Jen pro upřesnění, uvádíme pouze tituly, které autoři zamýšleli jako seriózní, ale ve výsledku propadly.
Just Cause 4
Začneme zlehka. Čtvrtá instalace milované akční série Just Cause je příkladem hry, která není vyloženě špatná. Spíš zklamala očekávání a stojí jako nejslabší díl mezi silnými předchůdci.
Just Cause 4
Just Cause 4
Just Cause 4
Hra se hrdě prezentuje, ale ve skutečnosti je plná opakujících se misí, zbytečných herních prvků a úplně pozbyla vtip a nadhled, který si celá série udržovala. Tolik známá možnost destrukce budov v prostředí je zde znatelně nižší, dokonce poprvé nemáte ani možnost pokládat výbušniny. Co se týče grafické hloubky, hráči si správně všimli toho, že když vypnou všechno filtrování, textury vypadají hůř než v prvním díle z roku 2006.
Technicky na tom hra není nejlépe obecně. Např. Některé mise dokonce není možné díky padání dokončit. Ani po dvou měsících od vydání autoři nevydali patch, který by problém opravil. I díky tomu je hra na STEAMu na 34. místě v žebříčku nejhorších her vůbec.
The Quiet Man
Za The Quiet Man stojí obří vydavatelská společnost Square Enix, bylo do něj vložena spousta nápadů a přitom jde o jednu z nejhorších her vůbec. Jak je to možné? Protože nikdo z celé armády vývojářů, testerů, ani producentů si nevšiml, že hra, kterou vytvářejí a prezentují na E3 je plná nelogičností a vlastně to není hra, ale jen dlouhá animace.
The Quiet Man
Hrdina The Quiet Man je hluchý a autorům přišlo jako dobrý nápad tuto skutečnost vyzdvihnout tím, že všechny dialogy a zvuky ve hře ztlumí na nerozeznatelnou úroveň. Experimentální a odvážný nápad na papíře, katastrofa v praxi.
Kvůli zamotanému ději plnému flashbacků a několika časovým rovinám, ve kterých se odehrává je nemožné sledovat, co se vlastně děje. A to i přesto, že hru z 90% tvoří animace a ke skutečnému hraní se skoro nedostanete. Co zbývá mezi tím, je otřesná bojovka s hroznou kamerou a opakujícími se modely nepřátel.
The Quiet Man je katastrofa takových rozměrů, že by mohla potopit libovolné studio.
Agony
Pekelná Agony se zprvu prezentovala jako vyspělá a svým zasazením originální adventura. Ďáblové a démoni na Unreal Engine 4 vypadali velmi dobře a hra neskrývala i jistou dantovskou poetiku. První hodina hraní byla svěží a matoucí prostředí jste hře odpustili. Pak přišlo vystřízlivění (recenzi čtěte na Bonuswebu zde).
Agony
Agony
Agony
Špatné a trhané animace a nepochopitelné herní mechaniky jsou špičkou ledovce. Agony je mezi hráči pověstná především četností, s jakou se při hraní postava zasekávala o neviditelné zdi. Na mnoha místech nebylo možné vyjít obyčejné schody, nebo projít bránou. Hrdina se zastavil o neviditelný objekt, který autoři při vývoji přehlédli.
Zasekávání bylo tak časté, že mnoho hráčů se domnívalo, že mají špatnou, nebo nedokončenou kopii. Agony je ale chybami zcela prošpikovaná. Nezřídka se potkáte také s neviditelnými nepřáteli nebo celými úrovněmi. Navíc zcela postrádá jakoukoliv snahu o komunikaci s hráčem, a tak jde s přehledem o „nejzákysovější“ hru minulého roku.
Past Cure
Podle autorů „temný psychologický thriller“ Past Cure je seriózním kandidátem na nejhorší hru nejen za uplynulý rok. Abyste si Past Cure představili: Vezměte to nejhorší scenáristické klišé psychologického žánru (nespavost, deprese, ztráta paměti, prolínání nočních můr s realitou) a smíchejte to s generickou akcí zjevně inspirovanou Maxem Paynem, včetně zpomalování času a touze po pomstě (více viz naše recenze).
