Nejprve by asi bylo vhodné si ujasnit, co že to vlastně ten kyberpunk vůbec je. Žádná oficiální definice neexistuje, a tak si pro účely článku vystačíme s tím, že kyberpunk je subžánrem sci-fi, který se zabývá kontrastem mezi moderními technologiemi a upadající lidskou společností.
Své hry se dočkala i „bible kyberpunku“, Neuromancer Williama Gibsona.
Kyberpunkoví hrdinové se pohybují prakticky výhradně v městském prostředí, přesto jsou na okraji společnosti, mimo hlavní ulice nasvícené neonovými logy nadnárodních megakorporací. Virtuální realitu, autonomní umělou inteligenci či mechanicky vylepšené tělo si může dovolit každý, na druhou stranu ani tyto vymoženosti nedokázaly vyléčit chudobu, zločin a závislost na drogách.
Kyberpunkové příběhy se notně inspirují v noirových detektivkách. Jejich vizuální zpracování se nebojí výrazných barev a futuristických prvků, ovšem nikdy nezapomíná zároveň zdůraznit i jistou oprýskanost a špínu. Žánr v podstatě definoval spisovatel William Gibson svým Neuromancerem, je ale tak široký, že do něj můžeme klidně zařadit i tak odlišné osobnosti, jakými byli třeba P.K. Dick nebo Roger Zelazny.
Lepší kyberpunkovou hru než Deus Ex nehledejte, nenajdete ji.
Kyberpunkových her už vyšlo obrovské množství, nemá cenu se zde všemi zaobírat. Spíše než o studium historie nám jde o to najít takové, které jsou zábavné i dnes. Nemůžeme proto začít ničím jiným než sérií Deus Ex, která je vlastně chystanému Cyberpunku od CD projektu v mnohém podobná. Nabízí drtivou většinu atributů, které si lidé při vyslovení slova kyberpunk představí, biomechanickými vylepšeními lidských těl počínaje, hackingem a konspirativním příběhem ani zdaleka nekonče.
První díl je klasika klasik a bez nejmenšího přehánění jedna z nejlepších her všech dob, jeho stáří ho však v dnešní době už poněkud diskriminuje. To platí i pro neprávem kritizovaný druhý díl, takže skočme rovnou na Human Revolution a Mankind Divided u nichž už přivírat oči není třeba. Ne, genialitě svých předchůdců se sice nevyrovnají, ale pořád to jsou ty vůbec nejlepší kyberpunkové hry, jaké si dnes můžete zahrát. Pokud se navíc neštítíte hraní na mobilech, vyzkoušejte klidně ještě odbočky The Fall a Deus Ex Go.
Čestnou zmínku si v tomto místě zaslouží i System Shock, jeho zařazení do kyberpunkového žánru je však hodně sporné. Ano, hodně se v něm hackuje a bojuje proti zlé umělé inteligenci, na druhou stranu v něm zcela chybí onen společenský přesah. Ať tak nebo tak, s jeho hraním stejně doporučujeme počkat, protože se hra letos dočká remaku.
Shadowrun Returns
Svět Shadowrunu je fenoménem sám o sobě a dostalo se mu už spoustu herních adaptací. Nám se nejvíc líbily ty od Harebrained Schemes. Shadowrun Returns je klasické RPG ze staré školy, se spoustou textu a náročnými tahovými souboji. Sehnat se dá za pár korun (aktuálně na Steamu v akci za necelou stovku), a pokud vás chytne, máte na dlouhou dobu o zábavu postaráno. Hru pak ještě obohatily datadisky Hong Kong a Dragonfall.
Výborná je i pixelartová adventura Technobabylon od Wadjet Eye Games, která pod retro grafikou skrývá velice komplexní příběh tří zcela odlišných postav. Osudy tajného policejního agenta, drogové závislačky bez práce a technologické expertky se vzájemně prolínají, a klidně by snesly i seriálové zpracování (ostatně hra měla původně vyjí jako epizodická).
Vůbec v adventurním žánru se kyberpunku daří asi nejlépe. Blade Runner je jednou z nejlepších filmových adaptací vůbec, o jeho kvalitách jsme ostatně napsali samostatný článek. Věnujme proto raději pozornost 25 let staré klasice Beneath a Steely Sky. Navzdory svému stáří vypadá pořád hezky a je opravdu zábavná, dolů ji však táhne mimořádná obtížnost. Každým dnem pak očekáváme vydání nepřímého pokračování Beyond a Steel Sky, na kterém se podílí i Carhles Cecil.
Technobabylon je neprávem opomíjený klenot.
Kdo má zálibu v retru, určitě by se měl podívat na tituly jako Hell, DreamWeb nebo Rise of the Dragon, na druhou stranu nejde o nijak zásadní tituly, bez jejichž znalosti se nedá obejít. To už si radši zahrajte ukecanou hříčku VA-11 HALL-A, v níž v roli robotí barmanky filosofujete nad těžkými osudy svých štamgastů. Anebo vcelku vydařenou, ovšem ničím výraznou adventuru State of Mind (naše recenze).
Kyberpunkové prostředí je sice lákavé, samo o sobě však dobrou hru nezaručí. Polský Observer (nebo chcete-li >observer_) je pokusem o originální horor, ve skutečnosti však jde jen o další z mnoha variaci na Kodžimovo nevydané P.T. Hlavní hrdina v něm vyšetřuje vraždy tím, že se nabourává do myšlenek zesnulých, což má asi vysvětlovat fakt, že nic ve hře nedává nejmenší smysl. Ale možná jsem jen zaujatý, hodnocení jsou jinak vesměs pozitivní a prý bychom se i mohli dočkat pokračování.
O kvalitách českého Dexe se dá polemizovat, co se však týče jeho grafiky, je to bez výhrad.
Podobně kontroverzní je i český Dex (viz naše recenze). Dvourozměrné akční RPG s propracovaným světem a širokou nabídkou nepovinných úkolů táhne dolů až příliš arkádový bojový systém. Na druhou stranu hra vypadá vizuálně perfektně, stojí pár šupů a je k dispozici v češtině, takže si možná raději udělejte názor sami.
Ruiner a E.Y.E: Divine Cybermancy jsou povedené, jenže v obou případech je kyberpunkové prostředí jen hezky vypadající kulisou pro neustálou akční řežbu, která by se stejně tak mohla odehrávat třeba ve fantasy kulisách.
Fanoušci strategií mají bohužel smůlu, protože nikdo nedokázal navázat na kultovní Syndicate od Bullfrogu. Přitom by se podobný titul, ve kterém se svým týmem kyberneticky vylepšených zabijáků bojujete o vliv nad futuristickou metropolí, určitě uživil. Podobně zapomenutým klenotem je i tahovka Chaos Overlords. Připomíná spíše deskovku, kromě mapy města a několika desítek jednotek totiž neobsahuje žádnou grafiku, její jednoduchá pravidla z ní však dělají ideální zábavu pro řadu hráčů.
Jak vidíte, kyberpunkových her je rozhodně dost, a to jsme zmínili jen ty nejvýznamnější. Určitě nějakou z nich vyzkoušejte, až totiž vyjde Cyberpunk 2077, už se vám k nim bude jen těžko vracet.
