V ročním intervalu jsme si od EA Sports zvykli přijímat jejich sportovní série, přestože se většinou jedná spíše o větší update statistik než novou hru, v některých případech alespoň datadisk. K zástupu nejrůznějších NHL, FIF, Maddenů se v tomto roce zařadila i jedna z nejslavnějších herních sérií, které má EA vůbec v rukávu. Minulý díl Hot Pursuit 2 vyšel právě zhruba před tím rokem, ale nedá se říci, že by z něj byla hráčská obec nějak přehnaně nadšená. Důvodem bylo minimum inovací a do jisté míry nudný singleplayer. Dalo by se říci, že další podobný díl by celou sérii nejspíše hodně rychle potopil, a tak museli pánové z Black Boxu, současní správci série, dát hlavy dohromady a přijít s něčím novým, neotřelým a v neposlední řadě hodně zábavným. Jak se jim zadařilo se můžete dozvědět z verdiktu, ale myslím, že podrobnější rozbor nikomu neuškodí.
První a vůbec nejviditelnější změnu od léty zajížděného formátu najdeme již v samotném názvu, kde se hodně nápadně skví slůvko Underground. Pro nás, hráče, to znamená především skutečnost, že se již nebudeme na monitoru 
kochat modely vozů s cenami v hladinách sedmimístných cifer, ale projedeme se ve strojích, kterých bychom napočítali velkou spoustu i v našich končinách na parkovištích hypermarketů. Ne, nebojte EA neztratilo licenci na exluzívní značky a nenechá nás brázdit široké losangelské bulváry v trabantech, v lepším případě žigulech. Jádro pudla se nachází ve vozech střední třídy, které disponují obyčejným lidem přeci jen povědomými názvy jako Volkswagen, Mitsubischi, Mazda, Honda, Toyota atd. Nejedná se o žádný marketingový tah s nádechem charity, nýbrž o promyšlenou úvahu zakládající se na vztahu k milovanému autíčku, které si nyní můžeme s velkou volností vylepšovat. Jak by řekli germanisté, TUNING IS HERE. Dohromady se dočkáme hnedle 20 pěkných kousků, které časem s trochou umu předěláte k nepoznání, ale o tom až později.
Po spuštění nás přivítá rádoby sympatický závodník mně neznámého jména, který taktně upozorní hráče, že to, co uvidí na obrazovkách, nemají dělat na skutečných silnicích, ale o to více hrát Underground. S přihlédnutím k tomu, co je v současné době za zvěrstva sváděno na počítačové hry se tomuto kroku ani nelze divit a my se můžeme jen připojit a varovat, že s vaším vozem, ať už je jakékoliv kvality, skutečně 
nezkoušejte půlminutové smyky, jízdu v protisměru, ale ani vybírání zatáčky při stopadesátikilometrové rychlosti! Underground je totiž více než co jiného arkáda jako řemen. Ten dobrý pocit z krásně rychlé jízdy skutečně není realistický, i když na někoho tak může působit, což je ale jedině dobře a určitě nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že se jedná o záměr autorů. A ty, kdož si opět připravují argumenty na strhání hratelnosti kvůli nedostatečné autentičnosti, pošleme s úsměvem zpět k jejich obrazovkám přemýšlet nad tím, jak vysokou přilnavost si nastavit pro úspěšné absolvování dvouhodinového závodu v Nascaru.
Menu nabízí rychlou jízdu, v níž si můžete vybírat mezi vozy a jejich doplňky podle toho, jak jste úspěšní v kariérovém módu a názvem Go Underground, který je logicky i hlavním lákadlem celé hry. Dočkáme se i určité provázanosti mezi jednotlivými podniky. Tu obstarávají především renderované FMV sekvence, v nichž se podíváme do hlubin Underground scény. Filmečky dávají vzpomenout na povedený film Rychle a zběsile, který disponuje podobnou tématikou. Tuningáři pořádající vlastní nelegální závody, mají i svůj interní žebříček sondující aktuální výkonnost 
deseti nejlepších jezdců, mezi něž se s pozitivními výsledky probijete i vy. Možná si řeknete, že se jedná jen o nemastnou neslanou omáčku, ale světě div se, do jisté míry to skutěčně vybrušuje atmosféru. Máte pocit, že závodíte proti skutečným lidem, které v průběhu hry ještě potkáte, patříte prostě do undergroundové scény.
