Máte rádi zrdcadla? Kdo nemá? Vsadím se, že když zrovna nesedíte u počítače, trávíte veškerý svůj volný čas v petřínském bludišti, ztrácíte se už po sté na tom samém místě, zmateně pobíháte sem a tam, pitvoříte se do křivých zrcadel, z transu Vás probouzí až volání kamarádů: "Tak pojď už, co tam zase děláš takovou dobu? To je ale cvok..." A vaše přítelkyně? Tráví u zrcadla také nezanedbatelnou dobu. Zkouší hromady svetrů, triček, džín, prádla, šatů, sukní, bot na podpatku, bez podpatků a kdoví čeho ještě. A pak ještě chvíli před zrcadlem kvůli perfektnímu obočí, tvářím, rtům ..."Tak pojď už, co tam zase děláš takovou dobu? Ta s tím nadělá...", hulákáte. Že to tak není? V tom případě máte jedinečnou příležitost, jak si i Vy můžete nechat určovat zrcadly, kolik budete mít volného času. A ani nemusíte odlepit zadnici od židle u počítače.
Fascinován zrdcadly, napsal německý počítačový nadšenec Holger Schemel už někdy kolem roku 1989 pro Amigu hru Mirror Magic. Nápad nebyl původní, vycházel z her Mindbender (Amiga) a Deflektoru (Atari ST). Zkrátka a dobře, už v té době to byla předělávka úspěšného typu hry pro osmibity. No a dnes, díky tomu, že technologie sice zastarají, ale myšlenka zůstavá, si můžeme zahrát dalšího pokračovatele této dlouhé linie - logicko-akční hru Mirror Magic II.
V roce 1995 už Holger asi definitivně odpálil svoji Amigu, takže se rozhodl, že bude hru portovat na některou jinou platformu. No a rozhodl se, že tou novou platformou budou unixové stroje, především Linux. Právě na Linuxu jsem hru taky zkoušel. Při instalaci se stačí držet dodaného návodu. Tedy nejlíp je hru jednoduše rozbalit, stáhnout knihovny potřebné pro kompilaci a spustit "make". Všechno fungovalo naprosto bezproblémově. Ti línější z Vás si můžou rovnou sehnat hru v binární distribuci přímo pro danou platformu (to jsem nezkoušel, protože proč, když mi to chodilo?).
Po spuštění na Vás vybafne celkem vyvedené, takové "pouťově" graficky vybarvičkované menítko. Můžete si navolit jméno, podívat se do tabulky slávy na "high scores", prohrabat trochu nastavení grafiky a zvuku, spustit si v editor pro výrobu vlastních levelů anebo skočit rovnýma nohama rovnou do hry. Osobně doporučuji poslední variantu.
Jak se to vlastně hraje? Obrazovka je rozdělená na dvě části, stavovou část (vpravo) a na část herní. V herní části je vždycky čaroděj (modrý paňáca, který svými magickými silami z konečků prstů generuje velice silný proud světla, řekl bych "skoro laser"). Kouzelník je také ústřední postavou každého levelu. Vaším cílem je posvítit světlem do dveří, které je nutno ovšem nejdřív k tomuto účelu otevřít. Proč, to nevím, ale řekl bych, že tak kouzelník pozoruje nějaké (běžnému smrtelníkovi skryté) nahé krasotinky a baví se tím, co s nimi ten jeho "modrý laser" dělá. Kromě kouzelníka se na obrazovce ještě nacházejí další skřítkové (pomocníci čaroděje) se zrcadly v rukou. Dovedou jimi obratně točit, a tak může kouzelník dosvítit na různá zajímavá místa každého levelu. Někteří z nich byli ovšem obzvlášť neschopní, a tak je kouzelník pro jistotu zafixoval v nějaké póze zkameněním. Přeci jenom, pak se toho tolik nezkazí. A ještě to má jeden zádrhel a to je právě již zmiňované otevření dveří. Ty se neotevřou jen tak samy od sebe, "Sezame, otevři se!", můžete taky pokřikovat, jak dlouho chcete. Pro otevření dveří je podstatné odpaření všech po levelu se povalujících kotlíků se zázračným lektvarem (asi afrodiziakum pro wizárda). Počet kotlíků, které ještě zbývá odpařit než se dveře otevřou dokořán, je uveden ve stavové části obrazovky, hned pod číslem levelu a je u toho napsáno spells (zaříkávadla, resp. šrouby do hlavy).
