MTX Mototrax

Simulátorů motorek je na trhu jen pomálu, a proto každá novinka z této škatulky potěší dvojnásob. Jak si v naší nekompromisní recenzi povede MTX Mototrax od tvůrců Tony Hawks Pro Skater?

Automobilových simulátorů bychom v poslední době našli celkem slušné množství a to dokonce velmi kvalitních. Je tak trochu záhadou, proč si herní společnosti konkurují výhradně na tomto poli, když příznivci jednostopých strojů nemají do čeho píchnout a když už, tak jde o nehorázný budget s fyzikálním enginem z jiné galaxie. Jistě, čas od času se najde výjimka potvrzující pravidlo – z poslední doby zmiňme například úspěšnou sérii MotoGP a z dřívějška určitě nesmíme zapomenout na kdysi mohutně podporovaný Motocross Madness od Microsoftu, jenž ho však podle všeho uložil k ledu. O to příjemnějším překvapením je právě MTX Mototrax, který svou orientaci hrdě prezentuje již v názvu. Nepovažuji se za žádného herního analfabeta, ale jsa zvyklý mluvit na rovinu, musím přiznat, že jsem o této hře neslyšel do té doby, než mi byla nabídnuta k recenzi. Tak nějak automaticky jsem si ji zařadil mezi ony zmíněné, nepropagované, budgety, ale s trochou detektivní práce na internetu se mi podařilo zjistit, že se MTX Mototrax s nezanedbatelným úspěchem objevilo již na konzolích. Inu, nakonec by to nemuselo být tak špatné, co říkáte? Pojďme na to společně juknout.

O konverzi na PC se postarala, hráčům Tony Hawks Pro Skater, dobře známa společnost Aspyr a již z jejího portfolia tak trochu netradičních sportů je jasné, že si ani tentokrát nevybrala pouhé ježdění na nudných, silničních, okruzích, ba právě naopak – půjde se opět do extrémů. Možná nejlépe by se MTX Mototrax dal přirovnat k sérii Moto Racer od Delphine Software, jejíž třetí díl nabízel podobně široký záběr. Jistá podobnost s Tony Hawkem vám také neunikne, především, co se týče ovládání a i hlavní menu jsou zhruba stejně navržená, což s sebou nese i jednu trochu negativní vlastnost konverze z konzolí a sice, že si příliš neužijete podpory myší, což je především v několikaúrovňových menu dost nepříjemná věc.

Jistá podobnost s Tony Hawkem vám také neunikne, především, co se týče ovládání a i hlavní menu jsou zhruba stejně navržená.

Autoři si dali poměrně dost práce s vytvořením smysluplného modu kariéry a já mohu prohlásit, že se jim to celkem i povedlo a u této položky se celkem dobře a hlavně na dlouhou dobu pobavíte. Hned zpočátku je třeba vytvořit si vlastní charakter, přičemž se nabízí docela slušně široké možnosti, jak upravit především jeho zevnějšek. Ne všech módních výstřelků si však užijete hned zkraje – jde totiž o jednu ze záležitostí, jež se otevírají až s kariérním postupem. Je však nutno říct, že za vydělané peníze si nic moc jiného nezakoupíte – trochu nepochopitelně zde chybí jakákoliv forma tuningu, jenž v současnosti prodává sám o sobě.

Přidělené PDA bude vaším nejvěrnějším společníkem – nejenže si v něm můžete vyhledat provedení všemožných triků, podívat se, jak si zrovna vedete, ale jde především o komunikační bránu mezi vámi a sponzory, bez nichž byste se jen těžko hnuli z místa. Jakmile začnete pravidelně vyhrávat, pohrnou se nabídky – smlouvy se celkem liší – některé vám zadají nošení určité kombinézy, jinými se můžete dobrat k jednorázovému vylepšení vašeho stroje. Někdy se také dostanete ke zbrusu novým motorkám.

V modu kariéry narazíme hned na všechny čtyři typy soutěží, které hra nabízí k vyzkoušení i jednotlivě. Konkrétně jde o supercross, motocross, freeride a freestyle. V prvním jmenovaném, tedy supercrossu, si zajezdíte v uzavřených arénách, které začínají jako poměrně jednoduché a jasné tratě s větším počtem rovinek a končí pořádně zamotané vyžadující brilantní technickou jízdu. Podle mého nejzábavnější je zřejmě motocross, který se odehrává na venkovních tratích a nabízí obří skoky, při nichž jde především o dobré načasování, abyste doletěli co možná nejdál. Pro super- i motocross je připraveno osm tratí ve čtyřech sériích, takže dohromady jde o šestnáct tratí v osmi sériích.

Dostáváme se k druhé esenciální složce hry a sice k freestylovým disciplínám, jež se nejezdí na kola a nevítězí se rychlostí, jako u předchozích dvou rozebraných složek. První si představíme Freeride, jenž ze všeho nejvíce připomíná hry ze série Tony Hawk. Dostanete se do určité oblasti, například do dolu a prokousáváte se k rozličným úkolům hledáním různých lidí. Questy se docela dost liší a může jít například o závod skrz mapu, skoky či jiné triky nebo také úkol specifický pro tu kterou mapu jako je například chytání zloděje, skákání z lodi na loď atd. Za všechny splněné úkoly získáváte body, jimiž se odemykají další mapy a zároveň se učíte triky. Rozhodně nepočítejte s tím, že hned zpočátku bude váš repertoár kdovíjak rozsáhlý, ba právě naopak – až s časem se dostanete, občas i pod výukovou rukou zkušenějších borců, k jejich většímu počtu. Freeride tak trochu tedy slouží i jako trénink.

V modu kariéry narazíme hned na všechny čtyři typy soutěží, které hra nabízí k vyzkoušení i jednotlivě. Konkrétně jde o supercross, motocross, freeride a freestyle.

Freestyle disciplína se odehrává v uzavřenějších prostředích s množstvím ramp a skokánků, na nichž logicky můžete provádět všelijaké triky. Freestyle, stejně jako Freeride nabízí čtyři výzvy, ovšem tři z nich jsou v podstatě jen tutorialem. Nelze se ubránit dojmu, že z provádění všemožných triků šlo udělat mnohem více, takhle to vše působí tak trochu jako větší tutorial a prostor pro opravdové realizování těch nejlepších triků, který by navíc ještě motivoval, zde chybí. Samotné provedení triků není vůbec špatné a počet 115 kousků dává tušit, že minimálně po této stránce si dali tvůrci řádně záležet. Ovládání je jednoduché – trikové klávesy se stejně jako v Tonym kombinují se směrovými, čímž se vytváří nejrůznější komba, přičemž velkou roli při nich hraje násobitel, na jehož vysokou hodnotu se vyplatí dbát.

Graficky nejde o nic zázračného, přinejlepším o průměr, ale to tolik nevadí, zvláště když je vykreslení motorek a tratí postačující. Majitelé slabších strojů se navíc nemusí bát, že by jim hra nešlapala. Co se týče fyzikálního modelu, tak ten uvízl někde uprostřed cesty mezi arkádou a realistickou simulací a v této podobě působí celkem příjemně. Potěší i dnes nepříliš často vídaný split-screen, tedy hra ve dvou na rozdělené obrazovce a nikoho zřejmě neurazí ani editor tratí.

Kariéra vystačí docela na dlouho a myslím, že byste se u ní měli i bavit, ale předem musím prohlásit fakt, že kvalit Tonyho Hawka hra prostě nedosahuje. Nabízí sice dost modů, ale ty nejsou zase až tak plnohodnotné, navíc nemají tu opravdovou šťávu, čímž však nechci naznačit jejich nudnost. MTX Mototrax podle mého není špatná hra a milovníci motorek, především jejich extrémních odnoží, si jí bezesporu oblíbí, ovšem, že by se z ni stal mainstream jako z Tondy Háka, v to může doufat maximálně jen nenapravitelný optimista.