých aerodynamických povrchů, přičemž v FSX to byl pouhý jeden (!).

Poprvé nejsou modely letadel jenom nekonečně tuhými 3D objekty, nýbrž jsou pružné a reagují na zatížení. Zejména dobře je to vidět u velkých strojů, jako jsou Boeingy 747 a 787, u kterých se křídla ohýbají přesně, jak to známe ze skutečných zážitků a záběrů.

Ovládací prvky menších letadel jsou téměř všechny plně funkční. Lze hýbat snad vším kromě pojistek. Jen mě mrzelo, že nelze přiřadit tlačítko, nebo ještě lépe osu na ovladačích pro ohřev karburátoru. Ten lze ovládat vždy jen myší a ubírá to poněkud z autentičnosti zážitku přistání a zejména pak, když člověk provádí go-around. Není ani jasné, zda může karburátor v simulátoru vůbec zamrznout. Jako poruchu to nastavit nelze.

Ostatně poruch lze v novém simulátoru nastavit jen čtyři druhy. I zde nová verze notně zaostává za tou předchozí, kde bylo možno navolit selhání jednotlivých přístrojů či ovládacích prvků, jako jsou křidélka, směrovka atp. A právě tato skutečnost vedle nepovedené letecké školy výraznou měrou přispěla ke snížení výsledného skóre.

U velkých strojů je mnoho ovládacích prvků nepohyblivých, například těch souvisejících s pasažéry (např. signalizace zapnutí pásů) nebo hydrauliky. Palubní počítače se zdají být interaktivní, ale neznám jejich software dost dobře na to, abych dokázal posoudit, zda fungují, jak mají. Působí to tedy na mě dojmem, že tato letadla jsou zjednodušena tak, aby se v nich nedaly věci příliš „rozhasit“ a fanoušci těchto mašin si tak budou muset počkat na přídavky od třetích stran, ovšem ty jistě přijdou.

Pokud jde o výběr letadel, tak ten se liší podle jednotlivých edicí. Čím dražší, tím víc letadel. Například pokud chcete mít „budíkovou“ Cessnu 172, a ne jen tu s Garminem 1000, budete si muset připlatit za edici Deluxe. Na Boeing 787 už budete potřebovat sáhnout do kapsy ještě hlouběji a pořídit si verzi Premium Deluxe (více viz infobox).

Stroj od italských konstruktérů odvozený od amerického Piperu J-3 Cub, vyráběný v Čechách.

Co mě ale zamrzelo více, byla skutečnost, že na rozdíl od předchůdce nový Flight Simulator neobsahuje žádné vrtulníky ani větroně a jediný hydroplán je nepopsatelně ošklivý ICON A5, který zevnitř i zvenku vypadá jako auto. Stýská se mi po kačeně Grumman Goose nebo DC 3. Takže milovníkům historie nezbude, než znovu vytáhnout peněženku, až někdo nabídne něco pěkného, co umí sednout i na vodu.

Na druhou stranu stojí jistě za zmínku, že se poprvé v základním Flight Simulatoru objevilo letadlo české výroby, konkrétně odvozenina legendárního letounu Piper J-3 Cub od Zlin Aviation. Plný seznam letadel v jednotlivých verzích simulátoru naleznete na konci článku.

A dokud jsme u letadel, neměl bych zapomenout zmínit ještě zvuk. Ten byl snímán ze skutečných letadel na desítkách míst a v různých režimech, takže výsledek se opravdu nechá slyšet. Vše zní jako v opravdovém letadle, až po takové detaily, jako jsou zvuky gyroskopů jednotlivých přístrojů.

Poručíme větru dešti

Vedle aerodynamiky letadel je mnohem komplexnější i chování atmosféry, ve které je nově simulována např. i relativní vlhkost vzduchu, nečistoty či obtékání budov, což celkem humorně umožňuje cloudový výpočetní výkon, který se stará i o mnoho dalších aspektů hry, jako třeba o faunu (zda je možný birdstrike se mi nepodařilo zjistit, ale vypadá to spíš že ne). Vyzkoušel jsem si třeba turbulence na závětrné straně hřebenů hor a působily přesvědčivě. Na tzv. rotor, smrtící horizontální vír, který se v takových místech může nacházet, jsem zatím nenarazil.

