Na virtuálním flámu: recenze Midnight Play!Pack

Soubor příležitostných her jako samostatný titul pro handheld? Množení těchto produktů zneklidňuje. Ale občas i zabaví.

Midnight Play! Pack

Nočního řádění není nikdy dost a jedna z mála věcí, které závidím Amíkům, je, že jejich národním výtvarným dílem jsou Hopperovi „Noční ptáci“ – na „Whistlerovu Matku“ zapomeňte, Jimmy W. se ve Státech jenom narodil. Při vší úctě k Libuším a Přemyslům z tuzemské Zlaté kapličky mě společensky znavená dvojka, snažící se nabrat síly v nonstopu, jaksi více oslovuje.

Na druhou stranu noční tahy mají i svá negativa. Například se moc nehodí usnout u tága. U Midnight Play!Packu se ale v takovém případě nestane vůbec nic: nikdo vás nepomatlá kečupem a tatarkou, neozdobí odpadky, natož aby vám odčerpal z peněženky víc než manželka. Čili: vzhůru do virtuální noci!

Zlato je působivé i virtuálně.

Nabídka „Balíčku půlnočních her“ sestává navzdory slibnému a v Česku populárnímu pojmu „balíček“ z pouhých pěti kousků. Máme tu tedy Midnight Pool, Midnight Bowling, Midnight Hold´Em Poker, Platinum Solitaire a Block Braker Deluxe, přičemž je veřejným tajemstvím, že jde ponejvíce o konverze úspěšných games pro mobily. Vezmu to ale podle svého subjektivního žebříčku, od nejméně přitažlivého vzhůru.

Solitaire je, jak každý ví, součástí Woken a spoustu lidí, zejména žen a dívek, maniakálně baví. Mě ne. Nicméně v „balíčku“ se na něj nezapomnělo, takže si můžete na flámu vykládat karty, a to dokonce platinově. Pokud ovšem solitaire rádi, jde možná o ten nejzábavnější, u jakého jste kdy zabíjeli čas, protože tvůrci dělají všechno pro to, aby vypadal jako hříšně hazardní záležitost. V nabídce je hned šest kasin, přičemž v každém se hrají trochu odlišné varianty základní hry, a to dále v šesti sub-variantách, takže tu máme solitaire na šestatřicet způsobů. To by milovníky této kratochvíle mohlo na chvíli zabavit.

Midnight Hold´Em Poker je klasický poker se čtyřmi, osmi nebo dvanácti hazardéry u zaobleného stolu. Lze si zvolit pohled „z vlastních očí“ nebo shora, což se projeví na horním displeji, protože na spodním máte vždy jen svůj kus stolu, tři volby, Bet, Check a Fold, své karty, žetony a ukazatel stavu hotovosti. Pro toho, kdo pokeru neholduje, velmi jednotvárná záležitost, kde se stále jen v rychlém sledu opakují sdělení, že hráč dorovnává vklad, zvyšuje nebo končí.

Jde ovšem i o nenásilnou cestu, jak se naprosto klasické hře, jejíž znalost patří k dobrému tónu, naučit, navíc ve třech různých módech: Texas Hold´Em, Omaha a Omaha Hi-Lo. Z oné asi tisícovky známých variant to není mnoho, ale stejně pak budete přinejmenším lépe rozumět westernům. Když nepočítám získávání speciálních náramků ve hře, což je sice motivační prvek chabý, ale kupodivu funkční. Zlato je působivé i virtuálně.

Pool má kromě výběru z různých sportovišť i „příběhovou“ část, jde sice jen o naprosto symbolické a kosmetické ozdůbky jako cestování letadélkem po mapě USA a občas nějaký ten duchaprázdný dialog s místním svalovcem, ale snaha potěší. V první řadě však ovládání funguje na výbornou: stylusem tágo odtáhnete dozadu a škrtnutím vpřed provedete strk.

Pool má i „příběhovou“ část.

3D přehled je dobrý, lze přepnout do režimu kamery a prostudovat situaci na stole, pouze je hra přece jen trochu titěrnější, než je zdrávo. Na mobilu, z něhož je konvertována, je to však ještě horší. A kdo si není jistý pravidly, ať si je dobře prostuduje, aby zbytečně neztrácel slibně rozehrané partie.

Block Breaker Deluxe je starý známý Arkanoid, sice v hodně naleštěné, ale současně ultratradiční podobě. Přesto, anebo právě proto, jde však o záležitost vysoce zábavnou a návykovou, byť se samozřejmě po nějaké době negativně projeví jednotvárnost konceptu. Druhý den ale člověk zjišťuje, že ho to baví stejně jako včera, takže pohoda.

Hraje se na několika postupně odemykatelných „místech“ a konečným cílem je odrážením kuličky získat „jachtu v hodnotě deseti milionů dolarů“. Jsou tu všechny klasické i méně klasické arkanoidní vychytávky, jako zvětšování placky, zmenšování placky, zmagnetizování placky, takže se od ní koule neodráží, ale při dopadu se přilepí, zmnožování koulí, koule na špagátě, záchrané silové pole, které vám odpustí jeden kiks a podobně. Současně chytáte padající bonusy v té nejkýčovitější podobě, jakou si lze představit: rtěnka, soška Venuše, prstýnek, drahokam, kytka růží, sluneční brýle, čapka, parfém a tak dále. Krám, který dosud nemáte, můžete i dokoupit, přičemž kompletace vám opět pomůže něco dalšího odemknout a tak pořád dokola.

