Závodní Arkáda MotorStorm si už prvním dílem našla kvanta fanoušků, a tak není divu, že Sony aktuálně přináší svou úspěšnou značku i na handheld PSP. Svým způsobem by se Arctic Edge dal označit jako „to samé v bleděmodrém“, ale na druhou stranu přináší dostatek zajímavých rozšíření, aby měl fanouškům přinejmenším co nabídnout.
První novinka je zřejmá už z názvu – po poušti v prvním dílu a tropickém ostrově v dílu druhém se vydáváme za polární kruh. Vedle hromad povětšinou umrzlého bláta si můžeme zablbnout i na sněhu a ledu.
Se změnou prostředí musela jistých obměn doznat i sestava vozového parku.
A to je paradoxně i jeden z mála záporů celé hry. Bílá je sice krásná, ale pro rychlou videohru zcela nevhodná. Velké plochy pokryté sněhem dokážou vykouzlit lecjaký ten optický klam i v reálu, a daří se jim to i na malém displeji. Jinými slovy, čas od času zkrátka nemáte vůbec tušení, kam vlastně jedete (což je tedy pro MotorStorm typické), a často zbytečně ztratíte skvěle rozjetý závod jenom proto, že jste měli dojem, že tamta šedá skvrna se dá přejet a přitom to byla vyčnívající ledová kra, do níž v mžiku sekundy své vozidlo úhledně srolujete.
Ostatně, co se týče vizuálních vjemů, je to s celou hrou jaksi podivné. Nejde ani tak o grafiku, která se nemůže rovnat s díly pro nepoměrně výkonnější PS3, ale mít MotorStorm na malém displeji je škoda. Jistě, až na pár výjimek, je prakticky vždy lepší hru na dané platformě mít než nemít a Arctic Edge to jen potvrzuje. Ale když už ho znáte ve „velké“ verzi, tak v té „malé“ začnete vidět mouchy.
Je tedy třeba počítat s tím, že mnohé objekty jsou v dálce špatně rozeznatelné, obecně hůře se čte trasa a jak již bylo řečeno, některé jiné objekty mají tendenci opticky splývat.
Na druhou stranu je ale zřejmé, že si toho autoři byli plně vědomi a snažili se to co 
nejvíc odladit. Jedním z takových ústupků je například jisté snížení rychlosti, takže ve výsledku není Arctic Edge taková divočina jako první dva díly. To se týká jak klasické jízdy na plný plyn, tak i jízdy na plyn „ještě plnější“, tedy za použití boostu.
To by pro leckoho mohlo být zklamáním, ale ujišťujeme vás, že v celkových proporcích této hry se jezdí pořád dost rychle na to, abyste po většinu času vůbec netušili, kde vaše vraky leží, což je samozřejmě dalším z typických aspektů značky MotorStorm.
Se změnou prostředí musela jistých obměn doznat i sestava vozového parku, a tak se zde místo Mudpluggerů prohánějí Snowpluggery a jelikož jsou zde hromady sněhu, nemohou chybět sněžné skútry. Ty si pravděpodobně velmi záhy dost oblíbíte, protože jsou rychlé a mrštné, ale na rozdíl od klasických motorek nejsou tak 
vratké a nevypočitatelné. Na opačné straně spektra, tedy mezi nekompromisními siláky, jsou pásová vozidla zvaná SnowCat, která na pohled balancují na hranici mezi sněžnou rolbou a buldozerem.
Pokud ovšem pomineme jisté výše zmíněné nedostatky, pak lze konstatovat, že po stránce hratelnosti máme naprosto klasický MotorStorm, tedy divokou závodní akci, budující svou pověst na rychlosti, drsných soubojích plech na plech, hromadě soupeřů na trati (zde až 9) a nápaditě variabilních tratích.
Když vaše vozítka poskakují na terénních nerovnostech, připadáte si skoro jako v předchozích „velkých“ dílech.
Pravdou sice je, že rozdíly mezi jednotlivými typy vozidel nejsou tak výrazné jako v prvních dvou PS3 dílech, ale ve výsledku je to vlastně dobře. Je totiž potřeba brát v úvahu, že je to hra pro handheld a z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že při cestování budete rádi, že zdejší vozidla jezdí „tak nějak více stejně“. Snad to jen autoři mohli víc poladit ve vztahu k rychlosti počítačem řízených soupeřů.
V MotorStormu sice není nic neobvyklého, že si pěkně piánko na plný boost jedete vstříc dalším skvělým bouračkám a na hlavu vám spadne náklaďák, ale v Arctic Edge vás občas v rychlé bugině předjede pásák takovým stylem, že nestačíte valit bulvy. Ale co, v první ostřejší zatáčce to stejně zapíchne.
