Mohou počítačové hry za vraždění v USA?

  • 78
Poté, co obyvatele Washingtonu a blízkého okolí po čtyři týdny odstřeloval chladnokrevný vrah, se v médiích po celém světě opět rozhořela diskuse na téma závadnosti počítačových her, neboť právě do souvislostí s elektronickou zábavou bylo vrahovo počínání mnohokrát přiřazováno. Proč? A je vůbec možné, aby hry vychovaly brutálního vraha?

Naprosto nesmyslnou debatu vyvolal případ ve čtvrtek dopadeného chladnokrevného vraha - odstřelovače říkajícího si Bůh, který si připsal 10 mrtvých, 3 těžce zraněné a miliony vystrašených Američanů. ČTK včera ve své zprávě, jejíž upravenou podobu najdete zde na iDNES, upozorňovala na článek v americkém USA Today, jehož autor opět rozvířil téma škodlivosti počítačových her.

V době, kdy se policie nejen v oblasti Washingtonu snaží najít záhadného odstřelovače, pustila společnost Konami na pulty obchodů hru Silent Scope 3 pro herní konzole PlayStation, kde je hráč odstřelovačem s právem zabíjet. Hráče ve hře najímá vláda, aby odstřelovací puškou "odstraňoval" vůdce nepřátelských organizací. Za každého nevinného kolemjdoucího, který schytá kulku určenou jinému, je ovšem hráč penalizován.

Aby nezůstalo žádné oko čtenářů či čtenářek suché, přilévá autor článku benzínu do ohně vyjádřením hysterické matky, která si neuvědomuje, že počítačové hry nejsou samy o sobě škodlivé, pokud není dítě problémové či pokud mu příčiny k podobným činům nezavdá sama rodina. "Nezáleží na tom, jestli střílíte zloduchy nebo nevinné lidi. Tyhle hry jsou nechutné a neměly by se rozhodně dostat do rukou dětem," soudí Jacqueline Weaverová, matka dvou dětí z New Yorku. Její názor jí nelze upírat, ovšem připadá mi přinejmenším hloupé kvůli počítačovým hrám dělat takový humbuk - pokud se jí hra nelíbí, je na ní, aby ji dětem nekoupila a ochránila je před tímto „neřádem“ - ona jako matka totiž zodpovídá za výchovu svých dětí a to, že ji nezvládne, nelze v žádném případě přičítat počítačovým hrám.

USA Today se však tomuto přirovnání nebrání, zvláště podpoří-li jeho myšlenku někdo z herní branže. Tím, kdo si dělal PR v jednom z největších amerických médií a citoval autorovi článku s heslem „negativní reklama je také reklama“ byl tentokráte Geoff Keighley, šéfredaktor internetového serveru GameSlice, o kterém jsem prvně slyšel až ve čtvrteční zprávě ČTK. „Akční počítačové hry, ve kterých hráč stojí za hledím pušky, často obsahují skrytý 'Boží kód', který může hráč naťukat na klávesnici a stát se nepřemožitelným, i když je to z herního hlediska podvod. Ve fantasy akční hře Drakan musíte doslova naťukat 'IAMGOD', abyste byli nezranitelní."

A tím se pomalu dostáváme k tomu, proč se případ ostřelovače - brutálního vraha - dává do souvislosti s počítačovými hrami. Policie totiž našla tarotovou kartu Smrti, na níž ostřelovač zaznamenal vzkaz následujícího znění: Dear Policeman, I am God, což v českém překladu znamená doslova: Drahý policisto, jsem Bůh. Tento vzkaz a cheaty, podvůdky používající se v počítačových hrách, jsou tedy příčinou celé, krapet pokulhávající spekulace o tom, mohou-li za šílencovo řádění počítačové hry či nikoliv. Sami jistě uznáte, že dávat cheat do počítačových her a vzkaz na tarotové kartě do souvislosti se špatným vlivem počítačových her je přinejmenším hodně hloupé.

