Hra roku po dvaceti letech: |
Vybrat pouhou dvacítku z té spousty her, na které máme dodnes krásné vzpomínky, bylo samozřejmě obtížné a některé holt musely z kola ven. Nezlobte se proto na nás a raději nám případně v diskusi dejte vědět, proč jsme zrovna na tu vaší oblíbenou neměli zapomínat. Přehled jsme doplnili i o citace z našich dobových recenzí, z nichž některé dnes působí vyloženě úsměvně.
1. Anachronox
Anachronox
„Superstudio Ion Storm složené z dodnes uznávaných videoherních celebrit (Romero, Specter, Hall) dalo světu za svoji devítiletou existenci jen tři hry. Jak Deus Ex, tak Daikatana patří do učebnic herní historie, byť se každá pohybuje na opačném konci kvalitativního spektra. Trochu se ovšem zapomíná, že před pádem studia ještě vyšel skvělý Anachronox. Ten sice komerčně propadl, ale rozhodně ne proto, že by šlo o špatnou hru. Naopak, nápad zkombinovat klasické západní vypravěčské postupy s hratleností japonských her na hrdiny, působí i dnes poměrně originálně.
Z dobové recenze: Anachronox má skutečně dobrou atmosféru a výborný příběh, který se navíc odehrává v zajímavém a věrohodném sci-fi prostředí. Věrohodnost a realističnost je však slabší, co se týče zpracování bojů a některých herních detailů.
2. Black & White
Black & White (2001)
Peter Molyneux, tvůrce „božských simulátorů“ (namátkou Populous, Powermonger) toho tehdy ohledně hry Black & White nasliboval dopředu opravdu mnoho. Snad až příliš, protože i když byl výsledek v celku povedený, spousta hráčů pocítila zklamání, že nejde o žádnou revoluci, ale prostě jen povedenou hru. Od jeho předchozích hitů se lišila kromě na svojí dobu úžasné 3D grafiky především použitím autonomního zvířecího avatara, který sloužil na zemi jako hráčova prodloužená ruka. Pokud jste si ho tedy správně vychovali. Toto „božské tamagochi“ navzdory spíše jen lehce pozitivním recenzím zaznamenalo obrovský komerční úspěch, a tak se dočkalo ještě datadisku a o 4 roky později i druhého dílu.
Z dobové recenze: Největší problém hry je, že všechno trvá hrozně dlouho. Black & White oplývá velmi zajímavým námětem, grafika se povedla na výbornou, jenom to zpracování… chybí tomu potřebná dynamika a šmrnc.
3. Bejeweled
Bejeweled
Bejeweled asi většina „opravdových“ hráčů pohrdá, původně jde totiž jen o drobnou hříčku hratelnou v internetovém prohlížeči. Ale marná sláva, více než 150 milionů stažení a zařazení do herní síně slávy, jsou jasným argumentem, proč ji sem přidat. Je to právě tato hra, která odstartovala mánii chytlavých „spoj 3“ her, jež tu jsou s námi v podobě například Candy Crush Sagy dodnes. Samotný Bejeweled se dočkal mnoha pokračování a i dnes zastává v katalogu mobilního giganta PopCap Games prominentní pozici.
4. Civilization III
Civilization III
Patrně nejslavnější strategickou sérii v historii videoher asi netřeba nějak blíže představovat, její třetí díl z roku 2001 přitom patří k těm vůbec nejlepším. Sid Meier hru sice zaštítil svým jménem, ovšem na vývoji se podílel spíše okrajově. To se však na kvalitě nijak negativně nepodepsalo, naopak, do hry přibyla spousta nových systémů a také líbivé grafické zpracování, využívající 3D modely. Díky tomu už mapa světa nepůsobila tak staticky.
Z dobové recenze: Ať mě husa kopne, jestli se Civilization III nestane minimálně nejlepší strategií tohoto roku, ne-li nejlepší hrou vůbec. Po dlouhé době jsem obětoval svůj školní prospěch a trávil noci nad obrazovkou monitoru, jen abych své římské legionáře dovedl k dalšímu slavnému vítězství. Žádná hra nemůže být lepší než Civilizace – a také že není. Pro civilization maniaky i pro úplné nováčky jde zcela určitě o ten nejžhavější tip na skvělou a dlouhotrvající zapářku.