Počasí obecně je snad tou největší předností Flight Simulatoru 2020. Nejen jeho fantastický vzhled, ale i způsob, jakým se vyvíjí a proměňuje. Jeho vlivy na letadlo působí velmi realisticky a mraky na rozdíl od FSX netrpí nadměrnou průhledností. Není tak vůbec žádný problém nalétat si nějaké ty hodiny podle přístrojů. Škoda jen, že v logbooku chybí kolonka pro IFR lety.

Co je to IFR?

Jako IFR (Instrument Flight Rules) se označují lety podle přístrojů, na které se musí podávat před odletem (někdy i za letu) letový plán a které jsou sledovány řízením letového provozu. V podmínkách horších, než jaké jsou definovány minimy pro lety VFR – Visual Flight Rules (především dohlednost), lze provádět pouze lety IFR. Jako IFR let ale může být veden i let za krásného počasí, s dohledností 100 km. Veškeré linkové lety dopravních letadel jsou zpravidla za IFR, zatímco sportovní lety jsou naopak povětšinou za VFR.

Velkou radost mi udělalo přidání přízemní mlhy, a ačkoliv FSX také obsahoval funkci Live Weather, tedy aktuální počasí, zdá se, že v nové verzi tato funkce skutečně funguje. Vždy, když jsem ji použil a doletěl se podívat domů, odpovídalo počasí velmi přesně skutečnosti.

Počasí si ale samozřejmě můžete nastavit i podle několika předdefinovaných presetů, když vám nevyhovuje to aktuální nebo denní doba, a lze si nadefinovat i počasí vlastní, kde lze pracovat se třemi vrstvami oblačnosti a mnoho vrstvami větru, u kterých lze nastavovat směr a nárazy. Nastavovat lze i srážky, teplotu, množství blesků a sněhovou pokrývku.

Plánování a provedení letu

Kdo chce hned letět, může si vybrat z nabídky odletu libovolné letiště nebo místo na planetě, nebo na něj prostě jen kliknout na mapě světa a spustit let. Ale pokud chcete mít trochu věrnější zážitek, zejména pokud se nechcete ochudit o záležitosti, jako je startování letadla a pojíždění, vyplatí se let naplánovat trochu podrobněji.

Plánování letu mohlo být provedeno lépe.

Lety lze plánovat v základní nabídce světové mapy. Kromě výběru letadla a počasí si zde můžete vybrat letiště nebo bod odletu, cílové letiště nebo bod, druh letu VFR, nebo IFR a druh navigace, třeba od VOR k VOR. Do trasy si pak můžete přidávat další body tím, že je najdete na mapě a v meníčku kliknete na přidat. Celý proces je trochu neintuitivní a komplikuje ho skutečnost, že u většiny bodů je nutno na ně zazoomovat, než je možné je přidat. Navíc bez maximálního přiblížení většinou nelze poznat, zda jde o letiště, radiomaják či něco jiného.

Co je to ten VOR?

Very High Frequency Omnidirectional Range (VOR) je radiomaják vysílající paprsky, tzv. radiály, na všechny strany, jeden radiál na jeden směrový stupeň. Pomocí k tomu určeného přístroje může letadlo „naletět“ zvolený radiál a po něm se pohybovat k/od majáku. Pilot přitom sleduje ručičku, která ve stupních indikuje odchylku nalevo nebo napravo od radiálu. Podobně funguje i systém ILS – Instrument Landing System, který se používá pro přesná přiblížení na přistání, který navíc stejným způsobem druhou ručičkou indikuje odchylku od sestupové roviny.

Naplánovaný seznam bodů se přenese do navigačního štítku, který si po spuštění letu můžete kdykoliv zobrazit. Jako skutečný navigační štítek kromě bodů obsahuje kurzy a odhadované časy jednotlivých úseků, ale narozdíl od něj v něm bohužel chybí plánované výšky a údaje o letištích jako jejich nadmořská výška a magnetický kurs a délka drah. A co hůř, chybí i kolonka pro skutečný čas dosažení bodu, což štítek činí v praxi téměř zbytečným. Aby toho nebylo málo, když na nějakém dlouhém úseku zapnete autopilota a zrychlíte čas, čas stopek v navigačním štítku ubíhá stále normální rychlostí, takže se již nedá použít pro stanovení polohy.

