Během několika málo měsíců (podle všeho na začátku příštího roku) by se měla na trhu objevit konverze Dreamcastového hitu Ecco the Dolphin: Defender of the Future pro PlayStation 2. Proto jsme také s povděkem přijali pozvání k návštěvě budapešťského studia týmu Appaloosa Interactive, který má celou slavnou sérii na svědomí. V půl osmé ráno se tak v odletové hale ruzyňského letiště sešel hlouček herních redaktorů, kteří po povinném raním šálku kávy nastoupili do letadla směřujícího k maďarské metropoli. Cesta vrtulovým ATR-72 ubíhala celkem příjemně, až na turbulence při přistávání – když dosahovalo poskakování letadélka ve vzdušných vírech nejvyšší frekvence i amplitudy, zařekl jsem se, že pokud během pěti minut ve štěstí přistaneme, neřeknu po celou dobu pobytu v Budapešti ani jedno sprosté slovo. Implikace se zdařila pouze částečně – za dvě minuty jsme již spokojeně rolovali po dráze. Po vzoru britského občana Martina Klímy, který při cestách na ECTS pravidelně obchází frontu českých kolegů na pasové kontrole, vytáhl Béla Nemeshegyi z GamePage maďarský pas, ale tentokrát si musel frontu vystát se všemi ostatními...
Appaloosa Interactive sídlí kousek od Dunaje v šestipatrové budově v relativně poklidné čtvrti poblíž centra. Již při vstupu dovnitř nás trochu zmátl fakt, že firma několik pater pronajímá jiným společnostem, a tak jsme pár minut tápali, než jsme naší tu správnou zasedačku, kde nás již čekali kromě vývojářů také číšníci s (nealkoholickým) welcome drinkem. Krátce po našem příjezdu začala samotná předváděcí akce. Nejprve šéfproducent Csaba Soltesz představil své tři kolegy, kteří jsou duševními otci slavného Ecca – producenta Gergely Csaszara a šéfy vývoje Kadocsu Tassoniyho a Jozsefa Szentesiho. Také poodhalil roušku tajemství skrývající historii této legendární firmy, která začínala s vývojem her již v roce 1983 (tehdy ještě pod jménem Novotrade) pro platformy ZX Spectrum a C-64. Největším hitem Appaloosa Interactive však byla rozhodně série Ecco the Dolphin – vždyť jen prvního 2D dílu pro Mega Drive se ve světě prodalo ke dvěma milionům kusů a poslední Dreamcastová verze si našla stále ještě tři sta tisíc příznivců.
Po představovačce firmy přišel čas na samotné hraní nového Ecca. Pětice testovacích PS 2 (od těch „normálních“ se lišily jednak tím, že byly mnohem menší, a jednak velkým modrým nápisem TEST na místech, kde obvykle bývá logo PS2) byla v neustálé permamenci – snad každý si chtěl vyzkoušet na vlastní kůži některé delfíní triky (zejména pověstné „stání na ocase“, kdy jenom údery ocasní ploutve drží celého delfína vzpřímeného nad vodou). Velký zájem byl i o skokanské kousky v „cyberpunkovém“ levelu, kde Ecco může proplouvat skrze „mosty“ v vodních válců klenoucích se z jednoho ostrovního jezera k druhému. Šéfové firmy pak představili novinářům jednotlivé členy vývojářského týmu – kromě obligátních kanceláří programátorů (na otázku, jak těžké bylo dostat do Maďarska PS 2 development kit pouze šéf firmy spiklenecky zamrkal s tím, že se o všechno postarala Sega) a pracovišť grafiků vzbudil velký ohlas zejména koutek zvukaře s klávesami bratru za tři sta tisíc korun. Oběhnout dvě patra s kancelářemi pro dvacítku lidí nebylo nikterak časově náročné, a tak se všichni zakrátko opět sešli v prezentační místnosti ke krátké neformální besedě. Její vůdčí postavou byl zejména František Fuka, který neustále pokládal zvídavé otázky snad každému členu týmu (nejvíce měl v oblibě rozhodně zvukaře). Mohli jsme se tak dozvědět, že v Appaloose mají technické prostředky na konverzi Ecca na všechny formáty, a že úzce spolupracují s Daviden Brinem, legendárním hudebníkem, který se angažoval již u her na osmibitové počítače...
Vzhledem k tomu, že po besedě s vývojáři zbývala do odjezdu autobusu na letiště ještě hodina času, okořenila naše skupina výlet návštěvou stylové maďarské hospůdky. Pak už jen rychle skrze ucpané velkoměsto k přepážce ČSA. Nebyl by to však Bedla, aby si nenatočil ještě poslední záběr z odletové haly – v zápětí však k němu přistoupil jeden z vojáků a důsledně požadoval doklady s poukazem na zákaz filmování v prostorách letiště. Modrý Bélův maďarský pas spustil lavinu nesrozumitelných výrazů, na které nebohý reportér reagoval pouze lakonickým „nem tudom“, protože maďarsky umí jen pár (většinou neslušných) slov. Lámanou slovenštinou hovořící voják nakonec asi po pěti minutách pochopil, jak že se věci mají, takže naše obavy, že zpátky poletím o jednoho člověka chudší, se nevyplnily. Potemnělá Praha tak nakonec uvítala kompletní skupinu znavených cestovatelů. Plody naší cesty sklidíte hlavně příští týden, kdy vyjde hutné preview Ecco the Dolphin: Defender of the Future na PS 2, zatím vám musí přijít vhod pár ilustračních fotek...
