Problematikou mikrotransakcí, které vydavatelům her generují obří zisky, se už zabývají i politici. Sílí hlas totiž volající po regulaci tohoto divokého odvětví, v němž jsou někteří lidé schopni utrácet tisíce dolarů (viz náš starší článek). „Hry jako služba“ jsou sice výhodné pro jejich autory, ale násilná změna obchodního modelu může za řadu zničených oblíbených herních sérií.
K praní špinavých peněz se používá i World of Warcraft, je to však poměrně komplikované.
A aby nebylo špíny na adresu mikrotransakcí málo, poslední dobou se množí i divoké spekulace o tom, že nijak nehlídané prostředí online her je ideálním prostorem k praní špinavých peněz.
Prakticky každý den vychází nějaká free 2 play hra, jejíž tvůrci doufají, že se zázrakem stanou přes noc milionáři. Co na tom, že jsou si tyto hry podobné jako vejce vejci a na každý úspěšný projekt připadají desítky dalších, které nedokážou vyprodukovat dost peněz ani k tomu, aby se vyplatilo provozovat servery.
Podezřelé finanční aktivity
Jenže co kdyby jednu z takových méně úspěšných her využili kriminálníci, kteří by pomocí velkého množství menších částek propíraly přes servery hry miliony? Vždyť mikrotransakcí se denně po světě odehraje bezpočet. Vedle částek, které létají například ve World of Tanks, Fortnite nebo Hearthstone, by to byl pořád jen zlomek peněz. Zabývat se platbami v hodnotách desítek korun je navíc pod rozlišovací schopnosti hlídačů finanční kriminality.
V mikrotransakcích se dnes točí obrovské peníze.
Takové řešení je na první pohled daleko pohodlnější než klasické propírání peněz skrze cizí tituly, jak se to děje například ve World of Warcraft nebo EVE Online. Tam to funguje jednoduše. Za nelegálně získané peníze nakoupíte určitý objem herní měny, kterou poté zpátky směníte za skutečné, teď už však čisté peníze.
I když k takovým případům prokazatelně došlo, nejde o nijak běžnou aktivitu. Jednak jsou všechny obchody ve vyšších částkách automaticky podezřelé a správci hry je hlídají, jednak je takový prodej poměrně časově náročný a v neposlední řadě si z této dvojité směny vydavatel bere celkem podstatné provize.
Komplikovaná pračka na peníze
Jenže jak řekl francouzský odborník na kyberbezpečnost Jean-Loup Richet magazínu PC Gamer, vytvoření vlastní hry, která by dokázala unikat pohledům úřadů, je ještě složitější. Provozovatelé totiž mají povinnost u každé mikrotransakce dokládat její původ a aby to nebylo podezřelé, museli by provozovatelé her zajistit obrovské množství různých kreditních karet. A také alespoň trochu věrně simulovat běžné nákupní chování.
Lootboxy jsou podle nizozemské a belgické vlády gambling.
Hra by navíc musela přilákat i nějaké „běžné“ hráče. Proto by měla mít alespoň nějaké produkční kvality, jinak by se stala rychle podezřelou. Nehledě na to, že by ji autoři museli distribuovat sami, což je dnes neobvyklé. Jenže u těch nejrozšířenější digitálních platforem (Steam, Apple Store, Google Play), existují analytické nástroje, pomocí nichž lze rychle zjistit, že vydělané peníze vůbec neodpovídají stávající hráčské základně.
Prát peníze skrze počítačové hry je tedy tímto způsobem sice možné, ale ve výsledku nepříliš efektivní. Těžko můžeme předpokládat, že by v nejbližší době herní studia rychle nahradila nehtové salóny či restaurace s rychlým občerstvením, či co se dnes používá k těmto aktivitám nejčastěji.