5. Clive Barker’s Undying
Clive Barker's Undying
Před dvaceti lety bylo vydavatelství Electronic Arts jedním z vůbec nejoblíbenějších a pod jejich značkou vycházely i neotřelé originální hry. Undying, který zaštítil jménem (a také propůjčil hlas jedné z postav) známý spisovatel hororů Clive Barker, budiž toho největším důkazem. Šlo o atmosférickou 3D akci, která se více než na porcování nepřátel soustředila na vyprávění příběhu. Podle mnohých byla dokonce lepší než kultovní Half-life, a to už je co říct.
Z dobové recenze: „V žádné jiné se mi ještě nestalo (mimo jiné), že jsem na zemi uviděl rozkládající se mrtvolu, sesláním kouzla jsem uviděl scénku, za jakých okolností dotyčný zemřel, a když jsem se pak k němu přiblížil, tak potácivě vstal a zaútočil na mne kostlivými pařáty. Možná to je poněkud morbidní, ale v daném okamžiku, a to mi věřte, to je velice působivé. I když možná jen pro silnější povahy.“
6. Devil May Cry
Devil May Cry
V roce 2001 započala i série rubaček Devil May Cry, jejíž poslední díl vyšel v roce 2019 a nic nenasvědčuje tomu, že by snad měl být posledním. Už v jedničce její duchovní otec Hideki Kamiya definoval klíčové vlastnosti této značky. Tím hlavním poznávacím znamením je zběsilá akce proti nekonečným hordám pekelných démonů, která si s nějakými fyzikálními zákony rozhodně neláme hlavu. Cílem přitom není jen nepřátele porazit, ale udělat to co nejefektnějším stylem. Bohužel, jak před třemi lety ukázal remaster, hra nepěkně zastarala, a tak doporučujeme do série naskočit až s pozdějšími díly. Na jejím historickém významu to ovšem nic neubírá.
Z recenze remasterované verze: Hra nedrží krok se současnou produkcí, ani co se týče soubojů. Zbraní máte málo, nelze mezi nimi plynule přepínat a dočkáte se tu jen pár odemykatelných komb. Sekání démonů je sice pořád fajn, ale na dnešní nároky soubojový systém postrádá hloubku a je málo flexibilní.
7. Grand Theft Auto 3
Grand Theft Auto 3
Přechod už tehdy slavné městské akce do třetího rozměru zcela otřásl herním průmyslem. Do té doby bylo prakticky nemyslitelné, že by běžně dostupný hardware dokázal plynule rozběhat živoucí město v tak detailní grafice. Grand Theft Auto 3 definovalo podobu městských open worldů, tak jak je známe dodnes, o čemž se mimochodem budete moci již brzy znovu přesvědčit v chystaném remasteru. O rok později pak Rockstar přinesli v mnoha ohledech ještě lepší pokračování Vice City a za dva další pak i neméně skvělé San Andreas. Porovnejte s tím, jak dlouho už pracují na šestém dílu…
Z dobové recenze: GTA3 je skoro dokonalá hra, která je nutností pro příznivce celé série a povinností pro milovníky automobilových simulátorů. Hra je stejně krvavá jako Carmageddon, okořeněná o možnost vystoupit a používat zbraně. Komplexnost a rozsáhlost spolu s množstvím hlavních a vedlejších úkolů vytvoří zábavu na dlouhou dobu. Volnost pohybu a možnost dělat si, na co je právě chuť, pak vytváří unikátní hru, které by bylo hříchem dát menší hodnocení než devět hvězdiček z deseti. K dokonalosti tedy chybí už jen opravdu málo.
8. Halo: Combat Evolved
Halo: Combat Evolved
V roce 2001 vstoupil na konzolový trh Microsoft se svojí značkou Xbox. Jako vlajkovou loď si vybral střílečku Halo, ze které díky mohutným investicím do marketingu udělal jednu z nejsilnějších herních značek vůbec a její hrdina Master Chief je virtuální osobnost, jejíž proslulosti se může rovnat snad jen Lara Croft. Málokdo ví, že studio Bungie původně vytvářelo real-time strategie, a než se z Halo stala FPS, bylo zvažováno, že půjde o akční adventuru. Klíčem k úspěchu se stal na tehdejší dobu nebývale otevřený svět, možnost ovládat vozidla a skvělý multiplayer. Značka má dodnes miliony fanoušků a už za měsíc se dočkáme šestého dílu nazvaného Halo: Infinite.
