RECENZE: Český Nebuchadnezzar navazuje na klasické budovatelské strategie

Legendární Pharaoh má po letech nástupce, a to přímo z české kotliny. Tentokrát nás nečeká stavba pyramid, nýbrž majestátních zikkurat, jinak však fanoušci budovatelských strategií budou z Nebuchadnezzaru nadšeni.

Mumie, faraoni, úrodná řeka Nil a tajuplné pyramidy. Kolikrát už jsme tyto otřepané kulisy viděli? Egypt je mainstream záhadných starověkých kultur, na který odkazuje kdejaká kniha, film nebo hra. 

Ale Egypt není jediná starověká kultura, která si zaslouží pozornost. Jen kousek dál na Blízkém východě na samém úsvitu civilizace se mezi dvěma řekami Eufrat a Tigris rozléhala Chaldea, kterou badatelé nazvali Mezopotámií. Lid černohlavců, jak se říkávalo tamějším lidem v dobových textech, má mnoho prvenství. 

Jde o historicky významnou oblast s úžasnou kulturou, mytologií a uměním. Těžko říci, proč  se jí herní vývojáři tak straní, české studio Nepos Games se tuto nespravedlivost svojí prvotinou pokusilo napravit v nejpřívětivějším možném žánru, a to budovatelské strategii.

Česká republika, srdce sumerologů

Každý máme mnoho koníčků, u mě je to kromě hraní her i Mezopotámie. Babylonský epos o Stvoření světa – Enúma Eliš odcituji i ve spánku a umím celkem obstojně klít ve starobabylonštině (hodí se to, pokud chcete nadávat profesorům na VŠ a vyváznout bez postihu). 

Řekněme, že mýty opředené Meziříčí jsou mou vášní. Samozřejmě, že absence Chaldeje ve hrách mě rmoutila, ostatními recenzenty opovrhované Clive Barker’s Jericho (naše recenze) jsem díky sumerskému zasazení dohrál až nezdravě mnohokrát. Tajně jsem toužil po tom, aby někdo vzal Pharaoh a přeskinoval ho aspoň na Babylon. Vždyť budovatelská strategie z oblasti Mezopotámie ve výčtu chyběla. Díky šikovným Impressions Games jsme mohli navštívit Řím (Caesar), Egypt (Pharaoh), Řecko (Zeus) i Čínu (Emperor). Tak proč ne Mezopotámii?

Ano, když jsem před nějakou dobou zjistil, že vzniká budovatelská strategie z prostředí Mezopotámie, spadla mi čelist, ukápla slina a zazářily oči. O to větší jsem měl radost, že projekt přichází z naší domoviny. Není na světě povolanější národ než český, který by mohl na historické hře z oblasti Mezopotámie pracovat. Vždyť náš historický ústav patří mezi světovou špičku.

České nezávislé studio Nepos Games si naložilo nelehký úkol. Nebuchadnezzar snažící se o co největší historickou přesnost je toho skvělým příkladem, což je mu v jistých ohledech i trochu na škodu, jazykem někdy působí víc jako učebnice dějepisu než hra. Na druhou stranu se dozvíte zábavnou formou spoustu zajímavých faktů o dost komplikované historii Mezopotámie, navíc v mateřském jazyce.

Babylonský Pharaoh?

Asi každý, kdo někdy zavítal k budovatelským strategiím, utopil stovky hodin ve Pharaoh (naše dobová recenze). Sám jsem toho příkladem. K Pharaoh se co pár let vracím postavit pár mastab, pyramid a nechat vesničany napospas smrtícím hrochům. Jde o klenot budovatelských strategií, který kombinuje historickou věrnost a hratelnost. Pharaoh vynikal i neuvěřitelnou péčí o detail a hloubkou mechanismů. Od čeho jiného si tedy brát inspiraci? Nebuchadnezzar má s Pharaoh mnoho společného, přináší řadu inovací, ale i zjednodušení.

V základní hře vás čeká kampaň mapujících historii celé Mezopotámie 10 000 - 562 př.Kr. To je pořádný ranec starověké historie. Prvních pět misí slouží k výuce herních mechanik. Ty se od série Caesar, Pharaoh a spol. příliš neliší. Základem úspěšného města jsou spokojení obyvatelé. Migranti nejdříve osídlí nuzné domky a spokojí se s málem. Vlastně jim stačí jen střecha nad hlavou. Ale ve vašem zájmu bude z nuzných domků udělat přepychová sídla. 

Jak jim budete postupně zvyšovat životní úroveň, pravidelně je zásobit zbožím z trhů, vodou a kulturním vyžitím, z nuzných chatrčí se stanou postupně malebné domky (tedy na poměry let 10 000 – 562 př.Kr.) a ze slumů vyroste město, které by se nezardělo ani před samotným Babylonem. Časem se do hry dostanou i další kasty s mnohem náročnějšími potřebami a nároky na práci.

Chléb se jen tak na polici v obchodě nezhmotní, mléko nenadojí a vázy také musí někdo splácat z jílu. Každý předmět budete pro své obyvatelstvo muset vyrobit nebo směnit. Od mouky ke chlebu je cesta ještě bez komplikací. Složitější a náročnější potřeby si vyžádají mnohem víc. A ač se to nemusí zdát, místa na stavění tolik není. 

Hlavně s úrodnou půdou je svízel. Egypťané měli svůj Nil, to byla jejich voda života, která několikrát do sezony přinášela úrodu. V Mezopotámii, aspoň podle tvůrců z Nepos Games, moc úrodné půdy nenajdete. A tam, kde není úrodná půda, ani tráva neroste. Naštěstí Sumerové byli národ šikovný, vymysleli zavlažovací kanály. S nimi s trochou cviku zúrodníte i na troud vyschlou poušť, jenže se tak připravíte o nějaký ten kousek orné půdy. O to víc si užijete plánování města.