Problém s navigačním štítkem má naštěstí jednoduché řešení. Stačí si jej vytisknout na papír (nebo prostě nakreslit) a psát si do něj tužkou. Nejenže se člověk zbaví otravného klikání, ale celý zážitek z letu je zas o něco realističtější.

Tím se dostáváme k dalšímu problému, kterým jsou mapy. „VFR mapa“ v simulátoru obsažená si jen stěží může daný název zasloužit. Kromě vody, letišť, radiomajáků a jedné vrstevnice v ní nelze zobrazit zhola nic. K srovnávací navigaci je tak naprosto nepoužitelná, ale funguje zároveň jako GPS, takže polohu za vás určí počítač. Horší je, že u letišť na mapě nejsou žádné údaje jako frekvence, výška nebo dráhy. Zkrátka kromě identifikačního kódu neobsahuje nic, co by nějakým způsobem mohlo být užitečné. Tyto údaje lze zobrazit jedině ve fázi plánování (anebo jsou opravdu dobře skryté).

I tento problém lze řešit pořízením skutečných map. Česká VFR mapa v měřítku 1:500 000 se dá pořídit za něco málo přes dvě stovky. Mapy jiných zemí ale už nemusí být tak snadné sehnat a mohou být podstatně dražší.

K plánování a provedení letu je nutno ještě dodat jeden smutný rozdíl oproti FSX. V nové verzi simulátoru nelze zobrazit průběh provedeného letu. Starý FSX umožňoval detailně na mapě zobrazit trasu i výškový profil, včetně animace celého letu se zvoleným zrychlením času, což bylo velmi praktické například při nácviku okruhů a přistání či IFR postupů, jako jsou vyčkávací okruhy. Velké zklamání.

Dalším nezanedbatelným aspektem letu je letecká komunikace. Tu já zde ovšem zanedbávám, neboť probíhá výhradně proklikáváním se meníčky a nic nemůže být realitě vzdálenější než právě toto. Vzhledem k poměrně schematické povaze letecké komunikace a omezenému slovníku její frazeologie by snad mohlo být možné vytvořit systém, který by umožnil s umělými řídícími s pomocí rozpoznání hlasu mluvit přímo a mohla by to být dokonce výborná pomůcka k zapamatování oné frazeologie. Bohužel tomu tak zde není a lovení konverzací myší po obrazovce odvádí pozornost od těch důležitějších aspektů létání. Nakonec stará poučka praví: „Fly, navigate, communicate.“ V tomto pořadí. Proto radiokomunikaci s klidným svědomím přenechávám svému virtuálnímu kopilotovi, nebo v příslušných místech nahlas říkám, co bych říkal ve skutečnosti, a představuji si odpovědi řídících.

Pozor na speciální edice

Microsoft Flight Simulator vychází ve třech edicích. Standard, Deluxe a Premium Deluxe. Ty se liší jednak dostupnými letadly a jednak dostupnými ručně vymodelovanými letišti.

Standardní edice obsahuje 30 ručně vymodelovaných letišť a 20 letadel, u edice Deluxe je to 35 letišť a 25 letadel a u Premium Deluxe 40 letišť a 30 letadel.

Jinak všechny edice disponují téměř všemi světovými letišti v generické podobě (ale s reálně umístěnými a orientovanými drahami a s reálnými frekvencemi apod.), kterých je na 37 000.