Past Cure je propadák na celé čáře, ale v čem opravdu „exceluje“ je akce samotná. Nikdy nebojujete s více než třemi protivníky, hra jich nejspíš víc nedokáže zobrazit. Kvůli špatným animacích se postavy i hrdina pohybují tak trhaně, že je téměř nemožné zamířit. Nepřátelé mají milion životů, takže jim ani výstřel zblízka z brokovnice nerozhodí pěšinku na hlavě a tak dál.
Hra má problémy se vším, na co jen ukážete. Scénář je otřesný, motivace k hraní neexistuje, má nepochopitelný děj a dokonce vám dokáže uvařit grafickou kartu při extrémních 5 snímcích za sekundu. Past Cure je nádherným příkladem dokonale zpackané a přitom naprosto vážně pojaté hry.
Super Seducer: How to Talk to Girls
Super Seducer je zase arogantní ukázkou toho, kam může zajít někdo, kdo se bere až příliš vážně. Ten někdo je Richard La Ruina, samozvaný moderní Casanova, který se rozhodl naučit nesebevědomé hráče, jak správně sbalit kohokoliv kdekoliv. Namyšlený nápad nemohl dopadnout hůř po tom, co autoři zvolili podobu adventury ve formě hraných sekvencí s minimální možností, jak zasáhnout do dění na obrazovce.
Super Seducer : How to Talk to Girls
Nejenom že „výkony“ všech herců jsou naprosto strašidelné a pitomé. Super Seducer propadá především eticky. V každé situaci existuje jen jediný správný postup ke svádění, hra generalizuje, je vulgární a naprosto očividně objektivizuje ženy, muže i cokoliv jiného, co se na obrazovce hýbe. Tvrdí, že důvodem, proč muži chodí do baru je snaha najít si společnici na jednu noc, zatímco ženy do stejných podniků vyrážejí najít si bohatého manžela. Každý muž po padesátce je děsivý, lže a využívá svou moc, aby získal další členku do svého harému a tak podobně. Recenzi si přečtěte na Bonuswebu zde.
Hollow
Hollow slibovala chytré temné sci-fi s odpudivými nepřáteli a prostředím, jako vytrženým z nejhorších nočních můr H.R. Gigera. Nutno říct, skoro všechno splnila. Jen to slůvko „chytré“ je v jejím popisu jaksi navíc. Hollow se prezentovala jako syntéza akce s puzzle hrou tak, jak je dnes v módě, ale nakonec se ukázalo, že autoři neměli žádný zájem do své hry implementovat jakékoliv hádanky… Nebo cokoliv zajímavého.
Hollow je snad mé osobní zklamání roku. Je to příšerná akce s velmi dobře vypadajícími monstry, která na vás nabíhají jako prasata na koryto a která likvidujete jednou ze tří naprosto otřesných zbraní.
Potenciál, který skýtal design prostředí, nikdo nevyužil, a tak mapy vypadají jako dlouhá čekárna s výtahem na jedné a východem na druhé straně. Hollow mohla být hororová zábava ve smyslu Dead Space, nebo Alien: Isolation, ale hraje se spíš jako jakákoliv hra zdarma, kterou jako svou prvotinu vytvořil na koleni trochu nadanější vývojář-amatér. Až tak moc je uvnitř prázdná.
Underworld Ascendant
Ultimu Underworld si dnes pamatuje už asi jen málo hráčů. Autoři Ascendant si ji ale pamatují, alespoň to tvrdí. Podle finální verze jejich hry si ji ale pamatují velice špatně. Ascendant má být cosi jako živý pomník legendární hře na hrdiny, ale je to pomník ošklivý, nefunkční a Ultimu vůbec nepřipomíná. Underworld Ascendant je jen k smíchu.
Grafika vypadá, jako by byla vytvářena pro smartphony, dokonce využívá nativní textury a modely z Unity engine, na kterém hra běží. Hra je zastaralá, má nejhloupější příběh, jaký jste kdy slyšeli, a je mimořádně nudná. Sestává z několika map, které vás nutí procházet stále dokola, pokaždé za jiným úkolem typu „najdi a přines“. Bojový systém, který umožňuje jen jeden útok, je tak otřesný, že by si zasloužil vlastní článek.
Vrcholem je nefunkční systém plížení, který naprosto znemožňuje hrát za zloděje. Hra také obsahuje asi nejhorší AI nepřátel v moderních dějinách, což je kompenzováno tím, že mají velké množství životů. Často tak pět minut sekáte mečem do kostlivce, který kouká do zdi. Ascendant je také známý tím, že se v něm můžete zabít dveřmi, propadnout schody nebo se utopit, zatímco stojíte na suché podlaze.