Z dobové recenze: Halo je prostě úžasná hra. Působivé enginové sekvence pomáhající dotvářet příběhový scénář, snaha o interaktivitu prostředí, neznatelná doba nahrávání při přechodu jednotlivých oblastí v rámci jedné mise (zde můžu trochu škodolibě poznamenat, že majitelé PC by si toho krátkého škubnutí obrazu snad ani nepovšimli, neboť na fenomén neplynulého hraní mají patent právě jejich stroje), několik stupňů obtížnosti jako skutečná výzva pro hardcore hráče a výborná atmosféra, díky níž se mnohdy cítíte jako skutečná součást fungujícího týmu!
9. Ico
Ico
Konkurenční PlayStation ve stejném roce přišel s neméně vlivnou hrou, její komerční potenciál byl ovšem zlomkový. Akční adventura Ico sázela především na umělecký dojem, samotnou hratelností spočívající v řešení logických hádanek a občasných soubojích patřila spíše ke standardu. Nejzajímavější mechanikou hry byla nutnost starat se o malou holčičku, která při průzkumu strašidelného hradu hlavního hrdinu doprovázela a často se ho držela za ruku. Na Ico poté nepřímo navázaly neméně kultovní hry Shadow of the Colossus a The Last Guardian, každá z nich se však hrála úplně jinak.
Z dobové recenze: Ico je inteligentní zábava, určená však spíše - či jen - pro trpělivé hráče, kteří dokážou věnovat něco času hledání všemožných vodítek pro odhalení, kudy a jak postupovat ve hře dále. Nepěknou kaňkou na tomhle představení je příležitostné bojování s démony, což se určitě dalo ošetřit lépe, ale co už naděláme. Život je boj. A pakliže vám nevadí relativně krátká doba dohrání, musím říci, že tento titul rozhodně stojí za to!
10. IL-2 Sturmovik
IL-2 Sturmovik: 1946
Historické letecké simulátory mainstreamové herní publikum většinou nedokážou oslovit, ovšem tato série, pojmenovaná po sovětském bitevním letadle Iljušin Il-2, je výjimkou potvrzující pravidlo. Ruským vývojářům z Maddox Games se v ní dokonale podařilo skloubit uvěřitelnost i ryzí zábavu, a tak je hra dodnes vnímána jako ten nejlepší letecký simulátor z období druhé světové války vůbec. Mnoho pokračování a datadisků, které vydání následovaly, je toho nejlepším důkazem.
Z dobové recenze: Autorům se podařilo vytvořit simulátor, který osloví jak naprosto hardcore virtuální letce, tak i „obyčejné“ fandy, kteří si chtějí po práci jen na čtvrt, půl hodinky zastřílet s nekonečným střelivem a nezranitelným strojem do formace bombardérů jen pro tu fantastickou atmosféru vzdušného boje.
11. Max Payne
Max Payne
Hned svojí druhou hrou se finští Remedy katapultovali do první ligy, kde zůstávají dodnes. Max Payne je sice „jen“ obyčejná střílečka, celý žánr ovšem pozvedla na novou úroveň. Příběh o bývalém policistovi, který se mstí za smrt svojí rodiny, čerpá z estetiky film-noir, ještě více zaujala tím, že na herní monitory poprvé přinesla mechaniku zpomalení času. Tzv. bullet time notně čerpal z filmového Matrixu a kromě toho, že přestřelky díky němu napohled vypadaly proklatě cool, měl i výrazný dopad na hratelnost. Max Payne se dočkal ještě dvou pokračování a filmové adaptace, dnes je už bohužel značka mrtvá.
Z dobové recenze: Max Payne mne doslova přišpendlil k židli – tohle už snad ani není hra, ale akční film, ve kterém hrajete hlavní roli. Škoda jen, že není o něco delší – jinak by bylo hodnocení ještě o něco vyšší.
12. Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty
Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty
Přestože je v názvu této hry dvojka, jde už o celkem sedmý díl plížící série Metal Gear. Na první pohled jde o klasickou vojenskou hru se superhrdiny, díky svému hlubokému příběhu má ovšem až filozofický přesah. Vizionář Hideo Kodžima v ní už před dvaceti lety nakousl témata, která jsou dnes součástí každodenní reality: informační války, cenzura, virtuální realita, fake news nebo alternativní vykládání pravdy. Podle mnohých jde proto o jednu z vůbec nejlepších her všech dob.
