Netradičně pojaté sporty od EA Big jsme si svého času velmi oblíbili, ale jak už to tak u EA bývá, neustálým vydáváním nových a nových dílů ztratily tyto hry postupně na atraktivitě nejen u nás. Proto jsme byli zvědavi, jak se s tím tvůrci poperou na konzolích nové generace, které skýtají větší výkon na vylepšení prakticky všeho. První vlaštovku už máme v redakci a zanedlouho dorazí i na pulty prodejen. A jedná se o prubířský kámen vcelku slušných rozměrů, protože konkrétně u NBA Street jsme byli posledním dílem poněkud zklamáni, a tak nás zajímalo, zdali nás tato značka dokáže znovu přitáhnout.
Hry od EA, potažmo od EA Big, se vždy vyznačovaly skvělou prezentací a Homecourt samozřejmě není výjimkou.
Pakliže se budeme bavit o oné „přitažlivosti“, pak je vše v pořádku. Hra je to velmi chytlavá a hratelná, takže není problém u ní strávit celé odpoledne. Na druhou stranu je ale potřeba hned v úvodu na rovinu říci, že objektivně vzato, nepřináší
NBA Street Home prakticky nic nového. Respektive pár novinek zde samozřejmě je, ale jde spíše o změny kosmetického rázu, případně o variace na témata již viděná. Ovšem na stranu třetí je zase nutno uznat, že to zase až tak moc nevadí. Co nám vadí asi nejvíce je právě skutečnost, že se celá série o poznání neposunula někam jinam. Samozřejmě zase až tak moc netušíme, kam by to mělo být, ale když člověk na novém hardwaru vidí hru, kterou vlastně již zná, tak to trošku zklame.
Hlavní myšlenka hry je tedy stále stejná. Na každé straně stojí trojice hráčů, z nichž jednu ovládáte samozřejmě vy, a
snaží se porazit trojici druhou. Toho se dá docílit pouze dosažením daného počtu bodů za vstřelené koše (standardní koš za jeden, trojka za dva body), případně splněním nějakého jiného kritéria (kdo vede o tři, vítězí apod.). Na rozdíl od klasického
basketu je vše ale pojato poněkud uvolněněji, což ale neznamená, že by postup hrou byl kdovíjaké leháro. Naopak, některé zápasy dokáží pěkně potrápit a postoupit přes ně dále dá člověku občas docela zabrat.
Je totiž potřeba skloubit nejen klasické basketbalové elementy, ale samozřejmě k tomu přidat i pro NBA Street neméně klasické provádění triků. Trikováním se pak samozřejmě nabíjí ukazatel Gamebreakeru, jehož aktivace se provádí ve středovém kruhu. Následně dostanete k dispozici jakýsi „speciální úder“, jenž zahýbe aktuálním skóre více než že by jen přihodil bodík na vaši stranu. Podle toho, jak si tuto střelu připravíte, do takové míry jste touto střelou bonifikováni. Na rozdíl od prvních
dílů ale tentokrát není Gamebreaker tak všemocný jak býval. Zaprvé totiž začínáte ve středovém kruhu, takže i v Gamebreaker módu se ke koši musíte propracovat, a za druhé je potřeba být při dliblování či trikování ještě mnohem opatrnější než za
normálního stavu, jelikož vám Gamebreaker může sebrat soupeř. V tom okamžiku ale vše zdaleka nekončí povzdechem, že jste nezužitkovali předchozí trikování, ale může být ještě mnohem hůře. V okamžiku, kdy vám soupeř sebere míč, dostává se do Gamebreaker režimu automaticky právě on, a může ho tedy stejným způsobem využít ve svůj prospěch. Takže ve výsledku
můžete body ztratit i vy, a to i přesto, že soupeř prakticky netrikuje a jeho ukazatel je poloprázdný. Takže si vybojujete Gamebreaker, v něm ztratíte míč, přijdete o body a ještě váš ukazatel spadne na nulu, a můžete tedy začínat úplně znova. Holt, „blbej den“.
Samotná grafika ale sama o sobě poměrně nečekaně zase až tak za srdce nechytne.
