Oním středobodem pravdy jsou s největší pravděpodobností samozřejmě peníze. Jak jsem se již zmínil v recenzi na , je prostě vidět, na čem se programátorům od Electronic Arts vyplatí pořádně zapracovat a kdy jim stačí v podstatě pouze rozpohybovat obrázky, aniž by výsledný finanční profit nějak významněji poklesl. Stejně jako americký fotbal jsou i závody vozů Nascar sportem ryze zámořským. Poučen předchozí zkušeností s Madden 2002 jsem nyní očekával značně vysoký standard. Hned v úvodu ještě poznamenám, že i v tomto případě se stejně jako u
Předpokládám, že alespoň krátký klip ze závodu Nascar viděl v televizi snad už každý. Ano, jedná se přesně o ten druh automobilového sportu, kdy se zdánlivě poťouchlí Američané honí několik hodin dokola po klopeném okruhu. Člověk by mohl dojít k přesvědčení, že stačí hodit cihlu na plyn (pro jistotu raději dvě) a dát si klidně dvacet. Chápu, že následným zjištěním, že tomu tak rozhodně není, už degenerovalo ego nejednoho Evropana-chytrolína, ale s tím se nedá nic dělat. Skutečnost je krutá. V ní totiž zatáčky projíždíte rychlostí až 160 mil za hodinu, což mi po jednoduchém výpočtu dává "slabých" 250 kilometrů za hodinu při průjezdu zatáčkou. Kdo někdy měl tu čest rozjet se rychlostí zhruba 200 km/h v okolí Humpolce si pak jistě dokáže představit, jak taková jízda může vypadat. A když si přimyslím, že univerzální bezpečnostní zóna amerických okruhů je betonová zeď a po okruhu se řítí 43 vozů natěsnaných u sebe
doslova na centimetry, mám docela i radost, že tento sport nemusím zkoušet na vlastní kůži. Ona i tato videohra toho dokáže nabídnout místy více než dost. Kdesi jsem dokonce vyčetl, že piloti kolo za kolem cítí, jak jim měknou pneumatiky, jak se v pozdějších fázích opotřebovávají a jak se podle toho údajně velmi rapidně mění jízdní vlastnosti celého vozu, což samozřejmě musejí kompenzovat velmi častou změnou stylu jízdy, jehož míra je velmi závislá i na množství drobných kolizí. Větší kolize se v lepším případě stane maximálně jednou za závod, v případě horším jednou za kariéru.
Přestože se některé závody jezdí i na pro nás standardních zatáčkovitých okruzích, typické pro seriál Nascar jsou ovály. Účelem je projet cílem jako první. Ovály se opisují proti směru hodinových ručiček, takže stačí, aby váš závodní speciál uměl zatáčet alespoň doleva. A to je v podstatě vše, co potřebujete vědět při startu vaší závodní kariéry. Kariéra je ostatně jedním z módů v této hře. Dále stojí za zmínku ještě režim Sezóny, který má podobně jako Kariéra dlouhodobější charakter, zatímco nabídka ostatních herních módů je veskrze standardní - jednotlivý závod, Time Attack a samozřejmě nesmí chybět žádaný multiplayer.
Věnujme nyní pozornost Sezóně, i když v ní netkví hlavní těžiště hry. V Sezóně dostanete do vínku dvacet závodnických let, tedy dvacet sezón, a vašim úkolem je během této doby získat osm mistrovských titulů. To je samozřejmě docela slušná výzva a zejména pořádná porce závodních víkendů, zvláště pokud si zvolíte reálnou délku sezón. Ovšem ani při minimální
možné volbě dvanácti závodů v roce se nestihnete stát osminásobným šampiónem během dvou tří deštivých dní. I při nejlehčí obtížnosti se mi totiž více než osvědčilo absolvovat závodní víkend kompletně, tedy včetně tréninků a kvalifikací. Ač by se to mohlo zdát banální, není totiž nikterak jednoduché prokousat se z posledního místa přes všechny soupeře dopředu.
Protivníci jsou totiž docela hodně agresivní a nepřenechají vám zbytečně ani centimetr volného místa. Na nejlehčí obtížnost se samozřejmě zpočátku na nějaké slušné místo v první desítce dostanete téměř vždycky (pokud se vám podaří zajet závod rovněž agresivně a bez vážnějších kolizí), ale s přibývajícími sezónami začne lehce přituhovat i zde. Trochu mě sice zarazila existence jevu, mnou interně nazvaného "rival ex machina", kdy prostě a jednoduše jedete kontrolovaně na čele závodu a najednou to do vás napálí někdo z vašich pronásledovatelů, ale ku cti této hře budiž řečeno, že tento jev není tak fatálně častý. Navíc vás alespoň onen "bourák" vzápětí nepředjede, ale zůstane v sérii smyků někde poblíž vás. To je vám ovšem úplně k ničemu, protože vás tak jako tak předjede dobrých deset jiných vozů. V těchto chvílích mě tedy jímalo silné podezření, že v závodě jedou jakoby všichni proti mně.