Při spuštění kariéry se podíváte hned na závodní okruh s hodně dobře vypracovaným vozem, což mě poměrně zaskočilo, jelikož jsem se těšil na nejrůznější menu s možnostmi vylepšení auta, ale naštěstí se jednalo jen o malou ochutnávku, jak to v pokročilém stadiu hry bude možná vypadat. Po této krátké vložce jsem se očekávaného dočkal, ale abyste se dostali do správného víru jízdy, musíte splnit ještě jakýsi tutorial, chcete-li zkoušky z každé jednotlivé disciplíny, jichž je ve hře hned několik.
Klasický okruh vás postaví na start závodu nejčastěji proti třem protivníkům(což platí i pro následující nabídku) s určitým počtem kol, která musíte dokončit na prvním místě. Nejedná se o žádnou novinku, prostě klasický závod na vytyčeném okruhu, nic víc, nic míň. Dalším módem je závod z místa A do místa B, buď s oponenty nebo jen proti časovému limitu. Třetím a posledním víceméně klasickým závodem je Knock-out, kdy se opět jede na kola a v každém kole vypadne jeden závodník. V případě zvolení soutěže s názvem Drag se dostanete na rovnou dráhu, kdy 
musíte protnout cílovou čáru kdesi v dáli jako první. Ať už normální závody jezdíte s automatickou či manuální převodovkou, zde dostanete vždy tu druhou jmenovanou a právě v jejím ovládnutí tkví klíč k úspěchu. Na obrazovce se objeví obrovský otáčkoměr, na němž jasně vidíte, kdy optimálně zařadit. Vystihnout však ten perfektní okamžik není vůbec jednoduché. Proto je vše o něco ulehčeno tím, že při zatočení, přejedete jen do vedlejší dráhy, ovšem na klávesnici se i tak občas dostanete do nepěkného rozpohybování vozu všemi směry a je nutno trochu vyrovnávat. V případě, že se to nepovede zcela podle představ, skončíte s největší pravděpodobností v přímé bouračce, což je v tomto a nutno říci, že jen v tomto módu, konečná. Poslední disciplínou, jejíž kvality okusíte, se jmenuje Drift a k jejímu úspěšnému ovládnutí potřebujete předvádět co nejlepší, ale především nejdelší smyky. Rychlost je zde důležitá jen pro provedení ještě lepšího smyku, čas potřebný na dokončení těch několika malých okruhů se nijak nebere v úvahu. Doplňme jen, že všech těchto disciplín si užijeme v rámci velice slušné nabídky 111 úkolů, které dostáváte často v sériích, z nichž si můžete libovolně vybrat.
Závody jsou finančně honorovány podle obtížnosti, kterou si zvolíte.
Samozřejmostí pak je nutnost dojet do cíle jako první, žádná bronzová či stříbrná místa se neberou. Můžu říct, že tři obtížnostní stupně jsou velice slušně vybalancovány, tudíž na první z nich dojede do cíle s dvacetisekundovým náskokem snad i, slovy Nikiho Laudy, cvičená opice. Druhá už dá občas zabrat a při jejím navolení rozhodně není samozřejmostí protnout cílovou pásku na první 
pozici a hard vyžaduje především maximální soustředěnost, protože se soupeři v zádech si jen těžko můžete dovolit byť sebemenší chybku. Pokud budete jezdit na poslední zmiňovanou obtížnosti, postačí porce 111 úkolů na poměrně slušnou dobu, ovšem otázkou je, zda ji dotáhnete do konce, protože již v polovině celkového počtu se dostavuje poměrně silný pocit stereotypnosti a mnohdy i frustrace z nutnosti několikrát opakovat závod, protože v nepřehledném úseku před cílem narazíte do nepříjemně se pohybujícího provozu.
