Násilí ve hrách, je "pouze" reprezentace představy toho co násilí je, ale s realitou to nemá a nikdy nebude mít nic společného, je to "jen" fikce.

Mám hezký zážitek, skrze hry jsem měl možnost použít snad každou zbraň kterou kdy lidstvo vyrobilo či vyrobí. Znamená to snad, že v reálu mám při použití zbraní nějakou výhodu? Ani prd, byl jsem na střelnici a chtěl jsem si vystřelit z Desert Eagle. Byl jsem najednou tak nervózní, že jsem měl problém svýma zpocenýma rukama tu věc natáhnout, když se to povedlo, zjistil jsem že je to tak těžké, že to nejsem schopen udržet déle než pár sekund rovně a když jsem konečně vystřelil, tak to mnou koplo div že mi to nevypadlo z ruky a neutrhlo prst. Představa, že zkušenosti ze hry se promítnou do reality, je při nejlepším úsměvná, je to stejná bláznovina, jako tvrdit, že na základě přečtení pána prstenů jsem více zdatný šermíř.

Že to zvyšuje násilnické sklony? Mám k tomuto okamžiku nahráno 595 hodin v Hearts of Iron 4 a musím přiznat že má tendence rozpoutat třetí světovou válku je podobná jako před tím. Lidi střílejí psychopati a sociopati, ne gameři, že tyto skupiny mají nějaký překryv je mrzutá, ale nic to na tom nemění.

Když vezmu všechny mé vrstevníky ze školy kdo skončily na dráze zločinu nebo oběšení nebo na drogách tak počítač neměl ani jeden z nich ale všichni do jednoho buď žili v disfunkčním rodinách nebo měli dědičnou mentální poruchu buď bipolar nebo schizofrenie. Za to kluci se kterýma jsme hráli counter strike a gta zabíjeli šlapky basebolovou pálkou tak jeden takovej nastoupil k policii. O hrách to opravdu nebude.

Kdyz vezmu tema nasili, tak me napadne era nacizmu, banderovci, stredovek... a tam se moc nasilnych pocitacovych her nehralo, nebo mam spatne informace?

Tvrdit, že násilí ve hrách je špatné je jako tvrdit, že násilí v reálu je špatné. neexistuje nic, co by se dalo dělit na špatné, nebo dobré, to je jen lidský výmysl a konstrukt.

Sám hraji takřka 30 let a to jsem se k tomu dostal až v dospělosti, po roce '89, kdy už to bylo jednodušší. Chápu všechny argumenty jak z článku, tak z diskuse. Sám jsem na tom ještě nedávno byl podobně ... než přišel moment, kdy jsem se pozastavil nad tím, že herní průmysl je vlastně založen na zabíjení. A že to, co mi doteď fungovalo jako ventil a zábava, mě naopak strhává k nervozitě a neklidu. Proč mě vlastně někdo (autor hry) nutí ničit či brát druhým životy a mít z toho potěšení a prospěch?

Přirozeně jsem se do té doby vyhýbal nechutným krvákům, stejně jako ve filmu, ale teď už se mi protiví téměř každá hra, ve které se při osobním rozvoji musím brodit hromadami mrtvol. Začal jsem objevovat kouzlo titulů, které dokáží zabavit bez nutnosti ovládat zbraně a nejenom že nyní hraju bez výčitek svědomí, jsem i daleko klidnější a méně stresovaný. Když slyším přez zeď hulákat sousedovic synka (víc než 20 let mu je) dlouho do noci u nějaké týmové bojovky, je mi ho líto ...

Žijeme v hyperkorektní společnosti - idea svobodného rozumu a rozhodování je dávno zapomenuta. Protože podle hyperkorektních teorií o čemkoliv je lidskej rozum ovlivněn čímsi jiným, v našem případě násilím ve hrách. To, že v USA někdo vystřílí školu, není chyba (video)her, anýbrž samotné hyperkorektnosti.

Jedna z hlavních funcí her je, že nabízí vybití přirozené agresivity. Podobně jako sport, ale lépe. Nenásilné hry ji agresivitu nevybíjí, i když baví i tak. Násilí ve hře má čistě terapeutické účinky. Jiný názor mají pouze lidé co hry vůbec nehrají a nerozumí jim.

Mé klávesnice, budiž jim země lehká, by s vámi nesouhlasily. Rozbíjel jsem je i u nenásilných her. Byť nejvíce u WoT.

Násilí mi nevadí, někde se mi dokonce líbí. Zejména v případech, kdy jde o nějakou pomstu za špatný skutek, tam, kde zákon nevládne. Například.

Ale pokud mám hrát za "zlou" postavu, mám s tím osobní problém. Nebyl jsem schopný hrát třeba Overlord A když hraju RPG, jsem hodný až neutrální. To se mi promítá ze života víceméně.

Také jsem to tak měl až do té doby, než jsem začal hrát Crusader Kings. Byť je to strategická hra, v touze po moci a rozšiřování impéria jsem neváhal nechat vraždit protivníky či hromadně popravovat vězně.

Čím vic násilí tim lépe. Skvěle se přitom odreaguju.

Mně násilí ve hrách nevadí. Samozřejmě mám etickou linii a raději zabíjím ty špatné - nácky, komunisty, invazivní emzáky, démony, zombies apod. Po hrách jako Wolfenstein, Duke Nukem, Doom, apod. bych si strašně rád zahrál něco na způsob "Helicopter tours", kde bych hrál za Pinnocheta.

Na druhou stranu, za přejeté lidi v Carmageddonu byl čas navíc a bez nich se to nedalo dojet, tak co jsem měl dělat, že jo... Účel světí prostředky.