Mirror's Edge - zaskákejte si po střechách mrakodrapů už i na PC

Inovativní FPS se dočkala velmi povedené konverze na PC. Budete se bavit.

Mirrors Edge

Konverze konzolových her na PC často nedopadají podle představ hráčů. Pro zářný příklad nemusíme chodit příliš daleko. Tento jev totiž postihl i jednu z nejslavnějších sérií napříč platformami (viz. městská akce GTA IV). Nyní ale přichází titul, jehož port na počítače dopadl přesně podle našich představ.

Zapomeňte na instalace externích programů (kromě PhysX ovladače, který není nezbytný) nebo všemožné problémy technického rázu. Mirror’s Edge (ME) ničím takovým netrpí a navíc nabízí inovativní přístup k pohybu ve hrách z pohledu první osoby. Záměrně jsem nezdůraznil, že se jedná o akci – škatulka zde není tak jednoznačná. Ostatně podívejte se na naše video.

Jistě, akce se dočkáme, ale trochu jiné, než jsme u běžných FPS (First Person Shooter) zvyklí. Daleko více si zaskáčeme, zaběháme a všeobecně zadovádíme. Ano, nakonec musíme říci, že se jedná o akci z pohledu první osoby. Ovšem ne o takovou, na jakou bylo možné doposud běžně narazit.

Mohlo by se sice zdát, že u hry jakou ME je, bude příběh odsunut na druhou kolej, ale v zásadě tomu tak není. Naopak, pokud člověk nehraje jenom kvůli pocitu, že pokořil další úroveň, čeká ho vcelku jímavá zápletka.

Naše hlavní hrdinka Faith nedisponuje zrovna nejjednodušší osobností, ale podařilo se jí najít vyhovující směr života – jako jeden z Běžců má dostatek volnosti. Ti jsou ve své podstatě posly ve městě, jehož režim rozhodně není tak ideální, jak by se mohlo zdát. Provětrat si hlavu během po střechách domů tedy není k zahození.

To vše se ale změní, když je její sestra obviněna z vraždy. Co je horší, že se jedná o vraždu člověka, kterého zná ze svých dětských let.

Následně se rozjíždí pouť za zjištěním pravdy. Musím přiznat, že se mi příběh velmi zalíbil, byť na konci zůstaly nezodpovězené otázky. Jeho podání v podobě kreslených cut-scén bylo také velmi příjemné.

Nezbývá, než vyklopit, jak je to vlastně s onou hratelností. Již jsem zmínil, že se na poměry FPS dočkáme pozměněného pohledu na pohyb naší postavy. V rámci herní branže obecně však na převrat nenarážíme – leckomu hra připomene novodobou éru Prince of Persia.

Pět znaků Běžců

Ve hře strávíte poměrně hodně času ve výtahu. Je tedy potom příjemné, když si během této cesty máte, co číst nebo poslechnout. Většinou najdete různé reklamy, ale také třeba povídání o tom, jak poznat „nebezpečné“ Běžce.

- Jejich oblečení je podezřele ošoupané.

- Podivné škrábance na jejich kůži, pohmožděniny či dokonce zlomené kosti.

- Tito lidé bývají nespolehliví – mívají absence v práci či ve škole.

- Časté mozoly na dlaních a prstech.

- Záliba v červené barvě.

Ano, tak takhle vidí vláda totalitního města Běžce, čili vlastně i vás v kůži hlavní hrdinky Faith.

I zde budeme skákat, ručkovat, běhat po zdech, ale třeba také zpomalovat čas. Toho všeho se dočkáme v nevídaně poutavé formě. Hra má spád, potřebnou rychlost a člověka dokonale vtáhne. Samozřejmě toto nelze říci o všech hráčích paušálně. Svým specifickým pojetím titul nemusí sednout každému.

Trošku jsem se obával, jestli se autoři dobře popasují s ovládáním. Visel zde totiž strašák, že všechno to běhání a přeskakování bude po čase noční můrou – naštěstí se toto nestalo. Mechanismy se vám velmi rychle dostane pod ruku, a byť se mi ze začátku náběh na stěnu s následným přeskočením na opačnou zdál trochu složitý, nebylo tomu tak.

Další pozměněný princip lze nalézt u boje s nepřáteli. V praxi by mělo být možné je oběhnout – nikoli úplně jinou cestou, ale rychle profrčet okolo nic. Ono to také většinou jde, ale je mnohem příjemnější se jich nejdříve zbavit.

Základní systém odzbrojení je sice zajímavý, ovšem časem i trochu otravný. Naším úkolem totiž je vytrhnout nepříteli zbraň z ruky ve chvíli, kdy se nás snaží zasáhnout její pažbou.

Zbraň nám poté zůstane v ruce a cenného olova v jejím zásobníku můžeme využít. Když dojde, tak nezbývá, než popsanou akci opakovat. Víceméně si není na co stěžovat, jen je tento systém někdy o nervy. Některým hráčům se bude zdát povedený, jiní ho nejspíš začnou nenávidět. Komu by základní postup nestačil, může se pustit do složitějších kombinací.

Zde přijde vhod zmíněné zpomalení času. Po chvíli jsem sice zjistil, že ho již ani není potřeba, ale ze začátku jsem za něj byl nesmírně rád. Ani tak ale nemáte jisté, že nepřítele odzbrojíte. Pokud se vám to nepovede na první pokus, zpravidla záhy končíte na zemi mrtví. Faith vydrží pár zásahů, a pokud nejste během bojů obezřetní, velmi rychle lehnete.

Hledání té správné cesty by se mohlo zdát jako zajímavá výzva. Ve skutečnosti existuje právě jedna správná cesta, obalená drobnými odchylkami na své trase. Nemyslete si, že byste si odskočili na sousední barák s tím, že to bude rychlejší.

K nalezení směru nám pomáhá „běžcova vize“ – důležitá místa (povětšinou různé konstrukce) zčervenají a my pak víme, kam se máme vydat. Tento princip funguje i při zmíněném odzbrojování nepřátel – v pravou chvíli zbraň zčervená.

Vizi lze též vypnout, ale při prvním hraní to znamená spoustu nepříjemných zákysů. Ty totiž můžou nastat, i když je zapnutá. Stačí, že přehlédnete červené dveře ve stínu nebo vybarvený žebřík v záplavě oranžové a rázem již není hratelnost tolik svižná.

Sám jsem na něco podobného narazil. Pobíhal jsem po rozlehlé hale a všemožně vyskakoval, abych v závěru našel zčervenalý knoflík u výtahu na jejím druhém konci.

Titulní píseň

Málokdy se u hry stává, aby její titulní píseň byla tolik chytlavá, jako tomu je právě u Mirror’s Edge. Tentokrát byl k písni vytvořen i klip a též figurovala v hudebních žebříčcích. Hlas propůjčila švédská zpěvačka Lisa Miskovsky a své role se zhostila skvěle. Vznikl nám z toho velmi příjemný song, který rozhodně stojí za poslech.

Ač by se mohlo zdát, že hra bude disponovat nevídanou volností, není tomu tak. Víceméně jsem toto již výše naznačil. Všechen pocit nespoutanosti je jen „na oko“ a k cíli vždy vedou jedny jediné dveře, jeden jediný žebřík a jakmile se pokusíte výrazněji odbočit, nikam se nedostanete.

V důsledku to sice výrazně nevadí, ale jde vidět, že je ještě kam se ubírat a na revoluci tedy jistě naváže další evoluce.

Dost času strávíte na střechách domů, stejně tak i v jejich útrobách. Není třeba nějak moc zdůrazňovat, že první zmíněné je o poznání zajímavější.

Zatímco na střechách se proběhnete a máte často na výběr, jestli to vzít přes plot nebo bednu (pouze příklad), tak uvnitř je cesta zpravidla pouze jedna. Nastává tedy často situace „pokus/omyl“, kde jednu pasáž opakujete několikrát a pokaždé na chlup stejně, dokud se vám nepovede.

Recenze konzolové verze (Xbox 360)

"Na závěr je ale na místě ještě jednou zdůraznit, že tato hra rozhodně není pro každého. Akčně laděným hráčům budou asi vadit dlouhé akrobatické pasáže, jiné zase může znervózňovat rozhodně ne zcela triviální akce. Je to zkrátka hra, na které si každý najde ty své chyby a pravděpodobně nikomu nesedne úplně na sto procent. Přesto přese všechno se ale jedná o vynikající počin, jenž může směle jít ostatním příkladem v mnoha směrech. Navíc „živoucí“ důkaz toho, že i pod křídly Electronic Arts může vzniknout prudce originální dílko."

Čtěte více v recenzi

Zpestřením jsou potom kufříky vašich kolegů Běžců, které jsou napříč prostředím rozesety. Echo na jejich výskyt dostáváte v podobě značky na zdi. Někdy na kufřík narazíte náhodou, jindy musíte vynaložit větší úsilí k jeho nalezení. V zásadě však není jejich hledání nezbytné, a pokud chcete, tak se na něj můžete s klidným svědomím vybodnout.

Herní prostředí může z obrázků působit jednotvárným dojmem, ale celkové atmosféře to jedině pomáhá. Nechybí totiž nezbytný pocit dějové jednoty a v důsledku se s hrou výborně sžijete. Před jejím vydáním bych nevěřil tomu, že ve mně po dokončení zanechá jeden z nejsilnějších herních zážitků poslední doby.

Všechna ta herní chemie skvěle funguje – atmosférou a hratelností počínaje, grafikou a hudbou konče. Sice mi trochu chyběl nějaký ten závěrečný boss, ale než ho do dění propašovat násilím, tak bylo lepší ponechat současný stav.

Mírná výtka by mohla směřovat k délce hry. Všechna ta paráda velmi rychle skončila. Zase se ale nedostavil nahlodávající stereotyp, což mě u hry jako ME mile překvapilo. Po dokončení si navíc můžete projít jednotlivá kola na čas – se všemi nepřáteli a příběhovými vsuvkami.

Věřte tomu nebo ne, ale je to opravdu zábava pokoušet se proběhnout level, co nejrychleji. Tady se totiž teprve projeví vaše schopnosti. Zapomenete kotrmelcem ztlumit svůj pád z velké výšky, pozdě vyskočíte, nebo se vám nepovede šplh po stěně s následným přeskokem a už svůj nejlepší čas nepokoříte. O online časech ostatních živých hráčů nemluvě.

Velkou pochvalu musím směřovat k technickému zpracování. Grafika, hudba i dabing jsou na skvělé úrovni a korunu všemu nasazují efektní fyzikální hrátky (viz video na GT). Ty jsou však pod taktovkou technologie PhysX od Nvidie, takže na mém Radeonu HD4850 jsem si je moc nevychutnal.

ME je pomyslným schodem ve vývoji FPS, který rozhodně dopadl na výbornou. Volnost sice není bezmezná a příběhová linka mohla být delší, ale hře tyto neduhy rádi promineme. Musíme si totiž uvědomit, že titul je zábavný i po několikerém opakování a takový spád a svižnost jako zde, nenajdeme mezi akčními hrami denně.