Z dobové recenze: Před vámi je další úžasné dobrodružství, které má neskutečně vysokou „replayability“, výtečnou grafickou podobu, skvělou orchestrální hudební kulisu navrch podpořenou špičkovým profesionálním namluvením všech zdejších protagonistů a velice propracovaný příběh.
13. Pro Evolution Soccer
Pro Evolution Soccer (2001)
Konami už sice pod názvem World Soccer: Winning Eleven vydávalo své fotbaly každoročně od roku 1996, až v roce 2001 se však pod novým názvem dokázalo pořádně prosadit i na Západě. Oproti známější Fifě od Electronic Arts byl „PES“ vždy vnímán jako ten náročnější, ovšem daleko propracovanější, to už však v posledních letech neplatí (a na letošní verzi s úcty k sérii raději zapomeňme).
14. Red Faction
Red Faction
Přelom tisíciletí byl pro hráče stříleček z vlastního pohledu zlatou érou. Red Faction sice nedosahuje proslulosti těch o něco starších pecek jako Half-life, Soldier of Fortune nebo Aliens vs Predator, rozhodně si však na tomto místě čestnou zmínku zaslouží. Hlavním tahákem hry, která příběhem notně připomíná sci-fi film Total Recall, bylo absolutně zničitelné prostředí. To vám umožňovalo v dolech na Marsu hloubit vlastní tunely nebo si do zdi probourat vlastní dveře. Hra se dočkala několika pokračování a žádné vlastně nebylo vyloženě špatné, dnes už je však bohužel značka u ledu.
Z dobové recenze: Hratelnost, pominu-li značně nevydařený závěr, v němž to značně ztrácí spád, je nesmírně chytlavá. Byť se tedy nejedná o něco, co bychom mohli srovnávat s Half-Life či proboha snad s Deus Ex. Navzdory prvnímu dojmu a snaze tvůrců takto zapůsobit, se jedná spíše o čistokrevnou střílečku, nic více a nic méně.
15. Return to Castle Wolfenstein
Road to Castle Wolfenstein
Když jsme loni dělali žebříček všech dílů série Wolfenstein, umístil se Road to Castle Wolfenstein z roku 2001 s přehledem na prvním místě. Autoři se v něm totiž nepokoušeli znovu objevit kolo, ale dali si neobyčejně záležet jen na těch vlastnostech, které jsou pro koridorové střílečky důležité. RtCW nabídl chytré nepřátele, neustále se měnící kulisy, čas od času nějakou tu hádanku, a dokonce i ne úplně pitomý příběh, kombinující reálie druhé světové války s hororem. O jejích kvalitách nejlépe svědčí to, že když jsme se k ní v roce 2015 vrátili, zjistili jsme, že navzdory zastaralé grafice má co říct i nové generaci hráčů.
Z dobové recenze: Hra Return to Castle Wolfenstein sice nepřináší nic nového, ale tyto ambice ani nikdy neměla. Chtěla nám nabídnout kvalitní, atmosférickou a precizně zpracovanou zábavu, a to se také ve všech směrech podařilo.
16. RuneScape
RuneScape
Jen čtyři dny po Novém roce spatřila světlo světa legendární onlinovka RuneScape. Původně šlo spíše jen o zajímavý prototyp naprogramovaný v jazyku Java, který bylo možné hrát pouze přes internetový prohlížeč, s růstem jeho popularity však rostla i technická kvalita. Velikým mezníkem byl rok 2016, kdy hra přešla na nový grafický engine, v roce 2020 se pak objevila i na Steamu, což ještě nakoplo její popularitu. K dnešnímu dni autoři evidují 200 milionů založených uživatelských účtů. RuneScape byla ve své době velice populární i v Česku, dokonce se pořádaly srazy fanoušků a menší komunita se jí tu věnuje dodnes.
17. Silent Hill 2
Silent Hill 2 (PC)
Druhý díl známé hororové série vylepšil ten první prakticky v každém ohledu a mnozí fanoušci ho proto považují za vůbec nejlepší. Na svojí dobu neuvěřitelná grafika, skvěle napsaný příběh a ikonický záporák Pyramid Head jsou hlavní důvody, proč fanoušci po úspěchu nedávného remasteru Resident Evila 2 volají po tom, aby se stejné péče dostalo i této hře. Připomenout musíme i skvělou hudbu Akiry Jamaoky, která se dodnes hraje na koncertech.
Z dobové recenze: Celkově se jedná o velmi, velmi povedenou hororovou adventuru, která má potenciál přivodit slabším jedincům více než jen divoké sny. Pohled na kopulaci tří zombíků a následný porod (?) čtvrtého, jejich zadupávání do země, případně pohled na zvracejícího týpka v prvotřídní grafice asi nikomu na náladě nepřidají.
18. Soul Reaver 2
Legacy of Kain: Soul Reaver 2
Třetí díl kultovní série Legacy of Kain přinesl v podstatě to samé, co o dva roky předtím první Soul Reaver, jen málokomu to ovšem vadilo. Nezvykle rozmáchlý příběh upíra Raziela byl ještě více filozofický než kdy předtím, autoři citují za zdroje inspirace mimo jiné i dílo profesora Josepha Campbella a gnostickou teologii. Vyprávěn byl pomocí enormního množství nehratelných videosekvencí, což tehdy u podobného druhu her nebylo zvykem.
Z dobové recenze: Nedivte se, až po několika hodinách hraní vyjdete na ulici a náhle ucítíte podivný pocit, jako byste cítili, jak z vaší paže chce vyrazit Soul Blade lačnící po duších nebohých kolemjdoucích. To se vám totiž Soul Reaver 2 dostal pod kůži a toho pocitu se již nezbavíte.
19. Super Smash Bros. Melee
Super Smash Bros. Melee
Činilo se samozřejmě i Nintendo, které v té době sázelo na konzoli GameCube. V roce 2001 vydalo takové hity jako Animal Crossing, Paper Mario, Pikmin nebo Luigi’s Mansion, do seznamu jsme však nemohli vybrat nic jiného než druhý díl bojovky Super Smash Bros. Ostatně s více než 7 miliony prodaných kopií jde o vůbec nejúspěšnější titul na GameCube. SSBM je originální bojovkou, ve které proti sobě bojují hrdinové z různých značek jako je Mario, Zelda nebo Pokémon. Navzdory infantilní grafice se kolem ní vybudovala tvrdá kompetitivní scéna, ve které se soupeřilo o veliké peníze.
Z dobové recenze: Pokud vás nerozhodí, že je tady všechno tak trochu chaotické a často se stává, že nevíte, co se na obrazovce vlastně děje, nevadí vám ani nešťastné prohry a nahodilá vítězství, čili pokud máte opravdu hravou náturu a dostatek trpělivosti vycvičené na stolních hrách typu „Člověče nezlob se“, stojí SSBM možná za zvážení.
20. Gothic
Gothic
Jedno z nejslavnějších RPG své doby původně vyšlo jen v německy mluvících zemích a na ostatní trhy se dostalo až později, česká verze dokonce vyšla až v roce 2002. Na první pohled ničím výjimečná hra, která se trhala i na nejsilnějších sestavách své doby, příšerně se ovládala a hráče neustále něco zabíjelo, jenže jakmile se do ní člověk ponořil, nebylo cesty ven. Za zmínku obzvlášť stojí absolutní svoboda v tom, ke které ze tří frakcí se hráč mohl přidat, což mělo zásadní dopad na příběh.
Z dobové recenze: Gothic je vskutku skvělé RPG, jehož největší vadou na kráse je, že se hra stává až moc lineární poté, co si za svůj vyberete jeden z kempů. To ovšem nic nemění na faktu, že přímo vybízí k opakovanému hraní a zkoušení dalších rolí v tomto úžasném světě. Věřte, že i napotřetí narazíte na nové věci a to již hovoří o kvalitách, které byste si jako milovníci RPG rozhodně neměli nechat ujít.
Čestná zmínkaFinal Fantasy X Aliens vs Predator 2 Jak and Dexter Burnout Luigi's Mansion Dark Age of Camelot Oni Animal Crossing Paper Mario Dance Dance Revolution Star Wars Rogue Squadron II: Rogue Leader Pikmin Tony Hawk's Pro Skater 3 Mario Kart: Super Circuit Twisted Metal: Black Baldur's Gate II: Throne of Bhaal Tribes 2 |
Zvolte nejlepší hru roku 2001