Pěkně to ostatně v diskusi na iDNES komentoval Tomáš Varoščák, který dlouhou dobu působil jako herní žurnalista. „Takže neznámý střelec po sobě zanechal kartu, na které se chorobomyslně přiznává, že je bůh. A vzhledem k tomu, že ve hrách existuje GOD mód to tedy musí být hráč počítačových her. Ale je tu pár drobných detailů. Tím nejdůležitějším je asi fakt, že GOD mód funguje jako nesmrtelnost, což si asi o sobě neznámý střelec nemyslí. Jinak by si totiž vzal kulomet a šel by předním vchodem přímo do Kongresu. Druhý fakt je, že ten člověk je zcela nepochybně vynikající střelec, což se hraním počítačových her asi nenaučil. Takže podtrženo sečteno, tohle je ta největší blbost, jakou jsem kdy na iDNESu četl.“

Tolik k nezvratným důkazům v článku, jež veřejnost jasně přesvědčí, že počítačové hry jsou špatné, fuj a mohou za všechny kriminální činy naší společnosti, jak se ostatně někteří lidé domnívají (jeden z nich se vyskytuje i ve zmíněné diskusi na iDNES, doporučuji pročíst). Dále už se tedy můžeme věnovat tomu, nakolik mohou počítačové hry ovlivnit jejich příznivce. O tomto tématu jsme napsali spoustu textu, v souvislosti s nejnovějším obviněním herní branže by mohl bohatě postačit materiál s titulkem Mají hry vliv na dětskou kriminalitu?, který pro nás připravila studovaná psycholožka-socioložka Monika Otmarová - nejde tedy o materiál, který bychom psali my, příznivci elektronické zábavy z povolání.

Celou kauzu vyvolanou pisálkem USA Today trefně komentoval Douglas Lowenstein, předseda asociace interaktivního digitálního softwaru (IDSA). "I když je v médiích spousta samozvaných expertů, kteří tvrdí, že počítačové hry způsobují agresivní chování, toto tvrzení je rozhodně na štíru s fakty. Zprávy od lékařů zdravotnických zařízení Spojených států, od washingtonského státního ministerstva zdravotnictví, od australské vlády i od dětské softwarové revue - ty všechny vyvracejí tvrzení, že by násilné počítačové hry vedly k násilnickému chování." Pod jeho slova nelze než se podepsat a dodat, že všichni ti, kdož nejvíce brojí proti počítačovým hrám, by si měli nejprve zamést před vlastním prahem, protože jak dokázaly i různé odborné výzkumy, příčinou podobných zkratů vedoucích k abnormálnímu či agresivnímu chování bývá většinou sociální situace či rodina.

Pěkně to komentoval i Čočík, který už jednou vyvracel podobné fámy v souvislosti loňským záříjovým s teroristickým útokem na Spojené státy (viz. článek: Využívali teroristé k výcviku hry?). „Fajn, takže snipuje kvůli tomu, že hrál Silent Scope 3 - takže až se stane nějaká hromadná havárie, tak za to bude moct Burnout nebo Need for Speed, a kdyby nedejbože obživnul oceán a zničil půlku zeměkoule, tak se to klidně svede na Final Fantasy X.“ Co dodat? Snad jen, že by novináři z obecných médií měli konečně začít brát počítačové hry jako běžnou součást lidské zábavy, jíž se oddává valná většina naší populace, nikoliv jen vrahové, sociálně narušení jedinci, lidé na hrách závislí či negramotní studenti.

Kdyby se totiž nedával prostor podobným kravinám, předpokládám, že by nikoho z manažerů americké sítě hypermarketů Wal-Mart ani nenapadlo stahovat z pultů prodejen ve Washingtonu a okolí nedávno vydaný béčkový titul Sniper: Path of Vengeance. Ještě hloupější mi pak připadá humbuk kolem reklamy na 3rd person akci Hitman 2: Silent Assassin, kterou kabelová síť ESPN úplně stáhla z vysílání a některé další stanice, mezi jinými i třeba hudební MTV, ji vysílají až po deváté hodině večerní. Škoda, že je jejich počínání tak strašně průhledné - každý si totiž uvědomí, že lepší reklamu a ještě ke všemu zdarma si dané počítačové hry, respektive jejich vydavatelé, nemohou přát, a tudíž nejde pochopitelně o nic jiného než o zviditelnění příslušné obchodní sítě či televizní stanice. Škoda jen, že na to stále doplácejí právě počítačové hry.