Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Need for Speed Carbon

  12:05aktualizováno  12:47
Tvůrci NFS pro letošní sezónu slibovali řadu lákavě vypadajících změn. Sliby sice splnili, ale nemůžeme se zbavit dojmu, že hrajeme některý předchozí díl. Ale hrajeme si dobře, takže nakonec proč ne?

Need for Speed Carbon Série Need for Speed se může pochlubit něčím, čím se jen tak nějaká hra chlubit nemůže. Když nad tím tak přemýšlíme, tak ani nevíme, zdali se tím vůbec může pochlubit nějaká hra od někoho jiného než od Electronic Arts. O čem je řeč? O tom, že i když na danou sérii nadává každý, koho potkáte, stejně se prodává jako housky na krámě. Nebudeme si hrát na intelektuály, a možná i tak natruc proti proudu přiznáme, že u nás v redakci máme NFS hry vcelku v oblibě. I když nás „gangsta“ přístup z posledních let moc nebere, závodně si zablbnout jednou ročně v NFS, má z našeho pohledu zkrátka něco do sebe. Je ale pravda, že hry k recenzím dostáváme, a tak za ně nemusíme platit.

Tam kde je betonová zídka nebo něco podobného, tam to můžete opírat klidně vesele dál.

Need for Speed Carbon Při hraní letošního NFS: Carbon jsme si ale vzpomněli na jednu letitou reklamu, v níž si osádka policejního vozu stěžovala, že asi naletěli, protože si koupili žvýkačky bez cukru, které jsou ale „normálně sladký“. Tak nějak jsme se cítili i my. Carbon totiž sliboval spoustu věcí, které sice splnil, ale čekali jsme tak nějak víc. Zatímco tak NFS: Most Wanted bylo často označováno jako „lehce změněný Underground ve dne“, pak Carbon se dá vcelku v klidu popsat jako „lehce změněný Most Wanted v noci, tedy až na to, že nám někam zmizel veřejný provoz na silnicích.

Základní premisa hry tedy zůstává stejná – stát se tím nejlepším a největším pouličním závodníkem ve městě. O nic jiného nejde. Město je ale tentokrát rozděleno na čtyři oblasti, které se dál dělí na několik menších zón, které jsou ovládány různými závodními partičkami, přičemž vítězstvími v závodech získáváte v daných čtvrtích vliv a když zvítězíte ve většině Need for Speed Carbon závodů, které jsou v dané lokaci vypsány, spadne tato oblast pod váš vliv. Takto samozřejmě postupujete dále a dále, až si podmaníte celé město. V zásadě se samozřejmě jedná o stále to samé, akorát zaobalené do jiného papíru, ale působí to vcelku svěže, zvláště když i o již dobytá území můžete přijít. Alespoň tedy teoreticky. Mezi jednotlivými „dobyvatelskými“ podniky se totiž čas od času objeví hláška, že vaše území se snaží dobýt někdo jiný, a vy tak máte na výběr, zdali se postavíte na start „obranného“ závodu nebo ne. Pokud ne, tak o danou lokaci přijdete, pokud ano, pak je potřeba zvítězit, aby vám váš rajón zůstal vcelku. Pokud se vám ale v takovémto závodě nedaří, můžete ho úplně v klidu restartovat, takže obavy, že bychom museli ze všech sil své území bránit, zde nejsou příliš na místě.

