Tak si schválně zkuste tipnout, jaká hra se může skrývat za názvem Monster Hunter… Čistě jen proto, že by mně zajímalo, jestli máte tak mizerný odhad jako já. Když jsem byla okolnostmi donucena vybrat si z hromádky nových her svůj příděl k orecenzování, omrkla jsem názvy a v domnění, že jediný Monster Hunter zní aspoň přibližně zajímavě, jsem si vybrala právě jeho. Naivně jsem doufala, že půjde buďto o nějakou béčkovou 3D akci nebo v horším případě o některý z klonů Deer Huntera. Jaké bylo moje zděšení, když na mě po instalaci z obrazovky vykoukla logická hra! Kromě mahjongů sveřepě nenávidím všechny ostatní logické hry (extra odporem trpím k Tetrisu v jakékoliv podobě), takže mě to, co se vyklubalo z Monster Huntera, moc nepotěšilo, ale poslušna svého smyslu pro odpovědnost jsem se nakonec rozhodla CDčko nevyhodit z okna, ale ukázněně zasunout do mechaniky.
Podstatou hry je pochopitelně lovení příšer, ale bohužel ne ve 3D a s raketometem v ruce, ale ve 2D a za pomoci všelijakých obskurních předmětů. Princip je vlastně vzdáleně podobný Pacmanovi - v jednotlivých úrovních rozdělených zdmi na bludiště musíte likvidovat nepřátelské potvory, které se nepředvídatelně pohybují po cestičkách a jakmile na vás 
narazí, sežerou vám jeden život. Zachránit se můžete jedině tak, že na ně použijete ten pravý předmět, který na ně platí. Každá potvora je alergická na jinou věc a abyste se naučili na jakou, k tomu slouží jednak tutorial a jednak první rozehřívací úrovně ostré hry. Celkem by úrovní mělo být 160 a pro zapřísáhlé odpůrce sejvů tu mám potěšující zprávu - hra nejde nikterak ukládat a jediným záchytným bodem je tak místo za každými deseti udolanými úrovněmi, kde získáte heslo, které vám pak umožní přeskočit část, kterou už jste dohráli.
Pravidla hry jsou jednoduchá - jakmile se vynoříte v nové úrovni, vynoří se tam zároveň s vámi i ostatní osazenstvo (na podrobný popis ještě dojde). Každý druh potvory se líhne z jiného domečku a až zabijete samotnou potvoru, nesmíte zapomenout hned poté vystartovat k jejímu domečku a zničit ho, jinak z něj za chvilku vypadne potvora zbrusu nová. Domečky přitom nejdou rozbít jindy než právě v okamžiku, kdy se v nich vyrábí nový protivník (že se na něčem takovém pracuje, poznáte snadno podle legračního pohupování do stran). Ihned poté, co se potvora z domečku vyvalí, začne se okamžitě pohybovat po cestičkách a vyhledávat, kde by vás mohla načapat a zabít. Naštěstí se v labyrintu generují předměty, kterými lze protivníky eliminovat. Tyto je třeba nejdříve sebrat, abyste je následně mohli použít. Použít je ale můžete jen jednou 
a sebrat taky nejste schopni více než jeden předmět, takže z toho plyne, že se docela naběháte. Kromě toho, že tyto předměty slouží jako smrtící zbraně, mohou také fungovat jako dočasná omračovadla nebo naopak jako jakési powerupy, přičemž to, jak na kterou potvoru ten který předmět působí, si musíte buďto zjistit při hraní sami nebo si to můžete nastudovat z manuálu.
Takže už se pojďme podívat na ten výkvět protivníků, který se nám tu sešel. Přehlídku začneme pomalou a celkově málo nebezpečnou masožravou kytkou (platí na ni postřik a líhne se z květináče), pokračovat můžeme žlutozeleným ryboještěrem (při styku se solí krásně cepení a vylézá ze studny), gremlinem (líhnou se ve dvojici a umírají na světlo z baterky), vlkodlakem (pomalu přituhuje - vlkodlak je rychlý a nebezpečný a skolíte ho jen stříbrnou kulkou), upírem (projevuje se naprosto klasicky tak, jak byste čekali - leze z rakve a umírá po zásahu naostřeným kůlem), Frankensteinem (útočiště má v posteli a bojí se ohnivé pochodně), mumií (opět s klasickými projevy - jako každá slušná mumie bydlí v sarkofágu a platí na ni magická hůlka), duchem (zatraceně nebezpečná mrška, která prochází zdmi a zastavit se dá jen svěcenou vodou), a zakončit to můžeme modrým slizem (dokáže se udělat neviditelným a zlikvidujete ho pouze rozpouštědlem) a čarodějnicí (která sice není z Blair, ale zato ovládá umění teleportace a sesílání kouzel, zmizí jedině za pomoci čarodějné knihy).
Kromě těchhle pěšáků vyskytujících se po celé hře vás čekají ještě střety se třemi hlavními bossy - s Warlockem (chrání ho armáda kostlivců a porazit ho můžete pouze magickou hůlkou, ale počítejte s tím, že ji budete muset použít o něco víckrát než jednou), s Reaperem (jakmile vás zmerčí, není před ním úniku, a platí na něj jen svěcená voda) a s upířím hrabětem (dokáže se proměňovat v netopýra, dokáže vystřelovat firebally a naostřený kůl do něj budete muset vrazit pětkrát, než to konečně definitivně zabalí).
Na lovce monster máte ale docela chatrné zdraví (jen tři životy), takže je třeba dávat dobrý pozor, abyste s nimi vydrželi co nejdéle. Jistou výhodu máte i v tom, že jste rychlejší než většina příšer, které ve hře potkáte, což vám dává možnost téměř odkudkoliv utéct. Na druhou stranu utíkat umějí i příšery, ale ani toho se nemusíte bát - nakonec ještě oceníte, že tím věci nabírají spád a honičky v bludišti aspoň netrvají tak dlouho. Zajímat by vás mohlo i to, že pokud nemáte žádnou zbraň, stačí aktivovat amulet (který máte pořád, ale ne vždycky je ochotný nechat se aktivovat) a díky němu můžete na pár drahocenných vteřin získat nezranitelnost. Užitečnou činností je i sbírání pokladů, které se na krátké chvilky objevují po celém labyrintu, protože za každých 40.000 bodů získáte nový život. A málem bych 
zapomněla varovat vás před různými pastmi, které jsou na vás ve vyšších úrovních nachystané (vysunující se bodce, padající kameny, oheň atd.).
Ohledně ovládání je třeba říct, že je maximálně účelné a jednoduché - směrovými šipkami se pohybujete a mezerníkem útočíte, toť vše. V podstatě tatáž slova se dají použít i pro hodnocení grafických kvalit - vizuálně není na Monster Hunterovi nic překombinovaného a přitom všechny postavičky vypadají úžasně roztomile a roztomile se i pohybují (obzvlášť jsem si oblíbila masožravku).
A máme tu závěr, kde se obvykle sluší říct něco málo k celkové hratelnosti plus nějaké to shrnující prohlášení. Takže: přes hluboce zakořeněnou nedůvěru k logickým hrám musím říct, že Monster Hunter se hraje docela dobře - pohodově, příjemně a s přibývajícím počtem dohraných úrovní i napínavě, a tak ho příznivcům daného žánru můžu vcelku bez výčitek svědomí doporučit.
| Monster Hunter | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