Hry od EA, potažmo od EA Big, se vždy vyznačovaly skvělou prezentací a Homecourt samozřejmě není výjimkou. Nemáme teď ani tak na mysli grafické zpracování, ale tak říkajíc „vše okolo“, co vás ke hře táhne. Ač se tedy na první pohled
může Homecourt zdát jako jen další hra z řady, akorát že tentokrát v lepší grafice, ve výsledku u ní stejně vcelku pobudete, protože vás bude docela bavit. Třeba proto, že se budete chtít naučit zdejší dvojité smeče. A nebo proto, že se vám bude líbit, jak jsou tyto „dvojáky“, respektive „trojáky“ (ten se nám povedl zatím pouze jednou v Gamebreaker módu) zpracovány. V praxi jde o to, že když se váš hráč řítí na koš a podržíte tlačítko pro střelbu déle, provede se klasická smeč. Ta je samozřejmě sama o
sobě vyvedena velmi efektně, ale když se vám to podaří, můžete dát smeč dvojitou. Po první smeči se tedy třeba míč odrazí od země zpět do vašeho dosahu, a vy ho tak můžete do koše zarvat podruhé. Nebo si míč pod košem může váš hráč chytit nohama
a sám si ho pro druhý dunk podat. A pakliže jsou klasické smeče ztvárněny efektně, ty dvojité jsou podány naprosto skvěle.
Hráči při nich visí na prohnutých konstrukcích a při opakované smeči provádějí různá salta, vyskakují nad koš přitažením paží a další podobné šílenosti. V reálu je to samozřejmě zcela nereálné, ale na to se ve sportech od EA Big přece nikdy nehrálo.
Smeče samy o sobě jsou rovněž zajímavě řešeny, jelikož rozhodně neplatí, že každý výskok s míčem v ruce by nutně musel skončit v koši. Záleží totiž na délce stisku tlačítka, respektive na výšce, do níž váš hráč vystoupá a je potřeba vystihnout správný okamžik, kdy zasmečovat. Jinak se klidně může stát, a zejména v počátcích se vám to bude stávat docela často, že smečovaný míč se z obroučky vyklepe nebo že s ním spadnete již pod úroveň z níž se dá smečovat.
Samotná grafika ale sama o sobě poměrně nečekaně zase až tak za srdce nechytne. Hře rozhodně nelze upřít hezké
a v prvé řadě opět tradičně stylové ztvárnění, ale dech nám grafika rozhodně nevyrazila. Vedle skvěle ztvárněných animací smečí a podobných ne zcela běžných záležitostí ale poněkud překvapí, jak jsou ztvárněny animace pohybů těch zcela běžných.
Vzhledem k vysokému tempu, v němž se celá hra nese, vás to sice do očí přímo nepraští, ale přeci jen si časem asi všimnete, že některé animace na sebe zase až tak plynule nenavazují. Je to evidentní zejména v pomalejších fázích hry, kdy například běžíte větší kus pro odražený míč. Hráč prostě běží, pak se na zlomek sekundy (bohužel ale postřehnutelný) jakoby zasekne a pak se teprve pro míč sehne.
|
|
Na začátku hry si vytvoříte svého vlastního hráče, s nímž postupujete čím dál výš a jemuž se s každým odehraným zápasem zvyšuje celkový level a zároveň i jednotlivé dovednostní statistiky, ale rozhodně nemusíte mít strach, že byste se zde nesetkali se slavnými hráči. Jsou zde týmy vybrané ze všech týmů skutečné NBA, přičemž důraz byl kladen na ty největší hvězdy. K ním se pojí i výběr hřišť, která jsou vytvořena podle předloh, na nichž právě tito známí hráči začínali nebo k nimž mají nějaký pevnější vztah (alespoň nám to tedy tvrdí hra). Před vstupem na každé nové hřiště se tedy spustí filmeček, v němž nám daná hvězda k danému hřišti vždy něco pěkného řekne. A nutno dodat, že i tyto filmečky jsou zpracovány dost stylově a líbivě a rozhodně se podílejí na dobrém dojmu ze hry.
|
Skvělá prezentace
Místy zaskřípe návaznost animací| NBA Street Homecourt | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
