Need for Speed Rivals přitom vypadají vskutku výtečně. Využívají ostatně technologii Frostbite 3, která pohání i čtvrtý Battlefield. A i potřebám závodní hry slouží na jedničku. Mnohdy se tak proháníte po nádherně kluzké vozovce v oblacích detailního prachu a vše téměř láká k zastavení.
Vždyť je škoda takovou vizuální hostinu míjet jako rozmazanou šmouhu. Jenže ručička na tachometru se komíhá okolo 200 kilometrů za hodinu a sílící zvuk policejní sirény na klidu nepřidá. Tím spíše, že vás pronásleduje skutečný hráč z masa a kostí.
Jak totiž název napovídá, Rivals jsou především o soupeření. A to nejen s jinými závodníky, ale i s hráči ovládanou policií. Titul tak kombinuje prvky otevřeného světa s osvědčenými principy z předchozích dílů. Úkoly si hráč vybírá sám a odvíjejí se od týmu, ke kterému přísluší.
Nezbední závodníci tak například získávají bonusové body za náraz do policejního auta, smyk delší než x metrů či výhru v závodě. Cílem policie je pak zejména zatčení jezdců, a to například díky využití bodců na vozovce nebo třeba i za asistence EMP vlny, která dočasně deaktivuje elektroniku v protivníkově automobilu.
Hráči také soupeří v rámci svých týmů. Cílem je totiž v časovém limitu nasbírat větší počet bodů. A herní koncept je to velmi funkční, a tradiční závodění tak sympaticky oživuje. Principy síťové hry tedy působí o poznání lépe, než tomu bylo třeba v případě loňského dílu Most Wanted (čtěte recenzi).
Jenže jízdní model zůstává identický, a ovládání tak reaguje se zpožděním. Je to zřejmě snaha o navození realističtějšího pocitu z jízdy. V jinak zcela arkádové hratelnosti to však příliš duchaplně nepůsobí.
A to je náramná škoda. Jinak výtečně vypadající hra s atraktivními nápady totiž ve výsledku ztrácí kouzlo. Proti jízdnímu modelu se přitom hráči vyslovili již po vydání loňského dílu. Řada z nich tehdy hledala chybu v nastavení hry.
Ukázka Rivals na herní výstavě E3 však jen potvrdila, že vozy tímto způsobem reagují záměrně. A já tak letošní díl s lítostí zřejmě vynechám.
