Mobile Suit Gundam: Target in Sight

Bitvy obřích robotů jsou v Japonsku prudce populární, nicméně u nás se jen tak nevidí. To ale rozhodně neznamená, že s otevřenou náručí přivítáme každou takto tematicky laděnou slátaninu.

Člověk je tvor omylný, to je stará známá věc, a tak se holt čas od času přihodí, že je potřeba vlastní úsudky přehodnotit. V našem případě se tak děje právě nyní, když se musíme hluboce omluvit hře Genji: Dawn of the Blade. Měli jsme totiž za to, že se jedná o víceméně nejhorší počin z launchové vlny her pro PlayStation 3, ale pak se nám do rukou dostala hra Mobile Suit Gundam: Target in Sight a v prestižní soutěži o nejhorší hru pro danou platformu nezůstal rázem kámen na kameni.

Ale co je to všechno platné, když se nový Gundam bez jakéhokoliv přehánění nedá hrát?

Dokud ale nevložíte hru do vaší PS3, nic nenaznačuje tomu, že se bude jednat o takovouto hrůzu. Války obřích robotů jsou oproti jiným žánrům poměrně nedostatkovým zbožím a navíc třeba i u startu PS2 jsme se setkali s mechoidní akcí Gungriffon Blaze, která sice žádnou extra velkou díru do světa neudělala, ale jednalo se o vcelku dost rozumné akční vyžití. A aby toho nebylo málo, je série Gundam v Japonsku populárnější než Pelé. Je jasné, že vkus Japonců je mnohdy zcela bizarní, ale když jde o mechy, měli jsme zato, že se tady nedá nic moc zkazit. V souladu s myšlenkou vyjádřenou v první větě je pak ale potřeba dodat, že člověk se zároveň i celý život učí. Takže ano, i na bitvách robotů se dá mnoho zkazit, dokonce nás jímá podezření, že kdyby se tvůrci nového Gundamu aspoň trochu více snažili, mohli s přehledem pokazit úplně všechno.

Tak čím třeba začít? Možná raději tím, co se povedlo. Není toho málo, ale bohužel je to do hry začleněno tak pitomě, že to vlastně na kvalitu celé hry vůbec nemá vliv. Určitě se povedla hudba, která je sice značně očekávatelná, ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu z celé hry. Ke kladům pak můžeme velkoryse přihodit i dabing, jenž sice působí poněkud amatérským dojmem, ale aspoň ne odfláknutě. Docela dobrá je i myšlenka vylepšování robotů, najímání nových pilotů, pořizování nových zbraní a třeba i opravy mechů, které si z předchozí mise přinesly nějaké ty šrámy. Navíc je to všechno ještě říznuto lehčími RPG elementy, kdy na vašem úspěšném počínání v misích závisí, jak se bude navyšovat váš celkový level a jednotlivé statistiky. Dobrou myšlenkou je určitě i to, že opravy nebo upgrady vašich mechů si žádají nějaký čas, takže nejsou hotovy jediným stiskem tlačítka a dobu nutnou k dané akci je teoreticky potřeba započítat do plánování misí a zároveň by to člověka mohlo i motivovat k tomu, aby si v jednotlivých misích počínal co nejlépe.

S takto nesmyslnými hrami se setkáváme jen zcela výjimečně, a tak vlastně ani nevíme, jak je vůbec hodnotit.

No jo, ale co je to všechno platné, když se nový Gundam bez jakéhokoliv přehánění nedá hrát? Respektive dá, ale upřímně řečeno bychom fakt moc rádi viděli někoho, kdo by hru neodložil po hned první ostré misi (tutoriál se nepočítá, tím jsme se prokousali ještě docela v pohodě, tedy napodruhé). Tato hra totiž nejenže vypadá tak, že si tím prakticky hned v úvodní obrazovce vybojovala bobříka ošklivosti, ale zároveň se i velmi špatně ovládá, velmi zle se zde míří a kamera je laxnější sparťanská záložní řada. Tím pádem máte nejen vcelku mizivý přehled, co se to v danou chvíli na bojišti děje, ale i když alespoň zhruba tušíte, tak stejně nemůžete nic trefit. Jako vcelku dobrá volba se přinejmenším se výchozím modelem vašeho mecha jeví vytasit světelný meč a pořešit to tak říkajíc plnokontaktně na krátkou vzdálenost.