Trochu ozvláštnit hru by měl již zmiňovaný tuning, ale daří se mu to jen z poloviny. Za vydělané peníze si můžete svůj vůz přetvářet jak z vizuální, tak výkonnostní stránky. Vzhled ovlivníte například originálním postřikem auta, neony, spojlery či nainstalováním nejrůznějších „křídel“. To, jak váš vůz vypadá, se projeví na ukazateli popularity a v případě, že se vám v tomto odvětví daří, získáváte do vitrínky obálky časopisů, kde chválí styl vašeho vozu a zvyšuje se váš násobitel stylových bodů, což, jak si řekneme o pár řádků níže, hraje podstatnou roli. Výkonnostní vylepšování je již trošku důležitější a kroky provedené v garáži se celkem projeví i na trati. Vylepšovat můžeme např. motor, brzdy, převodovku či v neposlední řadě nitro, což je takové turbo, při jehož stisku získá vůz větší odpich. Vyplatí se však používat pouze na rovinkách, jelikož v klikatých úsecích jeho stisknutím skončíte maximálně někde ve svodidlech. Kdybych v tuto chvíli odstavec o vylepšování vozu ukončil, bylo by vše 
v pořádku. Všechna vylepšení by byla otevřená od začátku a my si je kupovali jen za vydělané peníze, bohužel tomu tak není. V závodech totiž získáváme již zmíněné stylové bodíky a na základě jejich počtu se nám otevřou dané specialitky. Body si na své konto můžete připsat pěkným smykem, skokem, úsekem bez bouračky atd., prostě něco jako v X-Boxovém Project Gotham City. Ovšem zde to časem hrozně omezuje a přestože máte peněz jako želez, vylepšovat nemůžete, musíte si počkat až se vám upgrade otevře. Toho však dosáhnete až v určitém úseku závodů a hra se tak stává víceméně lineární. Škoda, dvě komodity pro získávání upgradů je trošku moc a autoři by se možná měli zamyslet nad rčením „méně je někdy více“.
Underground na svých tratích nabízí poměrně pestrý silniční provoz, který však bude jedním z vašich největších nepřátel. Nic nedokáže naštvat více, než když si jedete v poklidu s pětisekundovým náskokem nad pronásledovateli a najednou se v nepřehledném úseku vynoří jakýsi stěhovací vůz, kterému se samozřejmě stěží vyhnete a oponenti se kolem vás již jen přeženou. Častokrát se mi to stalo 
v závěrečných fázích závodů a věřte, že jsem se musel hodně ovládat, aby to neodnesla klávesnice. Provoz je v některých úsecích tratě naskriptovaný, ale většinou nebudete vědět, co kde čekat. Při bouračkách také narazíte na další nepříjemnou chybku, kterou je neexistující model poškození, jenž by se do celkového konceptu hry více než hodil. Vůz se při nárazu nijak nedeformuje, ani neztrácí na výkonnosti. Mnozí se možná zděsí, že zde chybí policie, ale můžu hned všechny uklidnit tím, že si toho dost možná ani nevšimnete. Dynamice hry to prostě vůbec nevadí.
Co se týče tratí, užijeme si jich především v noci, což zpočátku sice příjemně podbarví atmosféru, ale časem se vám dozajista po denním světle zasteskne. Mnohem důležitější je ale design okruhů a vůbec všech závodních tratí, který se nemá za co stydět, ba právě naopak. Tratě se často rozdvojují, takže své protivníky nemusíte vždy předjíždět kolo na kolo. Zkratky by se také našly, ovšem jen ve velmi mizivém počtu, což však celkovou kvalitu nijak nenarušuje. Závodí se jen v jednom městě, a proto mají tratě některé úseky naprosto shodné, což vede k jiste repetivnosti. Kdyby byly okruhy více obměňované, neměli bychom si nač stěžovat, ale takhle to po chvíli leze na nervy a je jen na vás, zda se s tím smíříte, či ne.
