Necrovision: Lost Company je frenetická akce se zombíky a démony

Nášup pro béčkovou akci z hodně netradičně pojaté první světové války. Není to žádný klenot, ale hrát se dá.

Necrovision

Frenetická střílečka Necrovision vyšla takřka přesně před rokem (číst recenzi). Odehrávala se za první světové války, ale kdo čekal, že si zabojuje v tradičních bitvách, byl nejspíš překvapen.

Studio Farm 51 se rozhodlo pro alternativní historii a frontu zaplavilo jakýmsi tajemným plynem, který vojáky proměnil v zombie. Do toho se ještě zapletli démoni z kdovíjaké dimenze. Takže pěkný guláš, do kterého se především dalo docela slušně střílet. Nebylo to sice nijak zázračné povyražení, ale přesto jsme si zahráli lehce nadprůměrnou střílečku.

Tak podrobně si tu Necrovision nepopisujeme pro nic za nic. Pokračování s podtitulem Lost Company je totiž na první pohled od svého předchůdce k nerozeznání. Rozhodně to není regulérní druhý díl s dostatečným množstvím změn.

Spíš je to další aplikace specifického vydavatelského modelu 1C Company, který společnost předvedla už s Kings Bounty: Armoured Princess. Spočívá ve vydání nášupu relativně záhy po originálu. A jak známo, nášup chutná obvykle úplně stejně.

Na rozdíl od povedené strategie Kings Bounty však v Necrovision bylo co vylepšovat. Tvůrci se o to sice trochu pokusili, zdokonalování však nedotáhli do uspokojivého konce. Přídavek Lost Company je tak o něco lepší než původní hra, ale nijak zásadně.

Když si tvůrci nevědí rady s pokračováním příběhu, vytvoří prequel. A to je tento příklad. Tentokrát si střihnete úlohu německého vojáka. Němci se s nebezpečným plynem střetli nejdřív a začali proti zombíkům a démonům pochopitelně všemi silami bojovat.

Necrovision: Lost Company se opět pokouší vyprávět jakýsi příběh, který mi ale připadal neuvěřitelně rozvleklý a nezajímavý. V podstatě je složen z vyprávění jednotlivých osob s odbudete si ho při nebývale dlouhém nahrávání úrovní, které svědčí o mizerné optimalizaci.

Byla by to vhodná výplň času, který před obrazovkou musíte zbytečně strávit. Jenže ono je to vyprávění tak nezajímavé, že si při loadingu raději otevřete noviny nebo si zajdete udělat kafe. Nějaké ty dokumenty najdete také v úrovních samotných, rychle jim však přestanete věnovat pozornost.

Tvůrci se pokusili i o inscenaci pomocí cut-scén, se špičkou žánru se však nedají ani omylem srovnat. Příběh a jeho prezentace tak opět zklamaly. Ještě štěstí, že hra obstojí i bez nich.

Levely jsou velmi přímočaré, což není na škodu. Hratelnost je založena na letitém konceptu doomovek, který spočívá v tom, že nejrůznějšími chodbičkami, v nichž na vás čeká jen pár nepřátel, kteří se dají zlikvidovat za běhu či za chůze, dorazíte na větší prostranství. Odkud vás hra nepustí, dokud nevymlátíte nebo nevystřílíte všechny nepřátele.

Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že podobně funguje třeba i Modern Warfare 2. Přesto je mezi ním a Necrovision: Lost Company propastný rozdíl. Zatímco v MW 2 se tento primitivismus daří docela dobře maskovat a vytvářet dojem realistické vojenské operace, mustr v Necrovision prokouknete po několika krocích.

Pravdou je, že na tom hra skutečně stojí a jistě se najdou hráči, kteří si v titulech typu Painkillera nebo právě Necrovision stále libují. Ale i oni by nejspíš uvítali větší dynamiku, která se tvůrcům nedaří navodit. Právě Painkiller by mohl sloužit za vzor, ovšem brutální krasojízdy, jaké jsme si v něm užívali, se v Lost Company prostě nedočkáte.

Jednotlivé akce jsou víc rozkouskované a zřejmě kvůli zbraním a akčnímu modelu jako takovému na sebe příliš nenavazují, tudíž netvoří jednolité efektní kombo. Jistě, sem tam se podaří několik efektních likvidací v řadě, takhle by ale měla vypadat celá hra.

Ve výsledku to není tak špatné, a když vypnete mozek, snad se na nějakou dobu i zabavíte. Představoval bych si ale mnohem frenetičtější řežbu, obzvlášť když tu vedle relativně konvenčních střelných zbraní můžete také házet granáty, pokládat dynamity a dokonce bojovat na blízko. Nic z toho ale není stoprocentně záživné, byť to vcelku dobře funguje.

Technické provedení není na budgetový titul zlé, na druhou stranu se u nás Necrovision: Lost Company prodává za zhruba šest set korun, což zase není tak velký rozdíl oproti vysokorozpočtové produkci, obzvlášť, když toto je jen nášup k béčkové hře.

Komu se líbil originál, a jistě se takoví hráči najdou, těch deset hodin velmi podobné zábavy se jim pravděpodobně vyplatí, obzvlášť když se dá říct, že se Lost Company oproti předchůdci lehce zlepšil. Komu ale Necrovision nevoněl už před rokem, přídavek na tom nic nezmění. A kdo zatím nemá vyhraněný názor, nechť se orientuje podle recenze, z níž vyplývá, že je to bezproblémově hratelná, zdaleka však ne dokonalá frenetická střílečka.