Vědci modelují lidský mozek. Můžete jim pomoci a bude vás to i bavit

  • 6
V nenáročné hře Mozak propojujete myší větve neuronů na fotkách zvětšené mozkové tkáně. Kromě ukrácení dlouhé chvíle tím pomůžete vědcům při léčbě Parkinsonovy choroby.

Analýza lidského mozku nemusí být jen práce pro několik vystudovaných specialistů, ale může jí pomoci téměř každý. Ano, třeba i vy. Stačí si zahrát „hru“, v níž na extrémně zvětšené mapě mozku hledáte spojení neuronů. Unikátní titul Mozak je tak další z řady projektů, které se snaží zábavnou formou zapojit širokou veřejnost do nezištné pomoci při zkoumání jevů, na které je dnešní počítačová technika stále ještě krátká.

Věda hrou

Ve hře Mozak pomáháte označovat strukturu neuronů v mozku

Doktor Zoran Popović z Washingtonské univerzity, který za tímto projektem stojí, jasně definoval hlavní důvod vzniku tohoto unikátního projektu. Technologie sice umožnila zobrazit jednotlivé neurony ve tkáni živého mozku, ale vysledovat jejich spojení a správně je utřídit, vyžaduje to nejlepší vybavení pro 3D analýzu na světě. A tím je přes veškerý vědecký pokrok stále ještě běžné lidské oko.

Sesbírané snímky jsou totiž rozmazané a obsahují značné množství přebytečných „vizuálních artefaktů“ s nimiž se počítačové algoritmy nedokážou jednoduše vypořádat. Je to tak trochu jako s testem CAPTCHA, který se na internetu používá pro ověření, zda je uživatel skutečný člověk, nebo jen software plnící nějakou nekalou funkci. Zatímco lidské oko dokáže z „lehce“ deformovaného textu jasně rozpoznat původní nápis, počítačový program si s takovou úlohou poradit neumí.

Neuronů je v lidském mozku přibližně 100 miliard, je tedy samozřejmé, že není možné vyčlenit skupinu vědců, která by se tímto problémem trvale zabývala. Skutečným cílem hry Mozak je tedy motivovat co největší počet hráčů, aby tyto úkony prováděli rádi. Čím více dat nasbíraných od skutečných lidí, tím lépe se dokážou počítače tuto činnost naučit samy.

Musíme si pomáhat

Dr. Zoran Popović z Washingtonské univerzity

Zapojení veřejnosti přes internet do společensky prospěšných aktivit není rozhodně žádná novinka. Připomeňme například vyhledávání trosek ztraceného Boeingu 777 přes aplikaci Tomnod či různé astronomické výpočty zaměstnávající váš počítač ve chvílích, kdy jste ho nepoužívali.

Tzv. gamifikace je metoda, jak oslovit i ty, pro které není zkoumaná náplň sama o sobě zajímavá. Proto Mozak využívá klasických herních prvků, jakými jsou například časově omezené výzvy, počítání skóre a od něj odvislých žebříčků nejlepších hráčů apod.

Pořád větší zábava než Ride to Hell

Srovnávat Mozak s tituly zaměřenými čistě jen na zábavu (nebo jinak řečeno na vydělávání peněz) je samozřejmě nesmyslné, přesto jsem se u ní dokázal na nějakou chvíli zaseknout. Díky příjemným barvám a nevtíravé ambientní hudbě je to slušná relaxace a po stále stejných pompézních trailerech na blížící se hity i příjemná změna. Zjednodušeně lze říct, že jsou to jakési omalovánky, v nichž myší obtahujete neuronová spojení, za což získáváte body.

Mozak není první podobnou hrou. Už v roce 2008 vydal Popović Foldit v níž jde o skládání bílkovin.

Škoda jen, že není hra o něco rychlejší a nenabízí verzi i pro mobilní zařízení vybavená dotykovým displejem. I tak se najde průměrně 200 lidí denně, kteří si hru pustí, čímž se zvýšil počet rekonstrukcí neuronů z 2,33 na 8,3 týdně. Jak řekl pro noviny The New York Times jistý Bob Bondi, který hraním tráví i několik hodin denně: „Když jsem vzhůru dlouho do noci a nechce se mi koukat na televizi, zahraji si, aby se mi lépe spalo. Je to svým způsobem meditativní.“

Takže pokud náhodou nemáte zrovna do čeho píchnout, vyzkoušejte Mozak na této adrese. I váš malý příspěvek může pomoci při léčbě tak závažných mozkových onemocnění, jakými jsou například Alzeheimerova nebo Parkinsonova choroba.