Při volbě vyšších obtížností ovšem nedostanete zadarmo ale lautr nic a o každé místečko ve výsledkové listině se budete muset srdnatě porvat. Za úvahu by tudíž mohlo stát pořízení nějakého kvalitnějšího volantu, přestože ovládání na gamepadu je na velmi vysoké úrovni. Stejně jako soupeři, i vozy se totiž chovají v rámci možností maximálně realisticky. Asi jste už někdy viděli, jak se při závodech Nascar dvě auta lehce dotknou a v tu ránu jsou roztočeny s
úžasnou intenzitou (při dosahovaných rychlostech se ostatně není co divit) a téměř vždy s sebou přiberou i několik nic netušících kolegů ze zadních pozic. Tak přesně tohle se každou chvíli odehraje i v této hře :-). Fyzikální model automobilů se mi jeví skutečně propracovaným, ať už jde o jízdu samotnou nebo o interakci s okolím. Při jízdě na většině okruhů samozřejmě nestačí pouze výše zmíněná cihla na plynu, musíte ještě před zatáčkami velmi promyšleně přibržďovat a to tak, aby výjezd na další rovinku byl co nejrychlejší. Takto se sice snaží jezdit řidiči patrně ve všech odvětvích automobilového sportu, avšak zde je situace poněkud odlišná v délce a táhlosti zatáček. Je místy skutečně obtížné udržet po celou dobu oblouku konstantní rychlost a poloměr, abyste se nedostali do nechutných brzdných orgií, kdy zrychlujete a zpomalujete podle toho, ke kterému okraji závodní dráhy se začínáte rapidně přibližovat. Zvláště na krátkých tratích (takzvané short-tracks) máte mnohdy plné ruce práce udržet vůz v přijatelném pohybu po dráze, protože na některých okruzích jste v podstatě v permanentním oblouku, zatímco jiný short-track sice má nějakou tu delší rovinku, ovšem o to ostřejší jsou pak zatáčky. Jedinými závodišti, kde to tedy můžete hasit celou dobu na plný plyn, zůstávají dlouhé ovály. Pokud se vám ale podaří takto nějaký okruh projet, je to neklamným znamením k prozkoumání nastavení vozu. Ta jsou poměrně bohatá, ale nemusíte mít strach, že byste byli nuceni znát, jaký vliv má změna stoupání závitů na použitých šroubech či podobné jemnocitnosti. Můžete nastavovat základní věci, jako sklon zadního křídla, tuhost podvozku či rozsah řízení. Navíc se každá změna názorně projeví na vedle zobrazeném grafu základních vlastností vozu, jako jsou typicky maximální rychlost, zrychlení, ovládání nebo přilnavost. Celkově to všechno dohromady tedy
tvoří velmi hratelný soubor, jenž je navíc podpořen velmi uspokojivou životností.
Záměrně jsem se ještě nezmínil o hlavní náplni hry, módu Kariéra. Ten je stejně jako Sezóna limitován časovým horizontem dvaceti soutěžních ročníků, během nichž máte za úkol získat osm titulů absolutního šampióna, ale je zde jeden háček. Zatímco v Sezóně naskočíte rovnou do zaběhnutého fungujícího teamu a od prvních závodů útočíte na co nejvíce bodů, v Kariéře je tomu jinak. V úvodu si svoji stáj nejprve vytvoříte, respektive pojmenujete, a zvolíte si značku vozu, se kterým budete závodit. Vedle jezdce, který je samozřejmě vaším prostřednictvím ihned po ruce, si ovšem musíte zvolit i sponzory. A ve sponzoringu tkví právě onen háček. Různí sponzoři vám totiž nabízejí různé sumy za umístění jejich reklamy na vašem voze. Ovšem nemyslete si, že prostě shrábnete prašule půjdete se flákat na ovál. Vyplacení peněz je podmíněno dosaženými výsledky v závodech a je samozřejmé, že štědřejší sponzor bude chtít své logo více zviditelnit než sponzor méně majetný, čímž pádem má i vyšší nároky na vaše umístění jak v kvalifikacích, tak v samotných závodech. Zpočátku sice půjde většinou o dokončení závodu v první třicítce či v horní polovině startovního pole, ale nedlouho poté už může být docela problém umístit se v kvalifikaci i v první desítce. Nároky sponzorů totiž rostou o poznání rychleji než sumy jimi nabízené, takže se nijak zvlášť neodchýlím od pravdy, když napíšu, že v zásadě nikdy nebudete mít natolik vylepšený vůz (skrze peníze od sponzorů), abyste poráželi ostatní soupeře rozdílem třídy. Což je však samozřejmě dobře. Vylepšení probíhají nákupem lepších dílů, jako jsou klasicky silnější motor, lepší převodovka nebo kvalitnější pneumatiky. Co mě ovšem velmi mile překvapilo a pobavilo, byla možnost koupit si upgrade mechaniků a rychlejší pitstop. Celkově je tento systém sponzorství dle mého soudu velmi dobře vymyšlen a dokáže v hráči udržet vysokou motivaci po celých několik sezón (motivace je skoro stejně velká, jako když se v mém okolí objeví griotka :-)).