Letiště v základní edici jsou:

• Aspen/Pitkin County Airport (Colorado, USA)
• Bugalaga Airstrip (Indonézie)
• Chagual Airport (Peru)
• Courchevel Altiport (Francie)
• Donegal Airport (Irsko)
• Entebbe International Airport (Uganda)
• Cristiano Ronaldo Madeira International Airport (Portugalsko)
• Gibraltar International Airport (Gibraltar, Spojené království)
• Innsbruck Airport (Rakousko)
• Los Angeles International Airport (Kalifornie, USA)
• Tenzing-Hillary Aiport (Nepál)
• Nanwalek Airport (Aljaška, USA)
• John F. Kennedy International Airport (New York, USA)
• Orlando International Airport (Florida, USA)
• Paris Charles de Gaulle Airport (Francie)
• Paro International Airport (Bhútán)
• Queenstown Airport (Nový Zéland)
• Mariscal Sucre International Airport (Ekvádor)
• Rio de Janeiro-Antonio Carlos Jobim/Gaelao Int’l Aiport (Brazílie)
• Juancho E. Yrausquin Airport (Karibské Nizozemsko)
• Gustaf III Airport (Francie, Saint Barthelemy)
• Seattle-Tacoma International Airport (Washington, USA)
• Sedona Airport (Arizona, USA)
• Sirena Aerodrome (Kostarika)
• Stewart Airport (British Columbia, Kanada)
• Sydney Airport (Austrálie)
• Telluride Regional Airport (Colorado, USA)
• Haneda Airport (Japonsko)
• Toncontin International Airport (Honduras)
• Billy Bishop Toronto City Airport (Ontario, Kanada)

Letadla v základní edici jsou:

• A320neo – Airbus
• Pitts Special S2S – Aviat
• 747-8 Intercontinental – The Boeing Company
• XCub – CubCrafters
• TBM 930 – Daher
• DA62 – Diamond Aircraft
• DA40 NG – Diamond Aircraft
• EXTRA 330LT – EXTRA
• Flight Design CTSL – Flight Design
• ICON A5 – Icon Aircraft
• VL-3 – JMB Aircraft
• CAP 10 – Robin Aircraft
• DR400-100 Cadet – Robin Aircraft
• Beechcraft Bonanza 636 – Textron Aviation Inc.
• Beechcraft King Air 350i – Textron Aviation Inc.
• Cessna 152 – Textron Aviation Inc.
• Cessna 172 Skyhawk (G1000) – Textron Aviation Inc.
• Cessna 208 B Grand Caravan EX – Textron Aviation Inc.
• Cessna Citation CJ4 – Textron Aviation Inc.
• Savage Cub – Zlin Aviation

Letiště navíc v edici Deluxe jsou:

• Amsterdam Airport Schiphol (Nizozemsko)
• Cairo International Airport (Egypt)
• Cape Town International Airport (JAR)
• O'Hare International Airport (USA)
• Adolfo Suarez Madrid-Barajas Airport (Španělsko)

Letadla navíc v edici Deluxe jsou:

• DA40-TDI – Diamond Aircraft
• DV20 – Diamond Aircraft
• Beechcraft Baron G58 – Textron Aviation Inc.
• Cessna 152 Aerobat – Textron Aviation Inc.
• Cessna 172 Skyhawk – Textron Aviation Inc.

Letiště navíc v edici Premium Deluxe jsou:

• Denver International Airport (USA)
• Dubai International Airport (SAE)
• Frankfurt Airport (Německo)
• Heathrow Airport (Spojené království)
• San Francisco International Airport (USA)

Letadla navíc v edici Premium Deluxe jsou:

• 787-10 Dreamliner – The Boeing Company
• SR22 – Cirrus Aircraft
• Virus SW 121 – Pipistrel
• Cessna Citation Longitude – Textron Aviation Inc.
• Shock Ultra – Zlin Aviation

Jde to i bez kniplu

Nastavení ovládání bych snad ani nezmiňoval, ale chvíli mi trvalo, než jsem je rozlouskl, tak abych váženým čtenářům ušetřil čas: v horní části obrazovky je lišta s jednotlivými dostupnými ovladači (klávesnice, myš, berany, pedály...). Nastavují se funkce vždy jen vybraného ovladače. U něj, když je vybrán a chcete mu přiřadit nové funkce, je nutno přepnout filtr z přiřazených (Assigned) na všechny (All). Teprve potom se zobrazí seznam funkcí, které lze přiřazovat. Kliknutím na jedno ze dvou políček u takové funkce se otevře okno a v něm je nutno kliknout na políčko „Vyhledat podle vstupu“ (Search by Input). To se obarví a to je moment, kdy je třeba pohnout příslušnou osou nebo stisknout příslušné tlačítko. Daný výběr je pak nutno potvrdit tlačítkem „Validovat“ (Validate) nebo vymazat tlačítkem „Smazat stávající přiřazení“ (Clear Currrent Input). Po nastavení všech požadovaných funkcí je dole na obrazovce ještě potřeba stisknout „Použít a uložit“ (Apply & Save).