Zkrátka a prostě, někomu už paměť neslouží tak dobře.
Fallout 76
Co se týče kvalit posledního Falloutu, nemá smysl se o nich více rozepisovat. O online hře z prostředí Pustiny jsme snili snad už od konce minulého milénia. Realita je ovšem jiná než v našich vlhkých snech. O nedokončenosti, špatné produkci a neochotě vývojářů z Bethesdy uznat a vyřešit problémy už byly napsány epické písně.
Fallout 76 vítězí v anketách o nejhorší „áčkovou“ hru roku (zklamáním roku 2018 se stal i ve čtenářské anketě na Bonuswebu) a nutno dodat, docela právem. Je technicky příšerně zvládnutý, prázdný, hloupý a tak moc k uzoufání nudný, že mu na serveru Giantbomb redaktoři raději místo číselného hodnocení udělili známku „NEHRAJTE TUTO HRU“, než aby u něj měli strávit více svého času. Vždyť jak zábavná může být online hra na hrdiny, když v ní nepotkáte jedinou přátelskou NPC postavu?
Videa s bugy a problémy se na YouTube počítají na stovky, mnozí upozorňují na lenost a nebetyčnou drzost vývojářů používat staré modely a animace z předchozích Falloutů a dokonce ze Skyrimu. Ostatně, závěrečný boss až nápadně připomíná model draka z posledního dílu The Elder Scrolls, jen s jinou texturou. F76 bude hráčům ležet v žaludku dlouho.
Overkill’s The Walking Dead
I přes prapodivný název a licenci, Overkill’s The Walking Dead je oficiální příspěvek do univerza Živých mrtvých a nejde o odbočku nebo nějaký bratrský projekt, ale o seriózní akční kooperativní hru.
OVERKILL's The Walking Dead
Parta čtyř hráčů se v ní musí vypořádávat s hordami různě nebezpečných chodících mrtvol, plnit na uzavřených mapách úkoly a přežít. Jestliže máte před očima reminiscence jisté starší herní série, jste takříkajíc doma.
The Walking Dead je prachsprostě vykradená Left 4 Dead. Autoři si vypůjčili nejenom základní mechanismy, ale dokonce i celé charaktery postav a arzenál. Co přidali vlastního, je počítadlo hluku, které, když ve hře děláte moc rámus, přivolá další nemrtvé. Ačkoliv se hráči napříč světem shodují, že hra není vyloženým propadákem, je to nestydatá kopie staré hry se starými mechanismy. Ostatně, ačkoliv běží na Unreal Enginu čtvrté generace, máte z ní dojem, jako by skutečně vyšla před deseti lety.
Skoro to vypadá, jakoby se v zombie žánru už nedalo nic nového vymyslet.
Crying Is Not Enough
Patetický název by měl všechny dopředu varovat. Po celých pěti letech vývoje se řeckému studiu Storyline Team podařilo vyprodukovat jednu z největších herních katastrof vůbec. Na této akční hře, kterou vývojáři hrdě označují za „survival horor“, nenajdete byť jediný pozitivní aspekt. Všechno je špatně!
Otřesná grafika, které vévodí nejhorší animace obličejů postav v historii, je ukázkou toho, jak nepracovat s Unity Enginem. Mapy mají zkopírované celé části, a přitom načítací obrazovku vidíte častěji, než hlavního hrdinu. Absolutním vrcholem bizarnosti je pak scénář, o jehož kvalitách by se daly psát rigorózní práce. Je tak špatný, že by nefungoval ani jako scénář k pornu. Hra je plná lobotomizovaných scén a pseudo-filozofických zamyšlení, která nikam nevedou, stejně jako dějových zvratů, které vás nechají přemýšlet o tom, že skok z mostu může být docela legrace.
Hra zklamává i ve smyslu náplně. Rozhodně nejde o horor a o přežití tu už nejde vůbec. Zbývá tupá akce se špatným ovládáním, ve které poprvé vystřelíte až po půlhodině hraní!
Crying Is Not Enough je pro mě osobně jednoznačným vítězem, pokud jde o nejhorší hru minulého roku, protože je to zároveň jedna z největších tragédií posledních deseti let! Je to snad první hra, při jejímž hraní jsem měl nutkání stydět se za samotné autory. Tady už brečet nestačí.