Trošku stranou ovšem zůstává využití multiplayeru. Kroužení po oválech skutečně není ta pravá příležitost pro hektické soupeření více hráčů. Nascar Thunder 2002 se samozřejmě drží dobrých mravů a tento režim nabízí, avšak přiznejme si, že mnohem raději se vyblbneme u nějakého klasičtějšího závodního odvětví nebo například u rychlé jízdy ve , než bychom kroužili dlouhá kola vlevo. Navíc se ve splitscreenu všechno zmenší a rozostří, takže není ani moc na co koukat.
Jediná vážnější výtka z mé strany tak půjde na adresu grafického zpracování. Nepovažuji se za lidi, kteří by hru hodnotili podle vizuální podoby, dokážu se rozradostnit i nad šíleností typu Rez, ale zase na druhou stranu by se ztvárnění realistické simulace mělo - dle mého soudu - rovněž blížit realitě. Není se sice potřeba obávat, že by auta snad vypadala jako krabice od bot, ale téměř naprostá absence anti-aliasingu přece jen nepotěší. Je jasné, že zobrazit a "upočítat" 43 auťáků najednou určitě nějaký ten výpočetní výkon stojí, ale je tomu už nějaký ten pátek, kdy se objevily první enginy, které uměly snížit počet polygonů tvořících vzdálenější objekty a podobné vychytávky.
Pravděpodobně částečně z tohoto důvodu a částečně proto, že to je už jakási xboxová tradice, dochází v některých místech k trhání obrazu. Pozoruhodná na tom je skutečnost, že se tomu děje pouze v přesně daných místech trati, ať už před sebou či ve zpětném zrcátku za sebou někoho vidíte či nikoliv. Zvláštní. Na okolí tratí v podstatě není co zkazit, takže v tomto případě ani kritizovat, ale rozhodně ani chválit. Standard. Docela mile mě však překvapilo ztvárnění zastávky v boxech. Mechanici se sice hýbou trošku kostrbatě a
těžkopádně, ale celkově animace působí velmi živým dojmem.
Zvuková kulisa vás v průběhu celé hry ničím nepřekvapí, ale rozhodně ani neurazí. Je zde vidět, respektive slyšet, solidně odvedená práce, takže vám nebude připadat, že je nějaký zvuk ve hře nepatřičný. Více skutečně nemám ke zvukové stránce hry co říci.
Závěrem se tedy dostávám opět k myšlence z perexu. Na hře Nascar Thunder 2002 je vidět, že na ní skutečně někdo hodně zapracoval. Má dobrý fyzikální model, solidní ovládání a tím pádem velmi dobrou hratelnost. Dokáže vás udržet (nejen) díky povedenému kariérnímu režimu a v kombinaci s až dvaceti absolvovanými sezónami dosahuje její životnost nebeských výšin. A nechybí jí samozřejmě ani pořádná závodní atmosféra. Znázornění rychlé jízdy v těsném štrůdlu aut se opravdu velmi blíží náladě, již získáte při sledování závodu v televizi. Takže skutečně nevím, zdali v EA Sports skutečně schválně sabotují sporty Evropanům blízké vydáváním nových dílů inovovaných v zásadě pouze novými soupiskami nebo mají z prodeje "evropských" sérií dostatečně velký zisk na to, aby se nemuseli valně namáhat. Na příkladu série ISS od Konami je totiž jasně vidět, že i takový klasický fotbal se dá ztvárnit realisticky a zároveň zábavně. Nicméně tato otázka zůstane dnes evidentně nezodpovězena. Děkuji za pozornost.
| Nascar Thunder 2002 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