Není to jen o relaxaci

Když už člověk umí létat, může se pustit do volného létání anebo si může s ostatními hráči po celém světě poměřit síly ve výzvách, které zpravidla obnáší přistávání na hodně nepříjemném letišti za hodně nepříjemných podmínek. Jako u všeho ani zde není mnoho informací, které by objasňovaly, co se po hráči chce. Metodou pokusu a omylu jsem ale dospěl k následujícím poznatkům:

Přistát na některých letištích je opravdová výzva.

Vždy je třeba dosednout co nejblíže středu modrého čtverce, a to bez odskoku. Zastavit je třeba na co nejkratší vzdálenosti, i když to nedává smysl (letadlo zůstane stát v 15 stupňovém náklonu přesto, že o kousek dál je rovinka k zastavení určená). Dosednutí musí být co nejměkčí, tedy s co nejnižší vertikální rychlostí, což pochopitelně ztěžuje předchozí parametr co nejrychlejšího zastavení.

Váš výkon je posléze oceněn body a váš nejlepší výsledek potom umístěn do žebříčku ostatních hráčů.

Jako nejlepší strategie se mi osvědčilo dotahovat se na cíl na plných klapkách na plynu těsně nad pádovou rychlostí.

Co dodat

K mouchám, které jsem zaznamenal a nezapadly mi do žádné kapitoly patří ještě:

• umělá inteligence často nedetekuje a do logbooku nezaznamenává přistání a během výcvikových misí vůbec
• neexistuje způsob jak otevřít okno s dalším pohledem pro umožnění výhledu skrze více monitorů, nebo je tento mechanizmus velmi dobře skrytý
• vlastní zadání imatrikulace letadla umožňuje jen 6 znaků, tedy nelze zadat realistické imatrikulace pro české ultralighty (např. OK-PRD42)
• vlastnoručně zadané imatrikulace nelze uložit jako standardní a s dalším spuštěním hry je nutno je zadat znovu
• údaje v záložce se statistikami neodpovídají skutečnosti a jsou nesmyslné

Ke kritizovaným věcem dále patří dlouhé časy nahrávání. To nemohu objektivně posoudit, protože jsem vlivem okolností musel hru nainstalovat na dosti pomalý archivační pevný disk. Nicméně ani na něm mi nahrávání vzhledem k objemu dat nepřipadalo nijak drastické. Když navíc vezmu v úvahu, že když zrovna nepíšu recenzi a nezkouším všechno možné, tak mi jeden let trvá přinejmenším půl hodiny, tak toto za problém nepovažuji.

Nový Flight Simulator disponuje i multiplayerem a ve virtuálním světě se tak lze potkávat s celou partou kamarádů. K tomu je ale musí člověk mít přidané do přátel a pochopitelně tito musí mít simulátor nainstalovaný. Vzhledem k těmto skutečnostem jsem tak neměl jak tuto funkci otestovat.

Navzdory tomu, že má recenze mohla vyznít jako litanie stížností, je můj celkový dojem z nového Flight Simulatoru velmi pozitivní. Jsem jím doslova unešený, protože jsem dosud nepoznal žádný simulátor, který by tak věrně zprostředkoval pocit z letu. Pro moje potřeby v simulátoru nic zásadního, až na podrobnější simulování poruch, nechybí. Fyzikální model je vynikající, a tak mohu nacvičovat okruhy a postupy bez obav, že bych si vytvořil chybné návyky, mohu nacvičovat navigační lety, které mě čekají, s jistotou, že až budu sedět v opravdovém letadle, to co uvidím z okna mi bude připadat důvěrně známé a budu tak mít více času a klidu na úkony. 

Kdybych už jednu licenci simulátoru pro účely napsání této recenze neměl, ještě dnes bych si ho šel koupit. Tedy všem letcům přeji stejný počet přistání jako vzletů, i kdyby jen těch virtuálních.