Hlavní režim hry je v podstatě stejný jako v předchozích dvou hrách. Ostatně, vždyť 
se i stejně jmenuje – Festival. Je v něm několik desítek závodů rozdělených do osmi výkonnostních tříd a vaším úkolem je pochopitelně vyhrát pokud možno všechny. Za umístění „na bedně“ získáváte body a když jich máte dostatečný počet, otevře se vyšší kategorie. Pro odemknutí některých konkrétních závodů je ale ještě nutné splnit nějaké přídavné kritérium v závodě jiném. Například zajet požadovaný čas nebo se udržet deset sekund ve vedení.
Většina závodů má klasické schéma, na startu vás stojí deset a úderem startovního signálu se všichni divoce rozjedete, abyste se buď rozprchli do rozmanitých větví tratí nebo se naopak v hromadné tlačenici v první zatáčce pokusili vzájemně poslat do šrotu.
Vedle toho najdeme například i klasickou jízdu mezi checkpointy a zajímavý je i režim, v němž musíte jet co nejdelší dobu na co nejlepší pozici. Podle toho, na kterém místě se aktuálně nacházíte, vám na konto naskakují body a vítězí ten, kdo jich jako první nasbírá 999.
Vtip je ale v tom, že rozdíly v průběžném naskakování bodů mezi jednotlivými příčkami jsou téměř zanedbatelné, a tak se téměř nemůže stát, že byste si vytvořili třeba dvojnásobný bodový náskok a pak to už jen v pohodě jistili. Nemluvě o tom, že soupeře máte stejně prakticky neustále těsně za sebou, takže o nějaké údržbě nemůže být ani řeč.
Pochvalu si autoři zaslouží i za design tratí, které by i přes to, že jsou určeny pro handheld, v klidu obstály i ve verzích pro PS3. Mají vcelku slušnou délku a jsou opravdu různorodé. Větví se bohatě, 
takže nastudovat si dokonale kteroukoliv trať si vyžádá slušné množství průjezdů.
Povedla se i jízdní fyzika. Když se vaše vozítka kolébají a poskakují na terénních nerovnostech, připadáte si skoro jako v předchozích „velkých“ dílech. O něco horší je to už s fyzikou kolizní, protože občas se roztřískáte o nějaký menší objekt, ani nevíte proč, ale k podobným situacím dochází i v PS3 dílech, nehledě na to, že postupem času se to naučíte docela dobře odhadovat.
| BigBig Studios |
|
Při pohledu na obal hry nebo úvodní intro by leckoho možná mohla zarazit zmínka o BigBig Studios. Vždyť přeci MotorStorm dělají v Evolution Studios, kteří se na PS2 zapsali do srdcí všech virtuálních závodníků výbornou sérií WRC. Není ale potřeba mít obavy. MotorStorm: Arctic Edge se tak jako tak povedl a BigBigové se na PSP už dokázali slušně předvést. Pamatujete na prozatím dvoudílnou sérii Pursuit Force z počátků života PSP? Jednalo se o poměrně nevšední mix závodní a akční hry. Tak tu mají na svědomí právě BigBig Studios. Pravda, druhý díl už nezaujal tolik jako ten první, ale to na věci příliš nemění. |
Vytknout by se tak dala snad už jen lehce nevyvážená obtížnost. Její křivka stoupá vcelku očekávaně a rozumně, ale čas od času narazíte na závod, v němž se vám nebude dařit ani s největším úsilím, přestože ostatní závody v daném ranku zvládáte víceméně v pohodě. Ale na druhou stranu, v tom není Arctic Edge mezi současnými videohrami ani zdaleka sám – zkrátka vám sem tam nějaký závod nesedne.
Celkový výborný dojem pak dotváří i slušné technické zpracování. Grafika se pochopitelně nemůže měřit s PS3 předchůdci, ale na poměry PSP rozhodně je na co koukat. Možná si autoři mohli odpustit občasné efekty jako pády sněhových mas nebo praskání ledovců, protože při nich se třesoucí obraz na malém displeji na přehlednosti nepřidá, ale není to nic, kvůli čemu by se mohla vizuální stránka hry odsoudit.
Šťávu vašemu řádění pak dodává tradičně našlápnutý soundtrack napříč hudebními žánry. Snad jen některé kousky z elektronického pytle by tu nemusely být za každou cenu, ale celkově je výběr povedený.
Ve výsledku tak Motorstorm: Arctic Edge představuje velmi dobré převedení úspěšné značky ze stolní konzole na handheld a výborný závodní zážitek. Pravda, díky „zmenšení“ to není až taková jízda jako na PS3, ale jak už bylo naznačeno v úvodu, přinejmenším fanoušci série by váhat rozhodně neměli.
