HONZA SRP
Za ty roky jsem odehrál spoustu divných her, avšak divných spíše v tom smyslu, jak si někdo mohl myslet, že by to někoho bavilo hrát. Ty opravdu ujeté kousky mám spojené především s japonskou produkci, které se snažím spíše vyhýbat.
Tokyo Jungle (PS3)
Z poslední doby to byla například ujetost jménem Tokyo Jungle (recenze). Simulátor přežití domácích zvířátek v postapokalyptickém světě je sice originální, ale nebyli by to Japonci, kdyby námět trochu neokořenili.
Když jsem do hip hopového outfitu oblečenou čivavou očůrával rohy, abych se následně mohl pářit na kupce sena, nemohl jsem se zbavit myšlenky: Co to proboha dělám se svým životem?
ANDREJ BRABEC
Obal hry SimAnt
U jiných redakčních anket nebylo třeba dlouze tápat v paměti a odpověď mi na mysl vytanula téměř okamžitě. V případě nejzvláštnější hry jsem však tápal a vzpomínal na dětství, kdy mi rukou prošla celá řada podivných titulů. Vítězí zřejmě simulátor SimAnt, ve kterém opečováváte kolonii černých mravenců. Cílem je ochránit je před řadou nebezpečí a porazit nepřátelské mraveniště.
Druhé místo si pak zaslouží herní klasika Carmageddon. Přejíždění lidí za body je až překvapivě zábavné. Koncept je to však zvrácený.
JAN HANÁČEK
Pokud pominu všechny úchylné modifikace (a že jich je ke každé hře nepočítaně) a zůstanu trošku při zemi a přitom krapet originální, vyvstává mi na mysl třeba šílenost jménem Darkened Skye.
Darkened Skye
Tato akční 3D adventura byla zvláštnostmi zcela promořená. Celkově obyčejné ladění a klasický děj o fantasy světě, ve kterém zlo začíná nabírat na síle, byl brzy po spuštění hry nahrazen neskutečně absurdním systémem kouzlení, které jakoukoliv vážnost celé hry spláchlo do záchodu.
Způsob kouzlení byl totiž postaven na sbírání silných magických předmětů, jakýchsi run, které v kombinacích tvořily kouzla. A tyto předměty byly bonbóny Skittles. Jistě tuto obdobu našich lentilek znáte.
Hráč sbíral Skittles, čímž byl silnější a zároveň čím dál prostoupenější kvalitní konzumní masáží. Nejpodivnější na celé věci však bylo namluvení postav. Třebaže všechny postavy byly nadabovány celkem obstojně, výraz "Skittles", který se vyskytoval v každé druhé větě, byl namluven jedním jediným člověkem a do hlasu ostatních postav byl synteticky "naroubován". Dodnes mi zní v uších věta: "You have to collect all the... SKITTLES."
JAN LYSÝ
ClayFighter (SNES)
Podivností se v herním světě vyskytuje mnoho. A sám mám zkušenostmi s množstvím z nich. Někdy mě zaskočí náplň videoherních titulů, někdy některá z postav a jindy příběh a je tak docela těžké vybrat jen jeden projekt.
Nakonec jsem zvolil titul, který je jednou z prvních podivností, které se mi dostaly do rukou. Jde o stařičkou bojovku pro konzoli Super NES z roku 1993 ClayFighter.
Ne každý den člověk vidí mlátičku, ve které se řežou hlava nehlava bojovníci z plastelíny (například sněhulák nebo statná operní pěvkyně). Samozřejmě jsem od té doby hrál plno jiných zvláštností (především z Asie), ale ClayFighter byl první záležitostí, u které jsem si říkal: "Hergot (možná jsem použil trošku jiný výraz), co to má být?"
ONDŘEJ ZACH
Spider: The Secret of Bryce Manor
Vynechám protentokrát nezávislou tvorbu, která je na podivné výtvory bohatá, a hry z Japonska, kde se najde cílová skupina asi úplně na všechno. Vyřadím také tituly, které primárně sází na expresivnost a chtějí šokovat.
Z poslední doby si vybavím mobilní hru Spider, The Secret of Bryce Manor (recenze), v níž se hráč stává pavoukem. Ten pomocí pavučin chytá hmyz a zároveň se pokouší odhalit tajemství starého sídla. Kromě pochmurné grafiky potěší i skvělá hudba a chytrý návrh úrovní.
I Have No Mouth, and I Must Scream
Ze starších kousků to je jednoznačně temný a hodně depresivní I Have No Mouth, and I Must Scream. Během třetí světové války si jeden ze super-počítačů uvědomil svoji existenci a vyvraždil lidstvo. Přežít nechal pouze pět jedinců, které uzavřel do virtuální reality, kde je různými způsoby mučí.
Hra začíná v okamžiku, kdy super-počítač vymyslí pro přeživší brutální hru. A je to hotové hororové peklo.
MICHAEL MLYNÁŘ
Ačkoliv na rozdíl od většiny tuzemských hráčů mám "ulítlou" japonskou produkci rád, protože je často tak zásadně jiná, pro nejdivnější hru jdu právě do Japonska. Jmenuje se Pachi Para 15 a je to simulátor japonských výherních automatů pachinko.
Pachi Para 15
Pachinko herna
Pachinko herna
Na tom by samo o sobě nebylo nic kdovíjak zvláštního, ale ona to vlastně ani není hra. Zcela se zde vytrácí síla pevné ruky, která je v reálu jedním z důležitých faktorů, a tak stačí chvilku nastavovat sílu výstřelu kuliček a když máte pocit, že jste našli tu "výherní" (není to příliš obtížné), můžete na libovolnou dobu odejít. Po hodině až dvou budete v takovém plusu, že pokud by tak hráli lidé i ve skutečnosti, všechny pachinko herny by do týdne zkrachovaly.
Přečtěte si více o japonském fenoménu pachinko i hře Pachi Para.