Levely hrajete postupně (celkem je jich 50), dosažené skóre v každém levelu určuje zbývající čas (modrý měřák s nápisem "fuel" (palivo, výdrž kouzelníka). Aby to nebylo jen takové poklidné zkoušení, co kam namířit, jsou ve většině úrovní kromě skřítků nějaké další odrazivé plochy, které si občas s paprskem důkladně pohrají. Navíc, když "laser" namíříte nějakým způsobem zpátky do kouzelníka, začne se chudák příšerně přehřívat -- a to celkem rychle. Pokud směr paprsku náležitě nezměníte, kouzelníka za chvíli prostě usmažíte.
Úvodní úrovně jsou "opravdu úvodní" a tak lehké, že je dohrajete, ze pár minut a moc zábavné díky tomu taky nejsou. Ale kdyby na vás kvůli tomu přišla chuť s tím hned seknout a smazat tu blbost z disku, ještě s tím počkejte a zkuste ty těžší. Zajímavé to totiž začne být až někdy kolem úrovně 13 (že by byl autor taky pověrčivý?). Do levelů postupně přibývají nové a neznámé předměty a také zmiňované akční prvky. Autor hry se schválně nezmiňuje, jak se který předmět přesně chová. Přijít na to je také vaším úkolem a já mu tenhle záměr nehodlám moc kazit. I díky nový předmětům totiž hra postupně přitvrďuje (rozhodně nepočítejte s tím, že každý level uděláte na první nebo druhý pokus). Myslím, že tohle byl asi hlavní důvod, proč jsem to vydržel hrát. Jinak na tyhle hry ani moc nejsem...
Jenom tak namátkou: po obrazovce se povalují různé klíče a zámky, které vás pustí do další části levelu. Nebo nemůžete někam dosvítit, protože v cestě jsou nějaké zelené řasy a těm potvorám (taky :-)) dělá moc dobře, když se na ně svítí a ještě se rozrůstají. Navíc tam pobíhají ti nenažraní pac-mani. To jsou fakt popelnice, spolykají úplně všechno: řasy, předměty vylepšující skóre, bomby (to je jim ovšem osudné), ale taky kotlíky s lektvary (což je osudné Vám). No dobře, tak Vám přeci jenom poradím, ale jenom proto, že ti pac-mani mě vážně lezli na nervy. Vyplatí se nechat pacmany nechat postupně vyžírat ty řasy a když udělají, co jste chtěli, tak je bez milosti postřílet. Tak se na ně musí.
| Mirror Magic II | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
Co se grafiky týče, je velice pěkná, možná trochu statická. Občas tam prolétávají přes obrazovku ptáci, šašci s balónky, trpaslíci točí zrcadly... U logických her na grafice beztak zase tolik nezáleží. Zvuky jsou celkem v normě, nijak skvělé, ale celkem se ke hře hodí -- různé praskání, whoopsání, drnčení a podobně. Co mě ovšem překvapilo, byla hudba. Tedy přesněji řečeno, že tam vůbec nějaká je. To u logických her není zrovna pravidlem. Její kvalita je ovšem slabší. Nebo já jsem slabší povahy, ale rozhodně jsem ji utnul hned, jak to bylo možné. Nejlíp by se vyjímala na nějaké po-půlnoční párty otrlých hausofilů, kteří jsou na půlhodinový netknutý sinus zvyklí. Pro ty by to bylo příjemným zpestřením. Já holt trpěl tím, jak je šíleně monotónní a skoro okamžitě se začne opakovat. Ovšem, jak se říká, proti gustu...
Takže co říct závěrem? Myslím, že autor z původního tématu dostal maximum nebo se tomu alespoň hodně přiblížil. Akční složka hře taky na zábavnosti jenom přidá.Žádné programové chyby nebo nepříjemnosti v ovládání (všechno myšičkou) jsem nezaznamenal. Pro ty, co hra opravdu "chytla", dává autor ještě k dispozici jednoduchý a účelný editor. V rámci možností jsem docela spokojen. Je to příjemná hra.