Graficky se jedná dozajista o nadprůměr. Dojem z rychlosti v krásně 
osvětlených městech je opravdu impozantní. V případě, že si k nejrůznějším objektům zajedete o kousek blíž, poznáte, že se jedná o jednoduše otexturované bedny, ale komu to vadí? Hlavní je, že si toho při závodění nikdo nevšimne a naopak bude architekturu ještě obdivovat. Navíc vše funguje na průměrných strojích o 1GHz, 256 MB RAM a nějaké té GeForce. S vyšším výpočetním výkonem si můžeme nastavit možná až moc výrazné olesky mokré silnice či vozů nebo zajímavý efekt motion blur, který scénu trochu rozmaže, ovšem mě k srdci nepřirostl, především díky své nepřehlednosti. Nastavitelní jsou i lidé, především pěkné holky, na startu, kteří odstartují závod místo klasického odpočítávání. Modely aut jsou pěkné, což platí jen pro závodní kusy, okolní provoz je vyveden velice jednoduše. Zamrzí jen nepřítomnost replaye, který do podobných her prostě patří. Opakovaných záběrů se dočkáme, přímo za běhu hry, jen v případě pěkné bouračky či efektního skoku, ovšem to rozhodně nestačí. Chybí bohužel i pohled s volantem a přístrojovou
deskou, což už se naneštěstí stává současným standardem. Na druhé straně stojící hudba se rozhodně povedla, především díky vkusně vybraným rockovým trackům. Zvuky nijak nepřekvapí, motor zvučí v rámci možností dobře a kvílení při smyku také není z nejhorších. Underground je vybaven poměrně propracovanou fyzikou srážek i rozrážení nejrůzněších předmětů na trati jako jsou kužely či značky. Nechybí ani multiplayer, který si můžeme užít i na internetových kolbištích, kam se po dohrání singlu, s největší pravděpodobností přesunete. Překvapí zde především provázanost s Playstation 2 komunitou, protože hrát můžeme i s jeho majiteli, což se na herní scéně obejvuje dost možná premiérově. Trochu zamrzí i absence hry přes LAN, která má u nás pořád poměrně velkou popularitu.
Umělá inteligence rozhodně nepatří k nejhorším. Konkurenti jsou, především pak na dvě poslední obtížnosti, hodně čilí a drží s vámi krok, ať děláte, co děláte. Ovšem ani jim se občas naštěstí nevyhne nějaký ten karambol, který vám na první pozici dodá trochu klidu, avšak určitě se nevyplatí nechat se ukolébat větším náskokem, jelikož tento se může v mžiku ztratit. Vaši oponenti před vámi dokáží i chvíli blokovat pozici a nebojí se při to m uchýlit k nejdrsnějším praktikám, s nimiž vás nejednou pošlou na vrakoviště, což poznáte především v Drag módu.
Celkově můžu říci, že se Need for Speed: Underground povedl, ale neodpustím si poznámku, že to mohlo být ještě lepší. Arkádový model je zde vyveden na skvělou úroveň a pocit z jízdy je vynikající. O tuningu se nedá říci, že by se nepovedl, jen ta omezení mi k němu moc nesedí, ale přesto si s ním užijete spoustu zábavy. Pro mě osobně je Underground jedním z vrcholů celé série a pokud ji máte rádi, určitě nešlápnete vedle. Hra rozhodně snese srovnání s nedávno vyšlým Midnight Clubem 2 a v mém osobním žebříčku ho i překonává. Moc se těším, co autoři předvedou s dalším dílem, který sice ještě ohlášen nebyl, ale zase tak dlouho na sebe určitě čekat nenechá. Doufám, že se Black Box bude držet trendu, který nastolil s Undergroundem a nevrátí se do vod již trošku omšelých předchozích dílů.
Další názor: Tomáš "Flare" Elbl
Přestože recenze poměrně přesně vystihuje hlavní rysy NFSU, nedá mi zdůraznit několik drobností. Předně, přes arkádovitější pojetí je NFSU výborně hratelná zejména na volantu a dává neskutečný pocit z jízdy i v situacích, kdy je fyzikální model utlumen na nezbytné minimum. Při Dragu a Driftu je nutná citlivá práce s plynem, při jízdě v 300 km/h rychlosti po okruhu zase přesná znalost tratě a absolutní soustředění. Excelentní grafické zpracování (zejména vlastního auta) a možnost upravit si vůz k obrazu svému jsou doplněny kvalitní AI počítačem řízených protivníků. Pokud budete všechny závody hrát na Hard s vypnutým Traction Control a zapnutým režimem korekce kvality protivníků, pak vám garantuji, že od osmdesáti závodů výše bude zvyšující se náročnost dostatečně frustrující, aby vašemu počítači hrozila destrukce vámi samými. Zajímavou možností je zahrát si NFSU online proti živým hráčům, čímž se může nastupující stereotyp částečně kompenzovat. Po počáteční uchvácení grafikou a hratelností si ale NFSU kazí renomé malým počtem tratí, nulovým modelem poškození, absencí replaye a nemožností více si pohrát s nastavením vozu. Po delší době je ale závodní NFSU hrou, která rozhodně stojí za to - pokud si odmyslite monitor a nejbližší okolí, dopřeje vám dostatek adrenalinu jako byste seděli v autě (což se mi v poslední době stalo jen u jmenovce Live For Speed, nicméně obě hry nelze vůbec srovnávat).
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
