Mortal Kombat: Armageddon

  12:00aktualizováno  21. června 2:02
Mnoho lidí je přesvědčeno, že systémy od Nintenda jsou určeny hlavně dětem. Pak by ale měli svůj světonázor alespoň lehce pozměnit, jelikož na rozjásané Wii dorazil krvavý Mortal Kombat.

Mortal Kombat: Armageddon Když před několika lety firma Midway oznámila, že hodlá každý rok vydat jednu hru ze světa série brutálních bojovek Mortal Kombat, rozhodně jsme nadšením neskákali. Tuto značku jsme totiž měli odjakživa moc rádi a nehodlali jsme přihlížet tomu, jak je zcela zbytečně rozmělňována a devalvována. S odstupem času jsme pak museli uznat, že to zase až tak špatný krok nebyl, protože každému z dosavadních dílů se podařilo přijít s alespoň dílčí novinkou a navíc jsme zde měli Shaolin Monks, což byl oproti klasickému schématu Mortal Kombatu poměrně vítaný odklon.

A ještě jednou prohlášení Midway, respektive Eda Boona, což je ústřední postava stojící za celou sérií. Po oznámení specifikací Wii se tento v civilu velmi příjemný chlapík nechal slyšet, že už se nemůže dočkat, až vyrobí Mortal Kombat, který bude plně využívat možností pohybových senzorů ve Wii ovladači. A z toho jsme tedy rozhodně rovněž nebyli nadšeni, protože jsme si okamžitě v živých barvách představili, Mortal Kombat: Armageddon jak se v multiplayeru navzájem pomlátíme ovladači, jelikož v zápalu boje by nás hra zcela jistě sváděla ke značně rozmáchlým a prudkým pohybům.

Ve skutečnosti je tedy ovládání principiálně stejné jako na klasickém ovladači.

Pravda je ale naštěstí alespoň tak někde uprostřed. Co se týče samotné hry, jedná se o zcela regulérní Armageddon, takže pokud patříte k těm, kteří o této hře v životě neslyšeli, dovolíme si vás pro faktografickou stránku věci odkázat na naši recenzi PS2 verze, abychom se zde nyní mohli věnovat čistě pouze specifikům nejnovější verze pro Wii. Takže pouze v kostce: Mortal Kombat Armageddon je přinejmenším stejně krvavý jako kterýkoliv z jeho předchůdců a když už se zdálo, že autoři již nemají s čím přijít, aby se to nejevilo jako nastavovaná kaše, vytasili se se zařazením prakticky všech postav, které se v sérii kdy objevily. To dává dohromady velmi slušnou zhruba třicítku a kdyby vám to bylo málo, klidně si můžete vyrobit svého vlastního nového bitkaře. Takže se ve výsledku jedná o nastavovanou kaši, které Mortal Kombat: Armageddon je ale opravdu HODNĚ. Navíc je nastavena i variací na motokárové závody a nezmizel ani „příběhový“ režim Konquest, takže se na tvůrce opět zlobit vlastně nemůžeme. Teď již ale konkrétně k Wii verzi.

Začněme třeba oním ovládáním, které představuje největší potenciální zádrhel. Musíme ovšem říci, že s ovládáním nebude mít problém rozhodně vůbec nikdo, jelikož autoři to pojali vskutku velkoryse, a Wii Armageddon tak podporuje všechny možné typy ovladačů. Podpora dvojice wiimote + nunchuk je samozřejmě naprosto pochopitelná a ani spolupráce s Wii arkádovým gamepadem není nic, co by člověka kdovíjak překvapilo. Že ale hra podporuje i starý dobrý ovladač pro GameCube, to již lze považovat za poměrně dost příjemný bonus. Ostatně právě ovládání s GC ovladačem nám připadalo jako jednoznačně nejlepší řešení, protože jednak zůstává zachován klasický duch bojovek prosycený ukrutným drcením tlačítek a jednak tento ovladač do ruky padne mnohem lépe než značně retrem Mortal Kombat: Armageddon zavánějící gamepad pro Wii.