Před pár lety jsem recenzoval Lethis: Path of Progress. Byla to moderní budovatelská strategie se steampunkovým zasazením, silně inspirovaná Pharaoh. Krásná hra, chytlavá, ale měla několik zádrhelů. Ten hlavní byla umělá inteligence. Problém s AI měl i Pharaoh. Panáčci zprostředkovávající nějakou službu, takzvaní walkeři, chodili po městě náhodně. 

Nemohli jste sami zadávat trasu obchodníkům, vodonošům, lékařům, a tak se klidně mohlo stát, že některá místa vůbec nedostávala zboží, zatím co jinde jim už pecny chleba vypadávaly z oken ven. Co byste dali za to, abyste tomu zatracenému felčarovi mohli zadat trasu, kudy bude chodit léčit?

Nepos Games si položili stejnou otázku a našli na ní odpověď. Dali nám proto naprostou kontrolu nad cestou každého trhovce, karavany, vodonoše. Jediným záporem je, že se z přemíry tras, které budete soustavně tvořit, upravovat nebo měnit, možná zblázníte. Ale co to znamená? Konečně můžete stavět město tak, jak chcete vy, ne tak, aby se v něm AI na úrovni dementní opice neztratila. Už žádné slepé uličky, smyčky se zátarasem. Normální realistický městský půdorys. 

Králičí nora mikromanagementu vede ještě hlouběji. Nenastavíte pouze trasy, ale i množství pracovníků, typ nákladu a v případě karavan i kde zboží naložit a kde vyložit. Máte tak možnost maximalizovat plynulý chod fungování své blízkovýchodní utopie.

Nebuchadnezzar ve většině herních mechanik volí osvědčený postup a výrazně se neodklání od toho, co od budovatelské strategie očekáváte.  Bohužel ne všechny herní prvky jsou takto detailně propracované. Například diplomacie s okolními státy je zde velmi zjednodušená: potřebujete mít jistou úroveň prestiže (závisí například na velikostí populace, atraktivitě města a plnění závazků vůči ostatním městům), aby se s vámi vůbec někdo bavil, pak už stačí jen poslat dar jako akt dobré vůle. Nejisté přátelství je navázáno a můžete začít s importem a exportem. Jde o jediný způsob, jak dostat do městské kasy nějaké to zlato, takže udržovat dobré vztahy s okolními městskými státy je otázkou přežití.

Zásadní problém hry je její statičnost. Hra neobsahuje náhodné eventy. Naštěstí tu nejsou souboje. To ocení asi každý, kdo si vzpomíná na boje ve Pharaoh. Jenže tu nejsou ani žádné další způsoby, jak hratelnost ozvláštnit. Žádné božské intervence, pohromy, které by daly hratelnosti větší dynamiku, nic navíc. Nebuchadnezzar je zcela mírumilovná a klidná strategie, kde, pokud vše dovedete k dokonalosti, už vás nic nepřekvapí. 

Narušení poklidného fungování metropole aspoň nějakou tou přírodní katastrofou by určitě nebylo k zahození a přispělo k větší hratelnosti, realističnosti a nutnosti adaptace. Stejně tak by stálo za to víc vytěžit ze samotného tématu.

Mezopotámie byla známá svou dechberoucí architekturou. Chrámy, které se nazývaly zikkuraty, byly úžasnou ukázkou lidské vynalézavosti a vy můžete každý takový svatostánek bohů navrhnout od základu. A nejen ten, i palácové komplexy a visuté zahrady. Ve Pharaoh mě doslova okouzlil postup stavby monumentů. Každý dílek musel být dovezen na místo a dělníky osazen. Díky tomu jste měli správný pocit z toho, že postavit pyramidu byla nepředstavitelná fuška. V Nebuchadnezzar tento mezikrok bohužel chybí, což je škoda. Samotný návrh je však intuitivní a snadno si tak postavíte zikkurat dle vlastních představ.

Hezčí už být nemůže

Můžeme být rádi, že Nebuchadnezzar zvolil tradiční 2D izometrickou grafiku. Lepší krok autoři udělat nemohli. Hra si sice udržuje retro nádech, ale zároveň jde s dobou, uživatelské rozhraní je přehledné. Na hlavní obrazovce vidíte vše, co potřebujete. Od počtu nezaměstnaných až po suroviny a stav pokladny. Trochu si budete zvykat na ikony budov a jejich rozložení, ale to si osvojíte rychle. 

Na to, jak komplexní mikromanagement musíte zvládat, je hra přehledná, jak jen to jde. Samozřejmostí je možnost různých filtrů, ukazují například míru znečištění, nebo naopak míru atraktivity. Obojí je důležité v pozdějších fázích, kdy se snažíte do měst nalákat i nějakou tu vyšší kastu. Na hře je sympatická i nenáročnost na hardware, v pohodě si ji užijete na starších strojích.

Nebuchadnezzar je skvělý základ, ale postrádá něco navíc, co udělalo z Pharaoh kult. To něco je až bezedná hloubka. Není na první pohled vidět, ale odkrývá se každým dalším dnem hraní. Nebuchadnezzar je výtečná budovatelská strategie. Puntičkářský mikromanagement nemusí sednout každému, ale dává mnohem větší svobodu městského plánování, než tomu u budovatelských strategií bylo zvykem. 

Hra vám nehází klacky pod nohy, jako je u podobných her běžné, naopak. Co jí chybí znatelně, je nějaký prvek ozvláštňující hratelnost. Pokud vám stačí jen meditativní stavění dokonalé metropole, Nebuchadnezzar vás oslní. Hledáte-li výzvu a hloubku, tak je Pharaoh pořád lepší volbou.