To ale předpokládá, že se k soupeřům dostanete. Ani by nevadilo, že to do vás cestou perou ze všech sil, jelikož máte poněkud nepoužitelný štít (těžko se odhaduje , jak vykrýt správný směr a v krytu se nedá vůbec pohybovat) a speciální skok, jímž se dají střely soupeřů přeskočit. Pokud je ale některý z nepřátel ve vaší bezprostřední blízkosti, je ještě těžší se zorientovat, jelikož se protivník rád drží mimo váš zorný úhel, ideálně pak za vašimi zády. Mečem se ale dá řezat do všech směrů, takže si časem vybudujete slušnou intuici, kam máte vlastně říznout. Horší ale je, že je bitevní pole na mapě vymezeno jakýmsi podivným obdélníkem, z něhož nemůžete ven. Okraje obdélníka ale nejsou totožné s koncem světa, takže z jeho vnějšku zvesela přicházejí protivníci a ještě veseleji do vás na uvítanou pálí, co se do vás vejde, zatímco vy přešlapujete na místě. Samozřejmě můžete palbu opětovat, ale o nepřehlednosti a podivném míření snad již zmínka padla.

Gundam

Gundam je přesně ten typ japonského fenoménu, u něhož vlastně ani nevíme, zdali byla dříve hra nebo komix nebo film nebo J-Pop hitovka nebo co vlastně. Vrhli jsme se tedy do investigace, abychom zjistili, že jako první byla anime série, která je v současné době jednou z nejdéle aktivních sérií v Japonsku. Nad naše síly ovšem bylo pochopit propletence všech možných odboček, paralelních sérií a dalších zhovadilostí, takže jediné, co jsme pochopili je (ale to se dá pochopit i z právě recenzované hry), je Federace jsou ti dobří, zatímco Zeon jsou ti špatní.
Jelikož je ale Gundam v Japonsku skutečným fenoménem, tak ani nepřekvapí, že je již na světě dobrá osmdesátka videoher pro všemožné platformy. Některé z nich samozřejmě vyšly zároveň i na několik platforem, ale i tak se jedná o úctyhodný počet. Na druhou stranu, první hry s tematikou Gundam vyšly již na prehistorický SNES, takže časový prostor by tady byl. Mimoto ale Gundam hry vyšly i na mincových automatech, na GameBoyi, ale třeba i na PC a chybět samozřejmě nemůže ani WonderSwan Color, který vyrábělo samotné Bandai.

Tak nějak do ztracena pak vyznívá skutečnost, že roboti jsou rozbitelní tak říkajíc po částech, takže můžete soupeři, nebo samozřejmě i on vám, například ustřelit paži a dokonce se nám jednou povedlo ustřílet protivníkovi hlavu, načež i bez ní se to ještě snažil ukecat aspoň na remízu. Samozřejmě není hlavní myšlenkou, aby to dobře vypadalo, protože pokud Genji vypadal jako PS2 hra ve vyšším rozlišení, pak Target in Sight vypadá jako naprosto fádně vyhlížející PS2 hra ve vyšším rozlišení (mimochodem, pohyby robotů jsou zde strašné – netušíme, jak se takoví roboti pohybují „ve skutečnosti“, ale sázíme litr, že takto rozhodně ne), ale důsledkem odpadajících končetin je ztráta příslušného zbraňového systému. Pakliže vám tedy někdo zruší ruku, v níž držíte štít, musíte se až do konce mise obejít bez štítu. To sice není nic převratného pod sluncem, ale přinejmenším to skrývá potenciál, který je zde naprosto nevyužit, a vzhledem k

BW SHIT

výše uvedenému vás tak akorát dokáže rozžhavit doběla, když se na scéně objeví bandička nepřátel, během pár chvil do vás vypálí spršku raket, zruší vám, co se dá, a vy se tak snažíte víceméně o nemožné. Postupem času se sice se hrou více sžijete, naučíte se ji alespoň trochu ovládat a zjistíte, jak se soupeřem bojovat, ale jako prakticky všechno, co má nějakou souvislost s touto hrou, je to vlastně úplně k ničemu.

S takto nesmyslnými hrami se setkáváme jen zcela výjimečně, a tak vlastně ani nevíme, jak je vůbec hodnotit. Po novém Gundamu jsme sáhli víceméně pouze proto, že jsme nevěřili negativním recenzím v zahraničních médiích, a také proto, že jsme po delší době měli na robotí akci docela i chuť. Mobile Suit Gundam: Target in Sight nám ale pěkně zhořkl. Bohužel jsme se k této hře nedostali 1. dubna, takže

Klady a zápory

Je tam vidět potenciál

Nedá se to hrát

zde ani není naděje, že by si z nás někdo dělal aprílové žerty. Takže kolik tomu dáme? Ono je to vlastně jedno, jelikož cokoliv pod 40% signalizuje, že hra asi za moc nestojí. Takže to umístíme tak nějak odhadem, řekněme na třicítce. Při všem tom našem zklamání totiž musíme férrově konstatovat, že stále ještě existují i značně horší hry.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.

Mobile Suit Gundam: Target in Sight

Výrobce/Vydavatel	Bandai/Namco Bandai
Platforma	PlayStation 3

Multiplayer:	2 hráči
Vibrace/Analog:	ne/ano
Paměťová karta:	151 kB

Verdikt:

V tuto chvíli jednoznačně nejhorší PS3 hra.

Hodnocení:

30% (info)