Příjemně nás Wii Armageddon potěšil z hlediska technického zpracování.

Stranou ale nemusí zůstávat ani wiimote s nunchukem, jejichž prostřednictvím se hra zpočátku ovládá relativně dost kostrbatě, ale můžeme vás ujistit, že to je v prvé řadě o adaptaci, jelikož tlačítkové rozložení již z principu nemůže odpovídat tomu, které známe z klasických gamepadů. V reálu to tedy vypadá tak, že analogovou páčkou na nunchuku ovládáte pohyb svého bijce, zatímco základní údery rozdáváte prostřednictvím tisknutí jednotlivých směrů na křížovém ovladači wiimotu. Tlačítko C pak slouží ke změně bojových stylů a s pomocí Z se blokují výpady soupeřů. Ničivé chytačky se provádějí stiskem A a čudlík B slouží k iniciaci speciálních technik.

Ed Boon

Hlavní postavou za sérií mortal Kombat je její hlavní programátor Ed Boon, jenž je o poznání známější než designér celé série John Tobias. Dostatečně známou historkou je, že postava Noob Saibot byla pojmenována obrácením jmen Boon a Tobias, ale věděli jste, že bojovnice Sonya a Tanya byly pojmenovány po Edových sestrách? V minulosti se navíc okolo Mortal Kombatu sem tam motal i Edův bratr Mike. Již dříve se Ed vyjádřil v tom slyslu, že by se mu líbil crossover Mortal Kombat vs. Street Fighter, ovšem to nejlepší jsme si nechali na konec. Ed nepokrytě přiznává, že má ve velké oblibě hry ze série bojovek Tekken, kterým se ve volném čase nezřídka věnuje.

Mortal Kombat: Armageddon Ve skutečnosti je tedy ovládání principiálně stejné jako na klasickém ovladači, ale nějaké mouchy to samozřejmě má. V prvé řadě je to skutečnost, že analogovou páčkou je méně přesný pohyb do konkrátních přesně vymezených směrů, takže vaše postava i po bližším seznámení se hrou na obrazovce čas od času udělá něco úplně jiného než jste původně zamýšleli. Druhým problémem je skutečnost, že ačkoliv je rozložení základních úderů na směrový kříž ekvivalentní gamepadové klasice, poloha v níž se wiimote drží neumožňuje tak rychlé reakce, protože při přirozeném držení budete po směrovém kříži chmatat nataženým palcem, cože je dosti neforemné a pomalé, zejména v porovnání s tím, když na standardním gamepadu drtí tlačítka rychlostí světla pokrčený palec-zabiják.

A do třetice všeho zadřeného tady máme využití pohybových vlastností ovladače. To proběhlo vcelku úspěšně a tvůrci se velmi chvályhodně nepouštěli do Mortal Kombat: Armageddon žádných vážnějších akcí, ale přesto to není tak úplně ono. Podobně jako v SSX Blur je po vás totiž vyžadována značná přesnost, i když jedním dechem je potřeba dodat, že celkově je na tom Armageddon mnohem lépe, protože zde je jen pár pohybů, které potřeba se naučit. Na druhou stranu si ale říkáme, že když už hře dáváme znamení tím, že stiskneme tlačítko B jako náznak toho, že hodláme ovladačem třást, mohla být ještě o trochu benevolentnější. Ve výsledku je tedy třeba si na netradiční ovládání docela dost zvykat, ale není to nic, co byste nezvládli. A i když ke hraní použijete některý z gamepadů, což je zejména do začátku rozhodně lepší volba, tak vám to časem stejně nedá a stejně si ovládání wiimotem sem tam vyzkoušíte.