Zajímavější ale je, že hra má místy až charakter logického rébusu, protože tvůrci nešetří nerozbitnými dílky, takže musíte zapojovat mozek, abyste kuličku dostali „za zeď“ tam, kam chcete. Nemluvě o soubojích s bossy (!), u nichž to platí dvojnásob. Odvrácenou stranou nerozbitných bludišť pak je, že občas váháte, zda nerestartovat, protože je koule chycená v jalových odrazech tak, že nevypadá s to se sama vyprostit. Trpělivost ale přináší růže a nakonec jsem ani jednou restartovat nemusel, byť čekání trvalo snad půl minuty. Samotné ovládání je ale naprosto perfektní: odraznou plochou pohybujete stylusem a prakticky tu není co zlepšovat.

A konečně závěrečnou, naprosto skvělou zábavou jsou kuželky. Ty se sice odehrávají jen na třech místech, režim Tournament si ale můžete střihnout v pěti obtížnostech. A začít od „bažanta“ není žádná hanba, protože to trochu cviku chce. Z podávacího zařízení si vezmete stylusem kouli a hodíte ji prakticky stejně, jako když šťoucháte tágem: prostě škrtnete stylusem ve směru, kam chcete, aby se koule pohybovala. Je tu však jedna vychytávka, kterou je naprosto nezbytně nutné si osvojit: v pravém horním rohu vidíte malé okénko s kopií koule, kterou jste právě vyslali směrem ke kuželkám. Než dorazí k cíli, můžete stylusem otáčet koulí v malém okénku, a tak ovlivňovat dráhu té „skutečné“.

Sice se dočtete cosi o rotaci a falši, ale v praxi jde o nefalšované dálkové ovládání koule, sen každého hráče v reálu. Děláte-li stylusem po kouli krouživé pohyby ve směru hodinových ručiček, zatáčí doprava, a naopak. Jediné, co je potřeba dostat do ruky, je správná vzdálenost od cíle, v níž byste měli s těmito hrátkami začít, protože koule zatáčí dost dramaticky. Není pak problém prakticky nemít neshozené kuželky, byť přece jen každým hodem strike neuděláte. A se soupeři, kteří vás předtím válcovali, najednou vyhráváte o desítky bodů. Zároveň to ale stále není tak jednoduché, aby potěšení z úspěchu převálcovala nuda.

Rabín, kněz a krásná blondýna

Jako výmluvnou ukázku ducha titulu tu je seznam hráčů pokeru i s jejich všeříkajícími průvodními charakteristikami:

London - supermodelka, miluje luxus a trpí chorobným nakupováním Texax J. – majitel farmy, odvážný, spoléhá jen na sebe Brian – člen kapely, miluje peníze, hyperaktivní Lee – majitelka klubu, dobrá kamarádka, tichá a zdrženlivá Velma – neznámá herečka, lehkomyslná, živá Enrique – bohatý playboy, miluje noční kluby, cynický Zhou – král hazardu, má perfektní schopnosti, rád si přihne Redd – vysloužilý kněz, zdvořilý a plný nadšení

Komu by to všechno přišlo málo, má tu ještě bonusové Výzvy, kdy se o peníze sázíte, že předvedete něco obtížného: například shodíte jednou ranou skupinu kuželek, rozdělenou mezerou. Což zmrazí mimické svaly i otrlým posměváčkům. Odměnou je pak vedle virtuálně finančního zisku odemykání nových postav, oblečení a koulí, přičemž odemykáním se myslí možnost velmi draho si je koupit.

V důsledku to ale příjemně natahuje herní dobu, takže se stížnosti nekonají. Jen ještě jedna poznámka: speciálně u Bowlingu je opravdu potřeba si dobře prostudovat pravidla a hlavně počítání bodů, protože vskutku nejde jen o to, shodit všechny kuželky. Začátečník tak může mít snadno pocit, že je snad to počítadlo zabugované, což rozhodně není pravda.

Poker, Pool a Bowling nabízejí též dobře hratelný wireless multiplayer, ať už si o šestici hráčů, kteří sedí v jedné místnosti a hrají poker na šesti handheldech s vlastními cartridgemi, myslíme, co chceme. Pool a Bowling lze hrát jen ve dvou. Celkově je tak balíček půlnočních her překvapivě chytlavou mini-sbírkou, jejíž zábavnost na rozdíl od řady pokusů o videoherní „umění“ nelze neuznat, byť navozuje pocity značně rozporuplné. Statistiky bohužel hovoří jasnou řečí: casual hry zažívají nezadržitelný boom. To kdybyste nevěděli, kam investovat. Bože, chraň nás před zábavnou komercí, před nudnými hrami se ochráníme sami!