Jak již bylo naznačeno, soupeříte s konkurenčními bandami, ale ani vy nejste na všechno sami a v průběhu hry si rovněž budujete svou vlastní partu. Parťáci zde ale nejsou jen od toho, aby s vámi správně chlapácky konverzovali, ale své Need for Speed Carbon využití naleznou i v závodech. Podle jejich závodních schopností je lze rozdělit na tři skupiny: blokaři, průzkumníci a tahouni. Prvně jmenovaní mají tu vlastnost, že na váš pokyn dokáží účinně blokovat soupeře, takže je ideální je využívat třeba v době kdy jste ve vedení, aby se k vám soupeři mohli hůře přiblížit. Tahouni vás zase ve svém zákrytu dokáží vyvézt do vysokých rychlostí, takže se uplatňují zejména v závodech typu Speed Trap, kdy je na trati rozmístěno několik míst, kudy je potřeba projet co nejrychleji a v cíli dosáhnout nejlepšího součtu měřených rychlostí. A průzkumníci zase mají dokonale pochycené celé město, co se týče orientace, takže pokud někoho takového máte při sobě v závodě, pojede kousek před vámi a bude najde všechny možné zkratky, které na dané trati existují. Jelikož ale není využívání těchto zkratek letos řešeno úplně ideálně, tento „závodnický druh“ jsme v podstatě nevyužívali.

Když bychom měli zhodnotit technickou stránku hry, pak bychom okamžitě řekli, že se jedná o Most Wanted v bledě modrém.

Need for Speed Carbon Parťák se ale hodí i v případě, kdy se vám konkrétně v závodě moc nedaří, ale pro jeho úspěšné splnění stačí, když ho vyhraje právě váš kolega. Nestává se to nijak často, protože vaši parťáci se drží vždy blízko vás, ale občas to potěší, zejména v případech, kdy se vám daný závod nedaří ani na několikátý pokus. Tím se dostáváme zároveň k tomu, že se nám Carbon oproti MW zdá o něco obtížnější. Samozřejmě se nejedná o žádnou ultra tuhou záležitost, ale až tak hladce jako třeba v Undergroundech se zde nevyhrává. Na druhou stranu, když se do hry dostanete, odsýpá mnohem svižněji nežli předchozí díly. Alespoň tedy co se týče hlavního režimu kariéry, který je vedle závodních klasik doplněn i o mód Challenge. Ten je ale s hlavní story provázán tak, že se věci odemknuté v jednom dají využít i v tom druhém. Změn se dočkal i režim Drift, ale zde si nejsme moc jistí, zdali k lepšímu. Ovládání nám v tomto módu přišlo až příliš citlivé. Vyzkoušeli jsme několik vozů s různými nastaveními, ale zajet v Driftu slušný výsledek nám ale i doteď připadá jako poměrně náročný úkol. Osobně jsem tedy driftové závody raději přeskakoval.

Need for Speed Carbon Další s velkou pompou představenou novinkou je nový typ závodů („vyváženo“ je to ovšem nepřítomností Dragů) . Jedná se o duely, kdy závodíte s bossem klanu, jenž dosud ovládal danou část města. Z toho tedy ale mimo jiné plyne, že v úvodu si tohoto módu zase až tak neužijete. A otázkou zůstává, zdali si ho vůbec užijete. Na náš vkus je totiž jízda v kaňonech poměrně tmavá a tím pádem nepřehledná, a tak to chce si danou trasu nejdříve trochu nastudovat. Závod je dvoukolový, kdy nejprve startuje z první pozice soupeř, a vaším úkolem je držet se ho co nejtěsněji, případně jej předjet a udržet se ve vedení 10 sekund. Po celou jízdu pak sbíráte v závislosti na těsnosti kontaktu s rivalem body, které pak musíte v druhé jízdě ubránit. Napodruhé totiž startujete jako první vy a body vám ubývají podle toho, jak těsně je soupeř za vámi. Problém je trošku v tom, že silnice v kaňonech jsou povětšinou značně zakroucené, a tak zdejší souboje nemají zase až takový náboj, jaký by si tento vcelku zajímavý nápad zasloužil. Na druhou stranu zde ale tím pádem musíte předvést to nejlepší ze Need for Speed Carbon svého řidičského umění, co máte na skladě. Trochu rozpačitě ale působí možnost slítnout z útesu dolů. Ono to totiž jde jen na některých místech, která poznáte podle toho, že tam jsou žlutá svodidla. Tam kde je betonová zídka nebo něco podobného, tam to můžete opírat klidně vesele dál. Jasně, prorážet beton taky nechceme, ale dalo by se to vyřešit určitě i nějak jinak než do očí bijícím sdělením „Já jsem žluté svodidlo, nepřistupuj blíže, sic do rokle zahučí tvé vozidlo.“ V některých duelech ale budete mít nakonec i tak dost starostí, abyste z nich zvítězili, protože jak již bylo řečeno, zdejší silnice jsou klikaté a útesy vypadají zrádně. Mnoho hráčů jistě ocení i fakt, že jsme se opět dočkali návratu policejních honiček. Na rozdíl od MW ale již nejsou až tak nedílnou součástí konceptu celé hry, ale jedná se spíše jen o jakési zpestření, což je určitě dobře, ale na druhou stranu jsou Need for Speed Carbon zde tím pádem tak trochu zbytečné. Na jednu stranu je samozřejmě fajn, když vás policie odchytne uprostřed rozjetého závodu, a tak musíte vedle soupeřů bojovat i s policejními vozy, nicméně po skončení závodu by nás policejní složky už mohly nechat na pokoji. Když vás ale začnou dále pronásledovat i bezprostředně hned po závodě, člověka to spíše rozladí. Potřeba ujet policejním složkám zde totiž není nutností nezbytnou k dalšímu postupu vpřed tak, jako tomu bylo u MW, a tak až budete mít už docela dost peněz, tak se čas od času raději necháte chytit a zaplatíte pokutu než abyste se dlouhé minuty pokoušeli za každou cenu vyváznout. Policajti totiž mají navíc oči jako ostříž, a tak stačí, aby jenom projeli okolo úzké uličky, v níž se pokoušíte schovat, a okamžitě si vás všimnou a honička začíná nanovo. Honičky samy o sobě rozhodně špatné vůbec nejsou, ale ne každý asi bude mít snahu každou z nich dotáhnout až do šťastného konce bez pokuty. Leckterý pamětník se tak v této souvislosti neubrání nostalgické vzpomínce na Hot Pursuit.

Need for Speed Carbon Další velký návrat slaví nabouchané sporťáky, kdy se vedle japonských, mezi tunery oblíbených modelů po čase dočkáme i pořádných sporťáků od značek jako jsou Lotus, Aston Martin, Porsche či Lamborghini. Takovéto kousky spadají do kategorie exotických vozů. Další kategorii tvoří právě již zmínění tuningoví Japonci (ale třeba taky takový Renault Clio apod.) a ve třetí skupině pak najdeme silné americké káry. V tomto ohledu je tedy autory potřeba pochválit, protože vybrat si zde může snad skoro každý. Podle toho, jakou kategorii si zvolíte, se vám zpřístupňují různé díly pro tuning. Ten byl letos ozvláštněn tím, že je zde možné si jednotlivé komponenty pro vizuální tuning upravovat k obrazu svému, takže si už nemusíte napevno vybírat jen konkrétní modely, ale po koupi si je můžete pak ještě i dále dolaďovat. Je to určitě fajn machrovinka, ale upřímně řečeno jsme si s tím zase až tak dlouze nehráli, protože jsme byli rádi, že se konečně vracejí pořádné sporťáky, které jsme si vizuálními úpravami nechtěli hyzdit.

Carbonové údolí

Poměrně nejasná situace panuje ohledně toho, jak vznikl název Carbon. Původní verze zněla tak, že se jedná o název jednoho kalifornského údolí, kde se často závodí a údajně je tam mino vozovky možné najít odlámané nejrůznější kusy aut. Když bylo ale nové NFS představováno letos v létě v Praze, producent hry odpověděl něco v tom smyslu, že snad ani neví, že taková lokace skutečně existuje a že název hry je mimo jiné inspirován i materiálem, který se používá na výrobu některých dílů vytuněných bouráků, tedy karbonovými vlákny. Samozřejmě je úplně jedno, kde v této kauze pravda, takže to spíše berte jako informaci díky které se nebudete muset hádat s kámošem do krve, když bude tvrdit jinou verzi než vy. Je ale jasné, že by snad na Zemi museli přistát Vogoni, abyste se bavili zrovna o tomhle :-).

Need for Speed Carbon Když bychom měli zhodnotit technickou stránku hry, pak bychom okamžitě řekli, že se jedná o Most Wanted v bledě modrém. A to doslova. Zatímco MW bylo laděno do pastelových podzimních barev, noční Carbon má zase nádech lehce do modra. Technicky je navíc vidět, že když tvůrci tvrdili, že Carbon je již připravován s prvořadým důrazem na next-gen platformy, tak rozhodně nekecali, a tak se ani není moc co divit, že PS2 Carbon vypadá co do technické kvality prakticky stejně jako předchozí MW. To samozřejmě není zas tak málo, ale na druhou stranu ani nic světoborného. Příběh se opět odvíjí prostřednictvím zajímavě ztvárněných filmečků, kde jsou herci i celé scény zretušovány tak, že to na první pohled vypadá jako počítačová animace. Škoda jen že letošní modelka, která nás hrou provází, je sice moc fešná kočanda, ale projevuje se jako ultimátní kačena. Těžko říci, zdali to je hereckým výkonem nebo tím, že to tak prostě má být. Hudební doprovod je pak již tradičně namixován z nejrůznějších v současnosti trendy vod. Některé z nich se při hraní docela i dají poslouchat, nicméně i tak si
Klady a zápory

Plus Závody v kaňonech
Plus Návrat sporťáků
Plus Bitvy o území se tváří nově
Plus Vlastnoruční vizuální tuning

Mínus Víceméně to samé jako Most Wanted
Mínus Honičky s policií mohou brzy přestat bavit

pamatujeme víceméně jediné. A sice to, že jeden z hromady zdejších rapujících drsoňů deklamuje něco o „gangstas on da move.“

Takže jaký nám z toho vychází závěr? Need for Speed: Carbon je opět zodpovědně odvedená práce, která zcela jistě zaujme úplně stejně jako všechny předchozí díly. Hra přináší zajímavé novinky(duely v kaňonech) i vítané návraty (sporťáky), kdy evidentním účelem je zaujmout co nejvíce hráčů. To se jistě podaří, ale objektivně vzato nám Carbon nepřináší nic zásadně nového, a tak ho stavíme víceméně na roveň loňského Most Wanted.

Need for Speed Carbon
Výrobce/Vydavatel EA/EA
Platforma PlayStation 2, Xbox, GameCube, Xbox 360, PS3, Wii
Multiplayer: ano
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 348 kB
Verdikt: Standardně odvedená práce, jejímž výsledkem je opět poměrně kvalitní a zábavná záležitost, která se ale stále drží v zaběhnutých kolejích předchozích dílů.
Hodnocení: 75% (info)



Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Další z rubriky

RECENZE: Pamatujete na sci-fi simulátor Descent? Overload je to samé

Overload - fotky z recenzování

Descent patří mezi ty hry, na které hráči kolem třicítky vzpomínají s nostalgickou slzou v oku, zatímco ti mladší...

RECENZE: Čím více zabíjíte, tím jste silnější. Vampyr není pro každého

Vampyr

Zvláštní kombinace detektivní adventury a akčního RPG se povedla jen napůl. Pokud byste ke skvělému příběhu chtěli i...

RECENZE: Far Cry 5 na Marsu baví vtipem a nudí zbraněmi

Far Cry 5: Lost on Mars

V Lost on Mars, jak se jmenuje druhý přídavek pro akci Far Cry 5 , se vydáme na rudou planetu bojovat proti arachnidům....



Najdete na iDNES.cz