Příjemně nás ovšem Wii Armageddon potěšil z hlediska technického zpracování. Nedá se samozřejmě říci, že by grafika předváděla něco dosud nevídaného, ale přesto zatím na Wii nebývá zase až tak zvykem, aby byla grafika krásně hladká, plynulá a tak říkajíc výborně čitelná, což o multiformátových

Klady a zápory

Plus Tři typy ovládání
Plus Převodem hra neutrpěla
Plus Desítky hratelných postav
Plus Na poměry Wii příjemná grafika

Mínus ovládání wiimotem si žádá adaptaci
Mínus Oproti PS2 verzi vůbec nic nového

portech platí přinejmenším dvojnásob. Zvuky jsou pak samozřejmě naprosto stejné jako v kterékoliv jiné verzi Armageddonu, tedy naprosto stejné jako v posledních přinejmenším čtyřech dílech série. Pokud jste tedy s touto hrou ještě neměli tu čest, tak se Wii verze rozhodně nebojte. Zahrajete si dobře, protože jsou zde k dispozici tři možnosti ovládání a jedna z nich vám určitě sedne. Pokud jste již ale tuto hru hráli jinde, pravděpodobně pro vás Wii verze pozbývá na významu, jelikož jedinou novinkou je vedle Wii exkluzivní postavy Khameleon vlastně pouze podpora wiimotu, a to upřímně řečeno zejména v počátcích rozhodně moc velká výhra není.

Mortal Kombat: Armageddon
Výrobce/Vydavatel Midway/Midway
Platforma Wii, PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: 4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 1 blok
Verdikt: POvedený převod na novou platformu, který ale kromě specifické ovládací metody nenabízí zhola nic nového
Hodnocení: 73% (info)



Témata: seznámení, Xbox

Nejčtenější

Herní rekordman má 1 720 platinových trofejí. Vypadá, jako kdyby nespal

Herní rekordman Hakam "Hakoom" Karim

Bahrajnec Hakam Karim, vystupující pod přezdívkou Hakoom, se stal oficiálním držitelem Guinnessova rekordu v počtu...

Kvůli ukliknutí se ze hry stal nečekaný hit, vývojáři stejně nezbohatli

Evolvation

O tom, že i špatná reklama je stále reklama, se přesvědčili nezávislí vývojáři z nizozemského týmu HyperReuts. Poté, co...



Sedm nejtypičtějších výmluv chudáka hráče

Hráč na kokainu - ilustrační foto (Angry Gamer)

Za okny pomalu vychází slunce, na krku spousta povinností a rozechvělé prsty ospalého hráče se jen velmi neochotně...

RECENZE: Call of Duty: Black Ops 4 je pro sérii přelomovým dílem

Call of Duty: Black Ops 4

Veleúspěšné Call of Duty letos poprvé odvrhlo kampaň pro jednoho hráče a láká fanoušky na svoji verzi populárního módu...

Pět nadějně vypadajících komiksových her, z nichž se vyklubaly propadáky

Superman: The New Superman Adventures

Doufalo se v hodně, dostali jsme málo. Připomínáme pět komiksových videoher, které to projely na plné čáře.

Další z rubriky

RECENZE: Far Cry 5 se loučí masakrem zombíků, paroduje béčkové filmy

Far Cry 5: Dead Living Zombies

Třetí přídavek k povedené střílečce Far Cry 5 nazvaný Dead Living Zombies se zaměřuje na zombíky a všechna možná i...

RECENZE: Přídavek Canny Valley pro Fortnite potěší fanoušky příběhu

Fortnite: Canny Valley

O Fortnite se mluví hlavně ve spojitosti s módem Battle Royale, nicméně hra obsahuje také příběhovou kampaň. A ta se...

RECENZE: State of Mind je i přes spoustu chyb zajímavým sci-fi příběhem

State of Mind

Ambiciózní novinka od německých adventurních specialistů z firmy Daedalic detailně rozpracovává témata, nad kterými se...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz